Marian Jurečka

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) v kontextu výroku tvrdí, že během projednávání návrhu důchodové reformy byl ochotný přistoupit na kompromisy. K tomu vláda podle něj přistoupila, když navrhla zpomalit růst věku odchodu do důchodu.

Důchodová reforma

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy. Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024. Návrh následně zamířil k projednání do Poslanecké sněmovny, kde ke dni vysílání debaty prošel prvním a druhým čtením. Jednání o reformě provázely obstrukce opozičních poslanců, kteří kritizovali posouvání věku odchodu do důchodu a trvali na zachování současné hranice 65 let.

Podle představitelů vládních stran jsou však tato opatření nutná především kvůli dlouhodobé neudržitelnosti současného důchodového systému. Pokud by byl současný systém zachován, podle MPSV by to znamenalo, že na jednoho důchodce by v roce 2050 připadali pouze dva lidé v produktivním věku, zatímco dnes je to 3,5 lidí. V roce 2000 to bylo 5 lidí. Na penze se zároveň v současné době podle resortu vynaloží téměř třetina peněz státního rozpočtu.

Pozměňovací návrhy

Původní návrh důchodové reformy, který vláda předložila Sněmovně, počítal mj. s nárůstem věku odchodu do důchodu až o dva měsíce mezi jednotlivými ročníky narození (.pdf, str. 7, 14–15 z 330). Konkrétní navýšení se mělo podle návrhu odvíjet od tzv. naděje dožití pro daný ročník (.pdf, str. 178 z 330). Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nicméně už na konci srpna avizoval, že dojde k úpravám a věk odchodu do penze poroste pomaleji, a to o jeden měsíc ročně.

Sněmovní výbor pro sociální politiku poté v září přijal usnesení (.pdf), ve kterém poslancům doporučil, aby návrh důchodové reformy schválili, a to s úpravami, které výbor navrhl. Jednou z nich je právě prodloužení věku odchodu do penze pouze o jeden měsíc ročně (str. 1, 3). Podle návrhu výboru bude ještě v roce 2030 hranice odpovídat 65 letům, v roce 2040 by se mělo jednat o 65 let a deset měsíců (str. 1, 3). Tato úprava byla následně poslancům předložena jako pozměňovací návrh (.pdf, str. 1–2), o kterých Sněmovna hlasuje ve třetím čtení.

Během druhého čtení bylo ve Sněmovně předloženo několik dalších pozměňovacích návrhů jak z opozičních, tak vládních řad. Návrh (.docx) skupiny poslanců v čele s Jiřím Navrátilem (KDU-ČSL) například navrhl, aby došlo k zastropování růstu věku odchodu do důchodu na 67 letech, což by se s plánovaným růstem o jeden měsíc ročně týkalo ročníků narozených v roce 1989 a později.

Závěr

Fialova vláda prostřednictvím ministra práce a sociálních věcí Jurečky dříve skutečně řekla, že věk odchodu do penze poroste pomaleji, než původně navrhovala, a to o měsíc ročně namísto až dvou měsíců. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v kontextu výroku říká, že je pro kompromis ohledně důchodové reformy schopný obětovat ledacos. Moderátorka se ho následně ptá, co konkrétního by byl z návrhu ochoten vypustit, načež Jurečka reaguje, že vláda ke kompromisu ohledně posunu důchodového věku už dříve přistoupila. Také uvádí, že před druhým čtením návrhu v Poslanecké sněmovně svou ochotu ke kompromisu deklaroval.

Důchodová reforma

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy. Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024. Návrh následně zamířil k projednání do Poslanecké sněmovny, kde ke dni vysílání debaty prošel prvním a druhým čtením. První čtení proběhlo ke konci května 2024, druhé čtení na začátku října 2024.

Jurečka a hledání kompromisu

V březnu, tedy ještě před tím, než návrh schválila vláda, vyzývala Alena Schillerová k jednání o zásadních změnách v penzijní reformě, aby se po případné změně vlády po volbách nemusely znovu měnit. Předseda SPD Tomio Okamura na sociálních sítích napsal, že je hnutí o důchodech připraveno jednat.

Později v březnu se ministr Jurečka, zástupci opozičního hnutí ANO a prezident Petr Pavel sešli na Hradě, kde jednali o zvyšování věku odchodu penze a o důchodové reformě jako celku. Zástupci SPD se jednání nezúčastnili. Podle prezidenta Pavla mělo dojít ke shodě koalice a opozice ohledně prodlužování důchodového věku. To však hnutí ANO následně popřelo (video) a pozdější schůzku na Hradě odmítlo. Tento postoj kritizovalo i druhé opoziční hnutí SPD, které opět uvedlo, že je o reformě připravené jednat. Před plánovanou druhou schůzkou Petr Pavel řekl, že k ní SPD případně přizve – pozvání se přitom mělo odvíjet od „aktivity a iniciativy“ hnutí.

Ještě před tím, než svůj návrh předložil vládě, ministr Jurečka několikrát deklaroval, že je do druhého čtení připravený jednat o úpravách a bude se snažit nalézt s opozicí shodu. Na tiskové konferenci následující poté, co vláda na konci dubna návrh důchodové reformy odsouhlasila, Marian Jurečka znovu uvedl, že je „připraven, pokud dojde k nějaké změně pozice přístupu například ze strany hnutí ANO, do druhého čtení si klidně s nimi k jednacímu stolu sednout“. Zároveň zmínil, že je ochotný bavit se o případných konkrétních návrzích, které by hnutí představilo, a hledat řešení, na kterých by se obě strany shodly.

Na začátku července ministr práce a sociálních věcí v rozhovoru pro Novinky.cz připustil, že vládní koalice zvažuje na základě podnětů demografů upravit výpočet věku odchodu do penze. O týden později pro ČTK zdůraznil, že jejich argumenty bere v potaz, a zopakoval, že je připraven jednat o změnách do dalšího projednávání reformy ve Sněmovně – tedy do druhého čtení.

Ve svém vyjádření pro ČT ze začátku srpna 2024 (video, čas: 01:00) poté řekl, že návrhům České demografické společnosti i dalším návrhům naslouchá a je „připraven je zakomponovat do druhého čtení“. Na konci srpna už definitivně avizoval, že dojde k úpravám reformy a např. věk odchodu do penze poroste pomaleji, než vláda původně plánovala.

Návrh důchodové reformy v průběhu schvalování ve Sněmovně skutečně prošel změnami zmírňujícími původní záměry vlády. Jednou z těchto změn byla právě úprava důchodového věku, který se měl prodlužovat o dva měsíce ročně. Nakonec Fialův kabinet prostřednictvím pozměňovacího návrhu posun zmírnil pouze na jeden měsíc ročně. Ministr Jurečka o této změně mluvil jako o národohospodářském a společensko-sociálním kompromisu.

Závěr

Marian Jurečka o tom, že je až do druhého čtení připraven jednat o úpravách důchodové reformy, mluvil několikrát ještě před předložením návrhu vládě. Totéž opakovaně zmiňoval i po prvním čtení návrhu ve Sněmovně. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka reaguje na otázku moderátorky, jestli je ochotný najít kompromis ohledně důchodové reformy a co by případně obětoval, aby byla reforma schválena. Jurečka v odpovědi kritizuje, že opozice nenavrhla konkrétní úpravy, a dodává, že hnutí ANO důchodovou reformu v minulosti opakovaně slibovalo, ale neuskutečnilo ji.

Volební programy 

Ve volebním programu z roku 2013 hnutí ANO o důchodové reformě doslovně nepsalo, už tehdy ovšem slíbilo provedení řady změn penzijního systému. Chtělo upravit všechny tři pilíře a např. zavést separátní důchodový účet mimo státní rozpočet, zastavit automatické prodlužování věku odchodu do důchodu a navázat ho na dobu dožití nebo umožnit dřívější důchod lidem v rizikových zaměstnáních. O úpravě všech pilířů mluvil později Andrej Babiš například ve Sněmovně v roce 2015, kdy slíbil, že v budoucnu představí svůj vlastní návrh reformy penzijního systému.

V programu z roku 2017 (.pdf) hnutí ANO už explicitně slíbilo prosazení důchodové reformy (str. 27). Ta podle dokumentu měla stát mj. na oddělení důchodového systému a státního rozpočtu nebo na tom, že by výše důchodu nebyla závislá na výši odvodů a měnila by se automaticky v návaznosti na blíže neurčený statistický ukazatel.

Potřebu některých změn v penzijním systému hnutí ANO později zmiňovalo i ve volebním programu z roku 2021 (.pdf, str. 16). Slibovalo například, že zaměstnanci v náročných profesích budou moci do důchodu odejít dříve nebo navýšení penze o 1,5 % za každý odpracovaný rok navíc v důchodovém věku. Reforma celého systému v programu výslovně uvedena není.

Kniha

Marian Jurečka zmínkou o knize hnutí ANO zjevně naráží na knihy Andreje Babiše, které vydal v rámci kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny. V první knize „O čem sním, když náhodou spím“ z roku 2017 (.pdf) Babiš o důchodové reformě nepíše, slibuje jen zavedení penzijního systému, „který bude fungovat jako skutečné pojištění“ (.pdf, str. 58). Další plánovanou změnou bylo spuštění účtů, na kterých by lidé viděli, jak vysoký budou mít důchod. Dále naznačil změnu výpočtu věku odchodu do penze (str. 59).

Druhou knihu „Sdílejte, než to zakážou!“ (.pdf) tehdejší premiér Babiš vydal v roce 2021. V ní už doslova píše: „Musíme rozběhnout skutečnou důchodovou reformu, u které náš koaliční partner vůbec neřešil proveditelnost“ (.pdf, str. 210). Konkrétní změny ale v knize neuvádí.

Programové prohlášení vlády

Hnutí ANO bylo poprvé součástí kabinetu během vlády Bohuslava Sobotky, která do úřadu nastoupila v lednu 2014. V programovém prohlášení z února 2014 (.pdf) slibovala připravit novelu zákona o důchodovém pojištění s cílem upravit podmínky pro zvyšování důchodů (str. 6). Tím tehdy reagovala na změny důchodového systému prosazené během Nečasova kabinetu. Sobotkova vláda se dále zavázala k vytvoření odborné komise pro ukončení druhého pilíře (.pdf, str. 6). V dokumentu zároveň slíbila, že v budoucnu připraví „komplexní a vzájemně provázaný souhrn konkrétních návrhů na změny v důchodovém systému, které přinesou jeho dlouhodobě stabilní uspořádání“. Přímo o „důchodové reformě“ tehdejší prohlášení nepsalo.

Už samotná první vláda Andreje Babiše schválila první programové prohlášení v lednu 2018, ve kterém je slib uskutečnit důchodovou reformu výslovně zmíněn. Druhý Babišův kabinet pak schválil své programové prohlášení (.pdf) v červnu 2018. V něm je závazek vytvoření důchodové reformy uvedený jako jedna z priorit. Jejím ústředním bodem mělo být „oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a stanovení jasných finančních vztahů mezi tímto účtem a státním rozpočtem“ (.pdf, str. 1–⁠2). Vláda chtěla také zvýšit základní výměru penzí na 10 % průměrné mzdy, čímž chtěla zvýšit životní úroveň lidí s nízkými důchody (str. 8).

Vlády hnutí ANO a důchodová reforma

Sobotkova vláda, ve které hnutí ANO působilo, svou vlastní reformu penzí nepřipravila. Nevznikl ani výše zmíněný „komplexní souhrn návrhů“ na změnu důchodového systému, který vláda slíbila v programovém prohlášení. Během svého mandátu Sobotkův kabinet jen zrušil reformní kroky předchozí Nečasovy vlády, znovu zavedl strop věku odchodu do důchodu a upravil pravidla valorizace penzí (.pdf, str. 105–106). 

Ani Babišův kabinet důchodovou reformu nevypracoval. Bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (SOCDEM) v prosinci 2020 pouze představila (video) návrh tzv. důchodové reformy, což byl soubor sedmi změn, které měly přispět ke „spravedlivým, srozumitelným a udržitelným“ penzím (.pptx, str. 5).

Tento návrh vycházel ze závěrů Komise pro spravedlivé důchody, která vznikla v lednu 2019. Vytvořena byla s cílem zajistit udržitelný důchodový systém, který by zaručoval „důstojné a spravedlivé důchody“. Reforma byla rozdělena do dvou pilířů (.pdf, str. 1) a jednou z plánovaných změn bylo např. zavedení základního důchodu ve výši 10 tisíc korun (.pptx, str. 6). První pilíř – zásluhová část – pak měl zůstat nezměněn. Odborníci se nicméně neshodli, jestli lze návrh označit za skutečnou důchodovou reformu.

Z návrhů důchodové komise se však nakonec zrealizovalo pouze výchovné, tedy příspěvek 500 Kč za každé vychované dítě, které poslanci schválili v létě 2021. Skutečnost, že tato vláda nestihne připravit důchodovou reformu, připustil i tehdejší předseda vlády Babiš při interpelacích ve Sněmovně už v září 2020.

Návrh navíc vyvolal množství kritiky ze strany opozice i vládního hnutí ANO. Například tehdejší ministryně financí Alena Schillerová přiznala, že soubor opatření nebyl projednán ani v rámci tehdejší vládní koalice. V březnu 2021 navíc uvedla, že „návrh z dílny MPSV je spíše souhrn parametrických změn“, který podle ní neřeší dlouhodobou udržitelnost a financování důchodového systému. „Naopak představuje další zhoršení udržitelnosti systému a zvýšení jeho závislosti na zdrojích státního rozpočtu,“ dodala.

Shrnutí

Ve svém předvolebním programu v roce 2013 hnutí ANO ještě neslibovalo výslovně „penzijní reformu“, už tehdy se ovšem zavázalo provést rozsáhlé úpravy všech pilířů důchodového systému. V roce 2015 přislíbil předložit návrh reformy sám Andrej Babiš. Vytvoření důchodové reformy poté hnutí ANO výslovně slíbilo ve svém volebním programu v roce 2017 a v následujícím roce také ve dvou programových prohlášeních vlády. Babiš později nutnost důchodové reformy zmiňoval např. i ve své knize, kterou vydal v roce 2021.

Přestože se Babišova vláda k provedení reformy penzijního systému zavázala, během svého působení ji neuskutečnila. Výrok Mariana Jurečky tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v kontextu výroku mluví o tom, jak umělá inteligence (AI) ovlivní trh práce. Uvádí, že i přes implementaci AI bude v Česku nedostatek zaměstnanců, kteří navíc chybí už v současnosti. Absence pracovní síly tak podle něho bude problém i nadále. Následně zmiňuje, že situaci s nedostatkem pracovní síly nevyřeší ani příliv nově příchozích Ukrajinců, kterých je podle něj zaměstnaných asi 120 tisíc.

Uveďme, že celkový počet ukrajinských státních příslušníků v Česku výrazně stoupl po zahájení ruské invaze na Ukrajině v únoru 2022. Jejich počet následně klesal a k 31. prosinci 2023 jich zde podle Ministerstva vnitra celkem žilo 475 378 (.xlsx).

Data o zaměstnanosti cizinců pravidelně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ), který sleduje všechny pracující Ukrajince. Ministr Jurečka ale oproti tomu mluví o ukrajinských uprchlících. Tato data sbírá Úřad práce (.pdf, str. 1–2), který ve své nejnovější tiskové zprávě uvedl, že v Česku ke konci loňského prosince pracovalo 122 283 nově příchozích Ukrajinců (.pdf, str. 2). Nejčastěji byli zaměstnáni jako pomocníci ve stavebnictví, výrobě a v dopravě nebo jako montážní dělníci.

Pro zajímavost zmiňme i statistiky o všech pracujících Ukrajincích v Česku, do kterých jsou zahrnuti i ti, kteří přišli před začátkem války. Podle ČSÚ bylo na konci roku 2023 zaměstnaných celkem 320 042 Ukrajinců (.pdf, str. 1). Z toho přibližně 286 tisíc byli lidé evidovaní na úřadech práce, dalších zhruba 34 tisíc tvořili Ukrajinci s živnostenským listem (.pdf, str. 1; .pdf, str. 1).

Marian Jurečka tedy správně uvedl, že v Česku pracuje asi 120 tisíc nově příchozích Ukrajinců, kteří se do České republiky přistěhovali po začátku ruské invaze. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka mluví o situaci, kdy žena při nástupu na mateřskou a následně rodičovskou dovolenou nesmí pokračovat ve vykonávání své dosavadní práce. Vysvětluje, že v současnosti podle něj zákon neumožňuje zůstat u stejného zaměstnavatele a vykonávat stejnou práci, byť na zkrácený úvazek. V následujících odstavcích se tak zaměříme na to, jakou práci v současnosti rodiče na mateřské a rodičovské dovolené mohou podle zákona vykonávat.

Práce na mateřské dovolené

Mateřská dovolená trvá po dobu 28 týdnů v případě jednoho dítěte a 37 týdnů u dvou a více dětí, z toho šest až osm týdnů mohou ženy využít už před porodem (.pdf, str. 8). Během stejné doby má člověk nárok na tzv. peněžitou pomoc v mateřství. Výše příspěvku konkrétně činí 70 % denního vyměřovacího základu za kalendářní den (.pdf, str. 8). O poskytnutí mateřské dovolené nemusí žena žádat, zaměstnavateli nástup na mateřskou stačí pouze oznámit.

Podle zákona o nemocenském pojištění nemá žena nárok na peněžitou pomoc při mateřské, jestliže vykonává práci, ze které se dávka vyplácí. V praxi to znamená, že žena nesmí pobírat dávku mateřské, a přitom vykonávat svoji práci u stávajícího zaměstnavatele na základě původní pracovní smlouvy, a to ani kdyby tak činila na zkrácený úvazek. Zaměstnavatel zároveň ženám na mateřské dovolené nesmí dát výpověď.

Pokud se tedy jedná o ženu zaměstnankyni, nesmí zůstat na stejné pozici, ze které dávku dostává. Žena by musela vykonávat jinou činnost (.pdf, str. 14). Pokud se jedná o podnikatelku (OSVČ), tak svoji samostatně výdělečnou činnost nesmí vykonávat osobně. Může ji ale vykonávat prostřednictvím svých zaměstnanců nebo spolupracujících osob.

Zaměstnavatel často nabízí ženám na mateřské dovolené práci na základě dohody o provedení práce (DPP) nebo dohody o pracovní činnosti (DPČ). Rodič tedy pracuje u stejného zaměstnavatele na zkrácený úvazek, dle zákona ale nesmí vykonávat stejnou činnost, která je uvedená v původní pracovní smlouvě.

Žena má ovšem možnost vykonávat stejnou pracovní činnost u jiného zaměstnavatele. Může tak činit pouze s předchozím písemným souhlasem svého původního zaměstnavatele, u kterého čerpá mateřskou dovolenou.

Práce na rodičovské dovolené

Rodičovská dovolená navazuje na mateřskou dovolenou, případně ji může využít otec ode dne narození dítěte. Trvá až do věku 3 let dítěte. O rodičovskou na rozdíl od mateřské musí zaměstnanec požádat. Rodičovská dovolená je podle zákoníku práce volno v práci, a odlišuje se od rodičovského příspěvku. Ten je formou finanční podpory vyplácené rodičům dětí do 4 let (u letos narozených dětí se vyplácí do 3 let) nebo do vyčerpání celkové částky. Ačkoliv je rodičovský příspěvek typicky vyplácen během rodičovské dovolené, nejedná se o stejný pojem (.pdf, str. 13).

Rodičovský příspěvek sice navazuje na peněžitou pomoc v mateřství (nebo na otcovskou dovolenou), dávky se mezi sebou ale výrazně liší. V případě rodičovského příspěvku nezáleží na výši příjmu domácnosti nebo zda příspěvek čerpá matka nebo otec.

Rodičovský příspěvek činí celkem 300 000 Kč u dětí narozených do 31. prosince 2023 a je vyplácen nejdéle do věku 4 let dítěte. U dětí narozených od 1. ledna 2024 se příspěvek navýšil na 350 000 Kč, a jak jsme zmínili výše, je vyplácen nejdéle do věku 3 let dítěte. Měsíční výši rodičovského příspěvku si rodič volí sám, přičemž jeho maximum závisí na předchozích příjmech.

V případě, že rodič splní podmínku „osobní celodenní a řádné péče o dítě“, může pracovat téměř bez omezení a bez ztráty nároku na rodičovský příspěvek (.pdf, str. 37). Další podmínkou je, že v případě, kdy dítě do 2 let dochází do jeslí nebo jiného předškolního zařízení, nesmí jeho docházka překonat 92 hodin měsíčně (od 2 let dítěte se docházka nesleduje).

Také v případě rodičovské dovolené je zaměstnanec v tzv. ochranné době, kdy zaměstnavatel podle zákona nesmí rodičům dát výpověď. Pokud ale rodič pokračuje u stejného zaměstnavatele na základě původní pracovní smlouvy, byť na kratší pracovní poměr, nečerpá rodičovskou dovolenou.

Z tohoto důvodu rodiče zpravidla pokračují v řešení přivýdělku u stejného zaměstnavatele formou DPP nebo DPČ. Stále není dovoleno „v dalším pracovněprávním vztahu pro téhož zaměstnavatele vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny jako práce v původní pracovní smlouvě“. Dodejme také, že zaměstnavatel nemá povinnost zaměstnankyni či zaměstnanci práci při mateřské nebo rodičovské dovolené umožnit, a to i přes žádost rodiče (.pdf, str. 38).

Závěrečné hodnocení

Při mateřské dovolené nemůže žena vykonávat stejnou pracovní činnost, protože by přišla o peněžitou pomoc v mateřství. Při rodičovské dovolené nemůže člověk pracovat na stejné pozici, a to ani na zkrácený úvazek. V takovém případě totiž rodičovská dovolená končí a s tím i zvýšená ochrana před výpovědí. Pro přivydělání si peněz pak ve většině případech rodič uzavře se svým původním zaměstnavatelem DPP nebo DPČ na jinou pracovní činnost. Ženy tedy během tohoto období skutečně nemohou zůstat na stejné pozici. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v kontextu výroku mluví o tom, že jedním z problémů zaměstnavatelů je nedostatek uchazečů na trhu práce, kde podle něj chybí 270 tisíc lidí. Uvádí, že jeho resort připravuje novely zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti, který by dle něj měl problém zmírnit např. díky lepším podmínkám u částečných úvazků.

Analýzy MPSV

Statistiky o neobsazenosti volných pracovních míst vede Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Ve svém přehledu konkrétně vyčísluje počty volných míst, která zaměstnavatelé nabízejí na Úřadu práce (ÚP). Podle těchto dat hledali zaměstnavatelé v posledním čtvrtletí loňského roku přibližně 272 000 pracovníků. Nejvíce volných míst přitom nabízeli lidem se základním vzděláním a praktickou školou. 

Téměř totožné číslo volných pracovních míst uvádí MPSV i za samotný prosinec 2023. Zmíněné měsíční statistiky je možné najít v jeho Analýze poptávky a nabídky pracovní síly, která rovněž vychází z dat Úřadu práce (.pdf, str. 2, 7).

Pro úplnost doplňme, že MPSV v dřívějších dokumentech upozorňovalo, že výše uváděné statistiky nemusí zcela přesně odpovídat počtu skutečně volných pracovních míst (.pdf, str. 7). Zaměstnavatelé totiž mohou Úřadu práce nahlašovat nabídku na jedno reálné volné místo vícekrát. „Důvodem je zejména nastavení povinné evidence volných míst, pokud chce zaměstnavatel zaměstnat cizince,“ uvedlo k tomu ministerstvo (.pdf, str. 9). Podle resortu jsou data ÚP kvůli zmiňovaným duplicitám „zásadně nadhodnocená“.

Jiný přístup ke sběru dat MPSV použilo ve své Analýze volných pracovních míst a zaměstnávání cizinců, která prozkoumávala stav volných pracovních míst v loňském létě (.pdf). Materiál vycházel z dotazníkového šetření, do kterého se červnu 2023 zapojilo 14,4 tisíc zaměstnavatelů (.pdf, str. 4). Podle tohoto šetření firmy poptávaly 249 000 zaměstnanců (str. 6), přičemž každého pátého zaměstnavatele nedostatek pracovníků omezuje (str. 5). Pro srovnání, statistiky Úřadu práce loni v červnu vyčíslovaly počet volných míst na 287 tisíc, což je přibližně o 15 % více.

Statistika ČSÚ

Další statistiku eviduje Český statistický úřad (ČSÚ), který nicméně ke dni odvysílání rozhovoru s Marianem Jurečkou data za 4. čtvrtletí roku 2023 nezveřejnil. V předcházejícím čtvrtletí bylo dle ČSÚ volných takřka 97 tisíc míst (.xlsx). 

Samotný ČSÚ ovšem v případě této „experimentální statistiky“ upozorňuje na to, že zahrnuje jen místa v pracovním poměru. Nezapočítává tedy „práce přechodného charakteru“ sjednávané na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, které naopak bývají součástí statistik Úřadu práce (.pdf).

Podle MPSV jsou data ČSÚ do určité míry podhodnocená (.pdf, str. 9). Jasnou odpověď na to, které statistiky opravdu odpovídají realitě, ministerstvo nedává. „Lze však odhadovat, že počet volných míst je v současnosti blíže odhadům ČSÚ než ÚP,“ komentovalo MPSV tuto situaci v červnu.

Závěr

Statistik, které vyčíslují počty neobsazených pracovních míst, existuje více a ukazují odlišné výsledky. Podle dat Úřadu práce zaměstnavatelé ke konci roku 2023 poptávali přibližně 272 tisíc pracovníků, přehled ČSÚ naopak říká, že počet volných míst nepřesahuje 100 tisíc. MPSV v této souvislosti dříve upozornilo, že kvůli použitému způsobu sběru dat nemusí ani statistika ČSÚ, ani statistika Úřadu práce přesně odpovídat skutečnosti.

Je tedy pravda, že podle Úřadu práce počet neobsazených míst dosahuje zhruba 270 tisíc, které ve výroku zmiňuje Marian Jurečka. Vzhledem k tomu, že dle MPSV může být toto číslo nadhodnocené, např. kvůli vícenásobnému nahlašování jednoho místa do evidence, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU‑ČSL) ve svém výroku zmiňuje údajná vyjádření Josefa Středuly, který zastává post předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a v roce 2022 byl jedním z kandidátů na prezidenta. Před rokem a půl, tedy přibližně ve druhé půlce roku 2022, podle Jurečky predikoval situaci, kdy 60 % firem bude propouštět a poroste nezaměstnanost. Dodejme, že Jurečka zmíněné číslo, tedy „60 % firem“, v debatě zdůrazňoval několikrát (video, čas 15:15).

Citaci, která by slovům Mariana Jurečky odpovídala, jsme vyhledávali jak v mediálních databázích, na webech zpravodajských portálů, tak i na profilech Josefa Středuly a ČMKOS na sociálních sítích. V žádném z těchto zdrojů se nám však nepodařilo podobné vyjádření dohledat.

Potvrdit ani vyloučit Jurečkovo tvrzení navíc nemůžeme, jelikož jednání zástupců vlády a odborů – na kterých se potkávají také Jurečka se Středulou – nejsou veřejná. Některá z nich se konala například v září nebo v listopadu 2022. 

Doplňme, že v srpnu 2022 Středula na svém účtu na síti X upozorňoval, že „nezaměstnanost roste“. O růstu míry nezaměstnanosti tehdy totiž informoval Úřad práce. V dalších vyjádřeních, která se nám podařilo najít, Středula o „růstu nezaměstnanosti“ přímo nemluvil, několikrát ovšem zmiňoval hrozbu propouštění. Na facebooku o ní psal například v srpnu a září 2022, kdy dodal, že propouštět zaměstnance zvažuje „už 22 % firem“. Podobně se na facebooku vyjádřila i ČMKOS, která varovala, že „zdražování energií a rostoucí inflace vyústí v propouštění zaměstnanců“.

V říjnu 2022 Středula na svém účtu na síti X svou fotografii z pražské demonstrace Proti chudobě doplnil textem: „Až se bude ve velkém propouštět, až přijde katastrofa, bude pozdě. Jsme tady proto, aby vláda konala hned!“ Později se na facebookovém účtu ČMKOS objevil příspěvek hovořící o hromadném propouštění u 13 zaměstnavatelů. Odbory tehdy upozorňovaly, že „by se mohlo dotknout asi tisícovky lidí“.

Pro úplnost můžeme dodat, že míra nezaměstnanosti se od konce června 2022 skutečně mírně zvedla. Zatímco v polovině roku 2022 dosahovala 2,5 % (.xlsx), o rok později to bylo 2,7 %. Podle aktuálních dat ČSÚ za prosinec se nezaměstnanost drží na stejné úrovni.

Na závěr tedy shrňme, že Středula v průběhu roku 2022 skutečně mluvil o hrozbě propouštění. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám však nepodařilo dohledat citaci, ve které by predikoval, že bude propouštět „60 % firem“. Zároveň nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, že se Středula takto nevyjádřil například na některé z demonstrací nebo přímo na jednání se zástupci vlády, kterých se účastní i Marian Jurečka. Proto hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v kontextu výroku mluví o tom, že roste průměrná mzda. Uvádí, že v tomto roce se podle firem zvedne průměrná mzda o 7 až 8 %. Na tomto údaji ilustruje, že se podle něj zlepší ekonomická situace v tuzemsku, a domácnosti i firmy si tak letos polepší. Před samotným ověřením výroku uveďme, že nehodnotíme predikci jako takovou, ale pouze fakt, zda takový odhad skutečně existuje.

Vzhledem k tomu, že ministr Jurečka hovoří o predikcích ze strany firem, zaměříme se na odhady Hospodářské komory, která je s více než 16 tisíci členy nejvýznamnější a zároveň jedinou zákonem zřízenou organizací sdružující podnikatele a zastupující jejich zájmy (kromě těch spadajících pod záštitu Agrární komory). Ta zveřejnila v prosinci loňského roku odhad, podle kterého v letošním roce vzroste průměrná mzda nominálně o 7 %, a přiblíží se tak částce 46 700 Kč. Podle ní vzrostou také reálné mzdy (tedy nominální mzdy snížené o míru inflace). Výkonnost celé české ekonomiky se podle ní zvýší o 2 %, její oživení ale bude pozvolnější kvůli vládnímu konsolidačnímu balíčku.

Dodejme, že například podle nejnovější prognózy České národní banky z podzimu 2023 růst průměrné mzdy v letošním roce zpomalí na 6,7 % (.pdf, str. 20). Česká bankovní asociace pak očekává, že nominální průměrná mzda bude růst o 6,5 %. Podobný růst predikuje také Ministerstvo financí (.pdf, str. 36).

Podle odhadu Hospodářské komory tedy průměrná mzda v letošním roce poroste nominálně o 7 %. Výrok Mariana Jurečky tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka uvádí tyto skutečnosti v kontextu toho, že nejhorší období máme za sebou a že přichází období větší stability a předvídatelnosti. Své tvrzení o zvyšujících se platech a mzdách staví na datech o výběru pojistného na sociální pojištění. 

Nejprve uveďme, že mezi platem a mzdou existuje rozdíl – plat pobírají zaměstnanci státu, obcí nebo příspěvkových organizací, mzdu dostávají zaměstnanci v soukromém sektoru. Oba pojmy se ale běžně zaměňují a Český statistický úřad (ČSÚ) průměrný plat na rozdíl od průměrné mzdy nesleduje. Průměrný hrubý plat nicméně sleduje Informační systém o průměrném výdělku (ISPV).

Výběr pojistného

Pojistné je příjmem státního rozpočtu a počítá se z hrubé mzdy, tedy z částky před snížením o pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, zálohové splátky daně z příjmu fyzických osob a další srážky. Ministerstvo financí (MF) ve své zprávě o plnění rozpočtu za rok 2023 uvádí, že „objem pojistného meziročně vzrostl o 8,1 % v návaznosti na růst zaměstnanosti a výdělků zejména v soukromém sektoru“. Konkrétně se na pojistném za celý rok 2022 vybralo 637,68 miliardy korun, zatímco v loňském roce částka narostla na 689,28 mld. Kč.

Dodáváme, že MF definuje pojistné jako „pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Nezahrnuje pojistné na veřejné zdravotní pojištění odváděné zdravotním pojišťovnám“. Mírně odlišné údaje v této oblasti uvádí Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), podle které se na pojistném v roce 2022 vybralo 621,39 mld. korun v minulém roce 671,53 mld. Kč (.pdf, str. 1). Podle ČSSZ tak příjmy státního rozpočtu z pojistného vzrostly o 8,07 %.

ISVP a průměrný plat

IPSV provádí šetření hrubého průměrného platu čtvrtletně v rámci programu statistických zjišťování, vyhlášených ČSÚ. ISPV je zároveň v gesci ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Ke dni rozhovoru byla poslední zveřejněná data za třetí čtvrtletí roku 2023, kdy průměrný hrubý plat činil 46 136 Kč, což je o něco málo méně než v přechozím čtvrtletí. Nicméně oproti prvnímu čtvrtletí nebo v meziročním srovnání, jak lze vidět v grafu, je nárust významný.

ČSÚ a průměrná mzda

ČSÚ data o průměrné hrubé mzdě zveřejňuje čtvrtletně, ke dni vysílání rozhovoru byla nejnovější dostupná data také za třetí čtvrtletí loňského roku. V tomto období činila průměrná hrubá mzda 42 658 korun a byla opět nižší než v předchozím čtvrtletí. I přes tento pokles ale vzrostla jak v porovnání s prvním čtvrtletím roku 2023, tak v meziročním srovnání stejného období. Jak je vidět na následujícím grafu, průměrná mzda v posledních letech nepřetržitě roste.

Pro přesnost však dodáváme, že i když nominální průměrná mzda i plat posledních deset let rostou, neznamená to nutně, že Češi bohatnou. Pro toto porovnání je vhodnější použít výši reálné mzdy, tedy mzdy očištěné o vliv inflace, která vyjadřuje, kolik zboží si lidé mohou koupit. 

Reálná mzda v Česku od čtvrtého čtvrtletí 2021 soustavně klesala, a to po rekordních osm čtvrtletí v řadě. Tempo jejího poklesu nicméně v předchozím roce postupně zpomalovalo: v první polovině se snížila o 6,7 %, respektive o 3,1 %. V jeho třetím čtvrtletí pak meziročně poklesla o 0,8 %. Údaje za čtvrté čtvrtletí zatím nejsou k dispozici. 

Závěr

Průměrný hrubý měsíční plat podle IPSV a průměrná hrubá měsíčná mzda podle ČSÚ v posledních letech rostou. Ve třetím čtvrtletí roku 2023 byl jak plat, tak i mzda vyšší než ve stejném období předcházejícího roku. Toto zvýšení se projevilo také na výběru sociálního pojištění, které se podle MF i ČSSZ meziročně zvýšilo o více než 8 %. Zlepšující se ekonomickou situaci lze pozorovat také na vývoji reálných mezd, jejichž pokles se ve třetím čtvrtletí roku 2023 téměř zastavil. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka tvrdí, že podle prognóz se ceny elektřiny a plynu v druhé polovině roku 2024 a v letech 2025 a 2026 vrátí na předválečnou úroveň, tedy k hodnotám, které měly před začátkem ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. V debatě Jurečka mluvil o ekonomickém vývoji v Česku a jeho dopadu na domácnosti, svým výrokem konkrétně reaguje na otázku, jestli pro ně budou energie dražší než před třemi lety. V našem odůvodnění jsme se proto zaměřili na výhledy cen energií právě pro domácnosti.

Elektřina

Nejprve uveďme, že se cena elektřiny skládá z regulované a neregulované složky. Regulovanou část ceny tvoří například poplatek za distribuci elektřiny nebo poplatek za rezervovaný příkon (který se odvíjí od typu jističe). Z neregulované části pak naprostou většinu ceny určuje cena nakoupené elektřiny na burze. Neregulovaná část ceny se liší dle dodavatele a dle sjednané distribuční sazby, která závisí na počtu a typu používaných elektrospotřebičů. Jednou z nejpoužívanějších sazeb je D02d, která je určena běžným domácnostem se středně velkým odběrem elektřiny.

Podívejme se nejdříve na cenu elektřiny na burze. Ta se po většinu roku 2021 pohybovala mezi 1,5 a 4 korunami za kilowatthodinu (kWh), v prosinci 2021 pak došlo ke krátkodobému výkyvu až na 8 Kč/kWh. Po začátku války se cena ještě zvedla a zpět pod úroveň 4 Kč/kWh se dostala až ke konci roku 2023. 

Co se týče predikcí, v prosinci 2023 portál KupníSíla.cz z dat z pražské energetické burzy PXE odhadoval burzovní cenu elektřiny na rok 2024 na 142,12 eur za megawatthodinu, v přepočtu tedy cca 3,5 Kč/kWh. Obdobnou cenu portál odhadoval také na rok 2025, pro rok 2026 predikoval 3,2 Kč/kWh. Podle kurzovního lístku PXE k 30. lednu 2024 bude burzovní cena elektřiny pro sazbu D02d nižší, a to konkrétně 2,8 Kč/kWh v roce 2025 a 2,7 Kč/kWh v roce 2026.

Jak jsme ovšem zmínili výše, burzovní cena elektřiny není jedinou složkou ve finální ceně. Do té se musí započítat ještě složka regulovaná. Tuto cenu určuje Energetický regulační úřad (ERÚ), který letos očekává průměrný meziroční nárůst regulované složky o 65,7 %. 

Když se podíváme na jednoroční smlouvu z roku 2021 (.pdf) u společnosti ČEZ, jednoho z hlavních dodavatelů elektřiny v ČR, zjistíme, že cena za distribuci činila necelé 2 Kč/kWh (v sazbě D02d). Při uzavření totožné smlouvy je nyní cena asi 2,4 Kč/kWh (.pdf). Celková cena elektřiny tak od roku 2021, kdy činila 4,9 Kč/kWh (.pdf), vzrostla na 7,6 Kč/kWh v roce 2024 (.pdf).

Co se týče výhledu na roky 2025 a 2026, jediná informace o finální ceně, kterou se nám ve veřejně dostupných zdrojích podařilo nalézt, pochází ze smluv, které energetické společnosti uzavírají na tři roky. Například ČEZ tak na rok 2025 nabízí cenu 7,4 Kč/kWh a 7 Kč/kWh na rok 2026 (.pdf). Nutné je ovšem dodat, že energetické společnosti často nakupují elektřinu na burze na více let dopředu, díky čemuž pak právě můžou garantovat dojednanou cenu ve víceletých smlouvách. Uvedené ceny z tříletých smluv tak zčásti vycházejí z dřívějších burzovních cen, které v budoucnu mohou klesnout.

Predikci cen, za které budou energetické a distribuční společnosti elektřinu nabízet domácnostem v roce 2025 či 2026 v nových smlouvách, se nám ovšem dohledat nepodařilo.

Plyn

Podobně jako je tomu u elektřiny, i cena plynu je tvořena regulovanou a neregulovanou složkou. Také u něj se rozlišuje několik tarifů v závislosti na využití a spotřebě.

Jako první se podívejme na burzovní ceny. Na PXE se cena plynu v první půlce roku 2021 pohybovala pod jednou korunou za kilowatthodinu. Teprve v září 2021 začala cena stoupat nad 1 Kč/kWh a maxima dosáhla v prosinci, kdy odpovídala až 3,5 Kč/kWh. Pod tuto hranici se burzovní cena plynu skutečně již vrátila. Poslední případ, kdy se cena za jednu kWh dostala přes dvě koruny, nastal v prosinci 2022.

Podívejme se ovšem také na ceny distributorů, konkrétně na nejnižší sazbu, tedy sazbu používanou pouze pro ty, kteří na plynu vaří. Například u společnosti E.ON byla k listopadu 2020 cena (.pdf, str. 2) za plyn 1,7 Kč/kWh a k prosinci 2021 se pohybovala u 2 Kč/kWh (.pdf, str. 2). Nyní E.ON nabízí smlouvu (.pdf, str. 2) do roku 2026 s fixací ceny na 3 Kč/kWh. 

Podobně je na tom ČEZ, který v roce 2021 ve stejném tarifu nabízel (.pdf) cenu 1,7 Kč/kWh a nyní, v případě smlouvy na tři roky (.pdf), nabízí tři koruny za kWh pro rok 2024 (str. 2) s poklesem na 2,6 Kč/KWh pro rok 2026 (str. 3).

Co se týče prognóz, kromě výše zmíněných smluv na více let jsme ve veřejně dostupných zdrojích našli pouze německou studii (.pdf) z listopadu 2023, která tvrdí, že při implementaci správných politik by mohla cena plynu v Evropské unii výrazně klesnout. Tato studie ovšem neobsahuje žádné konkrétní číselné prognózy.

Závěr

V případě elektřiny se sice očekává pokles burzovních cen, z dostupných informací ale není jasné, k jak velkému poklesu dojde u cen pro domácnosti. Prognózu, která by přesně vyčíslovala ceny elektřiny pro smlouvy uzavírané v letech 2025 a 2026, se nám ve veřejně dostupných zdrojích najít nepodařilo. Podobně je tomu i v případě cen plynu. Obrátili jsme se tak na ministra Jurečku s dotazem, ze kterých prognóz čerpal. Do vydání naší analýzy jsme ale odpověď neobdrželi. Jeho výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.