Jiří Oliva
Lesy České republiky také zvýšily těžbu přibližně o 14 % (oproti roku 2000, pozn.).
Výrok poslance Olivy je na základě výročních zpráv státního podniku Lesy ČR z let 2001 a 2011 hodnocen jako pravdivý.
Výroční zpráva (.pdf) Lesů České republiky za rok 2001 uvádí na straně 12 v části Vybrané provozně ekonomické ukazatele, že podnik vytěžil celkem 6 843 tisíc metrů krychlových dřeva, minulý rok (nejaktuálnější data), jak uvádí výroční zpráva (.pdf - str. 13) podniku za rok 2011, těžba dosáhla výše 8 024 tisíc metrů krychlových.
Rozdíl mezi sledovanými roky tak dosahuje zhruba 17 %, výrok Jiřího Olivy tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť se jedná o údaj přibližný s tím, co tvrdí.
Dnešní zákon o státním podniku neumožňuje převod finančních prostředků podniku do státního rozpočtu.
Současné znění zákona o státním podniku (.pdf) skutečně neumožňuje transfer finančních prostředků z nich do státního rozpočtu, s tímto počítá vládní návrh zákona (.pdf - bod 5), který byl do Poslanecké sněmovny předložen 22. srpna 2012.
Ale ten ekonomický mechanismus (převodu finančních prostředků státního podniku do státního rozpočtu, pozn.) tam neexistuje a to právě je předmětem teď novely zákona o státním podniku, který už je ve sněmovně a který má právě tento transfer zajistit.
Na základě dohledané novely zákona o státním podniku, která je v současnosti v Poslanecké sněmovně, je výrok hodnocen jako pravdivý.
Do Poslanecké sněmovny byla zmíněná novela předložena (.pdf) 22. srpna 2012.
Bod 5 novely přesně uvádí: "V § 19 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Zakladatel může rozhodnout o tom, že podnik je povinen vytvořit a spravovat fond zakladatele. Rozhodne-li zakladatel o vytvoření fondu zakladatele, doplní pravidla jeho tvorby a užití do statutu podniku. Do fondu zakladatele podnik převede zakladatelem určenou část nerozděleného zisku. Finanční prostředky v tomto fondu mohou být na základě rozhodnutí zakladatele převedeny do státního rozpočtu nebo uvolněny pro krytí odůvodněných potřeb podniku; toto rozhodnutí zakladatele může být učiněno jen po předchozím souhlasu vlády vydaném na návrh zakladatele. Je-li zakladatelem rozhodnuto o vytvoření fondu zakladatele, podnik bez zbytečného odkladu přizpůsobí svou plánovací dokumentaci a koncepci rozvoje této skutečnosti.“."
Jaromír Drábek
Ludmila Müllerová byla vedoucí oddělení poradců (na MPSV, pozn.).
Na základě vyjádření tiskové mluvčí MPSV hodnotíme výrok jako pravdivý.
Tisková mluvčí úřadu ministra Drábka na náš emailový dotaz potvrdila, že Ludmila Müllerová působí na ministerstvu jako vedoucí oddělení poradců.
(Ludmila Müllerová, pozn.) byla senátorkou, byla poslankyní, byla náměstkyní na ministerstvu práce a sociálních věcí.
Na základě dohledaných informací o politické dráze Ludmily Müllerové je výrok hodnocen jako pravdivý.
Ludmila Müllerová byla zvolena poslankyní v parlamentních volbách v roce 1998 na kandidátce KDU-ČSL. Do senátu pak kandidovala v roce 2004 a mandát v obvodě 46 (Ústí nad Orlicí) získala. O jejím angažmá v pozici náměstkyně ministra práce a sociálních věcí referuje např. web našipolitici.cz, který uvádí: " Další dva roky (2002-2004, pozn. Demagog.cz) zastávala funkci náměstkyně na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde zodpovídala za oblast sociální a rodinné politiky".
Václav Moravec: Nemůže se stát, že premiér Petr Nečas využije toho, že Ludmilu Müllerovou nevydala ke stíhání svého času Poslanecká sněmovna, tudíž tam může být jistá pochybnost, byť se většina poslanců před několika lety postavila za Ludmilu Müllerovou? Tak to je záležitost víc než 10 let stará. Podle mých informací to trestní řízení potom pokračovalo, protože v něm byl zaangažován i jednatel té společnosti a ten jednatel byl tenkrát osvobozen. To znamená, pokud Ludmila Müllerová tam působila ve funkci ekonomické náměstkyně, tak i zpětně po těch 10 letech je jasné, že se ničeho závažného nedopustila.
Výrok ministra Drábka je hodnocen jako zavádějící, neboť to, že se Ludmila Müllerová ničeho nedopustila, není možné tvrdit, protože nezávislé orgány nedostaly šanci o této věci rozhodnout z důvodu nevydání exposlankyně k trestnímu stíhání. V otázce časového vymezení je pak ministr zcela přesný.
Poslanecká sněmovna hlasovala o vydání tehdejší poslankyně KDU-ČSL Ludmily Müllerové 12. července 2000, šlo tedy o 26. schůzi Sněmovny v období 1998-2002. Pro její vydání k trestnímu stíhání hlasovalo 33 poslanců, 100 bylo proti. Tohoto výsledku bylo dosaženo napříč politickým spektrem. Celé jednání o tomto bodu je také dostupné ve formě stenoprotokolu na stránkách dolní komory Parlamentu.
Ministr Drábek uvádí, že v této kauze byl zaangažován i jednatel společnosti. Toto konstatování lze dokládat na slovech poslance Bendy z ODS, který na zmíněné schůzi předkládal stanovisko Mandátového a imunitního výboru. Doslova uvedl: "... kterého se měla dopustit tím, že jako bývalá ekonomická náměstkyně společnosti BRUMEDA, s. r. o, Bruntál spolu s jednatelem této obchodní společnosti v úmyslu snížit základ daně z příjmu právnických osob uzavřela jako zástupkyně této firmy dne 24. 1. 1995 fiktivní smlouvu o řízení firmy se společností DELL, s. r. o..." Nelze však dohledat, jak pokračovalo další trestní řízení s jednatelem této společnosti. Ministr Drábek uvádí, že osvobození jednatele společnosti (které se nám však nepodařilo dohledat) je jasným důkazem, že se exposlankyně ničeho závažného nedopustila. Tohle ovšem může posoudit pouze nezávislý soud, který tuto možnost díky hlasování však nedostal. Nelze tak s určitostí tvrdit, že se Müllerová ničeho nedopustila.
Výrok ministra Drábka je hodnocen jako zavádějící. Má pravdu v tom, že je to kauza více než 10 let stará (konkrétně 12). Nepodařilo se nám bohužel dohledat další postupy orgánů činných v trestním řízení v této věci. Nicméně pokud ministr tvrdí, že se Müllerová ničeho nedopustila, je třeba uvést, že k nezávislému posouzení nedošlo a ani dojít nemohlo, protože byla schována za svou imunitu.
Václav Moravec: V tomto týdnu rozhodl antimonopolní úřad, že je právně vadný plán vašeho úřadu uzavřít s firmou IBM smlouvu na miliardovou zakázku na kontrolu sociálních dávek. Tak já jsem rád, že se ptáte konkrétně na tuto kauzu, protože tam nebyla zrušena antimonopolním úřadem žádná zakázka, ministerstvo neudělalo nic nezákonného, dokonce ani nedostalo pokutu.
Podle rozhodnutí (.pdf) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (antimonopolního úřadu) ze dne 24. října 2012 se Ministerstvo práce a sociálních věcí dopustilo porušení § 21 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., zákona o veřejných zakázkách, zadávací řízení tedy bylo zrušeno a MPSV musí zaplatit náklady řízení ve výši 30.000,- Kč.
Přestože MPSV nebylo uloženo zaplatit pokutu, antimonopolní úřad v minulém týdnu o věci rozhodoval a našel v postupu MPSV pochybení. Z toho důvodu hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.
Tam je velmi důležité, že to je projekt za nula korun, pokud se někde říká, že to má stát 1,5 miliardy korun, tak to má stát 1,5 miliardy korun, to je odhad z ušetřených prostředků, to je tendr, který stejně tak jako s-karta, je založen na tom, že stát nezaplatí vůbec nic. Tady v tomto případě chceme, aby ten dodavatel řekl, ano, v tuto chvíli lékařská posudková služba má nastaveny tyto procesy, takto postupuje, tady jsou rizika, tohle je potřeba opravit a pokud se tím podaří uspořit státní prostředky ze státního rozpočtu, tak 30 %, 35 % z té částky náleží jako odměna tomu dodavateli. Pokud se nepodaří ušetřit nic, tak dodavateli neplatí stát ani korunu.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož se nepodařilo dohledat podmínky veřejné zakázky. Nelze proto posoudit zda jsou náklady projektu skutečně nulové či jaká je výše případné odměny pro dodavatele.
Lze tedy pouze konstatovat, že sKarta je nastavena tak, že nevyžaduje finanční účast státu, jelikož je tento projekt zcela hrazen Českou spořitelnou.
Zároveň je vhodné poznamenat, že zakázka pro IBM byla ÚHOS zrušena s odůvodněním, že MPSV ČR nebylo oprávněno zadat zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění a zadávací řízení tak bylo na základě rozhodnutí ÚHOS 24. října 2012 zrušeno.
V letech 2006-2009 se proti práci načerno bojovalo tak, že přišla kontrola a řekla, tak vy předložte do týdne pracovní smlouvy. Dnes je ta situace jiná, protože dnes musí každý (zaměstnavatel, pozn.) na pracovišti prokázat, že má platně uzavřený pracovně právní vztah.
Novela zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, která nabývá účinnosti k 5.1.2012 v části VII., §136 výslovně ustavuje povinnost právnické nebo fyzické osoby mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu a dokladů, které je povinna uchovávat podle § 102 odst. 3. Tato povinnost se vztahuje na zaměstanvatele, nikoliv na zaměstnance, pro ty se v této oblasti nic nemění.
Zákon č. 251/2005 Sb.,o inspekci práce, v §7 odst. 1. stanovuje právo inspektora požadovat na kontrolovaných osobách, aby v určených lhůtách předložily originální doklady. Běžná praxe tedy byla stanovit nějakou lhůtu, ve které bylo nutné doručit požadované doklady. Tato praxe byla výše zmíněnou novelou za úřadování ministra Drábka změněna.
Nelegální zaměstnávání je záležitost inspekce práce, my jsme od letošního roku sjednotili z úřadů práce a inspekce práce tu kontrolu právě na inspekci práce, aby ta kontrola byla účinnější.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože od letošního roku skutečně došlo k navýšení kompetencí Státního úřadu inspekce práce (.pdf).
Inspekce práce byla zřízena již r. 2005, vrcholným orgánem je Státní úřad inspekce práce(SÚIP), pod nějž pak spadají oblastní inspektoráty práce. Již od zřízení inspekce r. 2005 patřila do její agendy velká část agendy kontroly práce. V r. 2012 (.pdf) pak skutečně došlo k dalšímu přesunu kompetencí a zároveň do SÚIP přešlo 178 inspektorů, kteří dosud působili v rámci agend úřadů práce.
