Marian Jurečka

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka odpovídá na dotaz redaktorek o očekávaném zvyšování minimální mzdy a poukazuje na její vliv na zvyšování mzdy zaručené. V odůvodnění se proto zaměříme na tuto souvislost.

Minimální mzdu zákoník práce popisuje jako nejnižší přípustnou výši odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu. Mzda, plat nebo odměna z dohody přitom nesmí být nižší než právě minimální mzda. Základní výši minimální mzdy poté stanovuje vláda nařízením, které zpravidla zvyšuje tuto základní sazbu na začátku roku. K poslednímu navýšení tak došlo 1. ledna 2022, v současnosti základní sazba minimální mzdy činí 96,40 Kč za hodinu a 16 200 Kč za měsíc při 40hodinové týdenní pracovní době.

Tzv. zaručená mzda poté podle zákoníku práce představuje nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, a to při předpokládané práci na plný úvazek s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Rozvržena je do osmi kategorií. Nejnižší, 1. kategorie zaručené mzdy přitom nesmí být nižší než částka, která je stanovena jako základní sazba minimální mzdy. Nejvyšší, tedy 8. kategorie zaručené mzdy, zároveň musí představovat alespoň dvojnásobek minimální mzdy. Podle nařízení vlády je tak pro rok 2022 nejnižší sazba zaručené mzdy (v 1. kategorii prací) stanovena na 16 200 Kč, v nejvyšší kategorii pak činí 32 400 Kč.

Pro další úrovně zaručené mzdy zákon nepopisuje žádný specifický mechanismus výpočtu, stanovují se vždy diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Navýšení i v těchto kategoriích nicméně při zvýšení minimální mzdy bývá pravidlem.

Zaručená mzda je tak skutečně přímo odvozená od výše minimální mzdy, výrok ministra Jurečky tedy hodnotíme jako pravdivý.

Marian Jurečka zmiňuje rostoucí inflaci a rostoucí průměrné mzdy ve své odpovědi na otázku, která se týkala zvyšování minimální mzdy. Požadavek odborů, aby vláda navýšila minimální mzdu ještě letos, je podle Jurečky do určité míry oprávněný právě kvůli míře inflace a rostoucím mzdám v soukromé sféře.

Zaměřme se nejdříve na inflaci. Index spotřebitelských cen, který vyjadřuje změnu cen tzv. spotřebního koše, tedy výrobků a služeb spotřebovávaných průměrnou českou domácností, zaznamenal v poslední době skutečně poměrně výrazný nárůst. Zatímco v jednotlivých měsících let 2018 až 2020 nepřekročila takto vyjádřená míra inflace v meziročním srovnání 3,7 %, na konci roku 2021 se blížila k 7 %. V únoru už se jednalo o dvouciferné číslo. „V dubnu 2022 vzrostly ceny zboží a služeb, které spotřebovává průměrná česká domácnost, o 14,2 % v porovnání se stejným měsícem v roce 2021,“ uvádí k tomu Česká národní banka. 

Ve druhé části výroku mluví Marian Jurečka o průměrné mzdě v soukromém sektoru. Data o její výši pravidelně zveřejňuje Informační systém o průměrném výdělku (ISPV). Podle posledních dostupných výsledků statistického šetření ISPV za rok 2021 (.xlsx) průměrná mzda v privátní sféře skutečně v minulých letech rostla. Zatímco na konci roku 2020 odpovídala necelým 40 tisícům Kč, v posledním čtvrtletí roku 2021 se jednalo o téměř 42 tisíc Kč. 

Dodejme, že pokud bychom se zaměřili na celý rok 2021, činila by průměrná mzda v privátním sektoru 39 877 Kč (.xlsx). O rok dříve to bylo 37 789 Kč. Průměrná mzda tak i v tomto srovnání vzrostla o přibližně 2 tisíce korun, tedy o 5,5 %. Vezmeme-li v úvahu, že míra inflace v roce 2021 činila 3,8 %, reálně se průměrná mzda v minulém roce zvýšila o 1,7 %.

Z výše uvedených dat tedy skutečně vyplývá, že míra inflace i výše průměrných mezd v soukromé sféře roste. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

Marian Jurečka má patrně na mysli Komisi pro spravedlivé důchody, která vznikla v roce 2019, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí vedla Jana Maláčová z ČSSD. Cílem Komise má být „zajistit nejen udržitelný důchodový systém, ale i důchodový systém zajišťující důstojné a spravedlivé důchody“.

Kromě odborné veřejnosti zasedli v Komisi také zástupci všech tehdejších poslaneckých a senátorských klubů. Své představitele tak v komisi měly i všechny politické strany a hnutí současné vládní koalice – tedy ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Piráti. Předsedkyní důchodové komise byla tehdejší rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová a poslední zasedání proběhlo na konci listopadu 2020.

Z principů, které podle tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí Komise schválila, vzešel návrh důchodové reformy. 11. prosince 2020 ho představila tehdejší ministryně Babišova kabinetu Jana Maláčová a předsedkyně Komise Danuše Nerudová. Návrh si dával (.pptx, str. 1–4) za cíl, aby byl důchodový systém v budoucnu srozumitelný, spravedlivý a udržitelný. V tzv. první fázi důchodové reformy počítaly (str. 5) ministerstvo a Komise se sedmi změnami, mezi které patřily:

• 500 Kč měsíčně k důchodu za vychované dítě pro hlavního pečujícího rodiče,
• nižší věk odchodu do důchodu pro náročné profese,
• základní důchod 10 000 Kč pro každého, kdo pracoval 25 let,
• zkrácení potřebné doby pojištění – místo dosavadních 35 let na 25 let,
• vícezdrojový systém financování – v průběhu let se počítá (video, čas 13:35) s daňovou reformou,
• nižší daně pro pracující důchodce,
• důchodová kalkulačka, aby se každý mohl dozvědět, jak velký bude mít důchod.

Ministryně Maláčová uvedla (video, čas 1:00), že tento návrh „má základní principiální podporu členů“ Komise. To však neznamená, že by na návrzích musela panovat absolutní shoda. Jednací řad Komise totiž říká, že pro schválení stanovisek stačí pouze nadpoloviční většina přítomných členů. Pouze 15 z celkových 43 členů byli zástupci poslaneckých a senátorských klubů.

Zaměřme se třeba na první zmíněný bod návrhu – tedy 500 Kč navíc za vychované dítě. Komise si na svém 6. jednání odhlasovala (.pdf, str. 5), že doporučuje, aby vládní koalice projednala záměr „zvýšení důchodů fixní částkou zohledňující výchovu dětí“. Pro návrh hlasovalo 16 přítomných, proti 10 a dalších 6 se zdrželo.

Ze zápisů se bohužel nedozvíme, kdo přesně hlasoval pro co. Zápisy z jednání, které jsou veřejně dostupné, totiž nejsou moc podrobné. Nevíme tedy, jestli všichni zástupci politických stran pro návrh hlasovali. Obdobná situace, kdy pro návrh hlasovala sice většina, ale ne všichni, nastal i u problematiky (.pdf, str. 8) důchodů pracovníků náročných profesí nebo u mírnějších podmínek (.pdf, str. 5), které se vztahují k délce doby pojištění nutné pro získání nároku na důchod. Pro úplnost dodejme, že členka Komise za TOP 09 Pekarová Adamová na jednom ze zasedání uvedla (pdf, str. 3–4), že výsledky hlasování „by se neměly charakterizovat jako shoda“.

Komise se nicméně jednomyslně shodla (.pdf, str. 7) na tom, že by Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo rozpracovat koncepci tzv. nultého a prvního pilíře důchodového systému. Nultý pilíř se týká (.pptx, str. 6) základního minimálního důchodu pro všechny důchodce a je jednou ze změn, které ministerstvo spolu s Komisí představilo. První pilíř pak zohledňuje předchozí výdělky občana a ministerstvo s ním ve svém plánu také počítalo.

Na představený návrh důchodové reformy mířila z řad ostatních politických stran řada kritiky. Člen důchodové komise Jan Bauer z ODS uvedl 11. prosince 2020 v ČT, že tento návrh nebyl dostatečně probrán (video, čas 22:04) v důchodové komisi ani v rámci tehdejší vládní koalice hnutí ANO a ČSSD. Návrh podle Bauera respektuje některé závěry Komise, ale neřeší klíčové problémy. Také Lenka Dražilová, poslankyně ANO a členka Komise, pak potvrdila, že daný návrh vládě předložen nebyl, a pozastavila se (video, čas 25:55) nad tím, že se o představeném návrhu nedebatovalo v rámci Komise.

„Nesouhlasím například s tím, že tady tato reforma, která byla dnes světu představena, je pod záštitou celé Komise pro spravedlivé důchody,“ uvedl (video, čas 6:45) další poslanec za hnutí ANO Aleš Juchelka. Tomuto názoru během diskuze v pořadu Události, komentáře oponoval (video, čas 7:47) poslanec ČSSD a člen Komise Roman Sklenák. Další členka Komise za KDU-ČSL Šárka Jelínková dodala (video, čas 10:56), že na většině návrhů, které ministerstvo představilo, panovala většinová shoda. O ucelenou důchodovou reformu podle Šárky Jelínkové ale nešlo.

I další kritika směřovala zejména k tomu, že představený návrh není skutečnou reformou. Podle Olgy Richterové z Pirátské strany nejde o reformu, ale pouze o úpravu důchodů. Předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová pak označila plán za „absolutně bezzubý návrh“, šéf STAN Vít Rakušan zase za „marketingový tah“. Předseda hnutí SPD Okamura například kritizoval hranici minimálního důchodu, která je podle něj „strašně nízká“.

Důchodovou reformu se Janě Maláčové již schválit nepodařilo. Nepočítala s ní ani tehdejší ministryně financí Alena Schillerová, a to vzhledem k tomu, že se blížil konec funkčního období Babišovy vlády. V létě 2021 se nicméně Sněmovně a Senátu podařilo schválit tzv. výchovné, tedy příspěvek 500 Kč k důchodu na dítě pro toho rodiče, který se o něj staral. Novela má platit od roku 2023.

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Marian Jurečka v rozhovoru pro Deník N uvádí, že politická shoda byla na principech důchodové komise. Nezmínil tedy konkrétně reformu z dílny rezortu pod vedením Jany Maláčové. Je sice pravdou, že Komise pro spravedlivé důchody se na spoustě věcí shodla, ne vždy to ale bylo absolutní většinou. Z veřejných informací se nedozvíme, jak kdo konkrétně na zasedáních Komise hlasoval, a nemůžeme tedy potvrdit, že na klíčových principech panovala shoda mezi zástupci politických stran.

Z kritiky nejen ODS, ale i tehdejšího vládního hnutí ANO vyplývá, že představený návrh nelze prezentovat jako výslovnou shodu Komise. To však neznamená, že by ostatní strany kritizovaly základní principy reformy. Kritika směřovala především k tomu, že reforma není dostatečně propracovaná a obsáhlá. Z výše zmíněných důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Marian Jurečka uvádí, že pokud ukrajinští uprchlíci nezískají práci na stejné pozici do půl roku od příchodu do ČR, ztrácejí jistotu, že se uplatní ve svém oboru. V rámci našeho ověření se proto soustředíme na to, jak se u uprchlíků s délkou nezaměstnanosti vyvíjí jejich motivace a pravděpodobnost, že získají zaměstnání, a dále také na to, jak se tito uprchlíci uplatňují na pozicích, které odpovídají jejich kvalifikaci.

Zaměřme se nejdříve na trh práce obecně. Dle vyjádření odborníků z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí či Unie zaměstnavatelských svazů ČR nemají zaměstnavatelé o dlouhodobě nezaměstnané uchazeče zájem. Důvodem je to, že z pohledu zaměstnavatelů může dlouhá nezaměstnanost značit ztrátu pracovních návyků, nezájem práci získat a udržet si ji. „Mnoho studií naznačuje, že pravděpodobnost nalezení nového zaměstnání se snižuje s prodlužující se nezaměstnaností, neboť nezaměstnaní ztrácí pracovní návyky a kontakt s trhem práce,“ uvádí (.pdf, str. 9) autoři studie z roku 2009, která se zabývala tříděním uchazečů na úřadech práce.

Nezisková organizace REINTEGRA pak ve své publikaci z roku 2006 popisuje (.pdf, str. 9–10) tři fáze nezaměstnanosti. První fázi označuje jako aktivní období (str. 9), v němž nezaměstnaný člověk věří v úspěch svého snažení a „věří, že zaměstnání brzy získá“. Druhou fází, která nastává v průměru mezi 6. a 12. měsícem nezaměstnanosti, je poté období zklamání. Jako hlavní důsledky této „fáze zklamání, úzkosti a deprese, pesimismu a ztráty duševní rovnováhy“ (.pdf, str. 11–14) popisují autoři publikace snížení životní úrovně, změnu vnímání času, ztrátu zájmu o život společnosti nebo zátěž rodinných vztahů. Následující fází nezaměstnanosti je podle autorů období pasivity.

Uplatněním uprchlíků v oborech jejich kvalifikace z domova se pak zabývá například britská studie Přístupy k zaměstnanosti odborně kvalifikovaných uprchlíků ve Spojeném království (Attitudes to Employment of Professionally Qualified Refugees in the United Kingdom) z roku 2013. Autoři popisují potíže při snaze uprchlíků o uplatnění se ve svých původních oborech a to, že se to daří jen části z nich. Prezentují také graf z jedné starší studie, který znázorňuje vývoj morálky při hledání práce. Britští autoři nicméně upozorňují (str. 6), že dle jejich výzkumu jsou zkušenosti odborně vzdělaných uprchlíků často ještě složitější, než ukazuje křivka níže, a při hledání zaměstnání se tito uprchlíci „mnohokrát odchýlili od optimismu ke zklamání a zase zpět“.

Pokud se zaměříme i na zaměstnanost uprchlíků obecně, podle německého Institutu pro pracovní trh a výzkum povolání (IAB) se „míra zaměstnanosti uprchlíků zvyšuje s délkou pobytu“ (.pdf, str. 27). Zároveň ale tento institut upozorňuje na to, že v případě Německa pracuje 57 % zaměstnaných uprchlíků jako kvalifikovaná pracovní síla, specialisté nebo odborníci, zatímco před příchodem do země pracovalo na daných pozicích 85 % těchto lidí (str. 33). V mnoha případech tak dochází k sestupu na pracovním žebříčku. Mezinárodní středisko pro rozvoj migrační politiky (ICMPD) ve svém dokumentu z konce března 2022 uvádí (.pdf, str. 2), že vysoká motivace ukrajinských uprchlíků v kombinaci s jejich obtížnou výchozí pozicí nutí mnohé z těchto lidí nastoupit na málo placenou pracovní pozici, která vyžaduje jen nízkou kvalifikaci – a to bez ohledu na skutečnou kvalifikaci. Podle ICMPD navíc v těchto povoláních uprchlíci často „uvíznou“.

Na závěr tedy shrňme, že podle neziskové organizace REINTEGRA nastává u nezaměstnaných přibližně po půl roce fáze „zklamání, úzkosti, pesimismu a ztráty duševní rovnováhy“. V průběhu času také podle výše uvedených studií dochází ke snížení motivace uprchlíků k hledání odpovídajícího zaměstnání. Přesná časová rozmezí, kdy dochází k poklesu či nárůstu motivace, už nicméně tyto studie neuvádějí. V čase klesá i samotná pravděpodobnost, že se uprchlíkům podaří získat zaměstnání, které jejich kvalifikaci skutečně odpovídá. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý.

Hnutí pro život je spolek, který se podle svých slov snaží „předcházet zbytečným potratům, pomáhat ženám, které se cítí být k potratům nuceny, a těm, které mají po potratu psychické potíže.“

Hnutí vyvolalo kontroverze svými vyjádřeními v souvislosti s válkou na Ukrajině, kde se ruští vojáci dopouštějí znásilnění na ukrajinských ženách. Kvůli početným případům znásilnění bylo na Ukrajině potřeba značné množství nouzové antikoncepce, která se používá po nechráněném sexuálním styku. Sbírka na nákup nouzové antikoncepce se organizovala také v České republice. 

Hnutí se v reakci na tyto sbírky vyjádřilo na svém facebooku, kde tvrdilo, že skutečným lékem pro znásilněnou ženu „není nějaká tableta, ale kvalitní psychologická pomoc.“ Taktéž zdůraznilo prevenci, kterou spatřuje v nákupu „houkadel, pepřáků nebo elektických paralyzérů." Příspěvek na svém facebooku hnutí později smazalo kvůli negativním reakcím.

12. dubna poté přišel Deník N s informací, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) spolupracuje s Hnutím pro život. Mluvčí resortu Eva Davidová tehdy uvedla, že hnutí nepatří mezi tzv. oficiální připomínková místa MPSV, se kterými ministerstvo konzultuje předlohy zákonů (.pdf). Zároveň také dodala, že se „případná spolupráce s tímto hnutím (…) odehrává stejně jako s mnoha dalšími subjekty.“ Výroky Hnutí pro život o znásilněných ženách na Ukrajině označila za „velmi nevhodné“ a MPSV se od nich distancovalo.

Ministerstvo práce a sociálních věcí také na dotaz ze 13. dubna 2022, podaný dle zákona o svobodném přístupu k informacím, uvedlo (.pdf), že s Hnutím pro život nespolupracuje. Tuto informaci zmínilo také ve své tiskové zprávě ze 13. května 2022. V ní upřesnilo (.pdf), že „nějakou formou, která ale nemusí znamenat například přímý podíl na tvorbě legislativy, spolupracuje s desítkami různých organizací“ – mezi nimi ale Hnutí pro život není.

MPSV ve zprávě také zopakovalo, že Hnutí pro život není a nebylo (.pdf) připomínkovým místem MPSV, mezi něž se řadí např. Síť pro rodinu, Národní centrum pro rodinu nebo SOS vesničky.

V samotném rozhovoru ministr Marian Jurečka nicméně zmiňuje, že Hnutí pro život má „možnost připomínkovat některé materiály,“ což je v rozporu s tvrzením tiskové zprávy (.pdf) MPSV ze 13. května. Marian Jurečka dále v rozhovoru na dotaz, zda ukončí s hnutím spolupráci, odvětil: „Já neukončuji spolupráci ani s jinými nevládními organizacemi, které jsou na opačné straně spektra.“

Z výše uvedeného vyplývá, že není zcela jasné, zda ministerstvo s Hnutím pro život spolupracuje nebo spolupracovalo, zda má možnost připomínkovat některé materiály, nebo zda s hnutím byla, nebo nebyla ukončena spolupráce. Oficiální vyjádření MPSV a vyjádření ministra Jurečky se totiž neshodují. Jelikož však Ministerstvo práce a sociálních věcí v oficiální odpovědi na žádost o stanovisko (dle zákona o svobodném přístupu k informacím) uvedlo, že s Hnutím pro život nespolupracuje, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ministr Jurečka svůj výrok uvedl v rámci odpovědi na hlavní otázku, která zněla, zda Ministerstvo práce a sociálních věcí ukončí spolupráci s Hnutím pro život. Jurečka uvedl, že spolupráce ukončena nebude, prohlásil však, že se distancoval nejen od výroků Hnutí pro život, ale také od výroků kardinála Dominika Duky. Z kontextu rozhovoru vyplývá, že ony výroky se v obou případech vztahují k případům znásilnění ukrajinských žen ruskými vojáky.

Hnutí pro život dne 7. dubna 2022 reagovalo na výzvu bývalého záchranáře Víta Samka, který téhož dne na Facebooku zveřejnil výzvu k dodání nouzové antikoncepce (.pdf) pro znásilněné ukrajinské ženy. Hnutí tuto formu pomoci ve svém příspěvku na Facebooku odsoudilo. Tento příspěvek byl sice následně smazán, ale mezitím již na sebe organizace stačila upoutat pozornost široké veřejnosti. 

Hnutí pro život je jednou z tzv. pro-life organizací, jež se primárně angažují v boji proti potratům. Jak uvádí religionistka Andrea Beláňová, která se zabývala výzkumem tohoto typu iniciativ, jeho členové sami sebe často označují za ultrakatolíky. Dodejme, že Hnutí pořádá pravidelný Národní pochod pro život.

Ministr Jurečka se ke zmíněnému výroku Hnutí pro život vyjádřil např. v tiskové zprávě (.pdf) o spolupráci Ministerstva práce a sociálních věcí s neziskovým sektorem ze dne 13. května 2022. Mimo jiné zde uvádí: „Pokud jde o nedávné výroky představitelů hnutí směrem ke zneužitým ženám na Ukrajině, důrazně jsme je odsoudili a považujeme je za velmi nevhodné.“

Vraťme se ještě k výroku kardinála Dominika Duky z jeho názorového článku zveřejněného dne 25. dubna 2022 na jeho blogu. Kardinál Duka zde mimo jiné napsal, že ruští vojáci, kteří se dopouštěli znásilňování, jsou často „obětí těch nejsilnějších emocí a vášní, kdy hrůza z boje, strach a nenávist ho přivádí doopravdy až k úrovni jakéhosi amoku“. Také tento článek vyvolal řadu kontroverzí nejen mezi širokou i odbornouveřejností, ale také uvnitř církve.

Ministr práce a sociálních věcí se k postoji kardinála Dominika Duky vyjádřil prostřednictvím svého twitterového účtu dne 27. dubna 2022. 

V první části našeho hodnocení se zaměříme na to, jestli současná vládní koalice implementovala do svého programového prohlášení závěry důchodové komise. Ministr Jurečka přitom některé z principů vyjmenoval. Na závěr se pak podíváme na to, jestli opravdu došlo ke zvýšení důchodů o 500 korun za každé vychované dítě.

Nejprve uveďme, že důchodovou komisí má Marian Jurečka patrně na mysli Komisi pro spravedlivé důchody, která vznikla v roce 2019, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) vedla Jana Maláčová z ČSSD. Kromě odborné veřejnosti zasedli v této komisi také zástupci všech tehdejších poslaneckých a senátorských klubů. Své představitele tak v komisi měly i všechny politické strany a hnutí současné vládní koalice – tedy ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Piráti. Předsedkyní důchodové komise byla tehdejší rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová a poslední zasedání proběhlo na konci listopadu 2020.

Komise si na svém 6. jednání v září 2019 odhlasovala (.pdf, str. 5), že doporučuje, aby tehdejší vládní koalice hnutí ANO a ČSSD projednala záměr „zvýšení důchodů fixní částkou zohledňující výchovu dětí“. (Pro návrh hlasovalo 16 přítomných, proti 10 a dalších 6 se zdrželo.) Programové prohlášení současné vlády pak skutečně říká, že by se při výpočtu zásluhové složky důchodu měl zohlednit počet vychovaných dětí.

Na svém 7. jednání o měsíc později se komise jednomyslně shodla (.pdf, str. 7) na tom, že by MPSV mělo rozpracovat koncepci tzv. nultého a prvního pilíře důchodového systému. Podle reformy představené v době, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí řídila Jana Maláčová, se nultý pilíř týká (.pptx, str. 6) základního minimálního důchodu pro všechny důchodce. První pilíř pak zohledňuje (str. 6) předchozí výdělky občana a někdy se mu říká také zásluhový. Programové prohlášení Fialova kabinetu s oběma pilíři počítá a navíc k nim chce přidat i třetí, dobrovolnou složku.

Během svého 8. zasedání v listopadu 2019 pak důchodová komise většinově podpořila (.pdf, str. 8) usnesení, v němž doporučila, aby byly „k politickému projednávání“ postoupeny principy návrhu na řešení důchodů v případě tzv. náročných profesí. Upřesněme, že komise (.pdf, str. 1) se tehdy věnovala možnostem zajistit dřívější odchod do důchodu pro pracovníky nejvíce rizikových zaměstnání, aniž by došlo ke zkrácení výše jejich důchodu. Na svém 11. zasedání si zase komise odhlasovala (.pdf, str. 5), že doporučuje „dále rozpracovat varianty měkčí podmínky potřebné doby pojištění“ – zjednodušeně řečeno doby, po kterou musí lidé pracovat, aby získali nárok na starobní důchod (.pdf). Oba tyto návrhy Fialova vláda ve svém programovém prohlášení podporuje (.pdf, str. 14).

Marian Jurečka zmiňuje konkrétně ještě mezigenerační solidaritu. Ačkoliv ze zápisů jednání, které nejsou příliš podrobné, nevyplývá, že by komise tento problém projednávala, ve svém programu s ním nynější vláda počítá. Konkrétně se jedná o možnost „platit 1 % svého důchodového pojištění rodičům nebo prarodičům“. Dodejme, že důchodovou reformu hodlá současná vládní garnitura předložit do konce roku 2023.

V minulém volebním období, konkrétně v létě 2021, se Sněmovně a Senátu podařilo schválit tzv. výchovné, tedy příspěvek 500 Kč k důchodu na dítě pro toho rodiče, který se o dítě staral. Novela má platit od roku 2023.

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Marian Jurečka správně uvádí, že programové prohlášení vlády (ve které působí jako ministr práce a sociálních věcí) obsahuje některé principy přijaté Komisí pro spravedlivé důchody. Ze zmíněných příkladů tato komise nehlasovala přímo jen o mezigenerační solidaritě, tento princip je nicméně základem samotného průběžného důchodového systému, kde důchody hradí lidé v produktivním věku. Zvýšení důchodů o 500 korun za vychované dítě bylo již schváleno. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý. 

Ve studii (.pdf, str. 14–15) z prosince 2021, kterou zpracoval sociolog Daniel Prokop s dalšími autory PAQ Research, se hovoří o zvýšení počtu domácností, pro které jsou výdaje na bydlení velkou zátěží a které mají nárok na státní příspěvek na bydlení. V roce 2021 na něj mělo nárok 16 % domácnosti. Jejich počet by se podle studie mohl v roce 2022 v důsledku zdražení energií zvýšit na 21 %. Studie nicméně zmiňuje i to, že v současnosti podporu z různých důvodů využívá pouze čtvrtina domácností, které na ni mají nárok (podle Zprávy o vyloučení z bydlení 2021 je tento poměr pouze pětinový (.pdf, str. 30)).

Podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) pobíralo příspěvek na bydlení za prvních 11 měsíců roku 2021 v průměru 145 tisíc (.pdf, vždy str. 11) domácností. Při zachování čtvrtinové míry využívání příspěvku mezi domácnostmi, které na něj mají nárok, by při nárůstu z 16 na 21 % mohlo v roce 2022 příspěvek využít 191 tisíc domácností. Autoři studie ale předpokládají, že míra využívání příspěvku může vzhledem ke zvyšujícím se cenám bydlení vzrůst.

Studie tedy neobsahuje hodnoty uvedené Marianem Jurečkou. Autoři sice předvídají, že by se mohl změnit poměr využívání příspěvku, žádná konkrétní čísla ale neuvádí.

Že by počet domácností žádajících o příspěvek na bydlení mohl v roce 2022 dosahovat právě 220–280 tisíc, pak predikuje Jurečkovo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento odhad MPSV podle vyjádření Mariana Jurečky vychází ze studie PAQ Research. Ministr práce a sociálních věcí tedy zřejmě mluví o odhadu MPSV založeném na studii PAQ Research, ale nesprávně tyto hodnoty připisuje přímo týmu Daniela Prokopa, který k nim ve studii nedospěl. Rozdíl mezi studií PAQ Research a odhadem MPSV je nicméně způsoben v lednu 2022 přijatou novelou zákona o státní sociální podpoře, která rozšířila okruh potenciálních žadatelů o příspěvek na bydlení mj. o domácnosti v podnájmu. Ministerstvo tak pochopitelně v rámci svého odhadu dospělo k vyšší hodnotě než PAQ Research.

Marian Jurečka tedy připisuje hodnotu 220–280 tisíc studii Daniela Prokopa, přičemž se jedná o odhad MPSV, který hodnotu ze studie vzhledem k nové právní úpravě navýšil. I tuto hodnotu tak lze, vzhledem k rozšíření okruhu možných žadatelů, s jistou mírou zjednodušení považovat za odhad vyplývající ze studie PAQ Research. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Doplňme, že na příspěvek na bydlení mají nárok domácnosti, u nichž výdaje na bydlení tvoří více než 30 % jejich příjmů (více než 35 % u pražských domácností). Domácnost musí žít v nájmu, v bytě v tzv. osobním či družstevním vlastnictví.Při nárůstu z 16 na 21 %, tedy na 234 tisíc domácností, a také při současném navýšení míry využívání příspěvku z nynější čtvrtiny odpovídá výsledný počet domácností, které by o příspěvek na bydlení mohly žádat, hodnotám uvedeným Marianem Jurečkou. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že zde Marian Jurečka zmiňuje dle svých slov „klíčovou podmínku“ pro získání příspěvku na bydlení, a to ve spojitosti s návrhem novely zákona o státní sociální podpoře, která podobu příspěvku na bydlení upravuje. Jedná se konkrétně o návrh, který předložila Sněmovně vláda Petra Fialy 5. ledna. Zmiňme, že v době námi ověřovaného rozhovoru byla tato novela schválena jen dolní komorou a Senát ji následně odsouhlasil 20. ledna. Po podpisu prezidenta by tak měla novelizace vstoupit v účinnost.

Novela je cílena především na osoby, které by se v roce 2022 v důsledku zvyšování cen energií mohly potýkat s tzv. energetickou chudobou (.pdf, str. 4, 11). Pomoci by těmto lidem mělo především navýšení tzv. normativních nákladů na bydlení, z nichž se výše příspěvku na bydlení vypočítává. Navýšení těchto nákladů, které se nicméně vztahuje jen k roku 2022 (.pdf, str. 2–3), tak v důsledku bude znamenat navýšení celé částky příspěvku. Upřesněme, že normativní náklady představují „průměrné celkové náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů domácnosti“ a zahrnují nájemné (u vlastníků či družstevníků tzv. srovnatelné náklady) a také ceny služeb a energií (.pdf, str. 5–6).

Zvýšením těchto normativních nákladů pak podle návrhu novely dosáhne na příspěvek i větší počet lidí (.pdf, str. 6). Novela zároveň rozšíří okruh lidí, kterým na příspěvek vzniká nárok. Kromě vlastníků a nájemců bytů se bude nově jednat také o lidi v podnájmu a o osoby, které byt využívají na základě tzv. služebnosti (věcného břemene) (.pdf, str. 1, 6).

Doplňme, že normativní náklady se podle novely zvýší o 1 120 až 2 147 Kč (.pdf, str. 2) v závislosti na počtu osob v domácnosti a také na tom, zda se jedná o nájemní a podnájemní bydlení, či ne. Dosud přitom normativní náklady zákon stanovoval v rozmezí od 5 do 20,5 tisíce Kč (.pdf, str. 3). Vláda je pak podle návrhu novely také oprávněna rozhodnout o dalším navýšení v průběhu roku, pokud by ceny elektřiny a plynu dále rostly (.pdf, str. 3, 6).

Uveďme, že novela nemění koeficienty a základní princip, podle nichž se stanovuje nárok na získání příspěvku na bydlení (.pdf, str. 1). Podle zákona již nyní, tedy před novelizací (.pdf, str. 5), vzniká nárok na příspěvek, pokud „náklady na bydlení přesahují 30 % (na území hlavního města Prahy 35 %) rozhodného (čistého) příjmu rodiny“ a zároveň „těchto 30 % (na území hlavního města Prahy 35 %) rozhodného (čistého) příjmu rodiny není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení“. Díky novele zákona nicméně bude mít nárok na příspěvek, který bude stanovován podle tohoto principu, více domácností. Výrok Mariana Jurečky tedy hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že 19. ledna Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo kalkulačku, prostřednictvím níž si lidé mohou orientačně vypočítat výši příspěvku na bydlení nebo zjistit, zda na něj mají nárok, či ne.

Pro kontext uveďme, že tímto výrokem reagoval (audio, čas 8:02) Marian Jurečka na dotaz moderátora, zda není možné, aby člověk mohl získat příspěvek například i na investiční byt, ve kterém vůbec nebydlí. Ministr práce a sociálních věcí tuto teorii popřel s tím, že k získání příspěvku je zapotřebí několik formulářů a dokumentů, jejichž doložení by mělo prokázat, že osoba v bytě/domě skutečně žije. Zároveň tyto podmínky označil za „minimální“, aby jejich administrativa nebyla náročná.

Na příspěvek na bydlení má podle zákona o státní sociální podpoře nárok vlastník nebo nájemce bytu. Od ledna 2022 se díky novele (.pdf), kterou již schválil Senát a podepsal prezident, tento nárok rozšíří také na osoby, které byt využívají na základě věcného břemene (služebnosti) a na podnájemce (.pdf, str. 1).

Při podání žádosti o příspěvek na bydlení musí tyto osoby kromě povinného předložení nájemní smlouvy, výpisu z katastru nemovitostí, podnájemní smlouvy či smlouvy o zřízení služebnosti připojit také doklad o výši čtvrtletního příjmu všech výdělečných osob sdílejících domácnost a doklady o výši nákladů na bydlení, a to včetně vyúčtování za energie. 

Ve formuláři (.pdf, str. 1) pak má žadatel povinnost kromě trvalého pobytu vyplnit také pobyt skutečný, pokud se liší od trvalého. Pravdivost těchto údajů je stvrzena čestným prohlášením. Úřad práce má právo tyto skutečnosti ověřit pomocí šetření v posuzované domácnosti (str. 4). Dodejme, že tyto kontroly probíhají se souhlasem žadatele, v případě odepření vstupu ÚP příspěvek nepřizná či odejme. 

Na závěr shrňme, že na hodnocení výroku má vliv především existence povinnosti žadatele vyplnit do formuláře svou skutečnou adresu (jejíž pravost může ÚP zkontrolovat) a připojit doklady o platbách za energie. Také s přihlédnutím k tomu, že sám Marian Jurečka podmínky pro získání příspěvku označil za „minimální“, hodnotíme výrok jako pravdivý. Nicméně je potřeba dodat, že tyto podmínky nelze označit za neobejitelné.