Tomio Okamura

V prohlášení Tomia Okamury je hned několik nepřesností: změna, ke které dochází, se netýká oficiálního názvu země, ale pouze o doplnění databází OSN o jednoslovný ekvivalent Czechia namísto doposud užívaného Czech Republic. Tato změna navíc nemá vliv na probíhající kampaň Czech Tourismu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

"Nesouhlasím s názvem "Czechia". Nechci, aby si naši zemi pletli s Čečenskem. Máme za miliardu koupeno logo Czech Republic.To hodlám prosadit," napsala ministryně na svém twitterovém účtu v reakci na oznámení ministra Zaorálka, že hodlá prosadit používání jednoslovného názvu Czechia.

"To, že CzechTourism při oficiálním označení destinace (grafický symbol) komunikuje výhradně logo Czech Republic: Land of Stories a že tato komunikace v řádu tří let dosáhla 1,1 miliardy korun, beze změny platí,"řekla k tomu mluvčí agentury Czech Tourism Martina Fišerová.

Ministryně pak upřesnila, že se jedná o dotaci, kterou Česká republika v minulosti získala od EU na propagaci a kterou při změně možná Česká republika bude muset vrátit. To však odmítá například i premiér Sobotka, který říká, že pro takovou obavu není důvod.

To nakonec potvrdila i sama Šlechtová v rozhovoru pro aktuálně.cz.

"Pokud by se oficiálně měnil název z Czech Republic na Czechia, byly by tyto peníze skutečně ohrožené. Ale vzhledem k tomu, že jsem se na vládě dozvěděla, že zůstává název Czech Republic, tak nehrozí. (...) CzechTourism má pět let na to, aby dodržel podmínky získání peněz, takže budeme pokračovat v propagaci země s označením Czech Republic. Nic měnit nebudeme, jedeme dál," řekla Šlechtová v rozhovoru.

Co se skutečných vynaložených nákladů týká, v oficiálním materiálu Czech Tourismu, kde vyhodnocují dopad této kampaně, se píše o nákladech ve výši 208,6 milionu korun. Za logo ke kampani (původní Czech Republike a jeho následné přepracování na Czech Republic - Land of Stories) zaplatila agentura 2,5 milionu korun. Šlechtová však ve výše zmíněném rozhovoru odkazuje i na další aktivity, které Czech Tourism zajišťuje, včetně sportovní propagace, o které ve zprávě není řeč.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť tvrdit, že vystoupení umělce v rámci živého přenosu se rovná povolení politické diskuze ze strany ČT, je přinelepším problamtické.

K vystoupení zpěvačky Lenky Dusilové při předávání cen Anděl Okamura v rozhovoru pro Parlamentní listy (Budou kvičet. Vystoupení Tomia Okamury na téma Zeman, umělci, Němcová a podobně) uvedl: " Ať si umělci a v podstatě každý sděluje, co chce, ale pokud zazní politická kritika, měli by dostat prostor i oponenti. Když ČT neuhlídala formát a zazněly politické názory, měla by dát v hlavním vysílacím čase možnost reagovat i těm, kteří byli napadeni. Nebo ať pozvou paní Lenku Dusilovou do politického pořadu. Když už chce mluvit politicky, mohou proti ní posadit pana prezidenta nebo předsedu SPO pana Velebu, ať vedou debatu, pokud si na to paní Lenka Dusilová ovšem troufne. Říkat názory v přímém přenosu veřejnoprávní televize, kdy ten druhý nemá šanci reagovat, není správné ani spravedlivé. Použili prostor k osobnímu útoku na někoho, kdo se nemohl bránit."

Okamura tedy korektně popsal své vyjádření na adresu vyhlašování cen Anděl. Ovšem problematická část je ta, kdy tvrdí, že Česká televize neuhlídala formát a povolila politickou diskuzi. Šlo o živé vysílání a není tak jasné, jak by mohla ČT zasáhnout do projevů umělců vyjma možnosti přenos přerušit. Není přirozeně ani dohledatelný žádný důkaz, kdy by Česká televize měla tušení, s jakým projevem zpěvačka vystoupí a to, že by na toto nereagovala.

31. března přišla média (Neovlivní) s informací, že ČSSD pravomocně prohrála soud se svým bývalým advokátem Altnerem, jemuž musí podle rozhodnutí vyplatit částku bezmála 338 milionů korun.

Strana skutečně odmítá tuto částku uhradit, její postoj je doložitelný na řadě veřejných vystoupení zástupců strany k této kauze. Za všechny uveďme reportáž České televize v hlavní zpravodajské relaci.

Česká republika má zastoupení v Evropské radě, Evropské komisi, Radě Evropské unie, Evropském parlamentu i v dalších orgánech Evropské unie, a výrok o „rozhodování o nás bez nás“ je proto zcela nepravdivý.

Další zásadní odlišností je fakt, že do EU vstoupila Česká republika na základě rozhodnutí občanů ve všelidovém referendu a jak je popsáno výše, může z něj také vystoupit. Totéž zjevně nelze konstatovat u nacistické okupace a "vpádu spřátelených armád" (jakož i následném pobytu vojsk) v roce 1968.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože není pravdou, že by poslanec Okamura neměl v posledním roce přístup do médií. A to ať už jde o veřejnoprávní či soukromá média. Okamura není v médiích tak často, jako tomu bylo před více než rokem. To ovšem souvisí s tím, že se rozpadlo jeho devítičlenné hnutí Úsvit a jeho nová strana je v Poslanecké sněmovně zastoupena pouze třemi poslanci, a nemá tedy ani svůj klub.

V posledním roce byl Okamura hostem řady různých pořadů, uvádíme jen některé z nich.

Česká televize

Pořad Události, komentáře

• 11. února 2015 - „Krize v Úsvitu“
• 24. března 2015 - „Bitva v Úsvitu“
• 5. května 2015 - „Okamurova nová strana“
• 5. srpna 2015 - „Imigranti v Česku“. Tuto diskuzi Tomia Okamury se senátorem Bublanem Demagog.cz také ověřoval.

Studio ČT24

• 24. března 2015 - „Financování hnutí Úsvit“
• 2. července 2015 - „Včerejší demonstrace proti Islámu“

Česká televize do svého vysílání zařadila i některé tiskové konference Tomia Okamury (10. února 2015) nebo jeho vystoupení na půdě Poslanecké sněmovny („Okamura: Vláda by neměla připustit přijímání muslimů“).

Český rozhlas

Interview Plus

• 20. listopadu 2015 - „Tomio Okamura: Plivali na mě, ale ukázalo se, že jsem měl pravdu.“

20 minut Radiožurnálu

• 10. února 2015 - „Tomio Okamura o situaci v hnutí Úsvit: Byl to puč. Poslanci se vyšplhali po mých zádech a teď zradili.“

Radio Impuls

Kauza dne

• 11. května 2015 - „Poslanec Tomio Okamura: Česko bych šel bránit se zbraní v ruce!“

IDNES

On-line chat

• 16. února 2015 - „Poslanci byli zmanipulovaní, říká Okamura k rozkolu v Úsvitu.“

DVTV

• 10. února 2015 - „Okamura: Pučisti se mi už omlouvají, může to být hra ANO.“

Týden.cz

• 29. března 2015 - „Oškubaný Okamura: Nechtějte po mně démonizovat Víta Bártu.“

EuroZpravy.cz

• 21. prosince 2015 - „Novinářské lži, zrada USA i důchody: Rok 2015 očima Okamury.“

Můžeme také sledovat zpravodajství médií o Okamurových krocích a aktivitách. Dohledatelná je celá řada zpráv, které popisují jeho aktivity a to v nejčtenějších zpravodajských serverech. Např. v září referovaly Novinky.cz (nejčtenější server) o záměru Okamury navrhnout referendum o vystoupení z EU. Dále uveďme Idnes.cz, který také přinesl záznam řeči Okamury a Brichty z jednání výboru Poslanecké sněmovny. Často je také poslanec činný na serveru Parlamentní listy.

V neposlední řadě můžeme odkázat také na zmínky o činnosti Okamury na serveru veřejnoprávní České tiskové kanceláře.

V tomto přehledu jsme nabídli pouze příklady mediálních zmínek a vystoupení Tomia Okamury v českých médiích. Na základě tohoto přehledu je zjevné, že Okamura není médii cenzurován a o jeho krocích je informováno, jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

V Evropské unii platí jednotný vnitřní trh, který je zajištěn volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob. Nejde v žádném případě o mýtus, nýbrž o holý fakt doložený Aktem o jednotném trhu (.pdf). Ten byl v letech 2011 a 2012 revidován. Tvrzení, že členství v EU nemá s volným pohybem nic společného je tak zcela nepravdivé.

Tomio Okamura má sice pravdu v tom, že smlouvy o volném pohybu je možné uzavřít i mimo členství s Evropskou Unií. Je tomu tak právě v případě Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), jehož členy jsou Norsko, Švýcarsko, Island a Lichtenštejnsko.

Když však porovnáme význam obou částí tohoto výroku, je třeba říct, že jeho druhá, pravdivá část je významově minoritní. Nelze však z faktického hlediska akceptovat výrok, který v úvodu označí legislativně podložený právní vztah za „mýtus“, proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Vyjdeme-li z dat Českého statistického úřadu, zjistíme, že první Okamurovo tvrzení, to o nejnižší nezaměstnanosti za dobu samostatné České republiky, je korektní. Míra nezaměstnanosti v roce 1996 skutečně dosáhla výše 3,9 %.

Rok199319941995199619971998199920002001Obecná míra nezaměstnanost (data: ČSÚ) 4,3 4,3 4,0 3,9 4,8 6,5 8,7 8,8 8,1

200220032004200520062007200820092010201120122013 7,3 7,8 8,3 7,9 7,1 5,4 4,4 6,7 7,3 6,7 7,0 7,0

Výrok Tomia Okamury jako celek ale hodnotíme jako zavádějící, protože dává do souvislosti výši nezaměstnanosti a vstup do EU. Je sice pravdou, že v roce 1996 (tedy 8 let před vstupem) byla tato hodnota zhruba poloviční oproti prvním dvěma letům, kdy Česká republika do EU vstoupila. Už před samotným vstupem do EU byla však za vlády Miloše Zemana míra nezaměstnanosti dokonce vyšší než po samotném vstupu.

Je tedy zjevné, že fenomén nezaměstnanosti ovlivňuje řada faktorů (výkon ekonomiky, růst okolních zemí apod.) a jeho spojení pouze se vstupem do EU je přinejmenším zavádějící.

Tomio Okamura ve svém výroku navazuje na svou argumentaci, že po případném vystoupení z EU neutrpí český obchod se zbývajícími členskými státy. Argumentuje, že Čína jako nečlenský stát nemá v oblasti obchodu s Unií žádný problém.

Čína není členem Evropské unie a opravdu se významně podílí na mezinárodním obchodu. Evropská komise uvádí, že Čína je druhým největším obchodním partnerem Evropské unie hned za Spojenými státy a EU je pro Čínu zcela největším obchodním partnerem.Takovýto obchod však vyžaduje mnohé politické dohody a vzájemné smlouvy jakou je například " EU-China Strategic 2020 Agenda "(.pdf).

Česká republika v současnosti těží z toho, že je součástí jednotného trhu EU, zatímco obchod s Čínou je postaven zejména na její schopnosti levnější produkce nejrůznějších artiklů. Případné vystoupení ČR z EU a tedy v jistém smyslu srovnání postavení ČR a Číny by ovšem vedlo k tomu, že by Česko ztratilo možnost být součástí jednotného trhu, mohlo by vést k uvalení cel na české výrobky a tedy k jisté ztrátě konkurenceschopnosti. Z tohoto pohledu je výrok hodnocen jako zavádějící, neboť případnou neúčastí na evropském projektu by ČR zhoršila svou obchodní pozici, zatímco Čína tento problém kompenzuje jinak.

Evropská unie (EU) má vlastní zahraniční a bezpečnostní politiku, jak však píše server Euroskop: „V rámci SZBP nemůže EU přijímat žádná legislativní opatření. To znamená, že se všechna rozhodnutí vztahují pouze ke konkrétním situacím a nemají obecnou platnost.“

Navíc je nutné dodat, že rozhodnutí, která jsou činěna v Radě EU na základě strategických cílů určených Evropskou radou, vyžadují jednomyslnost. Nemůže se tak stát, že by otázka zahraniční politiky byla protlačena proti vůli členského státu. Pouze aspekty rozhodnutí lze rozhodovat hlasováním kvalifikovanou většinou (55 % hlasů zemí EU představujících nejméně 65 % obyvatel EU). A i „v případě, že členský stát odmítá rozhodnutí spadající pod rozhodování kvalifikovanou většinou přijmout a prohlásí ho za oblast státního zájmu, může přijetí rozhodnutí zablokovat.“ (Parlamentní institut, .pdf., s. 10)

Česká republika tak sice je na jednu stranu součástí spolurozhodování o společné evropské zahraniční a bezpečnostní politice, na druhou však krom politického tlaku neexistuje nic, co by jí bránilo ve vlastní samostatné zahraniční politice i v rámci EU.

Pokud jde o společnou migrační politiku EU, ta je nově upravena v Lisabonské smlouvě a jejím cílem je účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, prevence a boj s nelegální migrací a boj proti obchodování s lidmi. Mj. se však můžeme dočíst i to, že „nedotčena zůstávají práva členských států stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí, kteří k nim přicházejí s cílem hledat práci.“

Ne každý imigrant je však migrantem ekonomickým (o rozdílu pojmů si můžete přečíst v naší Abecedě migrace.) K tomuto tématu Lisabonská smlouva např. hovoří o budování společného evropského azylového systému, kdy „umožňuje, aby v případě stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí mohla Rada na návrh EK a po konzultaci s EP přijmout ve prospěch postižených členských států dočasná opatření.“ V tomto případě by ale i odchod z EU neznamenal možnost úplného odmítání uprchlíků/azylantů. Tato otázka je totiž upravena v rámci mezinárodních smluv, jako je např. Mezinárodní úmluva o právech uprchlíků z roku 1951 (str. 14, .pdf) či Protokol týkající se právního postavení uprchlíků z roku 1967 (str. 46, .pdf).

Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící, Česká republika má i bez odchodu z EU samostatnou zahraniční politiku. Taktéž není pravda, že samotný akt vystoupení z EU by vedl k možnosti odmítnout přijímat všechny druhů imigrantů.

Vláda ČR v červenci roku 2015 schválila přijetí celkového počtu 1 500 uprchlíků v celém období let 2015-2017 (vládní web). Toto rozhodnutí stále platí. Číslo 3 500 následně zmínil ministr vnitra Chovanec (uvedly HN) jako celkový počet nelegálních migrantů, kteří měli dorazit na území ČR v r. 2015. Nejde tedy o počet přijatých uprchlíků a vláda tento počet neodsouhlasila, jak nepravdivě tvrdí Okamura.

Podle materiálů Ministerstva vnitra k migraci (.pdf, str. 5) požádalo minulý rok o mezinárodní ochranu v ČR 1 525 osob. Statistické zprávy o mezinárodní ochraně za jednotlivé měsíce roku 2015 pak uvádí, že azyl nebo mezinárodní ochrana byla poskytnuta celkem 470 lidem.

Dodejme, že moderátorka ve své otázce zmínila "necelé 3 000 uprchlíků", což je počet, který má ČR přijmout na základě kvótního mechanismu, který však Vláda ČR neschválila, nýbrž odmítla (Český Rozhlas).

Co se týká Okamurovy zmínky o „proti vůli lidu,“ je skutečností, že česká společnost podle výzkumů CVVM není většinově nakloněna přijímání uprchlíků a nepodporovala také (stejně jako vládní koalice) zavedení kvót („pro“ bylo 18 % lidí v červnu 2015).