Vít Rakušan

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) mluví o případech znásilnění, které byly spáchány v první polovině srpna. Moderátorka pořadu zmiňuje, že podle některých kritiků resort vnitra chrání pachatele, jelikož policie ani v jednom případě nezveřejnila národnost obviněných. Rakušan uvádí, že o ochranu pachatelů nemůže jít, protože prvnímu z nich hrozí výjimečný trest a v případě druhého incidentu jde o nezletilého, tudíž vnitro informace ani zveřejnit nesmí.

Znásilnění v Plzni

Osmnáctiletý muž v úterý 8. srpna v nočních hodinách znásilnil a pokusil se zabít o tři roky mladší dívku, která však svou smrt předstírala, čímž si zachránila život. „Dívce svázal ruce, přelepil ústa a znásilnil ji. Následně ji způsobil ještě řezné zranění a vyhrožoval smrtí.  Pak dívku zabalil do pytle, shodil ze srázu do lesa a z místa odešel," popisuje situaci policie. O tři dny později byl útočník na základě rozhodnutí plzeňského okresního soudu vzat do vazby, přičemž mu podle neoficiálních informací ČTK hrozí až výjimečný trest.

V tomto případě policie pouze potvrdila, že pachatelem je cizinec žijící dlouhodobě na území Česka. Jeho národnost nicméně neupřesnila. Primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO) ovšem následně uvedl, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti.

Znásilnění v Praze

Druhým případem je pak znásilnění, ke kterému došlo v noci z 11. na 12. srpna v pražské Hostivaři. V tomto případě policie obvinila šestnáctiletého mladíka, začala po něm pátrat a během několika hodin ho dopadla. Při pátrání byl ze strany policie použit varovný výstřel. Mladík byl o pár dní později vzat do vazby a hrozí mu až pětileté vězení. Pokud by ovšem nebyl mladistvý, mohl by dostat trest až v délce 12 let.

I v tomto případě mělo jít podle neoficiálních informací o ukrajinského pachatele, ačkoliv policie jeho národnost opět nepotvrdila. Vzhledem k šíření těchto informací ministr vnitra Rakušan 13. srpna uspořádal tiskovou konferenci, kde zmínil, že chápe nervozitu spojenou s násilnými činy, avšak kriminalita páchaná cizinci na českém území dle něj výrazně nevzrostla.

Dodejme, že k činům se vyjádřil i prezident Petr Pavel, který varoval před dalším rozdmýcháváním násilí proti určitým národnostním skupinám a zneužíváním strachu k prosazování politických zájmů.

Trestní stíhání mladistvých

Upřesněme, že za mladistvého se považuje osoba, která byla v době spáchání trestného činu či přestupku starší 15 let a zároveň nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Trestní odpovědnost mladistvých pak upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který udává, že „dokud není trestní stíhání pravomocně skončeno, mohou orgány činné podle tohoto zákona zveřejňovat jen takové informace o řízení vedeném proti mladistvému, kterými nebude ohroženo dosažení účelu trestního řízení a které neodporují požadavku ochrany osobnosti mladistvého a osobních údajů, a to i jiných osob zúčastněných na řízení.“ Nesmějí tedy být zveřejňovány například informace obsahující jméno či příjmení mladistvého, či jakékoliv jiné informace, podle kterých by mohl být identifikován.

Závěr

Podle neoficiálních informací tedy pachateli znásilnění v Plzni hrozí výjimečný trest, jak uvádí ministr vnitra Rakušan. U případu znásilnění v Praze pak policie skutečně nemůže zveřejňovat osobní údaje obviněného, jelikož se jedná o mladistvého. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Kauza výroku předsedy hnutí SPD Tomia Okamury pochází z ledna 2018, kdy v rozhovoru pro DVTV řekl, že romský koncentrační tábor v Letech u Písku v době svého fungování nebyl oplocený. Konkrétně prohlásil (video, čas 4:49): „Ten tábor (v Letech, pozn. Demagog.cz) nebyl oplocen, že tam měli volný pohyb ti lidi.“ Odvolával se přitom na citát někdejšího prezidenta Václava Klause a na knihu Akademie věd „Tábor Lety: Fakta a mýty“, ve které toto tvrzení dle Okamury mělo být napsané.

V únoru 2018 se proti tomuto vyjádření vymezil historik Vojtěch Kyncl z Akademie věd, který uvedl, že Tomio Okamura název knihy neuvedl přesně, jelikož jde o publikaci Historikové a kauza Lety z roku 1999. Podle Kyncla byl režim pohybu v táboře v Letech stejný jako např. v Osvětimi a plot, který zde stál, byl později ještě zpevňován a upravován. K samotné knize pak uvedl, že „není pravda, že by práce obsahovala informace vedoucí k závěrům, že tábor v Letech umožňoval volný pohyb či dokonce opouštění oploceného areálu a měl nějaký uvolněný režim“.

Okamurovo vyjádření vyvolalo vlnu nevole, např. Muzeum romské kultury po předsedovi SPD požadovalo veřejnou omluvu. Ředitelka muzea Jana Horváthová a historik Dušan Slačka ve svém vyjádření uvedli: „V období let 1940–1943, tedy od zřízení kárného pracovního tábora až do doby, kdy byl tzv. cikánský tábor srovnán se zemí, byl areál tábora obehnán vysokým dřevěným plotem s ostnatým drátem v jeho horní části a hlídán ozbrojenými strážemi. O tom svědčí nejen dobové písemné prameny a svědectví pamětníků, ale také prameny fotografické.“

Tomio Okamura se za svá slova o neoplocení koncentračního tábora v Letech v únoru 2018 omluvil, zároveň však zopakoval svá tvrzení o volném pohybu: „Omlouvám se za moje nepřesné vyjádření k oplocení tábora v Letech u Písku - podle historiků oplocení tábora bylo dřevěné, místy laťkovým plotem, v plotě byly sice díry, ale pravda, byl tam, i když ho po většinu historie nikdo nehlídal.“ Ve svém vyjádření předseda hnutí SPD citoval výňatky rozhovoru s historikem Janem Ratajem, který v září 2016 zveřejnil server Parlamentní listy. Ratajovy argumenty později vyvrátil historik Muzea romské kultury Dušan Slačka.

Romský tábor v Letech u Písku

Jak v rozhovoru pro Českou televizi zmínil historik Kyncl, tábor v Letech byl od srpna 1942 tzv. romským táborem, což „znamená, že tam bylo soustředěno obyvatelstvo na základě rasových předpokladů. (…) Přišlo sem přes 1300 obyvatel, jak dospělí jedinci, tak děti, kterých bylo několik set, to znamená dostávaly se sem celé rodiny cikánských obyvatel“. Vybíráni byli buďto podle rasové podmínky nebo podle neusedlého způsobu života.

Muzeum romské kultury tábor popisuje jako místo, „kde byly nuceně koncentrovány celé rodiny moravských a českých Romů a Sintů před transportem do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Auschwitz II – Birkenau. Samotné budovy tábora byly po posledním hromadném transportu ještě v roce 1943 srovnány se zemí a vypáleny.  Za dobu své existence (srpen 1942 – srpen 1943) prošlo letským táborem zhruba 1 300 mužů, žen i dětí“. Muzeum také upřesnilo, že v Letech zemřelo 326 lidí, přičemž většinu obětí tvořily děti.

V 70. letech minulého století pak na místě koncentračního tábora vznikl vepřín. V roce 2017 vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) odsouhlasila odkup areálu tohoto vepřína za 450 milionů korun. V prosinci 2022 skončila demolice vepřína a následně byla zahájena výstavba památníku obětem holokaustu, k jehož otevření by mělo dojít během roku 2024.

Závěr

Předseda hnutí SPD a poslanec Tomio Okamura skutečně v minulosti řekl, že koncentrační tábor v Letech nebyl oplocený. Výslovně nezmínil, že se jednalo o „soft koncentrační tábor“ (tedy „měkčí“ či „mírnější“ koncentrační tábor), jak uvádí ministr vnitra Rakušan. Z jeho slov ale vyplývá, že podmínky v Letech považoval za mírné oproti jiným koncentračním táborům. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

K ověření procenta Ukrajinců v populaci nám stačí dva údaje – celkový počet obyvatel Česka a celkový počet Ukrajinců, kteří zde žijí.

Poslední data o počtu obyvatel zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ) k 31. březnu 2023. Dle nich populace Česka od prosince 2021 průběžně roste a na konci letošního března tak republika měla 10 850 620 obyvatel (.xlsx). Toto číslo přitom zahrnuje jak občany ČR, tak i cizince.

Informace o počtu Ukrajinců v Česku lze nalézt na webu Ministerstva vnitra, které publikuje data za jednotlivé měsíce. Vhodné je zde zdůraznit, že tato statistika započítává kromě uprchlíků i občany Ukrajiny, kteří v Česku žijí dlouhodobě a pobývali zde už před ruskou invazí. Dle těchto dat bylo na konci března 2023 (.xlsx) v ČR celkem 527 268 Ukrajinců (.pdf, str. 1). V celé populaci Česka tak tehdy tvořili 4,9 %. 

Dle nejnovějších dat k 31. červenci 2023 (.xlsx) počet Ukrajinců v Česku ještě narostl, a to na 559 243. Pokud pro výpočet procenta Ukrajinců v ČR použijeme poslední aktuální údaj o počtu všech obyvatel, dostaneme podíl dosahující přibližně 5,15 %. 

Ukrajinci tedy tvoří přibližně 5 % obyvatel České republiky, jak v debatě uváděla moderátorka Terezie Tománková. Ačkoli je pravda, že dle dostupných dat počet Ukrajinců v české populaci mírně přesáhl zmiňovaných 5 %, Vít Rakušan nemá pravdu v tom, že by tento podíl byl narostl až k 5,5 %. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan tímto výrokem reaguje na slova Tomia Okamury ohledně kriminality cizinců. Poslanec Okamura zmínil, že nejvíce přestupků z cizích státních příslušníků v loňském roce spáchali ukrajinští občané. Rakušan na tomto výroku ilustruje, že při takovém nárůstu počtu Ukrajinců žijících v Česku je logické, že „se i v téhle skupině zvyšuje trestná činnost“ a kritizuje tak poslance hnutí SPD. Podle něj jeho vyjadřování nespokojenosti vůči jedné skupině obyvatel může vést k tomu, že lidé proti této skupině použijí násilí.

Na konci roku 2021 české úřady evidovaly 196 875 cizinců s ukrajinským občanstvím (.pdf, str. 6), kteří žili na území Česka (.pdf, str. 1). Těsně před začátkem invaze – na konci ledna 2022 – jich bylo 199 210 (.xlsx), tedy zhruba 200 tisíc.

Letošní data Ministerstva vnitra ukazují, že v České republice žilo k 30. červnu 2023 551 113 ukrajinských státních příslušníků (.pdf, str. 1). Na konci července poté jejich počet ještě dále stoupl na 559 243 (.xlsx).

Zdroje: přehledy Ministerstva vnitra za roky 2021, 2022 (.pdf, str. 38) a 2023

Ministr vnitra Vít Rakušan uvádí dva rozdílné údaje ohledně počtu Ukrajinců v ČR před začátkem války. První číslo, tedy 200 tisíc, po zaokrouhlení odpovídá počtu Ukrajinců, který české úřady evidovaly na konci ledna 2022. Druhé číslo, 220 tisíc, se od skutečného počtu sice mírně liší, stále se ale pohybuje v rámci naší 10% tolerované odchylky. Podobně je tomu i v případě údaje, který byl aktuální v době debaty. K 31. červnu 2023 totiž na českém území žilo asi 559 tisíc ukrajinských občanů. Výrok tak z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan tímto výrokem reaguje na slova Tomia Okamury, který mluvil o kriminalitě cizinců a zmínil, že v loňském roce nejvíce přestupků spáchaných cizinci připadalo na ukrajinské občany. Rakušan ve své odpovědi uvedl, že při nárůstu počtu Ukrajinců žijících v Česku je logické, že „se i v téhle skupině zvyšuje trestná činnost“. Na námi ověřovaném výroku přitom ilustruje, že nárůst kriminality spáchané cizinci neodpovídá celkovému nárůstu cizinců žijících v Česku.

Počet cizinců v ČR

Podle Českého statistické úřadu (ČSÚ) v roce 2020 na území ČR žilo celkem 10 701 777 obyvatel (.xlsx). Toto číslo přitom zahrnuje jak občany ČR, tak i cizince. Výroční zpráva Ministerstva vnitra o stavu veřejné správy pak uvádí, že na konci roku v Česku pobývalo 634 790 cizinců (.pdf, str. 34). Zastoupení cizinců ve společnosti tak koncem roku 2020 činilo přibližně 5,9 % (.pdf, str. 77).

Poslední data o počtu obyvatel zveřejnil ČSÚ k 31. březnu 2023, kdy měla republika 10 850 620 obyvatel. Ke stejnému datu bylo podle Ministerstva vnitra evidováno celkem 1 010 692 osob cizí státní příslušnosti (.pdf, str. 1), a podíl cizinců tedy byl 9,3 %. Pro úplnost doplňme, že podle později zveřejněných dat na konci června tento podíl dosahoval 9,5 % (.pdf, str. 1).

Vít Rakušan tedy v případě roku 2020 i 2023 neuvádí zcela přesná čísla, zejména v případě podílu cizinců v celkové populaci Česka, má ale pravdu v tom, že se počet cizinců zhruba zdvojnásobil. Co se týče procentuálního vyjádření, ke konci března 2023 se ve srovnání s rokem 2020 zastoupení cizinců v populaci zvýšilo o 3,4 procentního bodu.

Zdroje: Český statistický úřad (.xlsx), Ministerstvo vnitra (.pdf, str. 37; .pdf, str. 1).

Trestná činnost cizinců

Statistické přehledy o kriminální činnosti pravidelně zveřejňuje Policie ČR. Pro výpočet podílu cizinců na trestné činnosti využíváme dva údaje – počet objasněných trestných činů, tedy takových, kdy k zahájení i dokončení trestního řízení došlo ve stejném roce. Druhým údajem je pak počet skutků, který z těchto objasněných trestných činů spáchali cizinci (.xlsx).

Statistika za rok 2020 (.xlsx) uvádí, že policie v daném roce evidovala celkem 6 350 trestných činů spáchaných cizinci, zatímco celkový počet objasněných trestných činů dosáhl hodnoty 77 786. Cizinci tak byli v roce 2020 odpovědní za přibližně 8,2 % trestných činů, v jejichž případě policie zjistila pachatele.

Zatím poslední policejní statistika přehledu kriminální činnosti (.xlsx) mapuje období od začátku ledna do konce června 2023. Uvádí, že za toto období bylo spácháno celkem 4 151 trestných činů, ze kterých byli obviněni cizinci. Celkový počet objasněných trestných činů byl 38 233. Cizinci tak v první polovině roku 2023 byli odpovědní za přibližně 10,9 % objasněných trestných činů. Ve srovnání s rokem 2022 tak tento podíl narostl o přibližně 2,7 procentního bodu.

Závěr

V roce 2020 podíl cizinců v populaci činil 5,9 % a k 31. březnu letošního roku se jednalo o 9,3 %. Podle dat Policie ČR se cizinci na trestné činnosti v roce 2020 podíleli z 8,2 %, zatímco v prvním pololetí roku 2023 z 10,9 %. 

Ministr vnitra tedy uvádí mírně nepřesné údaje, ve srovnání se skutečnými daty se nicméně většina z nich pohybuje ještě v rámci námi tolerované 10% odchylky. Do ní se nevešel jen Rakušanem zmiňovaný podíl cizinců v české populaci (v jehož případě dosahuje odchylka 18 %). 

Na základě těchto dat lze také za správný označit Rakušanův závěr, že nárůst počtu cizinců (o 3,4 p. b.) neodpovídá nárůstu podílu cizinců na trestné činnosti (o 2,7 p. b.). 

Z uvedených důvodů proto výrok Víta Rakušana hodnotíme jako pravdivý, kvůli mírně nepřesným údajům ovšem jako pravdivý s výhradou.

Vít Rakušan zde reaguje na slova Tomia Okamury, který mluvil o kriminalitě Ukrajinců. Rakušan zmiňuje, že situace není tak závažná, jak se Okamura domnívá, protože nárůst trestné činnosti cizinců dle něj neodpovídá nárůstu počtu cizinců žijících v Česku. Rakušan na tomto výroku ilustruje, že „není třeba strašit ukrajinským nebezpečím“ a kritizuje předsedu hnutí SPD Okamuru za jeho vyjadřování. Podle Rakušana může totiž Okamurovo „poukazování na jednu skupinu obyvatel“ vést k tomu, že lidé proti této skupině použijí násilí.

Podíl Ukrajinců v populaci

K ověření procenta Ukrajinců v populaci nám stačí dva údaje – celkový počet obyvatel Česka a celkový počet Ukrajinců, kteří zde žijí. Poslední data o počtu obyvatel zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ) k 31. březnu 2023. Dle nich populace Česka od prosince 2021 průběžně roste a na konci letošního března měla republika 10 850 620 obyvatel (.xlsx). Toto číslo přitom zahrnuje jak občany ČR, tak i cizince.

Informace o počtu Ukrajinců v Česku lze nalézt na webu Ministerstva vnitra, které publikuje data za jednotlivé měsíce. Je vhodné zdůraznit, že tato statistika započítává kromě uprchlíků i občany Ukrajiny, kteří v Česku žijí dlouhodobě a pobývali zde už před ruskou invazí. Dle těchto dat bylo v ČR na konci března 2023 (.xlsx) celkem 527 268 Ukrajinců (.pdf, str. 1). V celé populaci Česka tak tehdy tvořili 4,9 %.

Dle novějších dat k 31. červenci 2023 (.xlsx) počet Ukrajinců v Česku ještě narostl, a to na 559 243. Pokud pro výpočet procenta Ukrajinců v ČR použijeme poslední aktuální údaj o počtu všech obyvatel, dostaneme podíl dosahující přibližně 5,15 %.

Podíl Ukrajinců na kriminalitě

Statistiky kriminality zveřejňuje policie na svých webových stránkách, přičemž k 31. červenci bylo evidováno 111 465 trestných činů (.xlsx). Údaje však přímo neuvádí, jaký byl podíl Ukrajinců na trestné činnosti. Policie zmiňuje pouze obecný podíl cizinců. Ti z objasněných skutků (jejichž počet činí 44 579) spáchali 4 877, tedy 10,9 %.

Statistiky vyčíslující podíl samotných Ukrajinců na trestné činnosti se nám pro rok 2023 ve veřejných zdrojích nepodařilo dohledat. Ministr vnitra Rakušan pouze v první polovině srpna uvedl, že jejich kriminalita se pohybuje kolem čtyř procent (video, čas 13:51). Jeho vlastní slova nicméně k ověření výroku použít nemůžeme. Obrátili jsme se proto na policejní Odbor komunikace a vnějších vztahů s dotazem, zdali by nám tyto statistiky neposkytli. Ke dni zveřejnění naší analýzy nám však Policie neodpověděla.

Pro kontext tedy uvedeme alespoň data o kriminalitě jednotlivých národností z roku 2022. Například zpráva kriminální policie v hodnocení trestné činnosti za rok 2022 uvádí, že Ukrajinci tvořili 3,2 % trestně stíhaných osob (.pdf, str. 73).

Co se týče přestupků, Ministerstvo vnitra pravidelně vydává výroční zprávy o stavu veřejné správy. Ze zprávy za rok 2022 vyplývá, že nejpočetnější skupinou cizinců odpovědných za páchání přestupků na území ČR byli v roce 2022 Ukrajinci (.pdf, str. 56). Podle statistiky jich konkrétně spáchali 4 486, tedy přibližně 3,7 %.

Závěr

Ministr vnitra Vít Rakušan má tedy pravdu v tom, že Ukrajinců v Česku žije přibližně 5,5 %. Z veřejně dostupných zdrojů však nemůžeme ověřit, jaký je podíl ukrajinských občanů na trestné činnosti v letošním roce. Výrok, ve kterém Vít Rakušan porovnává tyto dva údaje, proto hodnotíme jako neověřitelný.

DOPLNĚNÍ: Po upozornění jednoho z našich čtenářů jsme do odůvodnění doplnili legislativní změnu z října 2020, která zvýšila minimální škodu, od které je skutek trestným činem.

Vít Rakušan reaguje na slova Tomia Okamury, podle kterého se Rakušanovi coby ministru vnitra bezpečnost „vymkla z rukou“ kvůli nárůstu kriminality. Ministr připouští, že kriminalita meziročně vzrostla, ovšem zdůrazňuje, že relevantním porovnáním je srovnání letošních údajů s rokem 2019, a to kvůli pandemii covidu-19.

Statistiky kriminality zveřejňuje Policie na svých webových stránkách, přičemž za letošní rok jsou k 5. září zatím dostupná data pouze za prvních šest měsíců. Za první pololetí roku 2019 (.xlsx) byl registrován celkový počet 101 864 trestných činů. Za stejné období v roce 2023 (.xlsx) se pak jedná o 96 787. Oproti roku 2019 je tedy kriminalita za prvních šest měsíců roku 2023 nižší o 5 077 případů.

Dodejme, že v letošním roce je celková kriminalita za sledované období nejvyšší právě od roku 2019. Důležité je ale zmínit, že pokles v minulých letech souvisí s pandemií covidu-19 (.pdf, str. 20). Na to na začátku letošního roku poukázala i samotná Policie: „Předpokládáme, že nárůst registrované kriminality v meziročním srovnání souvisí s úplným rozvolněním protipandemických opatření.“

Zmiňme také, že se na poklesu podílela změna klasifikace trestných činů (.pdf, str. 7). V říjnu 2020 totiž nabyla účinnosti novela trestního zákoníku, která zvýšila hranice škod trestných činů (.pdf, str. 3; .pdf, str. 14). Trestným činem tedy nově bylo způsobení škody ve výši nejméně 10 tisíc korun, nikoliv pouze 5 000 (.pdf, str. 20). Ve veřejně dostupných zdrojích jsme však nenašli, jaký přesně vliv tato legislativní změna měla. S dotazem jsme se proto obrátili na tiskové oddělení Police ČR, které nám pouze sdělilo, že přesný „vliv zvýšení minimální hranice nelze objektivně vyčíslit, (…) žádná validní statistická data, která by vám mohla pomoci, v této konkrétní podobě nemáme.“

Při porovnání statistik Policie ČR za první pololetí roků 2019 a 2023 tedy dojdeme k závěru, že oproti roku 2019 je letos celková kriminalita opravdu nižší zhruba o 5 000 trestných činů, jak uvádí ministr vnitra Rakušan. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Nejprve uveďme kontext výroku. V sobotu 23. července se v Hradci Králové konal mimořádný sněm hnutí Starostové a nezávislí, kde si delegáti volili nové vedení. Sjezd hnutí byl mimo jiné reakcí na nedávnou kauzu okolo pražského radního za hnutí STAN Petra Hlubučka a neobsazené pozice ve vedení hnutí.

Dosavadní předseda hnutí STAN Rakušan svou funkci obhájil, obsazení pozic místopředsedů se ale výrazně obměnilo. Na minulém sjezdu ze srpna roku 2021 připadly pozice místopředsedů Janu Farskému, Petru Gazdíkovi, Věře Kovářové, Věslavu Michalikovi a Stanislavu Polčákovi. Vedení hnutí se ale postupně rozpadlo. Europoslanec Polčák a bývalý ministr školství Gazdík totiž letos na své funkce v hnutí rezignovali a dlouholetý starosta Dolních Břežan Michalik v červnu nečekaně zemřel. Pouze Jan Farský svou pozici místopředsedy úspěšně obhájil, ačkoliv již není prvním místopředsedou, ale řadovým místopředsedou.

V našem hodnocení se podíváme na to, zda můžeme těchto pět politiků považovat za „otce zakladatele“, jak uvádí Vít Rakušan. Bude nás tedy zajímat, zda stáli při zrodu tohoto hnutí. Zároveň se zaměříme na to, jestli stáli ve vedení hnutí delší dobu.

Počátky hnutí

Historie Starostů a nezávislých se datuje k roku 2004, kdy v obci Suchá Loz ve Zlínském kraji vzniklo hnutí Nezávislí starostové pro kraj (informace lze po vypsání názvu hnutí dohledat v rejstříku Ministerstva vnitra v sekci Historie hnutí). Místopředsedou byl i tehdejší starosta Suché Loze Petr Gazdík.

Hnutí se nejprve soustředilo pouze na regionální politiku, v roce 2009 se ale přetransformovalo na celostátní uskupení, a to pod dnes již známým názvem Starostové a nezávislí. Dosavadního předsedu Josefa Zichu vystřídal téhož roku Petr Gazdík. Místopředsedou se v roce 2009 stal i Stanislav Polčák, kterého například Jan Dobrovský a Jindřich Šídlo (audio, čas 10:40) či zpravodajský server E15.cz označují za jednoho ze zakladatelů celého hnutí. Stanislav Polčák zastával pozici místopředsedy hnutí až do letošního roku s výjimkou období mezi lety 2017 a 2021.

Celostátní působnost

Hned v roce 2009 kandidovali Starostové a nezávislí společně se stranou ALTERNATIVA do Evropského parlamentu. Ve stejném roce se hnutí dohodlo na úzké spolupráci se stranou TOP 09, která v různých podobách vydržela až do konce roku 2016. Mezitím se v roce 2014 stala místopředsedkyní hnutí i Věra Kovářová. Ve své funkci vydržela nepřetržitě až do nedávného sněmu, přičemž členkou širšího předsednictva hnutí STAN se současná místopředsedkyně Poslanecké sněmovny stala již v roce 2011.

Po ukončení spolupráce s TOP 09 v roce 2017 vyrazili nakonec Starostové a nezávislí do boje o poslanecká křesla jako samostatný subjekt. Do Sněmovny se tehdy těsně dostali. O čtyři roky později kandidovali do sněmovních voleb společně s Piráty.

Vraťme se ještě k Petru Gazdíkovi. Ten vydržel v pozici šéfa hnutí nejprve od roku 2009 do roku 2014, kdy ho nahradil hejtman Libereckého kraje Martin Půta. O dva roky později se nicméně do čela hnutí vrátil Petr Gazdík, a to poté, co Martin Půta na svou funkci kvůli obvinění z přijetí úplatku rezignoval. V roce 2019 předal Petr Gazdík svou předsednickou pozici Vítu Rakušanovi a sám zasedl v místopředsednictvu.

Starostové pro Liberecký kraj

Specifickou roli má při hnutí STAN hnutí Starostové pro Liberecký kraj (SLK), ze kterého pochází Jan Farský. Tato hnutí mají mezi sebou uzavřenou specifickou spolupráci.

Hnutí SLK vzniklo v roce 2008 a právě Jan Farský, tehdejší starosta města Semily, byl přibližně rok a půl jeho prvním předsedou. Následně až do roku 2017 působil v místopředsednictvu tohoto hnutí. Předsedou SLK je v současnosti již zmiňovaný Martin Půta.

Když šli v roce 2017 Starostové a nezávislí samostatně do sněmovních voleb, stal se jejich volebním lídrem právě Jan Farský. Ačkoliv v té době nebyl ve vedení hnutí STAN, měl za sebou již sedmiletou zkušenost práce poslance. Do Sněmovny byl totiž zvolen v letech 2010 a 2013, v obou případech na kandidátce TOP 09, se kterou hnutí STAN v té době spolupracovalo. Do vedení hnutí STAN se Jan Farský poprvé dostal až v roce 2019, kdy byl zvolen prvním místopředsedou.

Význam Věslava Michalika

Poslední člen bývalého vedení, kterému jsme se ještě podrobněji nevěnovali, je již zesnulý Věslav Michalik. Pozici místopředsedy zastával od roku 2021, v širším předsednictvu byl ale již od roku 2014.

I přesto, že Věslav Michalik nepůsobil ve vedení hnutí od jeho celostátního vzniku v roce 2009, považují ho za jednoho ze zakladatelů Starostů a nezávislých nejen některá média, ale i samotný Petr Gazdík. „Určitě je jedním z otců zakladatelů hnutí STAN“, uvedl po jeho smrti Gazdík.

Závěr

O všech pěti členech místopředsednictva, které zvolili delegáti na sjezdu v loňském létě, můžeme říci, že zhruba od roku 2009 patřili mezi významné postavy hnutí. Připomeňme, že v roce 2009 se tehdejší Nezávislí starostové pro kraj přetransformovali na Starosty a nezávislé, jak je známe dnes.

Petr Gazdík stál nejen u zrodu předchůdce hnutí STAN, v roce 2009 dokonce na dlouhou dobu usedl jakožto předseda do jeho čela. Ve stejném roce se stal místopředsedou i Stanislav Polčák, kterého navíc některá média označují přímo za jednoho ze zakladatelů celého projektu.

O dva roky později se do širšího předsednictva dostala i Věra Kovářová, roku 2014 pak usedla i do funkce místopředsedkyně hnutí. Poněkud specifickou roli měl Jan Farský. Ten totiž v době zakládání hnutí působil ve vedení hnutí SLK, které s hnutím STAN spolupracuje. Věslav Michalik se pak v širším předsednictvu objevil až v roce 2014, místopředsedou se stal dokonce o dalších sedm let později. Jeho role v hnutí byla ale významná, samotný Petr Gazdík ho označil za „jednoho z otců zakladatelů“.

Bývalé vedení Starostů a nezávislých tedy můžeme označit jako „linii otců zakladatelů“, jak uvádí Vít Rakušan. Za pravdivé lze považovat i to, že se vedení podle Rakušana „příliš neměnilo“. Petr Gazdík působil ve vedení nepřetržitě od prvních počátků, Věra Kovářová a Stanislav Polčák byli místopředsedy více než osm let. Jan Farský je ve vedení relativně krátce, konkrétně od roku 2019, předtím ale působil ve vedení spolupracujícího hnutí SLK. Pouze o Věslavu Michalikovi bychom mohli říci, že byl místopředsedou poměrně krátce.

V sobotu 23. července proběhl mimořádný sněm Starostů a nezávislých, na kterém Vít Rakušan obhájil funkci předsedy. Důvodem k uspořádání sněmu byla tzv. kauza Dozimetr, tedy obvinění pražského politika z hnutí STAN Petra Hlubučka kvůli hospodaření Dopravního podniku hl. m. Prahy, a také neobsazené pozice ve vedení hnutí.

Na sněmu došlo k úpravě stanov hnutí, která podle tiskové zprávy STAN posílila pravomoc dozorčí rady a navýšila počet jejích členů ze tří na pět. Úprava by měla dále umožnit lépe dohlížet na dodržování právních i vnitřních předpisů hnutí. Nově bude dozorčí rada kontrolovat přijímané dary a bude moci rozhodovat o jejich případném vrácení.

Přesné znění nových stanov se nám však ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. K 28. červenci mělo hnutí STAN na svém webu pouze starší verzi z roku 2021. Uveďme, že podle těchto stanov je dozorčí rada „kontrolním a revizním orgánem Hnutí, dohlíží na hospodářskou a správní činnost na příslušné úrovni“ (.pdf, str. 18).

Z výše uvedeného vyplývá, že hnutí STAN skutečně rozšířilo pravomoci dozorčí rady. Část výroku ohledně členských podnětů a otevřenosti pro členskou základnu ovšem v dostupných zdrojích nelze ověřit. K této záležitosti se veřejně vyjádřil pouze samotný Vít Rakušan, který řekl: „V rámci úpravy stanov jsme připravili rozšíření pravomocí naší Dozorčí rady, která nově bude moci pracovat přímo se stížnostmi členů a příznivců hnutí (…).“ Obrátili jsme se proto na hnutí STAN, které odpovědělo, že nám stanovy poskytnout nemůže, protože prochází kontrolou Ministerstva vnitra. To dle zákona č. 424/1991 Sb. vede řízení o registraci změny stanov politických stran a hnutí. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Podle stanov hnutí STAN z roku 2021 je statutárním orgánem hnutí (v době mezi konáním stranických sněmů) předsednictvo, „které je plně odpovědné za činnost hnutí“. Předsednictvo se přitom skládá z volených členů, o jejichž počtu rozhoduje celorepublikový stranický sněm, a dále z členů „z titulu funkce“ (jako jsou zástupci parlamentních klubů). Taktéž předseda Starostů pro Liberecký kraj (SLK), což je regionální hnutí zastupující krajskou buňku STAN, má vyhrazené místo v předsednictvu (.pdf, str. 53–54).

Mezi hlavní pravomoci předsednictva například patří schvalování rozpočtu, rozpočtových pravidel a výroční zprávy hnutí; schvalování kandidátních listin nebo také navrhování kandidátů do zastupitelských sborů, do vlády ČR a do dalších významných ústavních funkcí.

Abychom mohli posoudit vliv či zastoupení členů krajských organizací v předsednictvu v čase, je potřeba znát i rozložení předsednictva z minulých let. V rámci našeho hodnocení jsme vycházeli z dat Rejstříku politických stran a politických hnutí, který vede Ministerstvo vnitra (dané informace lze nalézt po vypsání názvu hnutí v sekci Historie hnutí). V potaz jsme vzali pouze roky 2009 až 2022, v roce 2009 se totiž hnutí STAN přetransformovalo do současné celorepublikové podoby. Před rokem 2009 působilo hnutí pouze na regionální úrovni (zejména ve Zlínském kraji), a to pod názvem Nezávislí starostové pro kraj. Informace o tom, z jakého krajského sdružení hnutí STAN jednotliví členové předsednictva pocházejí, jsme našli na oficiálním webu hnutí, případně prostřednictvím jeho archivované verze.

V následujícím přehledu uvádíme počet členů předsednictva z jednotlivých krajů vždy ke konci daného roku. Výjimkou je jen letošní rok, kde jsme již zohlednili nové vedení, které si hnutí STAN zvolilo 23. července.

Jak jsme již uvedli výše, Starostové a nezávislí mají ve svém předsednictvu i zástupce obou komor parlamentu a hnutí SLK, se kterým spolupracují. V rejstříku Ministerstva vnitra ale tito členové předsednictva zmíněni nejsou, proto jsme je do naší tabulky nezahrnuli. Z titulu funkce zasedal (.pdf, str. 1) dříve v předsednictvu např. i Miroslav Kalousek. S TOP 09, v níž byl tento bývalý ministr financí 1. místopředsedou a později předsedou, hnutí STAN do roku 2016 úzce spolupracovalo. Ani jeho jméno nefiguruje v rejstříku ministerstva, a tak jsme ani jeho do naší tabulky nezapočítali. Navíc jako zástupce TOP 09 nemohl být součástí žádné krajské organizace Starostů a nezávislých.

Z tabulky lze vyčíst, že nejvíce zastoupenými kraji v čase jsou právě Zlínský a Středočeský kraj. Do konce roku 2013 v předsednictvu dominovali zástupci Zlínského kraje, situace se ale následně vyrovnala a od roku 2016 Středočeský kraj převažuje. Na posledním republikovém sněmu dokonce zlínská krajská buňka nezískala ani jednoho zástupce ve vedení hnutí. Poprvé od vzniku hnutí STAN se do vedení hnutí nedostal ani bývalý předseda a člen zlínské organizace Petr Gazdík. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.