Vít Rakušan

Ministr vnitra Vít Rakušan tímto výrokem reaguje na slova Tomia Okamury ohledně kriminality cizinců. Poslanec Okamura zmínil, že nejvíce přestupků z cizích státních příslušníků v loňském roce spáchali ukrajinští občané. Rakušan na tomto výroku ilustruje, že při takovém nárůstu počtu Ukrajinců žijících v Česku je logické, že „se i v téhle skupině zvyšuje trestná činnost“ a kritizuje tak poslance hnutí SPD. Podle něj jeho vyjadřování nespokojenosti vůči jedné skupině obyvatel může vést k tomu, že lidé proti této skupině použijí násilí.

Na konci roku 2021 české úřady evidovaly 196 875 cizinců s ukrajinským občanstvím (.pdf, str. 6), kteří žili na území Česka (.pdf, str. 1). Těsně před začátkem invaze – na konci ledna 2022 – jich bylo 199 210 (.xlsx), tedy zhruba 200 tisíc.

Letošní data Ministerstva vnitra ukazují, že v České republice žilo k 30. červnu 2023 551 113 ukrajinských státních příslušníků (.pdf, str. 1). Na konci července poté jejich počet ještě dále stoupl na 559 243 (.xlsx).

Zdroje: přehledy Ministerstva vnitra za roky 2021, 2022 (.pdf, str. 38) a 2023

Ministr vnitra Vít Rakušan uvádí dva rozdílné údaje ohledně počtu Ukrajinců v ČR před začátkem války. První číslo, tedy 200 tisíc, po zaokrouhlení odpovídá počtu Ukrajinců, který české úřady evidovaly na konci ledna 2022. Druhé číslo, 220 tisíc, se od skutečného počtu sice mírně liší, stále se ale pohybuje v rámci naší 10% tolerované odchylky. Podobně je tomu i v případě údaje, který byl aktuální v době debaty. K 31. červnu 2023 totiž na českém území žilo asi 559 tisíc ukrajinských občanů. Výrok tak z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

K ověření procenta Ukrajinců v populaci nám stačí dva údaje – celkový počet obyvatel Česka a celkový počet Ukrajinců, kteří zde žijí.

Poslední data o počtu obyvatel zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ) k 31. březnu 2023. Dle nich populace Česka od prosince 2021 průběžně roste a na konci letošního března tak republika měla 10 850 620 obyvatel (.xlsx). Toto číslo přitom zahrnuje jak občany ČR, tak i cizince.

Informace o počtu Ukrajinců v Česku lze nalézt na webu Ministerstva vnitra, které publikuje data za jednotlivé měsíce. Vhodné je zde zdůraznit, že tato statistika započítává kromě uprchlíků i občany Ukrajiny, kteří v Česku žijí dlouhodobě a pobývali zde už před ruskou invazí. Dle těchto dat bylo na konci března 2023 (.xlsx) v ČR celkem 527 268 Ukrajinců (.pdf, str. 1). V celé populaci Česka tak tehdy tvořili 4,9 %. 

Dle nejnovějších dat k 31. červenci 2023 (.xlsx) počet Ukrajinců v Česku ještě narostl, a to na 559 243. Pokud pro výpočet procenta Ukrajinců v ČR použijeme poslední aktuální údaj o počtu všech obyvatel, dostaneme podíl dosahující přibližně 5,15 %. 

Ukrajinci tedy tvoří přibližně 5 % obyvatel České republiky, jak v debatě uváděla moderátorka Terezie Tománková. Ačkoli je pravda, že dle dostupných dat počet Ukrajinců v české populaci mírně přesáhl zmiňovaných 5 %, Vít Rakušan nemá pravdu v tom, že by tento podíl byl narostl až k 5,5 %. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Kauza výroku předsedy hnutí SPD Tomia Okamury pochází z ledna 2018, kdy v rozhovoru pro DVTV řekl, že romský koncentrační tábor v Letech u Písku v době svého fungování nebyl oplocený. Konkrétně prohlásil (video, čas 4:49): „Ten tábor (v Letech, pozn. Demagog.cz) nebyl oplocen, že tam měli volný pohyb ti lidi.“ Odvolával se přitom na citát někdejšího prezidenta Václava Klause a na knihu Akademie věd „Tábor Lety: Fakta a mýty“, ve které toto tvrzení dle Okamury mělo být napsané.

V únoru 2018 se proti tomuto vyjádření vymezil historik Vojtěch Kyncl z Akademie věd, který uvedl, že Tomio Okamura název knihy neuvedl přesně, jelikož jde o publikaci Historikové a kauza Lety z roku 1999. Podle Kyncla byl režim pohybu v táboře v Letech stejný jako např. v Osvětimi a plot, který zde stál, byl později ještě zpevňován a upravován. K samotné knize pak uvedl, že „není pravda, že by práce obsahovala informace vedoucí k závěrům, že tábor v Letech umožňoval volný pohyb či dokonce opouštění oploceného areálu a měl nějaký uvolněný režim“.

Okamurovo vyjádření vyvolalo vlnu nevole, např. Muzeum romské kultury po předsedovi SPD požadovalo veřejnou omluvu. Ředitelka muzea Jana Horváthová a historik Dušan Slačka ve svém vyjádření uvedli: „V období let 1940–1943, tedy od zřízení kárného pracovního tábora až do doby, kdy byl tzv. cikánský tábor srovnán se zemí, byl areál tábora obehnán vysokým dřevěným plotem s ostnatým drátem v jeho horní části a hlídán ozbrojenými strážemi. O tom svědčí nejen dobové písemné prameny a svědectví pamětníků, ale také prameny fotografické.“

Tomio Okamura se za svá slova o neoplocení koncentračního tábora v Letech v únoru 2018 omluvil, zároveň však zopakoval svá tvrzení o volném pohybu: „Omlouvám se za moje nepřesné vyjádření k oplocení tábora v Letech u Písku - podle historiků oplocení tábora bylo dřevěné, místy laťkovým plotem, v plotě byly sice díry, ale pravda, byl tam, i když ho po většinu historie nikdo nehlídal.“ Ve svém vyjádření předseda hnutí SPD citoval výňatky rozhovoru s historikem Janem Ratajem, který v září 2016 zveřejnil server Parlamentní listy. Ratajovy argumenty později vyvrátil historik Muzea romské kultury Dušan Slačka.

Romský tábor v Letech u Písku

Jak v rozhovoru pro Českou televizi zmínil historik Kyncl, tábor v Letech byl od srpna 1942 tzv. romským táborem, což „znamená, že tam bylo soustředěno obyvatelstvo na základě rasových předpokladů. (…) Přišlo sem přes 1300 obyvatel, jak dospělí jedinci, tak děti, kterých bylo několik set, to znamená dostávaly se sem celé rodiny cikánských obyvatel“. Vybíráni byli buďto podle rasové podmínky nebo podle neusedlého způsobu života.

Muzeum romské kultury tábor popisuje jako místo, „kde byly nuceně koncentrovány celé rodiny moravských a českých Romů a Sintů před transportem do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Auschwitz II – Birkenau. Samotné budovy tábora byly po posledním hromadném transportu ještě v roce 1943 srovnány se zemí a vypáleny.  Za dobu své existence (srpen 1942 – srpen 1943) prošlo letským táborem zhruba 1 300 mužů, žen i dětí“. Muzeum také upřesnilo, že v Letech zemřelo 326 lidí, přičemž většinu obětí tvořily děti.

V 70. letech minulého století pak na místě koncentračního tábora vznikl vepřín. V roce 2017 vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) odsouhlasila odkup areálu tohoto vepřína za 450 milionů korun. V prosinci 2022 skončila demolice vepřína a následně byla zahájena výstavba památníku obětem holokaustu, k jehož otevření by mělo dojít během roku 2024.

Závěr

Předseda hnutí SPD a poslanec Tomio Okamura skutečně v minulosti řekl, že koncentrační tábor v Letech nebyl oplocený. Výslovně nezmínil, že se jednalo o „soft koncentrační tábor“ (tedy „měkčí“ či „mírnější“ koncentrační tábor), jak uvádí ministr vnitra Rakušan. Z jeho slov ale vyplývá, že podmínky v Letech považoval za mírné oproti jiným koncentračním táborům. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) mluví o případech znásilnění, které byly spáchány v první polovině srpna. Moderátorka pořadu zmiňuje, že podle některých kritiků resort vnitra chrání pachatele, jelikož policie ani v jednom případě nezveřejnila národnost obviněných. Rakušan uvádí, že o ochranu pachatelů nemůže jít, protože prvnímu z nich hrozí výjimečný trest a v případě druhého incidentu jde o nezletilého, tudíž vnitro informace ani zveřejnit nesmí.

Znásilnění v Plzni

Osmnáctiletý muž v úterý 8. srpna v nočních hodinách znásilnil a pokusil se zabít o tři roky mladší dívku, která však svou smrt předstírala, čímž si zachránila život. „Dívce svázal ruce, přelepil ústa a znásilnil ji. Následně ji způsobil ještě řezné zranění a vyhrožoval smrtí.  Pak dívku zabalil do pytle, shodil ze srázu do lesa a z místa odešel," popisuje situaci policie. O tři dny později byl útočník na základě rozhodnutí plzeňského okresního soudu vzat do vazby, přičemž mu podle neoficiálních informací ČTK hrozí až výjimečný trest.

V tomto případě policie pouze potvrdila, že pachatelem je cizinec žijící dlouhodobě na území Česka. Jeho národnost nicméně neupřesnila. Primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO) ovšem následně uvedl, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti.

Znásilnění v Praze

Druhým případem je pak znásilnění, ke kterému došlo v noci z 11. na 12. srpna v pražské Hostivaři. V tomto případě policie obvinila šestnáctiletého mladíka, začala po něm pátrat a během několika hodin ho dopadla. Při pátrání byl ze strany policie použit varovný výstřel. Mladík byl o pár dní později vzat do vazby a hrozí mu až pětileté vězení. Pokud by ovšem nebyl mladistvý, mohl by dostat trest až v délce 12 let.

I v tomto případě mělo jít podle neoficiálních informací o ukrajinského pachatele, ačkoliv policie jeho národnost opět nepotvrdila. Vzhledem k šíření těchto informací ministr vnitra Rakušan 13. srpna uspořádal tiskovou konferenci, kde zmínil, že chápe nervozitu spojenou s násilnými činy, avšak kriminalita páchaná cizinci na českém území dle něj výrazně nevzrostla.

Dodejme, že k činům se vyjádřil i prezident Petr Pavel, který varoval před dalším rozdmýcháváním násilí proti určitým národnostním skupinám a zneužíváním strachu k prosazování politických zájmů.

Trestní stíhání mladistvých

Upřesněme, že za mladistvého se považuje osoba, která byla v době spáchání trestného činu či přestupku starší 15 let a zároveň nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Trestní odpovědnost mladistvých pak upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který udává, že „dokud není trestní stíhání pravomocně skončeno, mohou orgány činné podle tohoto zákona zveřejňovat jen takové informace o řízení vedeném proti mladistvému, kterými nebude ohroženo dosažení účelu trestního řízení a které neodporují požadavku ochrany osobnosti mladistvého a osobních údajů, a to i jiných osob zúčastněných na řízení.“ Nesmějí tedy být zveřejňovány například informace obsahující jméno či příjmení mladistvého, či jakékoliv jiné informace, podle kterých by mohl být identifikován.

Závěr

Podle neoficiálních informací tedy pachateli znásilnění v Plzni hrozí výjimečný trest, jak uvádí ministr vnitra Rakušan. U případu znásilnění v Praze pak policie skutečně nemůže zveřejňovat osobní údaje obviněného, jelikož se jedná o mladistvého. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) výrok formuluje v kontextu dvou případů znásilnění, ze kterých byli obviněni dva muži, dle neoficiálních informací ukrajinské národnosti. Rakušan uvádí, že ať takový čin spáchá kdokoli, vždy bude na straně oběti. Dodává, že se hnutí STAN snaží o redefinici znásilnění a rovněž se snaží o pomoc obětem domácího násilí či znásilnění prostřednictvím aktivity Pod svícnem.

Iniciativa Pod Svícnem

Iniciativu Pod svícnem založila poslankyně za hnutí STAN Barbora Urbanová společně s politoložkou Michaelou Studenou v roce 2022. Projekt vznikl se záměrem vzdělávat veřejnost a změnit legislativu v oblasti domácího násilí. Součástí iniciativy je také petice za nový zákon o ochraně obětí domácího násilí. Své cíle pak Pod svícnem popisuje následovně:

• „Vytvoříme jednotnou právní definici domácího násilí, kterou bude respektovat celý systém od soudů po policii.
• Zlepšíme přístup státu k obětem, zejména při opouštění násilné osoby.
• Zajistíme reflexi domácího násilí při rozvodových řízeních a při rozhodování o péči o děti.
• Budeme motivovat zaměstnavatele k tomu, aby poskytovali volno či krátkodobé snížení úvazku pro oběti opouštějící partnera."

Poslankyně Urbanová, spolu s poslankyní Evou Decroix (ODS) a zmocněnkyní vlády pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou, představila v květnu 2023 návrh zákona o domácím násilí (.docx), který novelizuje několik zákonů souvisejících s potíráním domácího násilí. Tento návrh navrhuje např. definovat domácí násilí v občanském zákoníku (.docx, str. 1–2), a tím tak chápání tohoto pojmu legislativně sjednotit.

Dodejme, že podle výzkumu iniciativy má 20 % Čechů osobní zkušenost s domácím násilím. Pod svícnem v březnu 2023 rovněž založilo sbírku, jejímž cílem bylo pomoci dlouhodobě týrané ženě se dvěma dětmi k lepšímu životu, ve které se vybralo necelých 670 tisíc korun.

Istanbulská úmluva

Hnutí STAN se také stavělo pozitivně k přijetí Istanbulské úmluvy (Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí), a to i před tím, než s její ratifikací vyslovila souhlas vláda v červnu letošního roku. V Poslanecké sněmovně se má o ratifikaci úmluvy jednat až na podzim, nicméně hnutí STAN už předem avizovalo, že její zástupci budou hlasovat pro přijetí (stejně jako Piráti a TOP 09). Dodejme, že poslankyně hnutí STAN Lucie Potůčková a Barbora Urbanová v dubnu 2023 ve Sněmovně organizovaly panelovou diskusi na téma „Demýtizace Istanbulské úmluvy“.

Zmiňme, že Česká republika podepsala Istanbulskou úmluvu už v květnu 2016. Dokument odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, či takzvané zločiny ze cti a násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se pak státy zavazují mj. k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby odborné pomoci (.pdf, str. 6, 10).

Závěr

Shrňme, že hnutí STAN se prostřednictvím své poslankyně Barbory Urbanové angažuje v iniciativě Pod svícnem, která se snaží o pomoc obětem domácího násilí nebo o změnu legislativy v této oblasti. Výsledkem této snahy je např. návrh zákona o domácím násilí, který novelizuje několik zákonů souvisejících s potíráním domácího násilí. Ministři za STAN rovněž dlouhodobě podporují ratifikaci Istanbulské úmluvy, a lze tedy tvrdit, že se hnutí snaží pomáhat obětem domácího násilí, jak tvrdí Vít Rakušan. Jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) mluví o případech znásilnění, které byly spáchány v první polovině srpna, a ze kterých jsou podle neoficiálních informací obvinění ukrajinští občané. Rakušan na výroku ilustruje, že rychlá práce policie je podle něj ukázka toho, že se ke každému pachateli přistupuje stejně bez ohledu na jeho národnost.

Znásilnění v Plzni

Osmnáctiletý muž v úterý 8. srpna v nočních hodinách znásilnil a pokusil se zabít o tři roky mladší dívku, která však svou smrt předstírala, čímž si zachránila život. „Dívce svázal ruce, přelepil ústa a znásilnil ji. Následně ji způsobil ještě řezné zranění a vyhrožoval smrtí. Pak dívku zabalil do pytle, shodil ze srázu do lesa a z místa odešel,“ popisuje situaci policie. Uvádí také, že pachatel byl zadržen po „pár hodinách“ pátrání. Policejní prezident Martin Vondrášek později délku pátraní upřesnil, když řekl, že podezřelého muže policisté zadrželi během šesti hodin.

Útočník byl 11. srpna na základě rozhodnutí plzeňského okresního soudu vzat do vazby, přičemž mu podle neoficiálních informací ČTK hrozí až výjimečný trest. V tomto případě policie pouze potvrdila, že pachatelem je cizinec žijící dlouhodobě na území Česka. Jeho národnost nicméně neupřesnila. Primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO) však následně uvedl, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti.

Znásilnění v Praze

Druhým případem je pak znásilnění, ke kterému došlo v noci z 11. na 12. srpna v pražské Hostivaři. V tomto případě policie obvinila šestnáctiletého mladíka, začala po něm pátrat a během několika hodin ho dopadla. Při pátrání byl ze strany policie použit varovný výstřel. Mladík byl o pár dní později vzat do vazby a hrozí mu až pětileté vězení. Pokud by ovšem nebyl mladistvý, mohl by dostat trest až v délce 12 let. I v tomto případě byl podle Vondráška útočník dopaden v horizontu šesti hodin.

Podle neoficiálních informací mělo jít o ukrajinského pachatele, ačkoliv policie jeho národnost opět nepotvrdila. Vzhledem k šíření těchto informací ministr vnitra Rakušan 13. srpna uspořádal tiskovou konferenci, kde zmínil, že chápe nervozitu spojenou s násilnými činy, avšak kriminalita páchaná cizinci na českém území dle něj výrazně nevzrostla.

Shrnutí

Oba pachatelé nedávných znásilnění byli tedy dopadeni během šesti hodin, jak správně uvádí ministr vnitra Rakušan. Zároveň byli vzati do vazby, kde jsou trestně stíháni. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Vít Rakušan (STAN) mluví o § 8a trestního řádu v souvislosti se dvěma případy ze srpna letošního roku – případu znásilnění a pokusu o vraždu v Plzni a případu znásilnění v Praze-Hostivaři. 

V prvním případě policie obvinila 18letého muže. Národnost pachatele nezveřejnila, v médiích se ale objevily neoficiální zprávy, že se jedná o mladíka ukrajinské národnosti, což zmiňoval i primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO). V návaznosti na to policie pouze potvrdila, že se jedná o cizince. V druhém případě policie v polovině srpna obvinila 16letého mladíka. I zde národnost pachatele neuvedla. 

Kvůli nezveřejnění národnosti pachatelů těchto činů kritizovali policii a ministra Rakušana někteří zástupci opozice, například předseda SPD Tomio Okamura nebo poslankyně Margita Balaštíková (ANO), a mimo jiné i bývalý prezident Miloš Zeman (video, čas 6:34). 

Rakušan se poté ale postupu Policie ČR v obou případech zastal, stejně jako v námi ověřované debatě. Argumentuje přitom právě dodržováním § 8a trestního řádu. Ten podle něj říká, že se národnost pachatele trestného činu nezveřejňuje. Zároveň Rakušan dodává, že takový postup policie souvisí s policejní praxí v ČR. 

Co říká legislativa?

Nejprve upřesněme, že při zjišťování totožnosti podezřelých policisté podle zákona o Policii ČR mají právo evidovat mj. jejich „státní příslušnost“, ne přímo jejich „národnost“. Ačkoli se tyto dva termíny do určité míry překrývají, mají mírně odlišný význam – člověk s českou státní příslušností například může být národností Moravan, Slovák, Rom apod. Z kontextu celé diskuze o zmíněných dvou případech ovšem vyplývá, že řečníci dané dva pojmy zjevně zaměňují. V rámci našeho ověření se proto zaměříme na státní příslušnost.

§ 8a trestního řádu upravuje pravidla pro poskytování informací o trestním řízení a osobách, které se ho účastní. Dle tohoto paragrafu musí orgány činné v trestním řízení dbát na to, aby nezveřejnily o těchto zúčastněných osobách údaje, které „přímo nesouvisejí s trestnou činností“. 

Kromě toho paragraf 8a dále také uvádí, že orgány nesmějí v přípravném řízení „zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.“ Pro úplnost doplňme, že přípravné řízení provádí právě policejní složky. Až po této fázi trestního řízení následuje podání obžaloby státním zástupcem a zahájení hlavního líčení, které na rozdíl od přípravného řízení může být veřejné (.pdf). Dodejme také, že ve veřejně dostupných zdrojích se prozatím neobjevily informace o tom, že by v případech znásilnění z Plzně a Prahy už došlo k podání obžaloby.

Vyjádření policie

Pro odůvodnění postupu policie jsme se obrátili na tiskové oddělení Policie ČR. To nás rovněž odkázalo na paragraf § 8a trestního řádu: „Sdělování informací z průběhu trestního řízení je rámováno trestním řádem a jeho § 8a, který explicitně uvádí, že orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností. Z našeho pohledu je státní příslušnost přesně tím typem údaje, který nesouvisí s trestnou činností (samozřejmě existují výjimky, které se budou ad hoc řešit) a který tím pádem nezveřejňujeme.“ 

Dodejme, že § 8d trestního řádu uvádí výjimky, kdy je tyto informace možné zveřejnit. Mezi ně patří zejména situace, kdy je po osobě vyhlášeno pátrání. Dále ke zveřejnění může dojít, pokud to odůvodňuje veřejný zájem – avšak pouze v případě, že převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby. Také mohou být tyto informace poskytnuty například se souhlasem osoby, které se informace, na něž se vztahuje zákaz zveřejnění, týkají. 

Co se týče postupu policie v minulosti, ke zveřejňování národnosti či státní příslušnosti podezřelých a obviněných standardně nedocházelo. Policie v řadě případů potvrdila, že šlo o cizince, národnost ale běžně neupřesňovala. Z veřejně dostupných zpráv policie vyplývá, že státní příslušnost zmiňovala právě jen v případech, kdy tato informace souvisela s danou trestnou činností. Například v případě, kdy muž obviněný z distribuce drog zajišťoval kontakty s odběrateli v Polsku, policie uvedla, že se jednalo o Poláka. Již okolo roku 2010 policie zveřejňovala národnost také v souvislosti s trestnými činy, ve kterých figurovali kosovští Albánci – v těchto případech se jednalo např. o „gang“ zlodějů či výrobců pervitinu.

Závěr

Vít Rakušan ve výroku mluví o zveřejňování „národnosti“ pachatelů trestných činů. Z kontextu debaty vyplývá, že on i další řečníci tento pojem nepoužívají zcela přesně a zjevně jím označují „státní příslušnost“ podezřelých. 

Zmiňovaný § 8a výslovně neuvádí, že se nesmí zveřejňovat státní příslušnost pachatele. Říká ale, že policie nesmí zveřejňovat o zúčastněných osobách údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností. Tímto paragrafem svůj postup odůvodňuje i přímo Policie ČR. 

Existují však i případy, kdy policie státní příslušnost zveřejnit může – a to když tato informace přímo souvisí s danou trestnou činností. Jelikož tedy v daném pravidle existují výjimky, hodnotíme výrok Víta Rakušana jako pravdivý s výhradou.

Staronový předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan hovořil o postojích svého hnutí na volebním sjezdu 23. července. Ve svém proslovu zmínil mimo jiné to, že hnutí je pro přijetí eura.

Přijetí eura je v České republice tématem, které se probírá již od vstupu do Evropské unie v roce 2004. Zmiňme, že vstupem do EU se Česká republika zavázala společnou měnu přijmout. Společnou měnu však země může přijmout až ve chvíli, kdy plní tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, která zahrnují například stabilitu kurzu nebo cen. Česká republika tato kritéria nesplňuje.

Důležitost tématu přijetí eura se často ukazuje v období volebních kampaní převážně při volbách do Poslanecké sněmovny. Proto za výchozí bod porovnávání postojů stran využijeme právě volební programy z posledních sněmovních voleb, tedy těch z podzimu 2021.

Koalice Pirátů a Starostů a nezávislých měla v roce 2021 ve svém programu zakotveno spuštění přípravy pro přijetí eura a usilování o vstup ČR do tzv. mechanismu ERM II. Ten představuje mechanismus fixování kurzu dané měny na euro a jeho základním cílem je zajistit, aby kolísání směnných kurzů mezi eurem a ostatními měnami EU nenarušilo hospodářskou stabilitu jednotného trhu Unie. Jedná se o jakýsi předstupeň členství v eurozóně. 

Můžeme tedy říci, že Starostové si svůj pozitivní pohled k euru drží. Také druhá ze stran této koalice, tedy Piráti, nahlíží na euro pozitivně. Přitom však také poukazují na možné strukturální problémy eurozóny. Obě strany jsou však obecně pro přijetí eura. Doplňme, že při skládání současné vlády v tomto ohledu koalice PirSTAN ustoupila koalici SPOLU a uznala, že v programovém prohlášení vlády na tyto 4 roky nemá zatím přijetí eura své místo. To převážně z důvodu, že Česká republika neplní kritéria pro přijetí eura.

Druhá z vládních koalic, tedy koalice SPOLU, je v pohledu na přijetí eura rozdělenější. Pokud se podíváme na program (.pdf) této koalice ke sněmovním volbám v loňském roce, přímé kroky k přijetí či jasné odmítnutí eura v něm nenajdeme. Program obsahuje pouze bod, který slibuje, že by firmy mohly mít možnost účtovat v eurech. Koaliční strana TOP 09 však již delší dobu upozorňuje na výhody přijetí eura a staví se k němu pozitivně, například ve spojitosti se současnou vysokou inflací nebo oživením ekonomiky. 

Druhá strana koalice SPOLU KDU-ČSL na svém webu v roce 2019 uvedla, že euro považuje „za důležitou součást“ ekonomické stability i bezpečnosti ČR. Zároveň nicméně zdůrazňuje nutnost odborné diskuze a celospolečenské debaty. Dodejme, že přijetí eura podpořila KDU-ČSL v roce 2019 na svém celorepublikovém sjezdu.

Co se týče eura, v koalici SPOLU je problematickou stranou ODS, která se k jeho přijetí dlouhodobě staví odmítavě. Občanská iniciativa Euro v Česku vydala v roce 2020 dokument (.pdf) založený na vyjádřeních sněmovních stran. ODS je v této zprávě označena (.pdf, str. 11) za odpůrce eura, jmenovitě například Alexandr Vondra nebo Jan Zahradil.

ODS byla primárně proti tomu, aby státy měly povinnost euro přijmout. Jediné dva státy, které měly vyjednánu výjimku, byly Dánsko a Velká Británie. Například v programu ODS ve volbách v roce 2017 se tato strana zasazovala o vyjednání takovéto trvalé výjimky také pro Českou republiku. V dnešní době můžeme zmínit také vyjádření předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Ten společně s bývalým ministrem Karlem Havlíčkem (ANO) označil zavedení eura v současné době za nevýhodné a nereálné. 

Mezi strany, které stojí jasně proti euru, patří Svoboda a přímá demokracie (SPD). Podle hnutí by přijetí eura znamenalo „rozvrat“ českého hospodářství a přineslo by povinnost „platit za krachující státy eurozóny“.

Hnutí ANO 2011 ve svém programu (.pdf, str. 6) k volbám 2021 také vystupovalo proti přijetí eura. Program uvádí: „Nevyměníme českou korunu za euro (…). Nikdy nepřipustíme, abychom ztratili samostatnost v měnové a hospodářské politice a abychom ručili za dluhy států eurozóny.“ Zmiňme také, že v roce 2017 se hnutí vyjádřilo, že závazek k přijetí měny nezpochybňuje, ovšem situace není v danou dobu vhodná.

Závěrem shrňme, že výrok Víta Rakušana hodnotíme jako nepravdivý, jelikož kromě hnutí STAN svůj názor na přijetí eura jasně prezentují i hnutí ANO a SPD, která se k němu staví odmítavě, podobně je tomu i u ODS. Kladný postoj k euru pak kromě hnutí STAN jasně deklaruje i TOP 09. Doplňme, že KDU-ČSL se ke společné evropské měně také staví pozitivně, na jejím webu nicméně nelze dohledat tak jasná aktuální vyjádření, jako je tomu např. u TOP 09. Zároveň lidovci na webu zmiňují nutnost další diskuze ohledně přijetí eura. Piráti pak zavedení eura podporují, zároveň nicméně upozorňují i na možná rizika a strukturální problémy eurozóny.

Takzvaný lustrační zákon, tedy zákon č. 451/1991 Sb., zakazuje bývalým agentům či spolupracovníkům Státní bezpečnosti, členům Lidových milicí nebo vysoce postaveným komunistickým úředníkům vykonávat důležité státní funkce, funkce u některých soudů či ve veřejnoprávních médiích. 

Pro úplnost uveďme, že na podzim 2014 politici přijali zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě a související doprovodné normy, které přesněji vymezily, kdo osvědčení předkládat musí a kdo nikoliv. Někdejší vládní koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL tehdy prosadila, že se daná povinnost nebude vztahovat na ministry. Před jmenováním Sobotkovy vlády přitom předkládali prezidentovi čisté lustrační osvědčení ministři všech předchozích vlád. Spory o to, zda zákon jasně říká, že ministři musí toto osvědčení mít, se objevily právě v roce 2014, kdy se stal ministrem financí Andrej Babiš vedený ve slovenských archivech jako agent StB. Dodejme, že jeho jmenování tehdy prezident Zeman podmínil tím, že Sněmovna v prvním čtení schválí zmiňovaný zákon o státní službě.

Ministerstvo vnitra pod vedením Víta Rakušana 22. července oznámilo, že vypracovalo návrh (.docx) novely lustračního zákona. Podle návrhu by se ministři a jejich náměstci museli před svým jmenováním do funkce prokázat čistým lustračním osvědčením. Nyní je návrh v připomínkovém řízení.

Co se týče novely zákona, který se zabývá dohledem nad politickými stranami, Ministerstvo vnitra 20. července uvedlo, že navrhuje změnu ve fungování Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Zmiňme, že tento úřad vznikl 1. ledna 2017, kdy vešla v účinnost novela zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách.

Ministerstvo vnitra v tiskové zprávě píše: „Hlavním principem návrhu je posílení kolektivního prvku ve vedení úřadu vytvořením tzv. Schůze úřadu. Půjde o vrcholný orgán tvořený předsedou a dalšími členy úřadu, který bude mít nově svěřené klíčové kompetence v oblasti koordinace dohledové a metodické činnosti úřadu." Vít Rakušan uvedl, že ministerstvo chce touto novelou reagovat na poznatky z praxe a zjištěné nedostatky. Návrh (.docx) je nyní taktéž v meziresortním připomínkovém řízení.

Jakub Černý z organizace Rekonstrukce státu se 21. července 2022 vyjádřil pro Deník N. Podle něj je systém, kdy je předseda dohledového úřadu jeho „zcela klíčovou postavou“, rizikový. Černý nepřímo podpořil návrh na posílení kolektivního prvku úřadu tím, že řekl: „Když svěříte agendu dohledu nad férovými volbami a nad stranami do rukou jediného člověka, může to být zneužito.“ Později Černý v příspěvku na twitteru napsal, že novela „je opravdu dobrá a nezbytná“ a Víta Rakušana za ni skutečně pochválil.

Dodejme, že Rekonstrukce státu již dříve ve svém jednostránkovém dokumentu (.pdf) psala o předsedovi dohledového úřadu jako o „neomezeném pánovi úřadu" a dále také o nutnosti kolektivizace rozhodování.

Ministerstvo vnitra tedy obě novely připravilo. K novele, která se zabývá dohledem nad politickými stranami, se kladně vyjádřila i organizace Rekonstrukce státu. Výrok ministra vnitra Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

Vláda Petra Fialy 18. května 2022 schválila (.pdf) návrh novely zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kterou předložilo Ministerstvo vnitra. O den později byl návrh novely předložen Sněmovně a rozeslán poslancům.

Poslanecká sněmovna tuto novelu schválila 20. července 2022 a nyní se čeká na rozhodnutí Senátu.

Uveďme, že zmíněný informační zákon slouží jako nástroj pro kontrolu státních úřadů ze strany veřejnosti. Každý občan má podle zmíněného zákona právo požadovat od jednotlivých úřadů informace o jejich činnosti.

Na základě novely (.pdf) musí nově vymezené veřejné podniky sdělovat informace o platech a odměnách vysokých státních úředníků, členů dozorčích rad apod. Veřejné podniky pak novela vymezuje (.pdf, str. 2) jako podnik, který „vykonává relevantní činnost podle zákona o zadávání veřejných zakázek“, nebo ve kterém má státní orgán či veřejná instituce dominantní vliv. Podle poslance Jakuba Michálka (Piráti) se nová povinnost bude týkat např. společnosti ČEZ.

Předchozí vláda Andreje Babiše taktéž schválila (.pdf) změnu zákona č. 106/1999 Sb. a návrh této novely předložila Sněmovně 31. března 2021. Jeho projednávání však přerušil konec minulého volebního období ještě předtím, než proběhlo první čtení. Novelu informačního zákona dříve také předložilo někdejší první vládě Andreje Babiše Ministerstvo vnitra, a to v dubnu 2018. Sněmovně ji pak ministerstvo předložilo na podzim 2019, 9. března 2021 k ní poté Jan Hamáček (ČSSD) předložil pozměňovací návrh, který obsahoval některé pasáže (.pdf, str. 7), jež se objevily i ve vládním návrhu z konce letošního března (.pdf, str. 8).

Takto navrhovaná změna zákona vyvolala kontroverzi, jelikož by udělila výjimku Kanceláři prezidenta republiky. Její vedení (konkrétně kancléř Vratislav Mynář) by tak rozhodovalo o stížnostech žadatelů, kteří od ní nedostali dané informace. Uveďme, že pokud některý úřad neposkytne občanovi požadovanou informaci, může se tento žadatel obrátit na nadřízený úřad. Kancelář prezidenta republiky ale žádný nadřízený úřad nemá, a některé žádosti tak v minulosti musel řešit až soud. 

Doplňme, že od začátku roku 2020 rozhoduje v případě Kanceláře prezidenta republiky o stížnostech Úřad pro ochranu osobních údajů. Do zákona se tato změna dostala při schválení novely č. 111/2019 Sb., a to díky pozměňovacímu návrhu (.pdf, str. 18–20) pirátského poslance Jakuba Michálka. Uveďme, že tuto novelu, která upravila i řadu dalších zákonů v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, předložila Sněmovně ještě první vláda Andreje Babiše. Další tehdejší změny informačního zákona se týkaly především výjimek při poskytování údajů, které by mohly „ohrozit ochranu utajovaných informací“ nebo např. ohrozit účel trestního řízení či činnost zpravodajských služeb.

Pro úplnost uveďme, že za druhé vlády Andreje Babiše došlo ještě ke schválení celkem tří zákonů, které kromě jiných novelizovaly také informační zákon. Ani v jednom případě se nicméně nejednalo o komplexní novelu či „revizi“ zákona č. 106/1999 Sb., ale jen o dílčí úpravy.

Ministerstvo vnitra tedy za předchozí vlády přišlo s revizí zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Vládě Andreje Babiše se revizi informačního zákona nepodařilo projednat v Poslanecké sněmovně, a tedy ani prosadit. Výrok Víta Rakušana proto hodnotíme jako pravdivý.