Paní Benešovou jsme nalezli v živnostenském rejstříku, v obchodním rejstříku však již zapsaná není (ani ze zákona být nemusí). Není tedy jasné, jak Andrej Babiš přišel na výši jmění a výsledky jejího hospodaření. Výrok proto musíme hodnotit jako neověřitelný.

Jiří Pospíšil hovoří o Zákoně o obchodních korporací, který se mu podařilo v Nečasově vládě prosadit, a který od 1. ledna 2014 zčásti nahradí dosavadní obchodní zákoník. Tento zákon schválila Poslanecká sněmovna v prosinci 2011 a Senát v lednu 2012.

Změny, které nový zákon přináší, se týkají mimo jiné společností s ručeným omezeným (s.r.o). Dosud byla stanovena minimální výše vkladu na 200 000 Kč, ale díky tomuto zákonu postačí k jejich založení základní kapitál ve výši 1 Kč (§ 142 ZOK). Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Miroslava Němcová byla skutečně zvolena předsedkyní sněmovny na první schůzi v tomto volebním období dne 22. června 2010. V tajné volbě získala 118 hlasů.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, původní návrh na nemožnost společností s akciemi na jméno se ucházet o veřejné zakázky se nepodařilo prosadit. Omezení těchto akcií jako takových se však prosadit podařilo, konkrétně se jedná o následující změny: "... firmy budou muset v průběhu prvního pololetí příštího roku změnit akcie na majitele na akcie na jméno. Případně budou muset zapsat anonymní akcie do takzvaného centrálního depozitáře, nebo je uložit u bank ".

Ministerstvo vnitra eviduje dvě občanská sdružení odpovídajícího jména: " Svaz mladých komunistů " a " Svaz mladých komunistů Československa ". Vznik prvního jmenovaného předcházel o měsíc druhému občanského hnutí. Jelikož o prvním jmenovaném hnutí a jeho aktivitách nelze dohledat žádné další informace a pravděpodobně tak nevyvíjí žádnou výraznější činnost, Vojtěch Filip pravděpodobně hovoří o Svazu mladých komunistů Československa.

Svaz mladých komunistů Československa je občanským sdružením založeným v roce 2008 v reakci na rozpuštění Komunistického svazu mládeže ministerstvem vnitra. Od Komunistické strany Čech a Moravy se částečně liší ideologickou orientací, SMKČ je například na rozdíl od KSČM členem maoistické Mezinárodní koordinace revolučních stran a organizací, a obecně se projevuje větší radikalitou při kritice současných společenských poměrů.

KSČM se tak například distancovala od letáků SMKČ oslavujících smrt Václava Havla. V následné tiskové zprávě pak se pak předseda Komise mládeže ÚV KSČM distancoval také od některým dalších akcí SMKČ. V neposlední řadě pak v tiskové zprávě vydané nedlouho po vzniku dvou komunistických mládežnických svazů Vojtěch Filip uvádí, že " není vhodné, aby práci výše uvedených sdružení zastřešoval někdo z funkcionářů KSČM, navíc opakuji, že jsem nedal žádný souhlas k tomu, aby se mou osobou některá z organizací zaštiťovala. " Člen ÚV KSČM Ludvík Šulda v nedávném rozhovoru dodává: " Ve své každodenní činnosti a výstupech se SMKČ dlouhodobě negativně a ostře kriticky vyhrazuje vůči politice KSČM a vůči závěrům a usnesením jejich nejvyšších orgánů včetně VIII. sjezdu KSČM. Na základě rozhodnutí VV ÚV KSČM byli členové KSČM, pracující v této organizaci, vyzváni oficiálním dopisem k tomu, aby respektovali program a usnesení strany a následně bylo těmto členům doporučeno, aby ve svém politickém angažování více využili struktur krajských komisí mládeže KSČM před aktivitami v SMKČ."

Ačkoliv jsou tyto subjekty organizačně odděleny a jejich názory na některé otázky se liší, je zde patrná personální provázanost. Například předseda Svazu mladých komunistů Československa Lukáš Kollarčík kandidoval za KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010, a to ve Zlínském kraji ze třetího místa.

Vztah těchto dvou subjektů tak lze označit za ambivalentní. Především z důvodu neexistence formálních či oficiálních vazeb mezi KSČM a SMKČ však hodnotíme výrok Vojtěcha Filipa jako pravdivý.

Jiří Pospíšil ve funkci ministra vnitra skutečně jmenoval do funkce nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který tak vystřídal Renátu Veseckou.

Pavel Zeman v červnu 2012 podal Pospíšilovi návrh na jmenování Lenky Bradáčové vrchní státní zástupkyní v Praze. Tehdejší ministr ji byl svými slovy „připraven jmenovat.“ To už však nestihl, neboť byl na návrh premiéra Nečase nečekaně odvolán kvůli "nezvládnutí rozpočtu ministerstva". Lenku Bradáčovou tedy jmenoval až nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek v červenci 2012.

Jmenování Bradáčové ale Pospíšil jasně veřejně podpořil a jeho odvolání interpretovala opozice i část koaličních poslanců jako pokus zabránit jejímu ustavení do funkce. Tyto okolnosti vyvolaly tlak na nového ministra Blažka. Ten její jmenování odůvodnil tak, že „nenašel žádný důvod, aby mohl říct ne.“ Rovněž byla Lenka Bradáčová navržena nejvyšším státním zástupcem, kterého jmenoval právě Pospíšil.

Na základě těchto informací hodnotíme výrok o „protlačení“ Zemana a Bradáčové Pospíšilem jako pravdivý.

V přehledové tabulce (kontrolní výpočty viz zde, .xls) zastupitelů na webových stránkách Strany zelených nalezneme celkový počet 245 zastupitelů, a to včetně kandidátů bez politické příslušnosti navržených touto stranou. Pokud se zaměříme výhradně na počet straníků, který by mohl být, vzhledem ke kontextu argumentace, považován za více vypovídající, dojdeme k hodnotě 121 zastupitele.

Podle internetových stránek volby.cz k 24. září 2013 strana disponuje 221 zastupitelem (součet údajů pro Stranu zelených zde a zde), přičemž 133 (součet údajů pro Stranu zelených zde a zde) z nich je politicky příslušných ke Straně zelených. Ani v jednom případě se však počty zastupitelů neblíží hranici uváděné Ondřejem Liškou.

Vnitřní fungování politických stran se, vedle dalších interních předpisů, musí ze zákona (§4 424/1991 sb.) řídit stanovami dodržujícími demokratické principy. Strana zelených též pravidelně zveřejňuje výroční zprávy o hospodaření a má zřízeny transparentní účty.

Vzhledem k výrazně nadhodnocenému počtu zastupitelů hodnotíme faktickou část výroku jako nepravdivou. Hodnocení tedy nikterak neposuzuje "zralost" ani nerozporuje "demokratičnost" Strany zelených.

K prodeji Schwarzenbergova podílu na společnosti SALB, která v privatizaci získala Karlovarskou Becherovku (iDnes.cz), došlo v roce 2007. Schwarzenberg prodal svůj podíl společnosti Pernot Ricard (E15.cz). Miloš Zeman byl přitom premiérem pouze do července 2002 (vláda.cz).

Nepodařilo se nám nicméně dohledat žádné vyjádření ať již Mirka Topolánka, který byl premiérem v roce 2007, a jehož vlády byl Schwarzenberg členem, či Miloše Zemana, ve kterém by některý z premiérů vyjádřil přání, aby Schwarzenberg svůj podíl prodal.

Obsah mediálních vyjádření obou politiků odpovídá slovům Václava Klause.

Václav Klaus se vší pravděpodobností odkazuje ke glose senátora Kubery, kterou v pátek 24. května uveřejnil na webu Pravý břeh. Mj. například uvedl: "Takhle nepředjednaná akce s rysy pučismu má za cíl rozbít zastupitelský klub ODS a oslabit nás ve voličské baště. Je to absolutně nehodné vládní koaliční strany."

Své úvahy Kubera ještě rozvedl o pět dní později na stejném portálu, kdy se nechal slyšet, že "bývá zvykem, že nějaký stát vyhostí například tři diplomaty a dotyčná země na to reaguje vyhazovem stejného počtu zaměstnanců ambasády. Proč by premiér Nečas TOP 09 nemohl vyhodit z vlády třeba ministry Hegera, Kalouska, nebo tu družinářku Hanákovou." O slovní přestřelce informovala i některá média, např. Novinky.

Co se týče Klausem zmiňovaného výroku ministra Schwarzenberga, ten v rozhovoru pro deník Právo z 25. května (jeho přepis naleznete zde) na otázku redaktora, zda se kvůli situaci na pražském magistrátu necítí jako zrádce, uvedl: "To jsou kecy. Máme necelý rok k příštím volbám a začíná předvolební boj. Pan premiér je poněkud nervózní, což v jeho situaci chápu." Na adresu premiéra pak ještě dodal: "Když je někdo podělaný, tak já mu nemohu pomoci. S tím se musí vypořádat sám."

Částky, které Ivan Bartoš uvádí, jsou mírně nepřesné. Ve státním rozpočtu pro rok 2013 (.pdf, strana 12) se počítá s výdaji na důchody ve výši 384 miliard korun, tedy nikoliv 350 miliard, jako tvrdí Ivan Bartoš. Při započítání dalších dávek (sociální podpora, nemocenská, hmotná nouze podpory v nezaměstnanosti či příspěvek na péči) se jedná přibližně o 480 miliard. V rozpočtu na rok 2012 (.pdf) se jednalo o 373 miliard na důchody, celkově pak opět přibližně 480 miliard korun. I s výhradou k poněkud podceněnému objemu peněz však hodnotíme výrok jako pravdivý.