Tomio Okamura

HDP na osobu v roce 2016 (měřeno v eurech) v ČR skutečně přeskočilo Řecko a přiblížilo se i Portugalsku. Jinak ale stále zaostává (bereme-li v úvahu země EU15 - tedy země, které jsou označovány jako západní).

V ČR bylo v roce 2014 vydáno na starobní důchody 9 % HDP. V Řecku to bylo 17,1 % HDP, v Portugalsku 15,6 % HDP. To ale nutně neznamená, že by se čeští důchodci měli hůř. Podle náhradového poměru se Česká republika nijak zásadně neliší od ostatních zemí. Pokud tedy vezmeme v úvahu země, jejichž HDP na hlavu se blíží českému (v absolutních číslech), v Řecku dostane důchodce 43 000 Kč, v ČR 10 700 Kč a v Portugalsku 9 600 Kč. Článek je z dubna roku 2016.

ČSÚ informoval v prosinci 2016 o stavu českých průměrných mezd ve srovnání s evropskými mzdami. „Roční mzdy v Česku byly v roce 2014 na úrovni 37 % průměru Evropské unie. Zaujímali jsme tak 19. pozici v žebříčku unijních zemí,“ uvádí předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová. V ČR jsou mzdy nižší, než je unijní průměr, postupně však dochází ke sbližování. Od roku 2008 v Česku vzrostly hodinové mzdové náklady o 17 %, zatímco v sousedním Německu jen o 8 %. V Portugalsku se pak propadly o 12 %. V celé EU se mzdové náklady reálně zvýšily pouze o 3 %. Kupní síla průměrné mzdy byla v roce 2014 v ČR na 59 % unijního průměru. Hrubý domácí produkt v paritě kupní síly přitom představoval v daném roce 86 % průměru EU, což dává prostor pro růst mezd.

V roce 2016 z České republiky odešlo do zahraničí 288,7 mld. Kč na dividendách. To je oproti roku 2015 nárůst o 62,5 mld. Kč. I v předchozích letech se výplata dividend pohybovala v podobných sumách, zatím ale nikdy nepřekročila částku 600 mld. korun. Celkem odliv dividend do zahraničí v roce 2016 představoval 8,4 % HDP.

Okamurou zmíněných 600 miliard korun však koresponduje s výší českých státních dluhopisů, které jsou drženy zahraničními investory. Tam se jedná o 602 mld.Kč. To je nicméně úplně jiný případ, protože pokud si zahraniční investor pořídí český státní dluhopis, peníze do ČR naopak přicházejí.

V roce 2015 země Evropské unie (kromě ČR, Slovenska, Maďarska a Rumunska) rozhodly o přerozdělení 160 tisíc žadatelů o azyl z Řecka a Itálie. Pro Českou republiku se mělo jednat o počet cca 2600 migrantů. Ještě před hlasováním o uprchlických kvótách na půdě Evropské unie se vláda premiéra Sobotky rozhodla, že přijme dohromady 1500 migrantů, které si sama vybere.

Česká republika do dnešního dne přijala 12 uprchlíků a dle ministra vnitra Milana Chovance jich už více nepřijme. Evropská komise zahájila s Českou republikou, Maďarskem a Polskem vytýkací řízení kvůli nerespektování rozhodnutí EU. Tím, že ČR nepřijala ani část z daného počtu uprchlíků, porušila dle Evropské komise unijní legislativu a dojde tak k řízení, které by mělo vést k jeho nápravě.

K sankcím může dojít ve chvíli, kdyby celý spor došel až k Evropskému soudnímu dvoru a ten potvrdil, že se Česká republika zachovala v nesouladu s evropským právem, které se zavázala dodržovat. Metoda „hrozba sankcí“je až krajním mechanismem, k němuž nemusí dojít, pokud se podaří spor vyřešit jiným způsobem.

Maltské předsednictvo podalo návrh na finanční ohodnocení v případě přijímání migrantů nad rámec stanovených kvót. V takovém případě se v maltském návrhu uvažuje o finanční odměně až kolem 1,5 mil. korun. V případě nenaplnění kvóty by daný členský stát musel stejnou sumu poslat do pokladnice Evropské unie.

Tomio Okamura zřejmě mluví o systému, který byl v lednu tohoto roku zaveden v Německu. Tamní vláda vyplatí každému migrantovi nad 12 let, jehož žádost o azyl byla zamítnuta, 800 eur, když dobrovolně opustí Německo. Tato možnost se však vztahuje jen na příchozí z vybraných států a na migranty bez finančních prostředků.

Návrh, že by se mohly dávky pro migranty po celé Evropě sjednotit, přinesl německý ministr vnitra Thomas de Maiziere v rozhovoru pro Rheinische post. Podle něj jsou příspěvky v Německu „poměrně vysoké“, ale odmítá jejich snížení. Jednalo by se o příspěvky, které se vztahují na aktuální žadatele o azyl. Jejich výše jsou pro jednotlivé azylanty 135 eur, v případě manželského páru se jedná o 129 eur pro každého z nich.

Evropská komise ovšem žádný takový návrh nepřipravuje, a tedy nám jej ani nepodsouvá, jak Okamura uvádí. Ve skutečnosti neexistuje právní rámec, podle kterého by šlo uvedenou harmonizaci realizovat. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) sice konstatoval nehospodárné konání na zmíněných ministerstvech, nicméně prověřoval zakázky z let 2013 a 2014. V roce 2013 přitom Sobotkova vláda vůbec nevládla, a tudíž spojování se současnými ministry není korektní.

Nejvyšší kontrolní úřad upozornil na nestandardní ceny zakázek zmíněných ministerstev ve zprávě (.pdf) z 29. srpna 2016. Nejedná se tedy o předposlední zjištění – to prováděl (.pdf) úřad 21. srpna tohoto roku na ministerstvu financí a jeho podřízených organizacích.

Úřad se jal kontolovat nákup kancelářských potřeb, náklady za školení pracovníků či za údržbu vozového parku v letech 2013 a 2014. Nejzávažnější pochybení zjistil skutečně na ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), které za úklid sta metrů čtverečních platilo šestkrát více než na ministerstvu obrany (.pdf, str. 7). Nejvyšší kontrolní úřad však upozorňuje, že se cena odvíjí také od náročnosti úklidu a její měsíční četnosti.

Ministerstvo práce a sociálních věcí se posléze v tiskové zprávě (.pdf) ohradilo, že ceny za zakázky byly vyjednány předchozím vedením resortu a již v roce 2016, kdy úřad kontrolu provedl, se náklady za služby na ministerstvu výrazně snížily (.zip, druhá část). Zakázky ani vyjádření ostatních ministerstev se nám naleznout nepodařilo.

Poslanec Okamura neupozornil, že NKÚ prověřoval zakázky z let, kdy ministerstva nevedli zmínění ministři, nebo s jejich řízením teprve začali. Výrok proto hodnotíme minimálně jako zavádějící.

Dodejme, že v minulém roce prováděl úřad další jednotlivé kontroly na ministerstvu zemědělství (.pdf) a v Armádě ČR (.pdf), za jejíž řízení odpovídá ministr obrany. V obou zprávách však kritizuje jen koncepční kroky resortů a na závažné prohřešky nenarazil.

Výrok zřejmě reaguje na první přímý útok USA na jednotky Syrské republiky Bašára Asada během probíhající syrské občanské války, který se uskutečnil v brzkých ranních hodinách dne 7. dubna 2017.

Letecká základna Al-Shayrat v provincii Homs měla být podle USA místem, z něhož měl být veden údajný letecký chemický útok na město Khan Shaykhun 4. dubna 2017. V současné době je pozadí útoku stále v šetření speciální mezinárodní komise OSN a OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní). Samotná OPCW jen prokázala ve své zprávě ze dne 30. června, že na místě útoku byl použit nervový plyn sarin.

Dle mluvčího amerického ministerstva obrany měl být tento útok na Al-Shayrat proporční odpovědí na akce Asadova režimu a měl sloužit především k odrazení od budoucího používání chemických zbraní. Podobně vyznívá i samotné prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa několik hodin před samotným útokem. I vzhledem k jednostrannosti a symboličnosti útoku na leteckou základnu americká administrativa potvrdila, že informovala své ruské protějšky o zahájení úderu, jak potvrzují slova tiskového mluvčího ministerstva obrany USA:

„Russian forces were notified in advance of the strike using the established deconfliction line.“

Dle vyjádření vrcholných představitelů Trumpovy administrativy - ministra zahraničí Tillersona a poradce pro národní bezpečnost McMastera ale nedošlo ze strany prezidenta Trumpa k informování vrcholných ruských představitelů včetně prezidenta Putina o plánovaném útoku. Také bylo potvrzeno, že útok pomocí střel s plochou dráhou letu byl na spodní hranici nebezpečnosti uvažovaných kroků a že samotný útok měl jen omezené cíle.

Vzhledem k výše řečenému, především avizovanému informování ruské strany a omezenosti cílů a prostředků k útoku, nebylo překvapením, že média potvrdila znovupoužívání základny syrským letectvem již několik dní po útoku i přes poměrně zásadní poškození některých částí základny.

Obrázek ukazuje místa zásahů americkými raketami na základně Al-Shayrat 7. dubna 2017.

Zdroj: ISI

Vzhledem k tomu, že vyšetřování ohledně chemického útoku ještě neskončilo, je zavádějící hodnotit míru a možnosti, které vedly prezidenta Trumpa k zahájení raketového útoku na leteckou základnu Al-Shayrat. Faktem zůstává, že útok proběhl, ale vzhledem k výše popsaným faktorům nezpůsobil zásadní a dlouhodobé škody na funkčnosti letiště, natož aby snížil možnosti Asadova režimu provádět letecké útoky.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože ačkoliv Andrej Babiš veřejně mluvil o tom, že některé dotace nechce, jeho firmy je reálně čerpají. Nejde ovšem o miliardové částky, tento údaj je značně nadsazen (mluvíme o nenárokových dotacích).

Andrej Babiš se skutečně veřejně vyjádřil tak, že některé dotace jsou špatné a vlastně by je ani čerpat nechtěl. Typicky jde např. o dotace na podporu vzdělávání zaměstnanců. Babiš v dubnu 2017 řekl studentům (Aktuálně.cz) České zemědělské univerzity v Praze, že:

„Měkké projekty nemám rád. Evropská unie nám diktuje, na co máme peníze čerpat. Nutí nás k tomu, abychom dávali dotace na školení nebo na rekvalifikaci. Já bych je ani nechtěl. Stát to pak musí spolufinancovat ze svého rozpočtu.“

Přitom jeho společnosti, jak dokládá právě text Aktuálně.cz, popř. některé příklady níže, tyto dotace čerpají.

Podíváme-li se na konsolidované výroční zprávy (.pdf) společnosti Agrofert od roku 2013, kdy se Babiš stal poslancem, tak souhrnné přijaté dotace skutečně dosahují v těchto letech řádu miliard korun. Tyto dotace jsou ovšem ve výročních zprávách společnosti rozděleny na provozní a investiční.

Provozní neboli nárokové dotace jsou prostředky (zejména v zemědělství), na které má každý příjemce nárok při splnění konkrétních podmínek. V tomto ohledu se koncern Agrofert brání, že jako největší zemědělský podnik v České republice dostává také vyšší dotace, neboť obdělává více půdy a chová více hospodářské zvěře, na něž se dotace váží.

Ostatní dotace (nenárokové/investiční) nejsou subjektu, jenž o ně požádá, automaticky vypláceny. Tyto dotace mohou být určeny například pro oblast lidských zdrojů (MAFRA, a. s.) nebo životního prostředí (DEZA, a. s.) - obě firmy jsou součástí koncernu Agrofert.

Následující graf zachycuje výše přijatých dotací společnosti Agrofert v jednotlivých letech:

Z grafu vyplývá, že výše nenárokových dotací Agrofertu v žádném z těchto let nepřekročila miliardu korun, tudíž se nejedná o miliardy ročně, jak tvrdí Tomio Okamura. Nicméně ani uvedené částky nenárokových dotací nejsou zanedbatelné.

Analýzu k tomuto tématu vypracovaly před několika týdny Hospodářské noviny a dotacím, které Agrofert obdržel v minulých letech, respektive v programovacím období 2007–2013, se ve svých článcích věnoval rovněž portál HlídacíPes.org.

Před jednáním Evropské rady o migrační krizi v červnu 2015 premiér Sobotka jménem vlády deklaroval, že je Česká republika schopna dobrovolně přijmout stovky migrantů. Premiér Sobotka tím vyslovil návrh částečného alternativního řešení ze strany České republiky ke kvótám na přerozdělování imigrantů z Itálie a Řecka. Ty vláda odmítala a proti jejichž přijetí osobou ministra vnitra Chovance později i hlasovala.

Vláda v červenci 2015 rozhodla, že na základě dobrovolného závazku přijme 1500 migrantů (1100 migrantů z Itálie a Řecka a 400 ze třetích zemí). V tomto případě šlo podle premiéra Sobotky o jednorázovou solidární akci a nezbytnou pomoc v tehdejší krizové situaci.

V lednu 2015 přijala vláda návrh ministerstva vnitra, že Česká republika přijme patnáct křesťanských uprchlických rodin s nemocnými dětmi ze Sýrie. Důvodem předložení návrhu byla špatná životní situace takových rodin a snaha nabídnout rodinám pomocnou ruku.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť vláda, respektive premiér Sobotka nenavrhoval řešit vymírání českého národa přílivem imigrantů. V červnu 2015 sice deklaroval, že je Česká republika schopná přijmout stovky migrantů, jednalo se však o představení odlišného návrhu na částečné řešení otázky kvót ze strany České republiky. Následné rozhodnutí vlády o přijetí 1500 migrantů bylo motivováno nezbytnou pomocí v krizové situaci a solidaritou. Tento počet navíc nebyl naplněn, v rámci relokace přišlo do České republiky pouze několik jednotlivců.

Dodáváme ještě data o počtu obyvatel v České republice, která přináší Český statistický úřad.

Nehodnotíme, zda je potřeba zvýšit plat nastupujícího lékaře nad úroveň průměrné mzdy. Zaměřujeme se pouze na porovnání platu nastupujícího lékaře a průměrné mzdy, tedy zda je nyní skutečně lékařský plat pod její úrovní.

Platy lékařů, kteří mají smlouvu ve zdravotnickém zařízení zřizovaném ministerstvem zdravotnictví, krajem či obcí, jsou určovány na základě platových tabulek pro státní zaměstnance. Platové tabulky rozdělují platové ohodnocení lékařů podle platové třídy, jež je závislá na pracovní náplni konkrétní pozice sjednané v pracovní smlouvě, a podle platového stupně, který se odvíjí od praxe pro danou pracovní pozici.

Plat lékaře nastupujícího po absolvování medicíny do nemocnice je dle platových tabulek 27 110 Kč hrubého. Takový začínající lékař je v prvním platovém stupni a v nejnižší platové třídě. Jedná se o základní platový tarif, k němuž po jisté době dostane nastupující lékař přidáno díky dalším platovým složkám v podobě osobního příplatku, příplatku za práci přesčas, pracovní pohotovosti nebo případných odměn.

Ve druhém čtvrtletí roku 2017 činila průměrná měsíční mzda v ČR 29 346 Kč hrubého. Nástupní plat 27 110 Kč pro nastupujícího začínajícího lékaře je tedy skutečně nižší než průměrná mzda.

Povinné kvóty přijala Rada EU tvořená ministry členských států unie včetně České republiky, již však většina ostatních států přehlasovala. Samotné kvóty byly navrženy Komisí, nenavrhla je však komisařka Jourová, která je i tak na České republice nezávislá, neboť v Komisi zastupuje zájmy unijní, ne národní. Někteří čeští europoslanci sice pro kvóty hlasovali, většina však byla proti. Výrok jako celek hodnotíme jako nepravdivý.

Povinný relokační mechanismus neboli kvóty přijala Rada Evropské unie 22. září 2015. Co se týče dalších účastníků při schvalování kvót, kromě Rady sehrály roli i Komise a Evropský parlament. Schéma schválení kvót je znázorněno na tomto obrázku:

Zdroj: University of Portsmouth

Podívejme se nyní na jednotlivé účastníky a české zástupce v nich. Začněme u Komise, ta totiž kvóty navrhla. V Komisi působí komisařka Jourová, ta však Českou republiku nezastupuje, protože jako ostatní komisaři hájí zájmy celé unie a na České republice je nezávislá.

Kromě toho se otázkami migrace nezabývá, protože ty má na starosti komisař pro migraci, vnitřní věci a občanství. Ten také předložil samotný návrh rozhodnutí o kvótách.

Dalším účastníkem byl Evropský parlament, mezi jehož členy patří i 21 českých europoslanců. Ti v případě kvót hlasovali z většiny proti, konkrétně pak šlo o 9 z 15 hlasujících. Čeští europoslanci byli nicméně zbylými europoslanci přehlasováni, a Evropský parlament se tak vyjádřil ke kvótám pozitivně.

Posledním účastníkem pak byla Rada tvořená ministry z každého členského státu. Jaký z ministrů se zasedání Rady účastní, záleží na projednávané otázce, v případě kvót šlo o ministry vnitra.

V Radě se o kvótách hlasovalo kvalifikovanou většinou, tzn. pro přijetí muselo být alespoň 16 z 28 členských států, které tvoří nejméně 65 % celkového počtu obyvatel EU. To se také splnilo a pro přijetí kvót hlasovalo celkem 23 z 28 členských států.

Na harmonizaci předpisů v rámci vnitřního trhu se v Bruselu samozřejmě podílejí i zástupci České republiky a výrobky z nepasterizovaného mléka podléhají řadě evropských předpisů. Zakázány však nejsou, a proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Od svého vstupu do EU je Česká republika součástí vnitřního trhu, ve kterém je uplatňován volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Volný pohyb zboží není založen pouze na odstranění celních poplatků, sjednocují se také předpisy dané legislativou jednotlivých členských států. K této harmonizaci dochází např. proto, aby členské státy za účelem ochrany domácích výrobců záměrně neupravovaly své předpisy tak, aby prakticky zabraňovaly vstupu výrobků z ostatních zemí vnitřního trhu.

Legislativní návrhy předkládá Komise Evropskému parlamentu, kde zájmy českých občanů zastupuje 21 europoslanců, a Radě, kde Česko zastupuje příslušný ministr. Tyto dvě instituce pak spolurozhodují o přijetí návrhu. Přijat je obvykle jako přímo závazné nařízení nebo ve formě směrnice, která určuje pouze požadovaný konečný výsledek. Způsob zapracování do národní legislativy je ponechán na rozhodnutí členských států. Řadu překážek vnitřního trhu odstranily také rozsudky Evropského soudního dvora.

V českých médiích se čas od času objevují zprávy o tom, že Brusel zakazuje některé potraviny. Mezi nejznámější patří kauza pomazánkového másla nebo tuzemského rumu. Ve skutečnosti se však nejedná o zákaz dané potraviny, ale o úpravu označení výrobku. Logika je přitom taková, že všechny výrobky nesoucí kupříkladu označení máslo musí splňovat odpovídající podmínky. Evropský spotřebitel se tak v nabídce lépe zorientuje bez ohledu na to, v jaké zemi EU zrovna nakupuje. Podrobněji se tomuto tématu věnuje například think-tank Evropské hodnoty.

Produkce nepasterizovaného mléka a mléčných výrobků je regulována nařízením č. 853/2004, které obsahuje řadu hygienických předpisů a výrobcům přináší povinnost produkty z nepasterizovaného mléka označovat. Nepasterizované sýry tedy musí splňovat předpisy dané evropskou legislativou, jejich produkce však na evropské úrovni zakázána není.

Co se syrečků týče, České republice se v roce 2010 podařilo získat pro Olomoucké tvarůžky chráněné zeměpisné označení, které zaručuje, že produkty pochází pouze z dané lokality. V létě letošního roku se po českém internetu šířily zprávy, jejichž titulky naznačovaly vlnu změn v označování mléčných výrobků. Vycházely přitom z červnového rozsudku Soudního dvora, který stanoví pouze to, že označení jako „mléko“ nebo „sýr“ mohou být používána pouze pro produkty živočišného původu, nikoliv například pro vegetariánské potraviny vyrobené ze sóji nebo tofu.