Piráti

V červnu 2020 vláda předložila návrh zákona, který mimo jiné mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (.pdf, str. 4). Na schůzi Poslanecké sněmovny od 19. listopadu by měl být tento zákon projednáván ve třetím čtení. K zákonu byla podána celá řada pozměňovacích návrhů, poslanec Ferjenčík zřejmě naráží na návrh Andreje Babiše (ANO) z 26. října, návrh Jana Hamáčka (ČSSD) z 27. října a návrh (.docx) Jiřího Dolejše (KSČM) rovněž z 27. října.

Všechny tři návrhy se shodují na zrušení tzv. superhrubé mzdy, která se v ČR používá od roku 2008 pro výpočet základu daně. Superhrubá mzda je součet hrubé mzdy zaměstnance a povinného pojistného, které odvádí zaměstnavatel. Podle zmiňovaných návrhů by se daň měla počítat ze skutečné hrubé mzdy.

Zrušení superhrubé mzdy je rovněž jedním z cílů, které si současná vláda vytyčila ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 5). Snížení základu daně ovšem znamená nižší příjem do státního rozpočtu, což v současné době, kdy výrazně narůstají výdaje rozpočtu v souvislosti s pandemií koronaviru, představuje problém. Alena Schillerová pak uvedla, že Ministerstvo financí nemá plán, jak výpadek příjmů nahradit. Dle ČSSD by řešením mohlo být například zavedení bankovní daně, což však předseda vlády Andrej Babiš odmítl.

Hlavní rozdíl v návrzích jednotlivých stran spočívá v navrhované výši daňové sazby. Pozměňovací návrh Andreje Babiše s číslem 6592 (.docx, str. 3) počítá se dvěma úrovněmi daně: 15 % u příjmů do 48násobku průměrné mzdy a 23 % u příjmů vyšších. Návrh Jana Hamáčka č. 6610 (.docx, str. 3) pak počítá s daní ve výši 19 % u příjmů do 48násobku průměrné mzdy, nad tento limit pak se sazbou daně také 23 %.

Jiří Dolejš pak ve svém pozměňovacím návrhu s číslem 6627 (.docx, str. 3) dokonce navrhuje 3 úrovně daně: 15 % u příjmů do 24násobku průměrné mzdy, 23 % u příjmů do 48násobku průměrné mzdy a 32 % u příjmů převyšujících 48násobek průměrné mzdy.

Dodejme, že například podle studie VŠE (.pdf), která porovnává dopady 15% a 19% základní sazby daně, by dopady jednotlivých návrhů na státní rozpočet i na příjmy domácností byly značně rozdílné. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

V červnu 2020 ministryně financí Alena Schillerová požadovala, aby schodek státního rozpočtu činil 500 miliard korun. Tento schodek by podle Aleny Schillerové umožnil vytvoření rezervy na boj proti epidemii covidu-19, aby „nemusela vláda opět žádat o změnu“ rozpočtu.

Novela (.pdf) státního rozpočtu, kterou se schodek zvýšil na 500 miliard korun (.pdf, str. 6), byla Poslaneckou sněmovnou schválena 8. července 2020. V důvodové zprávě (.pdf, str. 3) stojí, že epidemie covidu-19 zapříčinila „potřebu vynaložit ze státního rozpočtu zvýšené výdaje na boj proti šíření epidemie“. Ministryně financí nejprve navrhovala (str. 5) vytvoření této rezervy prostřednictvím navýšení výdajů kapitoly Všeobecné pokladní správy o 136,6 mld. Kč. Po kritice ze strany opozice však došlo k rozdělení této rezervy do rozpočtových kapitol několika ministerstev (mimo jiných MPSV a MV) a výdaje Všeobecné pokladní správy byly navýšeny jen o přibližně 70 mld. Kč.

Opozice již dříve kritizovala tzv. rouškovné, o němž předseda Pirátů Ivan Bartoš prohlásil, že se jedná o „volební dárek“. Proto usuzujeme, že Mikuláš Ferjenčík má „předvolebními dárečky“ na mysli právě tento jednorázový finanční příspěvek (.pdf) pro důchodce.

Zavedení rouškovného nicméně nenavrhovala Alena Schillerová, ale ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Alena Schillerová uvedla, že tento příspěvek podpoří, avšak dle ní výše příspěvku měla činit 4 000 korun, nikoliv 6 000, jak požadovala Jana Maláčová. Vládní koalice se dohodla, že tento příspěvek bude ve výši 5 000 korun. Vyplacen má být v prosinci 2020 (.pdf, str. 3).

Návrh zákona uvádí, že „opatřením dojde ke zvýšení (…) státního rozpočtu v roce 2020“ (.pdf, str. 4). Opatření pak způsobí, že výdaje státního rozpočtu stoupnou „v příslušných rozpočtových kapitolách (MPSV, MO, MV a MS) celkem o 15 mld. Kč“ (.pdf, str. 4). Těchto 15 miliard korun tedy pochází z financí těchto čtyř ministerstev určených na potlačení epidemie covidu-19. Podle ČTK by z celkových 15 miliard Kč mělo Ministerstvo práce a sociálních věcí vynaložit 14,9 miliard Kč. Jelikož MPSV z rozpočtové rezervy získalo necelých 18 miliard Kč, můžeme zde legitimně dovozovat, že na rouškovné využilo právě tyto prostředky.

Mikuláš Ferjenčík má tedy pravdu v tom, že navýšení rozpočtové rezervy bylo zčásti využito i na program rouškovného. Jeho vyjádření však vytváří zavádějící dojem, že takto byla využita rezerva jako celek, přitom šlo jen o cca 11 % z celkové částky 137 miliard Kč. Mikulášem Ferjenčíkem zmíněná ministryně financí Alena Schillerová pak navrhovala částku ještě nižší.

Analýzu proveditelnosti kanálu Dunaj–Odra–Labe provádělo (.pdf, str. 1–2) sdružení firem Aquatis a Sweco Hydroprojekt. Původně byla součástí sdružení i firma Vodní cesty Petra Formana, poradce prezidenta Zemana. Ta ale byla tímto sdružením nakonec vyloučena. Cena zmiňované studie vyšla na 22,3 mil. korun bez DPH.

Firmy Aquatis a Sweco Hydroprojekt, které studii prováděly, jsou dle zjištění Hospodářských novin prošetřovány detektivy z Národní centrály proti organizovanému zločinu kvůli podezření, že se domlouvaly na zakázkách a následném umělém zvyšováním cen. Zároveň byla ve firmě Aquatis provedena i razie v souvislosti s protipovodňovými opatřeními v Olomouckém kraji. Při této razii došlo k zabavení počítačů, které policie firmě vrátila zhruba před dvěma měsíci, jak uvedl generální ředitel společnosti Aquatis Pavel Kutálek.

Cenový odhad půd nacházejících v oblasti územní rezervy kanálu Dunaj–Odra–Labe na území města Bohumín dle studie (.pdf, str. 8), kterou si nechala zhotovit Pirátská strana, skutečně odpovídá téměř 211 milionům korun. Územní rezerva pak představuje vymezené území, na němž kvůli teoretické stavbě kanálu vlastníci nemohou realizovat „záměry, které by mohly znemožnit, či podstatně ztížit budoucí využití území“ – do jisté míry tak rezerva omezuje využití pozemků. Uveďme, že studii vytvořil (.pdf, str. 1) think tank Centrum pro efektivní dopravu (CEDOP), jenž se zabývá zefektivněním a udržitelností dopravy.

I přesto, že je autorem výroku člen České pirátské strany a zadavatelem uvedené studie jsou také Piráti, je možné výrok hodnotit jako pravdivý. Především kvůli tomu, že sdružení CEDOP nemá žádné napojení na tuto politickou stranu a pravidelně se účastní veřejných zakázek měst, krajů či jiných organizací.

Evropská komise zaslala reakci na české stanovisko k auditu ohledně možného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Evropská komise v této reakci podle serveru Neovlivni.cz i nadále uvádí, že je český premiér ve střetu zájmů.

Ministerstvo pro místní rozvoj uvedlo, že obsah tohoto vyjádření Evropské komise je stále důvěrný.

Evropská komise se možnému střetu zájmů Andreje Babiše věnovala již v minulosti. V listopadu 2019 poslala Ministerstvu pro místní rozvoj audit, který se zabýval čerpáním evropských dotací a který potvrdil Babišův střet zájmů. Podle auditu Andrej Babiš stále kontroluje Agrofert prostřednictvím svěřenských fondů.

Audit taktéž dospěl k závěru, že Andrej Babiš „porušuje český zákon o střetu zájmů“, konkrétně § 4c.

Druhý audit se zabývá čerpáním a přidělováním zemědělských dotací. Taktéž konstatuje, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů. Audit by ovšem měl být dokončen až v únoru 2021.

Europoslanci z Výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu doporučili rezignaci, prodání Agrofertu, nebo ukončení čerpání dotací, jestliže se střet zájmů potvrdí.

Agrofert zaslal Evropskému parlamentu dopis, ve kterém odmítá, že by byl Andrej Babiš ve střetu zájmů. V červnu 2020 pak Evropský parlament přijal usnesení, ve kterém kritizuje Babišův možný střet zájmů. V usnesení stojí, že jedním ze způsobů, jak může český premiér údajný střet zájmů vyřešit, je vzdát se „svých ekonomických zájmů k daným podnikatelským subjektům“.

Druhá část tweetu týkající se toho, že premiér Babiš musí prodat Agrofert a že dotace Agrofert získává na úkor poctivých, se pak dá chápat i jako názor, resp. výzva Ivana Bartoše směrem k premiérovi, a proto ji neověřujeme.

To je jistě zajímavý nápad, postupovat od počátku nezákonně. Myslím, že takto na to jdou třeba v Rusku. Nicméně zakazování demonstrací i podle paragrafu 10 je v režimu tzv. přenesené působnosti. Tedy řeší to úřad a volení komunální politici do toho ze zákona ani nesmí zasahovat.

— Zdeněk Hřib (@ZdenekHrib) October 18, 2020

Předně uveďme, že ověřujeme jen tu část tweetu, ve které se vyskytují faktická tvrzení, a nehodnotíme, jestli je něco dobrý nápad, či ne. Analyzujeme tedy jen tu část, ve které Zdeněk Hřib zmiňuje daný zákon s paragrafem a nezákonné potlačování demonstrací v Rusku.

Realizace shromažďovacího práva je v České republice založena na oznamovacím principu, nikoli na principu povolovacím. Příslušný úřad tedy přijímá oznámení svolaného shromáždění a nepřísluší mu, až na zákonem stanovené výjimky, shromáždění zakazovat. Rozhodování o shromáždění je pak dle § 2a zákona 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, skutečně v režimu přenesené působnosti a rozhodování vykonává příslušný úřad, kterému bylo shromáždění oznámeno. V případě demonstrace konané 18. října 2020 na Staroměstském náměstí se podle zmiňovaného paragrafu jedná o Magistrát hlavního města Prahy (.docx, str. 1). Ten pak o shromáždění rozhoduje v souladu s § 10 zákona:

„(1) Úřad, jemuž bylo shromáždění oznámeno, je zakáže, jestliže by účel shromáždění směřoval k výzvě:

a) popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů;

b) dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti;

c) jinak porušovat ústavu a zákony.

(2) Úřad shromáždění zakáže též tehdy, jestliže

a) se má konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví,

b) na stejném místě a ve stejnou dobu se má podle dříve doručeného oznámení konat jiné shromáždění, mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby nebo místa jeho konání a stanovení podmínek podle § 8 odst. 2 by bylo zjevně neúčelné; nelze-li určit, které oznámení bylo doručeno dříve, rozhodne se za účasti zástupců svolavatelů losováním.

(3) Úřad může shromáždění zakázat, má-li být konáno v místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, lze-li bez nepřiměřených obtíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění.

(4) Úřad nemůže shromáždění zakázat z důvodů uvedených v odstavcích 2 a 3, jestliže svolavatel přijal návrh úřadu podle § 8 odst. 1“.

Pokud by úřad na základě porušení některého z výše uvedených bodů chtěl tuto demonstraci zakázat, musel by tak dle § 11 odst. 1 stejného zákona učinit do 3 pracovních dnů od jejího oznámení, ke kterému v případě demonstrace konané 18. října 2020 na Staroměstském náměstí došlo 30. září 2020 (.docx, str. 1).

Dle memoranda komisaře pro lidská práva Rady Evropy z roku 2017 skutečně dochází k pochybení, když v Rusku dochází k násilnému potlačování pokojných protestů, jejichž účastníci se nechovají v rozporu se zákonem. Podle ruských zákonů (.pdf, str. 4) je možné se po uvědomění úřadu pokojně a bezpečně shromažďovat. Toto právo bylo v dalších letech omezováno úpravami (.pdf, str. 6) shromažďovacího zákona, nicméně shromažďování a demonstrace v souladu s ruskými zákony jako takové zakázané nejsou.

Úskalí v zákonnosti potlačování pokojných shromáždění pak tkví v jejich častém nepovolení na základě zmiňovaných úprav (.pdf, str. 6, 7), například zákazu konání shromáždění v blízkosti památek či nutnosti nahlásit demonstraci nejpozději 10 dní před jejím konáním. Proto pak potlačení takových (nepovolených) demonstrací obvykle není v rozporu s ruským právem jako takovým, násilná a neadekvátní (.pdf, str. 10) realizace potlačení demonstrací je však často označována za protiprávní.

Toto násilné rozhánění a zatýkání na základě zmiňovaných právních úprav je odsuzováno a označováno za protiprávní lidskoprávními organizacemi (např.: Human Rights Watch, Amnesty International).

Zdeněk Hřib zde hovoří o bezpečnostních opatřeních týkajících se demonstrací, v tomto případě konkrétně demonstrace proti vládním opatřením, která se konala 18. října na pražském Staroměstském náměstí. Druhou část tweetu ověřujeme odděleně.

Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, vykládá bezpečnostní opatření na akcích takto: „Je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat úřad nebo Policii České republiky, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana.“ Dále zákon uvádí, že pokud se svolavateli shromáždění nepodaří „při narušení pokojného průběhu shromáždění zjednat nápravu, požádá bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo Policii České republiky (...). Může tak učinit též, jestliže se účastníci po ukončení shromáždění pokojně nerozejdou.“

18. října 2020 pak Policie ČR na Twitteru uvedla: „V souvislosti s dnešní ohlášenou demonstrací připravila pražská policie bezpečnostní opatření. Několik stovek policistů z pořádkové, kriminální i dopravní služby bude v ulicích Prahy dohlížet na bezpečnost, veřejný pořádek a dodržování aktuálních platných nařízení.“ V navazujícím tweetu PČR sdělila, že kvůli nákaze více než 100 pražských policistů covidem-19 požádala další krajská ředitelství o pomoc při zajištění bezpečnostních opatření na nedělní demonstraci.

Náměstek policejního prezidenta Martin Vondrášek zmínil (video, čas 02:09), že na dodržování bezpečnostních opatření na demonstraci se podílelo téměř 1 000 policistů a více než 600 členů pořádkových jednotek z různých koutů republiky. V průběhu shromáždění podle Vondráška policie zasáhnout nemohla kvůli ústavně zaručenému shromažďovacímu právu (Čl. 19, odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Zasáhla až v momentě, kdy účastníci bezdůvodně napadli policisty.

Co se týče součinnosti Městské policie hlavního města Prahy a státní policie, jejich spolupráci upravuje koordinační dohoda z května 2010. V ní se lze dočíst, že oblast veřejného pořádku, bezpečnosti a majetku osob (.pdf, str. 2) je „ze strany krajského ředitelství policie, městské policie a MHMP (Magistrátu hlavního města Prahy, pozn. Demagog.cz) zajišťována společně zejména v případech (...) oznámení veřejných shromáždění nebo extremistických akcí, při živelních pohromách a při bezpečnostních opatřeních s rizikem.“

Dohoda také hovoří o spolupráci pražské a státní policie při zajišťování bezpečnosti a plynulosti silničního provozu (.pdf, str. 3). A to zejména při řízení silničního provozu a „při zvláštních událostech v dopravě (jako jsou např. závažné (krizové) dopravní nehody, události ovlivněné klimatickými projevy, ohrožení životního prostředí a ostatní skutečnosti mající vliv na dopravu)”.

Zdeněk Hřib zde hovoří o bezpečnostních opatřeních týkajících se demonstrací, v tomto případě konkrétně demonstrace proti vládním opatřením, která se konala 18. října na pražském Staroměstském náměstí. První část tweetu ověřujeme odděleně.

Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, vykládá bezpečnostní opatření na akcích takto: „Je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat úřad nebo Policii České republiky, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana.“ Dále zákon uvádí, že pokud se svolavateli shromáždění nepodaří „při narušení pokojného průběhu shromáždění zjednat nápravu, požádá bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo Policii České republiky (...). Může tak učinit též, jestliže se účastníci po ukončení shromáždění pokojně nerozejdou.“

18. října 2020 pak Policie ČR na Twitteru uvedla: „V souvislosti s dnešní ohlášenou demonstrací připravila pražská policie bezpečnostní opatření. Několik stovek policistů z pořádkové, kriminální i dopravní služby bude v ulicích Prahy dohlížet na bezpečnost, veřejný pořádek a dodržování aktuálních platných nařízení.“ V navazujícím tweetu PČR sdělila, že kvůli nákaze více než 100 pražských policistů covidem-19, požádala další krajská ředitelství o pomoc při zajištění bezpečnostních opatření na nedělní demonstraci.

Náměstek policejního prezidenta Martin Vondrášek zmínil (video, čas 02:09), že na dodržování bezpečnostních opatření na demonstraci se podílelo téměř 1 000 policistů a více než 600 členů pořádkových jednotek z různých koutů republiky. V průběhu shromáždění podle Vondráška policie zasáhnout nemohla kvůli ústavně zaručenému shromažďovacímu právu (Čl. 19, odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Zasáhla až v momentě, kdy účastníci bezdůvodně napadli policisty.

Co se týče součinnosti Městské policie hlavního města Prahy a státní policie, jejich spolupráci upravuje koordinační dohoda z května 2010. V ní se lze dočíst, že oblast veřejného pořádku, bezpečnosti a majetku osob (.pdf, str. 2) je „ze strany krajského ředitelství policie, městské policie a MHMP (Magistrátu hlavního města Prahy, pozn. Demagog.cz) zajišťována společně zejména v případech (...) oznámení veřejných shromáždění nebo extremistických akcí, při živelních pohromách a při bezpečnostních opatřeních s rizikem.“

Dohoda také hovoří o spolupráci pražské a státní policie při zajišťování bezpečnosti a plynulosti silničního provozu (.pdf, str. 3). A to zejména při řízení silničního provozu a „při zvláštních událostech v dopravě (jako jsou např. závažné (krizové) dopravní nehody, události ovlivněné klimatickými projevy, ohrožení životního prostředí a ostatní skutečnosti mající vliv na dopravu).”

Po boku státních policistů se na demonstraci na Staroměstském náměstí opravdu objevili také strážníci Městské policie. Nepodařilo se nám však ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, zda Městská policie hlavního města Prahy pomáhala s „ochranou památek na náměstí“, jak v tweetu uvádí Zdeněk Hřib. Nelze však vyloučit, že se tak ve skutečnosti stalo, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Na 61. schůzi Poslanecké sněmovny dne 7. října 2020 proběhlo první čtení novely zákona o Vojenském zpravodajství (VZ). Sněmovna se tehdy usnesla, že novelu přikazuje (.docx) k projednání výboru pro obranu, ústavně právnímu výboru a stálé komisi pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství. Na projednání mají výbory podle zákona 60 dnů. Po této lhůtě musí výbory předsedovi Sněmovny ze zákona předložit usnesení, v němž doporučují, zda má být návrh novely zákona schválen, či nikoli. Po tomto kroku již proběhne druhé čtení novely zákona.

Po prvním čtení tedy sice probíhá ještě projednávání ve výboru či výborech, po nich ale vždy automaticky následuje druhé čtení. František Kopřiva má tudíž pravdu, že Poslanecká sněmovna poslala novelu zákona o Vojenském zpravodajství do druhého čtení.

Co se týče samotného obsahu novely, zmiňovaný návrh vymezuje řadu pravomocí Vojenského zpravodajství v oblasti kybernetického prostoru. VZ má provádět detekci kybernetických útoků a zároveň je oprávněno (.pdf, str. 4) v kybernetickém prostoru samo provádět aktivní zásahy. O každém takovém zásahu je přitom povinno vyhotovit záznam (tamtéž, str. 5). Samotná detekce pak má být prováděna pouze takovým způsobem, aby byla „zachována důvěrnost komunikací fyzických a právnických osob“ (tamtéž, str. 2).

Ministr obrany Lubomír Metnar pak při projednávání této novely ve Sněmovně na její adresu uvedl: „Rozhodně se nejedná, a to bych chtěl zdůraznit, o plošný monitoring, ale pouze o cílenou detekci kybernetických útoků.“ Smyslem navrhovaných změn podle něj „v žádném případě není snaha o omezení svobody občanů, ale naopak jejich obrana vůči útokům a hrozbám mířícím právě proti jejich základním právům a svobodám.“

Podobně hovoří také důvodová zpráva (.pdf, str. 36) k novele zákona o Vojenském zpravodajství: „Cílem návrhu není a ani nemůže být sledování či jakékoli seznamování se s obsahem komunikace.“ Cílená detekce je pak podle této zprávy „koncipována tak, že se nebude jednat o sledování či zaznamenávaní nejen samotného obsahu, ale ani metadat o komunikaci (typicky provozních a lokalizačních údajů)“. Zaznamenávána by poté měla být jen data „v rozsahu předem definovaných ukazatelů. (…) V nástroji detekce bude nadefinován např. škodlivý kód odpovídající již v minulosti zaznamenanému útoku“.

Co se týče části výroku o „zaklekávání na poskytovatele internetového připojení“, server Lupa.cz přinesl 1. října 2020 informaci, že mezi zástupci operátorů a českých firem a zástupci Vojenského zpravodajství došlo k vyjednání pozměňovacího návrhu zmiňované novely. Podle něj by měly být možné tři způsoby, jak bude moci Vojenské zpravodajství přistupovat k detekci hrozeb směrem k firmám a operátorům.

1. Uzavření dohody o spolupráci, na jejímž základě mohou potřebná metadata zpravodajcům předávat samotné firmy.
2. V případě, že nebude s firmou uzavřena dohoda, bude mít Vojenské zpravodajství možnost vyžádat si součinnost ke konkrétnímu útoku.
3. V případě, že firma odmítne spolupracovat, bude mít Vojenské zpravodajství možnost stejně jako v původní verzi novely umisťovat vlastní sondy (nástroje detekce) do soukromých sítí.

Dodejme, že dle informací serveru Lupa.cz byl v rámci původní novely možný pouze jeden (v našem výčtu poslední) způsob (.pdf, str. 3). Zmiňovaný pozměňovací návrh není (k datu 15. října 2020) zveřejněn na webu Poslanecké sněmovny, je však možné, že byl v rámci příprav novely již zabudován do jejího znění. Při projednávání v prvním čtení však o existenci tohoto pozměňovacího návrhu hovořil například také ministr obrany Lubomír Metnar.

Na podzim 2018 se v médiích objevila informace, že Středočeský kraj plánuje „v jedenácti městech postavit zhruba do roku 2023 parkoviště P+R u železničních stanic“ u hlavních tahů do Prahy. Na těchto záchytných parkovištích P+R (tedy „park and ride“, česky „zaparkuj a jeď“) by mohli řidiči nechat svá auta a přestoupit na hromadnou dopravu. Výstavba těchto parkovišť by tak mohla nejen ulehčit silniční dopravě, ale především pomoci vyřešit problém s nedostatkem parkovacích míst v Praze.

Na konci října 2018 tak Rada Středočeského kraje schválila (.pdf) záměr „výstavby krajských záchytných parkovišť P+R“. Integrovaná doprava Středočeského kraje poté v červenci 2019 vypsala soutěž na vypracování územně-technické studie, „která má prověřit možnosti realizace a navrhnout podobu“ záchytných parkovišť P+R v 11 lokalitách.

Dodejme, že krajem vybraných 11 míst se postupně měnilo, v květnu 2020 poté došlo také přímo ke změně (.docx, str. 2) u smlouvy o zpracování studie. Podle posledních dostupných informací se tak mělo jednat o těchto 11 lokalit (.docx, str. 5–9): Zeleneč-Mstětice, Rudná, Čerčany-Pyšely, Dubenec-Skalka, Tuklaty, Líbeznice, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Poříčany, Mělník, Světice a Hostivice.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat informace o tom, že by na některém z uváděných míst parkoviště či parkovací dům P+R již stály. Obrátili jsme se proto s dotazem na odbor dopravy Středočeského kraje. Vedoucí oddělení koncepce dopravní infrastruktury Patrik Macho pro Demagog.cz uvedl, že „vzhledem k teprve nedávnému dokončení studie nebyla zatím zahájena žádná ze staveb“. Doplnil také, že zmiňovaná studie „prokázala realizovatelnost v 10 lokalitách z 11 uvažovaných“. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pro pochopení výroku jej musíme uvést do kontextu. Jiří Snížek během debaty řekl: „A dále pak je jednoznačně potřeba změnit rozpočtové určení daní a navýšit investice do oprav. Pokud někdo teď vypočítal, že máme infrastrukturní dluh 50 miliard, tak je třeba ten dluh splácet. Investovat víc než doposud.“

O několik minut později na to v předvolební debatě reagovala hejtmanka Pokorná Jermanová: „A já chci tady jenom opravit to číslo o podinvestovanosti té sítě, bylo to 86 miliard, když jsme začínali.“

Podobné tvrzení již hejtmanka Pokorná Jermanová v minulosti pronesla několikrát. Zmiňme například její vyjádření pro Deník.cz: „Podfinancování 8,5 tisíce kilometrů silnic ve správě kraje jsme na začátku našeho funkčního období spočítali na 86 miliard korun. Takový byl dluh, který po sobě zanechaly předchozí krajské vlády.“

Výroky se však zjevně vztahují k různým okamžikům. Zatímco hejtmanka Pokorná Jermanová mluví o situaci v roce 2016, Jiří Snížek mluví o aktuální situaci. Jeho slova přitom potvrzuje radní pro dopravu Středočeského kraje František Petrtýl, který rovněž vyčíslil podfinancování silniční sítě v kraji na 50 miliard.