Tomio Okamura

V roce 2016 z České republiky odešlo do zahraničí 288,7 mld. Kč na dividendách. To je oproti roku 2015 nárůst o 62,5 mld. Kč. I v předchozích letech se výplata dividend pohybovala v podobných sumách, zatím ale nikdy nepřekročila částku 600 mld. korun. Celkem odliv dividend do zahraničí v roce 2016 představoval 8,4 % HDP.

Okamurou zmíněných 600 miliard korun však koresponduje s výší českých státních dluhopisů, které jsou drženy zahraničními investory. Tam se jedná o 602 mld.Kč. To je nicméně úplně jiný případ, protože pokud si zahraniční investor pořídí český státní dluhopis, peníze do ČR naopak přicházejí.

Výrok zřejmě reaguje na první přímý útok USA na jednotky Syrské republiky Bašára Asada během probíhající syrské občanské války, který se uskutečnil v brzkých ranních hodinách dne 7. dubna 2017.

Letecká základna Al-Shayrat v provincii Homs měla být podle USA místem, z něhož měl být veden údajný letecký chemický útok na město Khan Shaykhun 4. dubna 2017. V současné době je pozadí útoku stále v šetření speciální mezinárodní komise OSN a OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní). Samotná OPCW jen prokázala ve své zprávě ze dne 30. června, že na místě útoku byl použit nervový plyn sarin.

Dle mluvčího amerického ministerstva obrany měl být tento útok na Al-Shayrat proporční odpovědí na akce Asadova režimu a měl sloužit především k odrazení od budoucího používání chemických zbraní. Podobně vyznívá i samotné prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa několik hodin před samotným útokem. I vzhledem k jednostrannosti a symboličnosti útoku na leteckou základnu americká administrativa potvrdila, že informovala své ruské protějšky o zahájení úderu, jak potvrzují slova tiskového mluvčího ministerstva obrany USA:

„Russian forces were notified in advance of the strike using the established deconfliction line.“

Dle vyjádření vrcholných představitelů Trumpovy administrativy - ministra zahraničí Tillersona a poradce pro národní bezpečnost McMastera ale nedošlo ze strany prezidenta Trumpa k informování vrcholných ruských představitelů včetně prezidenta Putina o plánovaném útoku. Také bylo potvrzeno, že útok pomocí střel s plochou dráhou letu byl na spodní hranici nebezpečnosti uvažovaných kroků a že samotný útok měl jen omezené cíle.

Vzhledem k výše řečenému, především avizovanému informování ruské strany a omezenosti cílů a prostředků k útoku, nebylo překvapením, že média potvrdila znovupoužívání základny syrským letectvem již několik dní po útoku i přes poměrně zásadní poškození některých částí základny.

Obrázek ukazuje místa zásahů americkými raketami na základně Al-Shayrat 7. dubna 2017.

Zdroj: ISI

Vzhledem k tomu, že vyšetřování ohledně chemického útoku ještě neskončilo, je zavádějící hodnotit míru a možnosti, které vedly prezidenta Trumpa k zahájení raketového útoku na leteckou základnu Al-Shayrat. Faktem zůstává, že útok proběhl, ale vzhledem k výše popsaným faktorům nezpůsobil zásadní a dlouhodobé škody na funkčnosti letiště, natož aby snížil možnosti Asadova režimu provádět letecké útoky.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože ačkoliv Andrej Babiš veřejně mluvil o tom, že některé dotace nechce, jeho firmy je reálně čerpají. Nejde ovšem o miliardové částky, tento údaj je značně nadsazen (mluvíme o nenárokových dotacích).

Andrej Babiš se skutečně veřejně vyjádřil tak, že některé dotace jsou špatné a vlastně by je ani čerpat nechtěl. Typicky jde např. o dotace na podporu vzdělávání zaměstnanců. Babiš v dubnu 2017 řekl studentům (Aktuálně.cz) České zemědělské univerzity v Praze, že:

„Měkké projekty nemám rád. Evropská unie nám diktuje, na co máme peníze čerpat. Nutí nás k tomu, abychom dávali dotace na školení nebo na rekvalifikaci. Já bych je ani nechtěl. Stát to pak musí spolufinancovat ze svého rozpočtu.“

Přitom jeho společnosti, jak dokládá právě text Aktuálně.cz, popř. některé příklady níže, tyto dotace čerpají.

Podíváme-li se na konsolidované výroční zprávy (.pdf) společnosti Agrofert od roku 2013, kdy se Babiš stal poslancem, tak souhrnné přijaté dotace skutečně dosahují v těchto letech řádu miliard korun. Tyto dotace jsou ovšem ve výročních zprávách společnosti rozděleny na provozní a investiční.

Provozní neboli nárokové dotace jsou prostředky (zejména v zemědělství), na které má každý příjemce nárok při splnění konkrétních podmínek. V tomto ohledu se koncern Agrofert brání, že jako největší zemědělský podnik v České republice dostává také vyšší dotace, neboť obdělává více půdy a chová více hospodářské zvěře, na něž se dotace váží.

Ostatní dotace (nenárokové/investiční) nejsou subjektu, jenž o ně požádá, automaticky vypláceny. Tyto dotace mohou být určeny například pro oblast lidských zdrojů (MAFRA, a. s.) nebo životního prostředí (DEZA, a. s.) - obě firmy jsou součástí koncernu Agrofert.

Následující graf zachycuje výše přijatých dotací společnosti Agrofert v jednotlivých letech:

Z grafu vyplývá, že výše nenárokových dotací Agrofertu v žádném z těchto let nepřekročila miliardu korun, tudíž se nejedná o miliardy ročně, jak tvrdí Tomio Okamura. Nicméně ani uvedené částky nenárokových dotací nejsou zanedbatelné.

Analýzu k tomuto tématu vypracovaly před několika týdny Hospodářské noviny a dotacím, které Agrofert obdržel v minulých letech, respektive v programovacím období 2007–2013, se ve svých článcích věnoval rovněž portál HlídacíPes.org.

Před jednáním Evropské rady o migrační krizi v červnu 2015 premiér Sobotka jménem vlády deklaroval, že je Česká republika schopna dobrovolně přijmout stovky migrantů. Premiér Sobotka tím vyslovil návrh částečného alternativního řešení ze strany České republiky ke kvótám na přerozdělování imigrantů z Itálie a Řecka. Ty vláda odmítala a proti jejichž přijetí osobou ministra vnitra Chovance později i hlasovala.

Vláda v červenci 2015 rozhodla, že na základě dobrovolného závazku přijme 1500 migrantů (1100 migrantů z Itálie a Řecka a 400 ze třetích zemí). V tomto případě šlo podle premiéra Sobotky o jednorázovou solidární akci a nezbytnou pomoc v tehdejší krizové situaci.

V lednu 2015 přijala vláda návrh ministerstva vnitra, že Česká republika přijme patnáct křesťanských uprchlických rodin s nemocnými dětmi ze Sýrie. Důvodem předložení návrhu byla špatná životní situace takových rodin a snaha nabídnout rodinám pomocnou ruku.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť vláda, respektive premiér Sobotka nenavrhoval řešit vymírání českého národa přílivem imigrantů. V červnu 2015 sice deklaroval, že je Česká republika schopná přijmout stovky migrantů, jednalo se však o představení odlišného návrhu na částečné řešení otázky kvót ze strany České republiky. Následné rozhodnutí vlády o přijetí 1500 migrantů bylo motivováno nezbytnou pomocí v krizové situaci a solidaritou. Tento počet navíc nebyl naplněn, v rámci relokace přišlo do České republiky pouze několik jednotlivců.

Dodáváme ještě data o počtu obyvatel v České republice, která přináší Český statistický úřad.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ve skutečnosti v daném období policie zadržela minimum „nezákonných migrantů z islámských zemí“. Tomio Okamura pracuje se souhrnným číslem nepřesně. Většina nelegálních migrantů totiž pochází z úplně jiných zemí. U některých muslimů, kteří do statistiky spadají, byl navíc jejich přečin zapříčiněn překročením povolené doby pobytu v rámci léčebných pobytů.

Dle zprávy cizinecké policie bylo za první čtvrtletí letošního roku při nelegální migraci zadrženo 1166 osob. Z pohledu národnosti převládali obyvatelé následujících zemí: Ukrajinci (434), Vietnamci (78), Moldavané (63), Rusové (59) a Uzbeci (45). Ze zmíněných pěti zemí je islám většinovým náboženstvím pouze v Uzbekistánu.

Dále se jednalo o 17 Syřanů, 2 Kuvajťany a 36 občanů Saúdské Arábie. Ti ovšem (Saúdští Arabové a Kuvajťané), jak policie uvádí, nejčastěji překračují povolenou dobu pobytu v rámci léčebných pobytů. Spojovat je tedy s nezákonnou migrací, je přinejmenším zavádějící.

Doplňme rovněž informaci a tranzitní nelegální migraci:

„Co se týká tranzitní nelegální migrace (nelegální vstup hlavně z Rakouska a Slovenska s cílem pokračovat přes naše území do Německa, resp. dalších států EU/Schengenu), pokračuje v roce 2017 pokles tlaku. Ve sledovaném období byly tyto osoby zjištěny v minimální míře (11 občanů Sýrie, 9 občanů Iráku, 8 občanů z Afghánistánu, 6 občanů Alžírska a 5 z Íránu). V pěti případech byli cizinci odhaleni přímo v úkrytu v dopravním prostředku. Celkem se jednalo o 6 osob (4 z Afghánistánu a 2 z Pákistánu) ukrytých v nákladním automobilu, kdy 5 osob bylo odhaleno na vstupu ze Slovenska a 1 osoba při vycestování do Polska.Od ledna do března 2017 bylo při nelegální migraci přes vnější schengenskou hranici ČR (mezinárodní letiště) hlášeno 39 případů. V meziročním porovnání se jedná o mírné zvýšení o 5 osob oproti stejnému období v loňském roce. Z hlediska směru převládal směr do České republiky. Nejvíce záchytů bylo hlášeno z Mezinárodního letiště Václava Havla v Praze (37 osob), dále po jedné osobě z Mezinárodního letiště Brno Tuřany a Ostrava Mošnov. Výčet státních příslušností byl velmi rozmanitý (celkem 21 státních příslušností), kdy se nejvíce jednalo o uprchlíky dle Konvence 1951 (5 osob) a z Ruska (5 osob).“

Výrok je hodnocen jako zavádějící z několika důvodů. Zaprvé, podobný návrh nebyl členy SPD v Poslanecké sněmovně navržen. Není rovněž součástí programu SPD. Je sice pravdou, že o něm SPD (v různé míře obecnosti) píše ve svých příspěvcích, nicméně z úst poslance Okamury získává spojení „navrhovali jsme“ poněkud odlišnou konotaci.

Návrh, na který Tomio Okamura snad naráží, předložila v roce 2016 skupina poslanců Úsvitu. Tento subjekt však dnes Okamura sám označuje za „podvodníky, pučisty a zrádce“, kromě toho jen jeden z navrhovatelů je dnes členem SPD, tedy označení „my“ ve vztahu k autorům tohoto návrhu je přinejmenším zavádějící.

Skupina osmi poslanců Úsvitu v loňském roce předložila návrh zákona o ochraně před ilegální migrací. Ten upravuje mj. trestní zákoník v tom smyslu, že by měl trestat nejen násilné překročení státní hranice, ale také (byť nenásilné) překročení státní hranice osobou z tzv. třetí země, tedy mimo EU i Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko. Pochopitelně jde o překročení hranice v situaci, kdy by byly dočasně obnoveny vnitřní hranice schengenského prostoru. Stejným návrhem také poslanci Úsvitu zamýšleli odebrat takovýmto provinilcům právo na překlad příslušných dokumentů trestního řízení, např. obžalobu či rozsudek. Rovněž jím prosazovali automatické uložení trestu vyhoštění, což má nejspíše být onou „tvrdou odrazující sankcí“, o které Okamura mluví.

Návrh také upravuje dřívější vládní návrh zákona o ochraně státních hranic (dnes už schválený zákon), a to tak, že osoby ze třetích zemí naopak vyjímá z vymezení přestupku podle tohoto zákona. Jednání osoby ze třetí země by tak v důsledku bylo hodnoceno jako trestný čin, zatímco v případě občanů země Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace by šlo o pouhý přestupek.

Podobný návrh tedy hnutí Úsvit, dřívější působiště Okamury, opravdu podalo. Vláda se k němu vyjádřila v tom smyslu, že je neopodstatněný a neústavní. Návrh se dosud nedostal do prvního čtení.

Výrok Tomia Okamury je z výše nastíněných důvodů zavádějící. Kromě nich je navíc třeba dodat, že o trestný čin by šlo pouze v případě migrantů ze zemí mimo EU, EHP a Švýcarska. U ostatních by nadále šlo o přestupek.

Hlasování o ratifikaci Lisabonské smlouvy proběhlo v Poslanecké sněmovně 18. února 2009. Pro hlasovalo 125 přítomných poslanců. Ze 79 poslanců Občanské demokratické strany hlasovalo pro 33 zákonodárců, 37 proti a 9 se zdrželo. I když hlasovala větší část poslanců proti, bez hlasů občanských demokratů by smlouva vyžadující ústavní většinu 120 poslanců schválena nebyla.

V Senátu se o osudu Lisabonské smlouvy hlasovalo 6. května 2009. Z 36 senátorů ODS hlasovalo pro 12 a proti bylo 19 členů senátorského klubu Občanské demokratické strany.

Nutno říci, že i přes vnitřní rozpolcenost se vedení tehdy vládní ODS postavilo za schválení smlouvy. Před hlasováním v horní komoře pronesl na plénu Senátu projev i premiér Mirek Topolánek, který senátory vyzval ke kladnému hlasování.

Tehdejší prezident a do prosince 2008 čestný předseda ODS Václav Klaus byl a stále je jedním z nejhlasitějších kritiků Lisabonské smlouvy. Klaus měl obavu z možného prolomení Benešových dekretů nebo argumentoval, že smlouva je protiústavní.

Ústavní soud 3. listopadu 2009 konstatoval, že Lisabonská smlouva je v souladu s českým ústavním řádem a Klaus téhož dne smlouvu podepsal. „Rozhodnutí ÚS jsem očekával a respektuji ho. I když s jeho obsahem nesouhlasím,“ řekl po podpisu prezident Klaus.

Zajímavostí je, že Václav Klaus tehdy odmítl, aby se podpisového aktu zúčastnili fotografové. Jeho podpis tak není zaznamenán na žádném snímku.

Česká vláda doposud přijala 12 uprchlíků z 2691, které mělo Česko přijmout. Pravdou je, že Česká republika přijímá migranty mimo kvóty, ve většině případů se však jedná o křesťanské migranty.

Přijímání uprchlíků na základě kvót však nelze označit jako příkaz Evropské unie. Toto číslo se totiž skládá z dobrovolného závazku, který přijala česká vláda a kvót, které odsouhlasili ministři vnitra zemí Evropské unie, kterého se účastnil i český ministr (který však společně s maďarským, slovenským a rumunským hlasoval proti). Nedá se tak hovořit o diktátu Evropské unie, neboť šlo o demokratické rozhodnutí v rámci platných pravidel Evropské unie.

V lednu 2016 byli přijati křesťané z Iráku, kteří odsud utíkali před Islámským státem. Nadační fond Generace 21, který příchod těchto křesťanů inicioval, původně plánoval s přesídlením 37 křesťanských rodin o celkovém počtu 153 osob. Fond do České republiky přivezl pouze 89 osob, vláda totiž projekt v dubnu 2016 zrušila. Důvodem bylo, že 24 jich odletělo zpět do své vlasti a 25 jich uteklo do Německa. Jejich statut uprchlíka byl velmi komplikovaný, většina z nich měla statut vnitřního vysídlence, neboť předtím žili na vlastním územím. Většina těchto iráckých uprchlíků tak nebyla počítána do kvót. Jednalo se však o křesťanské uprchlíky, nikoliv muslimské, jak tvrdí Tomio Okamura.

Celkově za rok 2016 přijala (str. 2) Česká republika 150 Iráčanů a 95 Syřanů. Dvacet z těchto Syřanů bylo opět křesťanskými uprchlíky, kteří byli přijati na základě dobrovolného závazku přijmout 400 uprchlíků z neevropských uprchlických táborů. Náboženství dalších Iráckých a Syrských uprchlíků nelze z dostupných zdrojů doložit. Nelze však vyloučit, že mezi přijatými uprchlíky jsou i muslimové. Islám v roce 2006 v Sýrii vyznávalo 87 procent obyvatel, v Iráku to bylo v roce 2014 96 procent. Tomio Okamura má však pravdu, že některé uprchlíky česká vláda přijímá mimo kvóty.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Česká republika prostřednictvím ministra vnitra Chovance hlasovala na úrovni Rady pro spravedlnost a vnitřní věci proti přijetí systému kvót. Zde se tedy česká vláda postavila jasně proti, byť byla v souladu s platnými evropskými pravidly přehlasována.

Česká vláda rovněž proti kvótám reálně postupuje tak, že je nedodržuje. Do dnešního dne přijala na jejich základě pouhých 12 osob z Řecka. Celkový závazek přitom znamená pro Českou republiku 2691 osob z Řecka a Itálie (na základě kvót a také dobrovolného závazku české vlády).

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Chovanec ve zmíněném rozhovoru mluví o tom, že uprchlíky nechce do voleb, přímo s nimi to ovšem spojuje otázka redaktora Práva. Ministr vnitra uvádí, že nehodlá ustoupit od svého postoje do té doby, co bude mít na to vliv.

Rozhovor s Milanem Chovancem vyšel v deníku Právo 31. května 2017. Ministr vnitra v něm mluví o tom, že není pro přijímání uprchlíků na základě kvót. S volbami přijímání spojuje redaktor Práva, který se přímo Chovance ptá na to, zda by mohla Česká republika někoho do voleb přijmout.

Chovanec ovšem v celé rozhovoru mluví obecněji. Uvádí:

„*Česko dobrovolně nabídlo přijmout 1100 uprchlíků. Na základě povinných kvót od Evropské komise má přijmout dalších 1591, tedy celkem 2691 cizinců. Přijalo zatím 12. Z vašich slov vyplývá, že se ČR toto číslo v nejbližší době nechystá naplňovat.

Pokud budu ministr a pokud mi vláda nechá možnost věc tímto způsobem řídit, tak z bezpečnostních prověrek lidí neustoupíme ani o píď.

Nemůžeme si dovolit k nám zanést prvek, který by znamenal nebezpečí pro české občany. A to je věc, přes kterou nejede vlak.

*Tak jinak. Sněmovní volby jsou v říjnu. Počítáte, že by ČR do té doby mohla i vzhledem ke zmíněným ostrým prověrkám někoho přijmout?

Nepředpokládám žádné přijímání migrantů, protože ten systém je nastavený špatně, kvóty nefungují. Vláda od nás dostane zprávu, ve které je podrobně popsán ten stav, tak jak je.

To znamená, kdy jsme žádali, kdy jsme obdrželi nějaká jména, jestli by bylo vůbec realistické ty lidi sem dostat. Hlavně je tam jednoznačný vzkaz, že uprchlíci ani v zemích, jako jsou Lucembursko a Portugalsko, nezůstávají a odcházejí zase dál.
Z toho vyplývá, že pokud budeme přijímat migranty, tak je velká pravděpodobnost, že minimálně část z nich odejde do jiných zemí.

Držet někoho na území státu, kde být nechce, odporuje i evropským zásadám o volném pohybu osob.

*Budete tedy i na vládě zastávat ostře odmítavé stanovisko i s tím rizikem hrozby sankcí ze strany Evropské komise?

Vláda to beze sporu vědět musí a samozřejmě je otázka, jak se k tomu postaví. Může se stát, a média už to psala, že by mohla být Česká republika pokutována v řádu miliónů eur. Je otázka, jestli ta částka je snesitelná anebo není, jestli nám stojí za to ji platit či nikoli.

Při všech rizicích, která v tom vidím, si myslím, že nemůžeme uhnout od bezpečnostních prověrek i za cenu, že bychom měli zaplatit.

*Abych to shrnul: radši sankce než sem pustit nějaké neprověřené uprchlíky?

Přesně tak. Obávám se, že všechny operace, které dnes Evropa dělá, strašně zhoršují pozici EU ve vztahu k občanům těch zemí, a je to strašná škoda, protože evropský projekt je smysluplný. Dávat si takto vlastní góly je opravdu škoda a já se na tom nechci podílet.

Je možné, že mě na vládě přehlasují. A pokud se to stane, tak já tohle dělat nebudu a půjdu pryč. Jestli mě donutí sem někoho bez jakékoli prověrky brát, tak to bude beze mě.“