Evropská unie

Pravda
Jedním z cílů Zelené dohody pro Evropu je skutečně snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 % oproti hodnotám z roku 1990.
Pravda
Evropská komise představila Zelenou dohodu, na kterou Peksa naráží, už v prosinci 2019. Evropská rada ji ale schválila až v roce 2020, kdy ji za Česko opravdu odsouhlasil tehdejší premiér Andrej Babiš.
Pravda
Andrej Babiš jako premiér několikrát kritizoval povinné kvóty a jako alternativu navrhoval finanční a materiální pomoc zasaženým zemím a řešení situace ve státech, odkud migranti přicházejí.
Pravda
Fikce nevpuštění (Fiction of non-entry) nastává, když žadatelé o azyl čekají na zahájení řízení v tzv. tranzitních zónách, které se formálně nepovažují za území daného státu.
Pravda
Migrační pakt povinné kvóty skutečně neobsahuje. Relokace migrantů jsou jen jednou z možností, kterou si členské státy mohou v rámci povinné solidarity zvolit. Dalšími variantami jsou finanční či alternativní pomoc.
Zavádějící
Dle migračního paktu Evropská komise každoročně navrhne „potřebný“ počet relokací migrantů, nejméně 30 000. Státy ale mají na výběr jiné formy solidarity než pouze relokace. Protože výrok naznačuje, že pakt obsahuje povinné relokační kvóty, hodnotíme ho jako zavádějící.
Pravda
Fabrice Leggeri nabídl svou rezignaci dobrovolně v reakci na vyšetřování a vznesená obvinění vůči jeho osobě. Správní rada Frontexu jeho rezignaci následně přijala.
Pravda
Zdechovský působil jako stínový zpravodaj při vyjednávání o podobě nařízení, které se týká zcela dobrovolného přesídlování osob ze třetích zemí. Podle schváleného textu, který je součástí migračního paktu, stát EU za každou přesídlenou osobu získá 10 tisíc eur z rozpočtu Unie.
Zavádějící
Hospodářské noviny zveřejnily komentář s titulkem „Masivně vyhošťovat. Aneb když svůj pohled na migraci zreálnil už i německý kancléř“. Olaf Scholz ale ve skutečnosti mluvil o vyhošťování těch migrantů, kteří nemohou získat povolení k pobytu, ne o všech migrantech obecně.
Pravda
Průměrná délka azylového řízení v zemích EU je výrazně kratší. Řízení, včetně odvolání, se ale v řadě případů skutečně protáhne až na pět let např. ve Španělsku a podle mediálních zdrojů i v Německu. Několik let může trvat také na Kypru, kde může přesáhnout čtyři roky.