Tomio Okamura

Poslanecká sněmovna dala 27. června v prvním čtení šanci všem třem návrhům zákona o obecném referendu navrženým třemi poslaneckými kluby – SPD, ČSSD a KSČM. O výsledcích hlasování o návrzích informovaly servery iDNES.cz, Novinky.cz, Deník.cz i deník Právo. Vláda již dříve podpořila právě návrh ČSSD, který počítá s 850 tisíci podpisy, nadpoloviční účastí a neumožňuje hlasování o mezinárodních smlouvách, tedy ani o vystoupení z Evropské unie.

Byť Tomio Okamura očekává, že by vláda měla prosazovat návrh zákona o obecném referendu s možností hlasování o vystoupení z EU, nic tomu nenasvědčuje. Menšinová vláda hnutí ANO, toho času v demisi, nepředložila vlastní návrh zákona a nakonec podpořila návrh ČSSD, který s hlasováním o vystoupení z EU nepočítá.

Ani současná vláda Andreje Babiše s referendem o vystoupení z EU nepočítá. Dle programového prohlášení plánuje vláda předložit zákon o celostátním referendu, ale vzhledem k tomu, že respektuje zastupitelskou demokracii zakotvenou v ústavě, neumožní ve funkčním období vlády schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích formou referenda.

Tomio Okamura má zřejmě na mysli tento blog z května 2015. Miroslav Poche v něm píše o tom, že Česká republika by na základě kvót měla přijmout 525 uprchlíků, což považuje za „symbolické humanitární gesto, kterému by se Česká republika neměla vyhýbat“. Dále poukazuje na to, že přijetí uprchlíků není jen humanitárním aktem vůči běžencům, ale zároveň solidárním aktem vůči ostatním zemím EU. To, že ČR musí přijetí uprchlíků zvládnout, Poche takto explicitně nepíše.Nicméně vzhledem k celkově jednoznačnému vyznění blogu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Úřad, který Tomio Okamura zmiňuje, se nazývá Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSPH). Ten se zabývá kontrolou transparentnosti financování politických stran.

Hnutí SPD dostal o od úřadu v červnu 2018 nejvyšší možnou pokutu za čtyři přestupky, které souvisely s kampaní před sněmovními volbami v říjnu 2017 a doplňovacími volbami do senátu v lednu 2018.

Okamura má pravdu v tom, že pokuty se týkaly i jiných politických subjektů. Konkrétně ve zmiňovaných sněmovních volbách dostalo pokutu 18 politických stran a hnutí z různých důvodů, např. nezveřejnění dárců, kteří přispěli na volební kampaň.

Co se týče úniku informací, tento úřad své tiskové zprávy vždy zveřejňuje anonymně, s ohledem na neveřejnost řízení. Server Seznam Zprávy informoval jako první o tom, že se jedná o stranu SPD s odvoláním na „velmi důvěryhodný zdroj“. Server iROZHLAS k tomu poté dodal, že z kontextu zprávy je jasné, o jakou stranu se jedná, což je pravda. Tisková zpráva úřadu popisovala přestupek „hnutí, které je v Poslanecké sněmovně a má e-shop“. Takové je jen jedno.

Kdo přesně má být zdrojem médií v tomto případě ovšem není jasné. Ta mohla dovodit, o které hnutí jde, nicméně přísně vzato danou informaci úřad nepublikoval.

Přestože nejnovější data ohledně počtu zemí s nějakou formou zastropování úroků pochází z konce roku 2014, dá se předpokládat, že na tomto poli nedochází k překotným změnám a existuje alespoň polovina zemí v Evropské unii, která jistým způsobem úroky úvěrů reguluje.

Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury v minulém volebním období předložil Sněmovně návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru, který měl limitovat RPSN, aby kvůli vysokému úroku nedocházelo k lichvě. Takzvaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) je číslo zahrnující celkové náklady úvěru, tedy „úroky, provize, poplatky pro zprostředkovatele úvěru a jiné poplatky související s úvěrovou smlouvou“ vyjádřené formou ročního procenta z celkové výše úvěru.

Návrh novely se odvolával na právní stav v Belgii (.pdf, str. 4), předseda Okamura pak na svém blogu zmiňoval 13 zemí v Evropské unii, které mají zastropovány úroky u spotřebitelských úvěrů, konkrétně Německo, Polsko a Francii. Novela Úsvitu však neprošla třetím čtením.

Vládní návrh zákona o spotřebitelském úvěru projednávaný v roce 2016 ve své důvodové zprávě odmítl (.pdf, str. 178) zavádět Úsvitem prosazovanou regulaci RPSN. Při druhém čtení návrhu zákona, v půli dubna 2016, poslanec David Kádner zopakoval, že 13 zemí EU nějakým způsobem reguluje sazby spotřebitelských úvěrů. Od schválení nového zákona o spotřebitelském úvěru se na plénu Sněmovny neobjevil nový návrh zákona, který by limitoval RPSN.

Podle knihy Usury Laws: A legal and economic Evaluation of Interest Rate Restrictions in the European Union z pera německých finančníků Udo Reifnera a Michaela Schröde z roku 2013 existuje čtrnáct zemí s nějakou formou zastropování úroků. Z dokumentu Světové banky k říjnu 2014 pak vyplývá číslo patnáct (.pdf, str. 7), jelikož zde byla připočítána i Velká Británie.

Vyjádření Tomia Okamury sestávající z několika dílčích výroků hodnotíme jako nepravdivé, jelikož poslední tvrzení o obraně Středočeského kraje po dobu šesti týdnů se v Okamurou míněné studii nevyskytuje.

Poslední schůze Bezpečnostní rady státu proběhla 22. června 2018. Na tiskové konferenci před samotnou schůzí Andrej Babiš oznámil, jak se hodlá ČR zachovat, pokud by Německo začalo kontrolovat své hranice a bránit příchodu ilegálních migrantů do SRN (čas 6:17).

„... chci vědět, jakým způsobem jsme připraveni. Připraveni na to, že pokud by se skutečně ministr vnitra Seehofer rozhodl intenzivně kontrolovat německo-rakouskou nebo německo-českou hranici a zamezil příliv ilegálním uprchlíkům, no tak dá se předpokládat, že Rakousko udělá stejné opatření, a v tom případě my uděláme stejné opatření. To znamená, že půjdeme okamžitě na hraniční přechody a budeme kontrolovat naši hranici.“

Pokud jde o pohraniční policii, ta v Česku od roku 2007 skutečně neexistuje. Toho roku Česká republika vstoupila do schengenského prostoru, který zaručuje zrušení hraničních kontrol na společných hranicích členských států.

Výrok o obraně Středočeského kraje po dobu šesti týdnů byl již předsedou Okamurou vynesen a námi ověřen, a to před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017. Kontext předvolebního výroku však byl odlišný od tvrzení dnešního.

Tomiem Okamurou užitá studie explicitně nevyjadřuje schopnost Armády ČR „bránit místo velikosti Středočeského kraje po dobu šesti týdnů“, což se v říjnovém výroku jeví jako zkratkovitost a marginálie, která není pro celkové znění výroku o nefunkčnosti armády podstatná. Jedná-li se však o argument, který Okamura používá ve veřejném prostoru bez ověřeného kontextu, jde o faktickou nepravdu.

Volební preference SPD se opravdu pohybují kolem 10 % podle dat z webu Mandáty.cz, jehož cílem je shromažďovat výsledky volebních průzkumů a preferencí stran na jednom místě.

V posledních zveřejněných volebních modelech má SPD dle červnového průzkumu agentury Kantar TNS 9,5 %, model Medianu ukazuje 8,5 %.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť prohlášení, které Andrej Babiš ohledně závěrů summitu udělal, skutečně vychází z veřejně dohledaných dokumentů Evropské rady. Andrej Babiš o summitu Evropské rady, který proběhl na konci minulého týdne, prohlásil:

„Dosáhli jsme obrovského úspěchu. Kvóty, které byly tématem téměř čtyři roky, jsou minulostí. Evropa začne pracovat na zřizování středisek mimo EU, kde by se mělo rozhodovat o nároku na azyl. Zároveň budeme nadále bojovat proti pašerákům. Jde o přelomovou dohodu v rámci EU, do které Visegrádská skupina prosadila body, o které jsme dlouhodobě usilovali.“
V závěru ze summitu se píše: „Všechna opatření v kontextu těchto kontrolovaných středisek, včetně relokace a přesídlování, budou dobrovolné povahy a nebude jimi dotčena reforma dublinského nařízení."
Z citované pasáže zasedání Evropské rady vyplývá to, co tvrdí Andrej Babiš, tedy že tzv. systém povinných kvót již není jedna z možností, jak řešit příliv imigrantů z Afriky a Asie. Skupina V4 vystupuje proti kvótám skutečně již od roku 2015.

Další pasáž výroku Andreje Babiše mluví o zřizování středisek mimo EU. Závěry summitu EU zní jasně:

„Na území EU by v souladu s mezinárodním právem mělo být o zachráněné osoby postaráno na základě sdíleného úsilí, a to jejich přemístěním v rámci kontrolovaných středisek zřízených v členských státech, výlučně na dobrovolném základě, kde by rychlé a bezpečné zpracování umožnilo za plné podpory ze strany EU odlišit nelegální migranty, již budou navráceni, od osob, které potřebují mezinárodní ochranu, na něž by se vztahovala zásada solidarity.“
I v tomto bodě vyjádření Andreje Babiše vychází ze závěrů, které se podařilo Evropské radě přijmout. Posledním bodem prohlášení Andreje Babiše je boj proti pašerákům. Podle závěrů zasedání Evropské rady se v boji proti „převaděčům“ má bojovat jednak pomocí regionálních vyloďovacích platforem, kde by byli koncentrováni imigranti zachycení na moři, a jednak pomocí posílení Evropské pohraniční stráže, tzv. FRONTEX. I v tomto případě Andrej Babiš vychází ze závěrů summitu.

Hnutí ANO a hnutí SPD mají v oblasti exekucí jiné návrhy. Vláda v demisi za ANO se zaměřila na změnu procesu oddlužování v novele insolvenčního zákona, což by mělo vést ke snadnějšímu návratu dlužníků do normálního života. Hnutí Tomia Okamury mluví o „lichvářské a exekutorské mafii“ a o parazitování státu na exekucích. Tuto problematiku by rádi vyřešili zestátněním exekutorů a zrušením DPH práce u exekucí, což mají ve svém předvolebním programu.

Doposud však poslanci SPD daný návrh nepředložili, neprošel tak jednáním na vládě ani Poslaneckou sněmovnou. Z veřejně dostupných zdrojů nelze dohledat, že by hnutí ANO bylo proti tomuto návrhu, nicméně odmítavý postoj mohl padnout během jednání za zavřenými dveřmi. Výrok tudíž hodnotíme jako neověřitelný.

Na Tomia Okamuru byla v době jeho politické kariéry podána některá trestní oznámení. Šlo o jeho výroky o koncentračním táboru v Letech u Písku (v letech 2014 a 2018) a rovněž o otázky kolem financování hnutí Úsvit přímé demokracie.

Okamura je zákonodárcem od roku 2012: nejprve byl v roce 2012 zvolen senátorem a od roku 2013 je členem Poslanecké sněmovny. Pokud by byl trestně stíhán, musel by být vydán podle Ústavy příslušnou komorou k trestnímu stíhání. Senát ani Sněmovna však v daném období neřešily žádný případ, kdy by orgány činné v trestném řízení žádaly o vydání Okamury.

Z toho plyne, že za dobu, kdy je Okamura politicky činný, nebyl nikdy obviněn z trestného činu.

Téma migrace provází českou, potažmo československou, historii výrazněji již od roku 1989, kdy v rámci pádu komunistického režimu a nárůstu globalizace naše území zaznamenalo zvýšený přísun migrantů. V roce 2000 byl v rámci Ministerstva vnitra ustanoven Odbor azylové a migrační politiky, který v návaznosti na vstup České republiky do EU v roce 2004 po vzoru ostatních členských států převzal hlavně nepolicejní činnosti Policie České republiky v této oblasti.

Naopak odpor vůči islámu narůstal hlavně v souvislosti s teroristickými útoky z 11. září 2001, kdy toto náboženství bylo označeno v některých případech za extremistické a i v Evropě se snažili o odliv muslimského kapitálu. Jedna z výraznějších protiislámských iniciativ „Islám v České republice nechceme“ vznikla již v roce 2009. Jejím spoluzakladatelem byl veřejnosti dnes známý Martin Konvička, který stál následně i v čele krajně pravicového a protiislámského hnutí „Blok proti islamizaci“, které vzniklo v roce 2015.

Politická kariéra Tomia Okamury započala úspěšným zvolením do Senátu v roce 2012. O rok později založil hnutí Úsvit přímé demokracie. I přes to, že témata migrace a islamismu v rámci populistické kampaně na politickou scénu opakovaně přináší, je jasné, že minimálně téma migrace bylo již v rámci politiky státu řešeno.

Okamura na politickou scénu vstoupil v roce 2012, přičemž např. v červnu 2011 tehdejší bývalý premiér Miloš Zeman veřejně označil islám za anticivilizační náboženství a muslimy přirovnal k nacistům a komunistům. Učinil tak na mezinárodní konferenci v Praze.

Konkrétně uvedl: „NATO se definuje jako obranná aliance, aniž si položilo otázku, proti komu se chce bránit. Pojmenováním nepřítele to přece začíná. (...) Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog. (...)Nevěřím, že jsou umírnění muslimové a radikální muslimové. Stejně jako nevěřím, že jsou jen umírnění a radikální komunisté. Jsou jen muslimové a komunisté.“

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože i když je těžké posoudit, kdo poprvé do veřejného prostoru vnesl otázku migrace a islamismu, zcela jistě to nebyl Tomio Okamura. Před ním před různými aspekty islámu varoval např. nynější prezident Zeman.