Každý správce programu (operačního programu, čerpajícího evropské fondy, pozn.), máme jich bohužel strašně moc, máme jich 24, má svého auditora, který provádí kontrolu, a to bývá většinou podřízený toho správce programu.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože dokonce ani web Ministerstva pro místní rozvoj o evropských strukturálních fondech neposkytuje jasné informace o systému auditů. Faktem zůstává, že ve většině programů je na národní úrovni nejvyšším auditorem příslušný odbor Ministerstva financí, na druhou stranu neříká nic o auditorech na nižší (regionální úrovni), kteří by byli přímo podřízeni řídícímu orgánu daného programu, jak o tom hovoří Miroslav Kalousek. Níže Vám nabízíme informace, které jsme k problematice našli.
V současné době funguje v ČR celkem 26 operačních programů (časové období 2007 - 2013) financovaných ze strukturálních fondů (4 programy: Tematické operační programy, Regionální operační programy, Operační programy Praha, Evropská územní spolupráce). Auditorem celkem 24 z nich je Centrální harmonizační jednotka (Ministerstvo financí ČR).
Je-li například v OP Praha adaptabilita řídícím orgánem Odbor fondů EU Magistrátu hl. m. Prahy, pak auditním orgánem je právě nadřízené Ministerstvo financí. Totéž platí i pro ostatní OP s výjimkou ESPON 2013 a INTERACT II (viz řízení a monitoring), které jsou celoevropského charakteru.
Řídící orgán: "Řízení jednotlivých operačních programů včetně výběru projektů a dohledu nad jejich realizací již spadá do kompetencí tzv. řídicích orgánů, kterými jsou v případě tematických OP odpovídající oborová ministerstva a u regionálních OP jsou jimi regionální rady regionů soudržnosti." Auditní orgán: "Auditem připravenosti řídicího a kontrolního systému všech operačních programů, nastavením řídicích a kontrolních systémů operačních programů, metodickým vedením všech auditních subjektů zapojených do realizace operačních programů a dalšími úkoly souvisejícími s auditem je v České republice opět pověřen jediný subjekt, a to odbor Auditní orgán - Centrální harmonizační jednotka na Ministerstvu financí ČR. "
To zásadní systémové opatření, které si Evropská komise vynutila je, že ten audit bude centrální.
Nepodařilo se nám najít žádný zdroj, který by potvrzoval pravdivost tohoto výroku. Pro zajímavost předkládáme celkový audit Evropského účetního dvora na toto téma.
Já jsem byl ten, kdo v roce 1992 Lesy České republiky zakládal, zažil jsem spolupráci vlastně se 4 ministry.
Na základě dohledaných životopisů poslance Olivy a přehledu ministrů zemědělství v letech 1992 - 2003 je výrok hodnocen jako pravdivý.
Podnik Lesy České republiky byl založen v roce 1992, Jiří Oliva jej pak 11 let řídil. Životopis na webových stránkách TOP 09 doslova uvádí, že Oliva byl pověřen založením tohoto podniku. Během doby, kdy poslanec Oliva Lesy ČR řídil, se vystřídali ve funkci ministra zemědělství 4 lidé.
Vláda (Oliva byl ve funkci během těchto vlád)Ministr zemědělství Petr Pithart Bohumil Kubát Václav Klaus I., II., Josef Tošovský Josef Lux Miloš Zeman Jan Fencl Vladimír Špidla Jaroslav Palas
Dneska ty ceny dřeva jenom například oproti roku 2000 odhaduju, že jsou o 30-40 % někde jinde směrem nahoru.
Na základě dohledaných informací o cenách dřeva je výrok hodnocen jako neověřitelný.
Server Lesniznalec.cz (.doc) uvádí přehled o průměrné ceně surového dřeva a to na základě vyhlášení Ministerstva zemědělství. Průměrná cena dřeva v roce 2000 podle tohoto zdroje byla pak 1046 Kč, vyhlášení (.pdf) na letošní rok pak je ve výši 983 Kč.
Podle statistické analýzy, kterou nechalo zpracovat Ministerstvo průmyslu a obchodu, se ceny palivového dříví zvýšily mezi roky 2000 a 2010 o více než 100%. Analýza doslova uvádí (v bodu 3 - Vývoj ceny palivového dřeva): "Základní představu o vývoji ceny palivového dřeva poskytuje v [1] následující graf. Ve sledovaném období 2000 - 2010 vzrostla cena jehličnatého palivového dřeva z 320 Kč/prm (s kůrou) na 796 Kč/prm. Nárůst ceny o 149 %. U listnatého palivového dřeva pak byl nárůst z 500 na 1 118 Kč/prm, tedy o 124%." Jelikož se rozcházejí zdroje, které o ceně dřeva (v závislosti na typu a jeho využití) referují, je výrok poslance Olivy hodnocen jako neověřitelný.
Lesy České republiky také zvýšily těžbu přibližně o 14 % (oproti roku 2000, pozn.).
Výrok poslance Olivy je na základě výročních zpráv státního podniku Lesy ČR z let 2001 a 2011 hodnocen jako pravdivý.
Výroční zpráva (.pdf) Lesů České republiky za rok 2001 uvádí na straně 12 v části Vybrané provozně ekonomické ukazatele, že podnik vytěžil celkem 6 843 tisíc metrů krychlových dřeva, minulý rok (nejaktuálnější data), jak uvádí výroční zpráva (.pdf - str. 13) podniku za rok 2011, těžba dosáhla výše 8 024 tisíc metrů krychlových.
Rozdíl mezi sledovanými roky tak dosahuje zhruba 17 %, výrok Jiřího Olivy tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť se jedná o údaj přibližný s tím, co tvrdí.
Dnešní zákon o státním podniku neumožňuje převod finančních prostředků podniku do státního rozpočtu.
Současné znění zákona o státním podniku (.pdf) skutečně neumožňuje transfer finančních prostředků z nich do státního rozpočtu, s tímto počítá vládní návrh zákona (.pdf - bod 5), který byl do Poslanecké sněmovny předložen 22. srpna 2012.
Ale ten ekonomický mechanismus (převodu finančních prostředků státního podniku do státního rozpočtu, pozn.) tam neexistuje a to právě je předmětem teď novely zákona o státním podniku, který už je ve sněmovně a který má právě tento transfer zajistit.
Na základě dohledané novely zákona o státním podniku, která je v současnosti v Poslanecké sněmovně, je výrok hodnocen jako pravdivý.
Do Poslanecké sněmovny byla zmíněná novela předložena (.pdf) 22. srpna 2012.
Bod 5 novely přesně uvádí: "V § 19 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Zakladatel může rozhodnout o tom, že podnik je povinen vytvořit a spravovat fond zakladatele. Rozhodne-li zakladatel o vytvoření fondu zakladatele, doplní pravidla jeho tvorby a užití do statutu podniku. Do fondu zakladatele podnik převede zakladatelem určenou část nerozděleného zisku. Finanční prostředky v tomto fondu mohou být na základě rozhodnutí zakladatele převedeny do státního rozpočtu nebo uvolněny pro krytí odůvodněných potřeb podniku; toto rozhodnutí zakladatele může být učiněno jen po předchozím souhlasu vlády vydaném na návrh zakladatele. Je-li zakladatelem rozhodnuto o vytvoření fondu zakladatele, podnik bez zbytečného odkladu přizpůsobí svou plánovací dokumentaci a koncepci rozvoje této skutečnosti.“."
Ludmila Müllerová byla vedoucí oddělení poradců (na MPSV, pozn.).
Na základě vyjádření tiskové mluvčí MPSV hodnotíme výrok jako pravdivý.
Tisková mluvčí úřadu ministra Drábka na náš emailový dotaz potvrdila, že Ludmila Müllerová působí na ministerstvu jako vedoucí oddělení poradců.
(Ludmila Müllerová, pozn.) byla senátorkou, byla poslankyní, byla náměstkyní na ministerstvu práce a sociálních věcí.
Na základě dohledaných informací o politické dráze Ludmily Müllerové je výrok hodnocen jako pravdivý.
Ludmila Müllerová byla zvolena poslankyní v parlamentních volbách v roce 1998 na kandidátce KDU-ČSL. Do senátu pak kandidovala v roce 2004 a mandát v obvodě 46 (Ústí nad Orlicí) získala. O jejím angažmá v pozici náměstkyně ministra práce a sociálních věcí referuje např. web našipolitici.cz, který uvádí: " Další dva roky (2002-2004, pozn. Demagog.cz) zastávala funkci náměstkyně na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde zodpovídala za oblast sociální a rodinné politiky".
Václav Moravec: Nemůže se stát, že premiér Petr Nečas využije toho, že Ludmilu Müllerovou nevydala ke stíhání svého času Poslanecká sněmovna, tudíž tam může být jistá pochybnost, byť se většina poslanců před několika lety postavila za Ludmilu Müllerovou? Tak to je záležitost víc než 10 let stará. Podle mých informací to trestní řízení potom pokračovalo, protože v něm byl zaangažován i jednatel té společnosti a ten jednatel byl tenkrát osvobozen. To znamená, pokud Ludmila Müllerová tam působila ve funkci ekonomické náměstkyně, tak i zpětně po těch 10 letech je jasné, že se ničeho závažného nedopustila.
Výrok ministra Drábka je hodnocen jako zavádějící, neboť to, že se Ludmila Müllerová ničeho nedopustila, není možné tvrdit, protože nezávislé orgány nedostaly šanci o této věci rozhodnout z důvodu nevydání exposlankyně k trestnímu stíhání. V otázce časového vymezení je pak ministr zcela přesný.
Poslanecká sněmovna hlasovala o vydání tehdejší poslankyně KDU-ČSL Ludmily Müllerové 12. července 2000, šlo tedy o 26. schůzi Sněmovny v období 1998-2002. Pro její vydání k trestnímu stíhání hlasovalo 33 poslanců, 100 bylo proti. Tohoto výsledku bylo dosaženo napříč politickým spektrem. Celé jednání o tomto bodu je také dostupné ve formě stenoprotokolu na stránkách dolní komory Parlamentu.
Ministr Drábek uvádí, že v této kauze byl zaangažován i jednatel společnosti. Toto konstatování lze dokládat na slovech poslance Bendy z ODS, který na zmíněné schůzi předkládal stanovisko Mandátového a imunitního výboru. Doslova uvedl: "... kterého se měla dopustit tím, že jako bývalá ekonomická náměstkyně společnosti BRUMEDA, s. r. o, Bruntál spolu s jednatelem této obchodní společnosti v úmyslu snížit základ daně z příjmu právnických osob uzavřela jako zástupkyně této firmy dne 24. 1. 1995 fiktivní smlouvu o řízení firmy se společností DELL, s. r. o..." Nelze však dohledat, jak pokračovalo další trestní řízení s jednatelem této společnosti. Ministr Drábek uvádí, že osvobození jednatele společnosti (které se nám však nepodařilo dohledat) je jasným důkazem, že se exposlankyně ničeho závažného nedopustila. Tohle ovšem může posoudit pouze nezávislý soud, který tuto možnost díky hlasování však nedostal. Nelze tak s určitostí tvrdit, že se Müllerová ničeho nedopustila.
Výrok ministra Drábka je hodnocen jako zavádějící. Má pravdu v tom, že je to kauza více než 10 let stará (konkrétně 12). Nepodařilo se nám bohužel dohledat další postupy orgánů činných v trestním řízení v této věci. Nicméně pokud ministr tvrdí, že se Müllerová ničeho nedopustila, je třeba uvést, že k nezávislému posouzení nedošlo a ani dojít nemohlo, protože byla schována za svou imunitu.
