Vít Rakušan

V pátek 12. března otevřel oblastní spolek Českého červeného kříže Kolín ve spolupráci s městem už druhé odběrové místo pro antigenní testování na onemocnění covid-19. Pro veřejnost je otevřené od pondělí do pátku od 12:00 do 19:30 a v sobotu pak od 9:00 do 19:30.

Starostou města Kolín se v roce 2019 stal Michael Kašpar. Nahradil právě Víta Rakušana, který dal přednost poslaneckému mandátu a pozici předsedy hnutí Starostové a nezávislí před starostováním ve středočeském městě. V komunálních volbách v roce 2018 získala strana Změna pro Kolín, za kterou kandidovali oba politici a která sdružuje nezávislé kandidáty a členy STAN, 62,81 procent hlasů a z 27 mandátů jich obsadila 21.

Závěrem dodejme, že Vít Rakušan poněkud nepřesně v pondělí 15. března uvedl, že k otevření testovacího centra došlo „tento týden“. K otevření však došlo o tři dny dříve v pátek 12. března, tedy v minulém týdnu. I přes tuto drobnou nepřesnost však výrok hodnotíme jako pravdivý.

Návrh na omezení pohybu na 1 kilometr od místa bydliště se poprvé objevil 26. února 2021 na jednání zástupců vlády s opozicí, které předcházelo 88. schůzi Poslanecké sněmovny. Informace, že vláda plánuje tímto způsobem omezit volný pohyb, se hned po jednání dostala do médií. Podle Jana Hamáčka se jednalo o pracovní verzi Ministerstva vnitra. „My jsme jednu z těch verzí představili dneska ráno na té poradě a už je v médiích, že Ministerstvo vnitra chce omezit pohyb na kilometr od bydliště. Ano, byla to jedna z pracovních verzí," uvedl.

Na samotné schůzi pak takovéto omezení označil ministr Hamáček za „velmi razantní a velmi tvrdé“ a po debatě s opozicí představil místo něj návrh na omezení pohybu v rámci katastrů jednotlivých obcí.

Ministr Hamáček označil původní pracovní návrh za návrh Ministerstva vnitra a Jan Blatný se k němu na schůzi nevyjádřil. Výrok Víta Rakušana nicméně hodnotíme jako neověřitelný, jelikož se nám nepodařilo vyloučit ani potvrdit, že by na poradě předcházející schůzi Poslanecké sněmovny návrh představil právě ministr Blatný.

Předseda KDU-ČSL Marian Jurečka na svém Twitteru zmiňuje náhradu nákladů na testování ve firmách již 10. listopadu 2020. Poslankyně Olga Richterová (Piráti) pak uvádí potřebu zajistit finanční podporu pro dobrovolné testování na pracovištích 23. listopadu 2020.

V lednu pak Anticovid tým fungující v rámci koalice SPOLU (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) představil 6. ledna 2021 další ze svých doporučení vládě. V jednom ze šesti bodů se zde objevuje i téma hromadného testování zaměstnanců větších firem.

Hromadné testování ve firmách se však v obecnější diskuzi objevuje častěji až na konci ledna a v únoru. Z počátku pouze na bázi doporučení zaměstnavatelům, později jako povinnost. V těchto doporučeních se však přesné údaje o tom, jaká by měla být spodní hranice počtu zaměstnanců pro povinné testování, nevyskytují. Piráti a STAN pak na testování ve firmách upozorňovali např. na schůzi Sněmovny na konci února. Již v říjnu pak Piráti navrhovali zavést tzv. pool-testing, který se mimo jiné dá použít i ve firmách, avšak zde ze strany Pirátů nešlo o snahu zavést testování ve firmách, jako spíše upozornění na nové metody testování. 

Vláda schválila povinné testování ve firmách 1. března 2021 s účinností odstupňovanou podle počtu zaměstnanců.

Celostátní výbor hnutí STAN schválil podobu koaliční smlouvy (.pdf) s Piráty ve čtvrtek 7. ledna 2021. Dohodu o spolupráci ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu podpořilo širší vedení Starostů 92 procenty hlasů.

Česká pirátská strana o koaliční smlouvě debatovala na celostátním fóru (video), které proběhlo v sobotu 9. ledna 2021. Hlasování probíhalo již od pátku 8. ledna 2021 a bylo ukončeno v úterý 12. ledna.

V internetovém hlasování koaliční smlouvu podpořilo necelých 79 procent členů České pirátské strany. Pro přijetí koaliční smlouvy se vyslovilo 668 z celkových 848 hlasujících. Pro přijetí návrhu bylo potřeba alespoň 60 procent odevzdaných hlasů.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť koalice České pirátské strany a hnutí STAN má vysokou podporu jak mezi členy Pirátů, tak mezi členy Starostů.

Pro úplnost dodejme, že koalici Pirátů a STAN podporuje také strana Zelených. Zelení nabídli podporu koalice a také účast svých kandidátů na společných kandidátních listinách. O případném začlenění Zelených budou rozhodovat vnitrostranické orgány Pirátů a STAN.

Hnutí STAN vzniklo v roce 2004 ve Zlínském kraji pod názvem Nezávislí starostové pro kraj. Hnutí bylo založeno s úmyslem umožnit starostům kandidovat do krajských zastupitelstev a sdílet společné informace ve vrstvách regionální politiky (.pdf, str. 22).

V krajských volbách v roce 2004 Starostové kandidovali ve Zlínském kraji v koalici s Evropskými demokraty a získali jeden mandát. V roce 2008 již kandidovali (.pdf, str. 22) v Karlovarském, Olomouckém, Pardubickém, Středočeském a Zlínském kraji. V Libereckém kraji přijalo (str. 23) stanovy Starostů hnutí Starostové pro Liberecký kraj (SLK) a získalo sedm mandátů. V konečném součtu tak získali Starostové v rámci svých kandidátek (Starostové pro Liberecký kraj (SLK), Starostové a nezávislí pro Zlínský kraj (STAR + NEZ), v Karlovarském kraji Alternativa pro kraj („Altern“) a Nezávislí starostové pro kraj ve Středočeském kraji („NSK“)) v krajských volbách 2008 21 mandátů.

V roce 2009 došlo ke změně (.pdf, str. 23) názvu na aktuální podobu Starostové a nezávislí. V roce 2009 také započala spolupráce s TOP 09, která by se dala rozdělit na dvě období let 2009–2012 a 2013–2016 (str. 24). 

V koalici s TOP 09 Starostové kandidovali do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Získali 11 poslaneckých mandátů (.pdf, str. 27), z nich však jen pět připadlo členům hnutí STAN a SLK. V roce 2012 vytvořili Starostové spolu s TOP 09 a partnerskými subjekty kandidátky ve všech třinácti krajích a získali dohromady 44 mandátů, z nichž 25 bylo navrženo Starosty (.pdf, str. 30). Martin Půta se stal v Libereckém kraji prvním hejtmanem hnutí STAN (přesněji za partnerské hnutí Starostů SLK).

V roce 2013 byla dohoda s TOP 09 revidována (.pdf, str. 31–33). V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny v uvedeném roce kandidovali Starostové na kandidátce TOP 09 a obsadili 4 mandáty (.pdf, str. 33). V senátních volbách roku 2014 následně získali sami Starostové dva mandáty, a to včetně mandátu za uskupení Starostové pro Liberecký kraj. V koalici s TOP 09 následně kandidovali také ve volbách do Evropského parlamentu, kde získali 4 mandáty (.pdf) a v pořadí byli druzí. Uveďme, že v roce 2019 v evropských volbách jeden mandát ztratili.

V roce 2016 ve volbách do krajských zastupitelstev poté získalo hnutí STAN v rámci různých kandidátek spolu se Starosty pro Liberecký kraj 56 křesel (.pdf, str. 36–37). Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 získali Starostové již samostatně 5,18 % hlasů a disponují 6 mandáty. V posledních senátních volbách v minulém roce získali Starostové (společně se SLK) 10 křesel. Pokud bychom započítali i senátora Davida Smoljaka (STAN), který kandidoval na společné kandidátce hnutí STAN, Pirátů a TOP 09, jednalo by se o 11 mandátů.

Úspěchem pro hnutí byly krajské volby 2020, v nichž spolu se SLK obsadili 91 křesel ve 12 krajských zastupitelstvech. Vyhráli samostatně ve dvou krajích, získali post hejtmana Středočeského, Karlovarského a Olomouckého kraje a hejtmanský post obhájil podruhé Martin Půta v Libereckém kraji. Koalici v krajském zastupitelstvu Starostové uzavřeli v devíti krajích. Od roku 2018 má STAN své zástupce i ve vedení hlavního města Prahy, kam kandidovali v koalici Spojené síly pro Prahu spolu s TOP 09 a KDU-ČSL.

Ke kontextu výroku dodejme, že hnutí STAN ve svých hodnotových prioritách uvádí, že jeho snahou je decentralizace výkonu veřejné moci a rozvinutá místní a regionální samospráva.

Vít Rakušan je členem sněmovního Výboru pro bezpečnost i předsedou Stálé komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství. Bezpečnostní tematikou se zabýval jako statutární zástupce hejtmanky Středočeského kraje Jaroslavy Pokorné Jermanové (ANO) od října 2016 jeden rok, dokud se nerozpadla spolupráce politické strany STAN a hnutí ANO.

Pro hodnocení tohoto výroku použijeme výhradně citaci Ústavy České republiky. Konkrétně článek 68, který říká:

„(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.

(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.“

Právě odstavec čtvrtý zmíněného článku v Ústavě popisuje, že v případě nevyslovení důvěry při prvním pokusu se postupuje znovu stejným způsobem. Pokud však není vyslovena důvěra napodruhé, následuje třetí pokus, kdy je pravomoc vybrat předsedu vlády v rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

Dodejme, že tento ústavní postup dává prezidentu republiky značný prostor pro vlastní uvážení. Zejména Ústava prezidentu neukládá, kdo by měl být v každém z pokusů na vytvoření vlády jmenován premiérem. Zpravidla se jedná o předsedu strany, která ve volbách zvítězila, svou roli však hraje také koaliční potenciál jednotlivých sněmovních stran. Připomeňme sněmovní volby v roce 2010, kdy zvítězila ČSSD, prezident Klaus však místo Bohuslava Sobotky pověřil sestavením vlády předsedu druhé ODS Petra Nečase, kterého následně jmenoval předsedou vlády.

Podobný případ nastal v roce 2013 po pádu Nečasovy vlády, kdy tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová měla 101 poslaneckých podpisů pro podporu případné nové vlády, prezident Zeman však místo ní pověřil sestavením úřednické vlády Jiřího Rusnoka a následně jej jmenoval premiérem.

Vít Rakušan svým výrokem poukazuje na to, že by prezident Zeman, v případě, že vítěz voleb pověřený prvním pokusem na sestavení vlády neuspěje, mohl jmenovat někoho jiného, například předsedu strany/koalice, která ve volbách skončila na druhém místě. Ani ve druhém pokusu na jmenování premiéra, který sestaví vládu s důvěrou, však není stanoveno, kdo by měl být jmenován, zejména že by to měl být „druhý na pásce“.

V roce 2018 například prezident Zeman jmenoval premiérem Andreje Babiše i poté, co jeho vláda nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně. Podobná situace nastala i v roce 2006, kdy předseda vítězné strany Mirek Topolánek nezískal se svou jednobarevnou vládou důvěru ve Sněmovně. Prezident Klaus však při druhém pokusu nejmenoval předsedu druhé ČSSD Jiřího Paroubka a premiérem se i podruhé stal Topolánek. Po všech ostatních sněmovních volbách v historii ČR získala vláda důvěru Sněmovny na první pokus, a čl. 68 odst. 4 Ústavy tak nebyl použit.

V úvodu koaliční smlouvy pro volby do Poslanecké sněmovny konané v roce 2021 Piráti a Starostové a nezávislí označují (str. 4) svoji koalici za „středové a protikorupční uskupení“.

STAN se již od svého formálního založení (str. 11) v roce 2009 profiluje jako středopravicové hnutí. Jako o středopravé straně pak o STAN mluvil v roce 2018 tehdejší předseda Petr Gazdík.

Česká pirátská strana se ve svém dokumentu o strategii strany profiluje (.pdf, str. 5) jako: „liberální, demokratická, středová strana s důsledným protikorupčním programem“.

V koaliční smlouvě se Piráti a Starostové označují (.pdf, str. 4) za středové a protikorupční uskupení. V programu (str. 5) najdeme například bod o hospodaření, ve kterém uvádí hlavní cíle jako snížení daní a zlepšování prostředí pro podnikatele a živnostníky. Zároveň mají za cíl podpořit státem financované vzdělávání, na které chtějí vydat až 5 % HDP (str. 2).

Filip Matějka je ekonom, taktéž působící jako akademický pracovník na instituci CERGE-IE, která je pracovištěm Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu Akademie věd České republiky. Výzkumně se zaměřuje na makroekonomii, ekonomii informací a behaviorální ekonomii.

K vyjádření ohledně výroku jsme se obrátili přímo na Filipa Matějku, který nám odpověděl, že koalici Pirátů a hnutí STAN bude pomáhat s ekonomickou částí programu. Také potvrdil, že je „vědecký ekonom a ideologicky se neškatulkuji, což ale neznamená, že v některých názorech nemám blíže k těm a v jiných zase k dalším“.