Tomio Okamura

Poslanec Okamura se nemýlí, když tvrdí, že zákon nezakazuje jmenovat premiérem člověka, který je trestně stíhán. Uveďme rovněž, že ani případné vydání Andreje Babiše poslanci ke stíhání, jakož i potenciální následné stíhání a obvinění neznamená samo o sobě, že by se Babiš dopustil trestného činu. Porušení zákona může konstatovat pouze nezávislý soud.

Ústava České republiky stanovuje, že „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády“. Ten pak prezidentovi navrhne jednotlivé členy rezortů a po jmenování nové vlády celý kabinet předstupuje před Poslaneckou sněmovnu, aby mu vyslovila nadpoloviční většinou přítomných poslanců důvěru.

Při nevyslovení důvěry se proces opakuje od jmenování nového premiéra. Pokud Poslanecká sněmovna vysloví nedůvěru podruhé, prezident republiky jmenuje nového premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Pokud sněmovna vysloví nedůvěru potřetí, může ji prezident rozpustit.

Výrok předsedy hnutí SPD se týká situace hned po volbách. Zde není, jak dokládá Ústava ČR (výše), prezident fakticky ničím vázán a může předsedou vlády jmenovat libovolnou osobu. Neexistuje tedy žádné zákonné omezení pro hlavu státu, koho jmenovat. V praxi se ovšem uplatňuje princip, že je jmenován předseda vítězné strany ve volbách. To je logické vzhledem k tomu, že má nejsilnější mandát voličů.

Předseda vítězné strany byl po volbách jmenován předsedou vlády vždy (postupně Klaus, Zeman, Špidla, Topolánek a Sobotka) s výjimkou roku 2010, kdy premiérské křeslo obsadil Petr Nečas (ODS), ač ve volbách těsně zvítězila ČSSD. Její předseda (Jiří Paroubek) ovšem v den voleb rezignoval, jeho nástupce Bohuslav Sobotka pro sebe žádal pokus o sestavení vlády, ovšem většinu pro vládnutí v té době již deklarovala budoucí koalice ODS, TOP 09 a VV.

Podmínkou pro člena vlády je nemožnost vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Tento článek Ústavy ČR provádí mimo jiné zákon o střetu zájmů. Veřejný funkcionář např. nesmí být provozovatelem ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. Za přestupky spojené se střety zájmů lze uložit pokutu do výše 50 000 Kč.

Mimo to prezident ústavou skutečně není omezen a trestní stíhání pro jmenování premiéra nepředstavuje de jure problém.

Částky uvedené poslancem Okamurou, resp. krajskou zastupitelkou SPD, nelze z veřejně dostupných zdrojů potvrdit. Obrátili jsme se s dotazem na jednotlivé položky tedy jak na samotné zařízení Balková, tak i na vedení Správy uprchlických zařízení. Prozatím výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Europoslanci ČSSD hlasovali pro kvóty pouze během první parlamentní debaty, dále už vystupovali téměř jednotně proti kvótám. EU kritizuje Česko především kvůli nedostatku solidarity se zeměmi postihnutými uprchlickou krizí.

První debata a hlasování o kvótách pro přerozdělování uprchlíků se v Evropském parlamentu odehrála 29. dubna 2015. Skutečně všichni europoslanci zvolení za ČSSD hlasovali pro uprchlické kvóty, z vládních poslanců se k nim připojili i lidovci. Naopak zástupci hnutí ANO kvóty jednotně odmítli.

Hlasovalo se pouze o návrhu usnesení. Evropský parlament tímto nehlasoval o závazné legislativě pro členské státy.

Během důležitějšího hlasování o samotném přerozdělování migrantů 9. září téhož roku se ovšem všichni evropští poslanci sociálních demokratů vyslovili proti, pouze Miroslav Poche se hlasování neúčastnil. Grafiku k tomuto hlasování zpracoval a na serveru Hlídací pes publikoval Kamil Gregor z občanského sdružení KohoVolit.eu.

Lídři Evropské unie Česko kritizují především za nedostatek solidarity s ostatními zeměmi, které jsou postiženy uprchlickou krizí. Evropský komisař pro migraci, vnitřní věci a občanství Dimitris Avramopoulos kritizoval (.pdf, str. 16) mimo jiné Českou republiku za neúčast v relokačním mechanismu.

Rozhodnutí Rady EU z 22. září 2015 přijaté v návaznosti na kritickou situaci s migranty v Itálii a Řecku mimo jiné uložilo členským státům povinnost přijmout určitý počet žadatelů o azyl. Česká republika měla podle tohoto mechanismu přijmout mezi zářím 2015 a zářím 2017 celkem 376 migrantů z Itálie a 1215 migrantů z Řecka.

Toto rozhodnutí bylo napadeno (.pdf, str. 3) Slovenskem, Polskem a Maďarskem u Soudního dvora EU.

Poslanec Okamura se v první části výroku zmiňuje jen o výsledku jediného hlasování v roce 2015, dopouští se tedy zavádění, v druhé části výroku odůvodňuje kritiku z řad Evropské unie v neexistujícím kontextu. Komisaři vytýkají České republice neúčast na přerozdělování migrantů, nikoliv změnu stanoviska.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Evropská komise nevytýká České republice jedno z hlasování o kvótách (navíc ne finální), ale fakt, že neplní stanovené závazky.

Projekt Čapí hnízdo byl realizován v letech 2008 až 2010 za podpory 50 miliónů korun pocházejících z ROP Střední Čechy. Konkrétně se jednalo o rekonstrukci starého statku ke kterému bylo přistavěno i dnes už všem známé Čapí hnízdo, jenž slouží jako jízdárna nebo prostory pro prezentaci. Celý areál má sloužit jak pro veřejné akce, tak pro individuální relaxaci, která je možná díky sportovnímu zázemí, ubytovacím prostorům nebo početné skupině chovaných zvířat.

S celým areálem je spojený předseda hnutí ANO Andrej Babiš. V posledních letech probíhají spekulace o způsobu, jakým se farma dostala k dotaci 50 mil. korun.

Je tak možné, že Andrej Babiš, dle magazínu Forbes 2. nejbohatší Čech, nepřímo získal dotaci, která byla určena malým a středním podnikatelům. V srpnu 2017 byl Policií ČR podán návrh Poslanecké sněmovně o vydání Andreje Babiše a jeho blízkého spolupracovníka a poslance za ANO Jaroslava Faltýnka, aby se mohl celý případ detailně prošetřit.

Peníze, které šly na podporu Čapího hnízda, pocházely z Regionálního operačního programu Střední Čechy a měly financovat rozvoj cestovního ruchu. Farma Čapí hnízdo pak využila konkrétně výzvu č. 4 – oblast podpory 2.1. Jak lze dohledat, Čapí hnízdo bylo spolufinancováno z veřejných zdrojů. Z 50 mil., ze kterých se dotace skládala, bylo 42,5 mil. z pokladny Evropské unie a dalších 7,5 mil. ze zdrojů ČR. Financování, jak správně tvrdí Tomio Okramura, bylo z veřejných zdrojů.

Tomio Okramura dále tvrdí, že finance byly určeny pro malé a střední podnikatele. Zmíněná výzva č. 4 (.pdf, str. 3) byla opravdu určena pro podnikatele, kteří jsou z pohledu zákona považováni za malé nebo střední. Podle kritérií (.pdf, str. 1), jež vydalo ministerstvo průmyslu a obchodu, nelze brát Agrofert ani Andreje Babiše jako subjekty, které by v době žádosti o dotaci splňovaly definici malého či středního podnikatele. Holding Agrofert je jedním z největších zaměstnavatelů ČR.

Dodejme, že Andrej Babiš odmítá, že by peníze šly přímo jemu, a za původce projektu označil v projevu před poslanci část své rodiny. Není také jasné, zda se dopustil nezákonného jednání, samotná žádost policie ani potenciální trestní stíhání toto neříká. Celá věc je záležitostí dalšího šetření příslušných orgánů.

Na harmonizaci předpisů v rámci vnitřního trhu se v Bruselu samozřejmě podílejí i zástupci České republiky a výrobky z nepasterizovaného mléka podléhají řadě evropských předpisů. Zakázány však nejsou, a proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Od svého vstupu do EU je Česká republika součástí vnitřního trhu, ve kterém je uplatňován volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Volný pohyb zboží není založen pouze na odstranění celních poplatků, sjednocují se také předpisy dané legislativou jednotlivých členských států. K této harmonizaci dochází např. proto, aby členské státy za účelem ochrany domácích výrobců záměrně neupravovaly své předpisy tak, aby prakticky zabraňovaly vstupu výrobků z ostatních zemí vnitřního trhu.

Legislativní návrhy předkládá Komise Evropskému parlamentu, kde zájmy českých občanů zastupuje 21 europoslanců, a Radě, kde Česko zastupuje příslušný ministr. Tyto dvě instituce pak spolurozhodují o přijetí návrhu. Přijat je obvykle jako přímo závazné nařízení nebo ve formě směrnice, která určuje pouze požadovaný konečný výsledek. Způsob zapracování do národní legislativy je ponechán na rozhodnutí členských států. Řadu překážek vnitřního trhu odstranily také rozsudky Evropského soudního dvora.

V českých médiích se čas od času objevují zprávy o tom, že Brusel zakazuje některé potraviny. Mezi nejznámější patří kauza pomazánkového másla nebo tuzemského rumu. Ve skutečnosti se však nejedná o zákaz dané potraviny, ale o úpravu označení výrobku. Logika je přitom taková, že všechny výrobky nesoucí kupříkladu označení máslo musí splňovat odpovídající podmínky. Evropský spotřebitel se tak v nabídce lépe zorientuje bez ohledu na to, v jaké zemi EU zrovna nakupuje. Podrobněji se tomuto tématu věnuje například think-tank Evropské hodnoty.

Produkce nepasterizovaného mléka a mléčných výrobků je regulována nařízením č. 853/2004, které obsahuje řadu hygienických předpisů a výrobcům přináší povinnost produkty z nepasterizovaného mléka označovat. Nepasterizované sýry tedy musí splňovat předpisy dané evropskou legislativou, jejich produkce však na evropské úrovni zakázána není.

Co se syrečků týče, České republice se v roce 2010 podařilo získat pro Olomoucké tvarůžky chráněné zeměpisné označení, které zaručuje, že produkty pochází pouze z dané lokality. V létě letošního roku se po českém internetu šířily zprávy, jejichž titulky naznačovaly vlnu změn v označování mléčných výrobků. Vycházely přitom z červnového rozsudku Soudního dvora, který stanoví pouze to, že označení jako „mléko“ nebo „sýr“ mohou být používána pouze pro produkty živočišného původu, nikoliv například pro vegetariánské potraviny vyrobené ze sóji nebo tofu.

Povinné kvóty přijala Rada EU tvořená ministry členských států unie včetně České republiky, již však většina ostatních států přehlasovala. Samotné kvóty byly navrženy Komisí, nenavrhla je však komisařka Jourová, která je i tak na České republice nezávislá, neboť v Komisi zastupuje zájmy unijní, ne národní. Někteří čeští europoslanci sice pro kvóty hlasovali, většina však byla proti. Výrok jako celek hodnotíme jako nepravdivý.

Povinný relokační mechanismus neboli kvóty přijala Rada Evropské unie 22. září 2015. Co se týče dalších účastníků při schvalování kvót, kromě Rady sehrály roli i Komise a Evropský parlament. Schéma schválení kvót je znázorněno na tomto obrázku:

Zdroj: University of Portsmouth

Podívejme se nyní na jednotlivé účastníky a české zástupce v nich. Začněme u Komise, ta totiž kvóty navrhla. V Komisi působí komisařka Jourová, ta však Českou republiku nezastupuje, protože jako ostatní komisaři hájí zájmy celé unie a na České republice je nezávislá.

Kromě toho se otázkami migrace nezabývá, protože ty má na starosti komisař pro migraci, vnitřní věci a občanství. Ten také předložil samotný návrh rozhodnutí o kvótách.

Dalším účastníkem byl Evropský parlament, mezi jehož členy patří i 21 českých europoslanců. Ti v případě kvót hlasovali z většiny proti, konkrétně pak šlo o 9 z 15 hlasujících. Čeští europoslanci byli nicméně zbylými europoslanci přehlasováni, a Evropský parlament se tak vyjádřil ke kvótám pozitivně.

Posledním účastníkem pak byla Rada tvořená ministry z každého členského státu. Jaký z ministrů se zasedání Rady účastní, záleží na projednávané otázce, v případě kvót šlo o ministry vnitra.

V Radě se o kvótách hlasovalo kvalifikovanou většinou, tzn. pro přijetí muselo být alespoň 16 z 28 členských států, které tvoří nejméně 65 % celkového počtu obyvatel EU. To se také splnilo a pro přijetí kvót hlasovalo celkem 23 z 28 členských států.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) sice konstatoval nehospodárné konání na zmíněných ministerstvech, nicméně prověřoval zakázky z let 2013 a 2014. V roce 2013 přitom Sobotkova vláda vůbec nevládla, a tudíž spojování se současnými ministry není korektní.

Nejvyšší kontrolní úřad upozornil na nestandardní ceny zakázek zmíněných ministerstev ve zprávě (.pdf) z 29. srpna 2016. Nejedná se tedy o předposlední zjištění – to prováděl (.pdf) úřad 21. srpna tohoto roku na ministerstvu financí a jeho podřízených organizacích.

Úřad se jal kontolovat nákup kancelářských potřeb, náklady za školení pracovníků či za údržbu vozového parku v letech 2013 a 2014. Nejzávažnější pochybení zjistil skutečně na ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), které za úklid sta metrů čtverečních platilo šestkrát více než na ministerstvu obrany (.pdf, str. 7). Nejvyšší kontrolní úřad však upozorňuje, že se cena odvíjí také od náročnosti úklidu a její měsíční četnosti.

Ministerstvo práce a sociálních věcí se posléze v tiskové zprávě (.pdf) ohradilo, že ceny za zakázky byly vyjednány předchozím vedením resortu a již v roce 2016, kdy úřad kontrolu provedl, se náklady za služby na ministerstvu výrazně snížily (.zip, druhá část). Zakázky ani vyjádření ostatních ministerstev se nám naleznout nepodařilo.

Poslanec Okamura neupozornil, že NKÚ prověřoval zakázky z let, kdy ministerstva nevedli zmínění ministři, nebo s jejich řízením teprve začali. Výrok proto hodnotíme minimálně jako zavádějící.

Dodejme, že v minulém roce prováděl úřad další jednotlivé kontroly na ministerstvu zemědělství (.pdf) a v Armádě ČR (.pdf), za jejíž řízení odpovídá ministr obrany. V obou zprávách však kritizuje jen koncepční kroky resortů a na závažné prohřešky nenarazil.

V roce 2015 země Evropské unie (kromě ČR, Slovenska, Maďarska a Rumunska) rozhodly o přerozdělení 160 tisíc žadatelů o azyl z Řecka a Itálie. Pro Českou republiku se mělo jednat o počet cca 2600 migrantů. Ještě před hlasováním o uprchlických kvótách na půdě Evropské unie se vláda premiéra Sobotky rozhodla, že přijme dohromady 1500 migrantů, které si sama vybere.

Česká republika do dnešního dne přijala 12 uprchlíků a dle ministra vnitra Milana Chovance jich už více nepřijme. Evropská komise zahájila s Českou republikou, Maďarskem a Polskem vytýkací řízení kvůli nerespektování rozhodnutí EU. Tím, že ČR nepřijala ani část z daného počtu uprchlíků, porušila dle Evropské komise unijní legislativu a dojde tak k řízení, které by mělo vést k jeho nápravě.

K sankcím může dojít ve chvíli, kdyby celý spor došel až k Evropskému soudnímu dvoru a ten potvrdil, že se Česká republika zachovala v nesouladu s evropským právem, které se zavázala dodržovat. Metoda „hrozba sankcí“je až krajním mechanismem, k němuž nemusí dojít, pokud se podaří spor vyřešit jiným způsobem.

Maltské předsednictvo podalo návrh na finanční ohodnocení v případě přijímání migrantů nad rámec stanovených kvót. V takovém případě se v maltském návrhu uvažuje o finanční odměně až kolem 1,5 mil. korun. V případě nenaplnění kvóty by daný členský stát musel stejnou sumu poslat do pokladnice Evropské unie.

Tomio Okamura zřejmě mluví o systému, který byl v lednu tohoto roku zaveden v Německu. Tamní vláda vyplatí každému migrantovi nad 12 let, jehož žádost o azyl byla zamítnuta, 800 eur, když dobrovolně opustí Německo. Tato možnost se však vztahuje jen na příchozí z vybraných států a na migranty bez finančních prostředků.

Návrh, že by se mohly dávky pro migranty po celé Evropě sjednotit, přinesl německý ministr vnitra Thomas de Maiziere v rozhovoru pro Rheinische post. Podle něj jsou příspěvky v Německu „poměrně vysoké“, ale odmítá jejich snížení. Jednalo by se o příspěvky, které se vztahují na aktuální žadatele o azyl. Jejich výše jsou pro jednotlivé azylanty 135 eur, v případě manželského páru se jedná o 129 eur pro každého z nich.

Evropská komise ovšem žádný takový návrh nepřipravuje, a tedy nám jej ani nepodsouvá, jak Okamura uvádí. Ve skutečnosti neexistuje právní rámec, podle kterého by šlo uvedenou harmonizaci realizovat. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť zmíněná investice sice skutečně není doprovázena striktním určením, že zaměstnanci mohou být pouze z České republiky, vláda ovšem nemá kompetenci, aby takové rozhodnutí učinila. Jelikož je Česká republika součástí volného pracovního trhu EU, je možnost takové regulace vyloučena, a je tudíž nekorektní přisuzovat danou věc vládě.

Jihokorejský výrobce pneumatik Nexen Tire Corporation působí v průmyslové zóně Triangle na Žatecku od 25. června 2014, kdy byla podepsána investiční smlouva mezi firmou Nexen na jedné straně a vládou ČR, ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO), agenturou CzechInvest, Ústeckým krajem i městem Žatec na straně druhé. Objem peněz investovaných firmou Nexen činí v první fází 22,8 mld. korun, v další fázi by mohlo dojít k nárůstu investic až na 45 mld.

V Ústeckém kraji dojde k vytvoření až 2 300 nových pracovních míst, z nichž maximálně pro 1 500 vytvoří Česká republika investiční pobídky dle zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách. Český stát se zavazuje podpořit vznik jednoho pracovního místa částkou 200 000 Kč – vynásobeno 1 500 místy vychází suma 300 mil. korun. Další investiční pobídky v hodnotě 3,5 mld. korun budou vynaloženy na slevy na dani, kompenzaci Ústeckému kraji nebo na hmotnou podporu v rámci strategické investiční akce. Návratnost investice ČR má však být podle tehdejšího ministra průmyslu Jana Mládka dvojnásobná.

Společnost Nexen se zavázala, že nová pracovní místa obsadí pouze „občany České republiky nebo státními příslušníky jiného členského státu Evropské unie nebo jejich rodinnými příslušníky.“ Již v roce 1968 bylo vydáno Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 (.pdf) o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. To ve svém prvním článku (str. 3) obsahuje tvrzení, že „každý státní příslušník členského státu má právo (...) na přístup k zaměstnání a na jeho výkon na území jiného členského státu“ a „na území jiného členského státu požívá zejména stejné přednosti pro přístup k volnému zaměstnání, jakou mají státní příslušníci tohoto státu.“ To samé pak říká zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Na pracovníky ze zemí EU se tak musí nahlížet stejně jako na pracovníky z ČR a národnost nerozhoduje.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť u Okamurou předložených návrhů, které jmenuje, hlasovali pro jejich zamítnutí vždy jen jeden z jmenovaných předsedů; v jednom případě dokonce hlasovala proti zamítnutí celá KDU-ČSL. Navíc co se týče přímé volby a odvolatelnosti politiků, zde se Okamura dopouští výrazného zveličování, neboť předložil návrh na přímou volbu starostů, ale již nepředložil návrh na jejich odvolatelnost. V neposlední řadě, co se týká hmotné odpovědnosti, tu již český právní řád zná.

Tomio Okamura v rámci končícího volebního období skutečně předložil do Poslanecké sněmovny návrhy zákonů, o nichž je řeč.

Návrh zákona o celostátním referendu předložila skupina poslanců (tehdejší poslanecký klub hnutí Úsvit) již v lednu 2014. V rámci prvního čtení se hlasovalo o zamítnutí návrhu – tedy o tom, že se návrh již dále nebude projednávat. Toto zamítnutí prošlo (hlasování ANO znamená v tomto případě být proti návrhu a naopak). Ze zmíněných předsedů pro danou věc hlasoval pouze Miroslav Kalousek, další předsedové se hlasování neúčastnili. Nicméně Okamura se nemýlí v tom, že poslanecké kluby zmíněných stran hlasovaly proti tomuto návrhu.

Co se týká přímé volby a odvolatelnosti politiků, je výrok předsedy SPD nepřesný. Hnutí Úsvit na začátku volebního období (tehdy pod Okamurovým vedením) předložilo novelu Ústavy České republiky. Tento návrh obsahoval institut přímé volby starostů, o dalších politicích již nebyla řeč. Ústava navíc procedurálně ani neupravuje, jak se starosta volí a odvolává – musela by být rovněž měněna další legislativa (zejména zákon o obcích), což však Okamura již nepředložil. Šlo tedy spíše o deklaratorní předložení návrhu.

Návrh tedy obsahoval pouze snahu o přímou volbu starostů, neřešil navíc i odvolatelnost. Pokud se podíváme na hlasování, tak návrh byl opět zamítnut v prvním čtení. Okamura ale nemá pravdu v tom, kdo hlasoval (hlasování ANO znamená v tomto případě být proti návrhu a naopak) proti návrhu. Pavel Bělobrádek hlasoval proti zamítnutí, ze strany KDU-ČSL se zachoval v intencích Okamurova výroku pouze jeden poslanec. Vyloženě pro zamítnutí byl ze zmíněných politiků pouze Miroslav Kalousek.

Posledním zmíněným návrhem je přímá a hmotná odpovědnost ministrů a hejtmanů. Tuto část výroku jsme u předsedy Okamury ověřovali opakovaně, a to konkrétně ve dvou debatách v roce 2014.

Tomio Okamura má patrně na mysli novelu zákona o majetku České republiky (.pdf), jejímž byl spolupředkladatelem a která byla poměrně jednoznačně zamítnuta (ze zmíněných předsedů byl tentokrát pro zamítnutí pouze Pavel Bělobrádek) 30. dubna 2014 v prvním čtení.

Byť předseda SPD uvádí korektně, že předložil návrh, je nezbytné se v tomto případě podívat i na obsah dané věci. Odkazujeme se v tomto případě na naše odůvodnění k dřívějšímu obdobnému výroku Tomia Okamury. Hmotná odpovědnost je jednak institutem využívaným v zaměstnaneckých vztazích, nikoliv ve vztahu k Okamurou jmenovaným funkcím; dále je pak nepopiratelným faktem, že osoby v těchto funkcích v současné době odpovědné jsou, a to nejen podle trestního zákoníku (zde například dle § 220 za porušení povinnosti při správě cizího majetku), ale i podle jiných právních předpisů. Typicky se jedná o zákon o majetku České republiky či tzv. velká rozpočtová pravidla (o rozpočtových pravidlech), zákon o státním podniku atd. Zde nejenže jsou uplatněny zásady péče řádného hospodáře, ale místy je úprava i přísnější.

Právě proto vyjádřila vláda nesouhlas s předloženým návrhem novely zákona o majetku České republiky. Úprava je podle ní nadbytečná a duplicitní, nevylepšuje ani nepřináší nic nového.