Podle usnesení vlády č. 904 (.doc, str. 3) z roku 2004, v němž jsou zakotveny podmínky privatizace státního podílu ve společnosti OKD, v zájmu zachování bytového fondu: " Kupující zajistí, že Společnost po trvání doby omezení (i) bude spravovat a udržovat bytový fond ve vlastnictví Společnosti, (ii) že veškeré výnosy z bytového hospodářství budou použity na úhradu výdajů spojených s bytovým hospodářstvím, (iii) nepřevede bytové domy, případně bytové jednotky na třetí osobu, s výjimkou nejvýše 5% z celkového počtu bytů v souvislosti s běžným hospodařením, nebo s výjimkou případného prodeje bytových jednotek dosavadním nájemcům, a to za kupní cenu, která byla použita při ocenění neprodukční části majetku OKD; současně tato cena bude přiměřená a obvyklá ve srovnání s kupní cenou obdobných bytů převáděných v daném místě a čase z vlastnictví státu, krajů a obcí do vlastnictví dosavadním nájemcům." Zmíněná doba omezení byla ohraničena dnem privatizace majetku a 1. květnem 2009. Ačkoliv není plné znění privatizační smlouvy běžně dostupné, z právních analýz vyplývá, že na toto předkupní právo stávajících nájemníků se tato lhůta nevztahuje (viz například zde .pdf, str. 1 a zde). Existenci zmíněného ustanovení potvrdil v průběhu parlamentní diskuze i bývalý místopředseda vlády Martin Barták.

Česká republika skutečně zaznamenala poměrně dlouhé období poklesu HDP. Negativní čtvrtletní přírůstek vykazovala česká ekonomika od 4. čtvrtletí 2011, zlepšení ukázala až čísla za 2. čtvrtletí letošního roku, kdy se ekonomika dostala z červených čísel.

Srovnáme-li tento vývoj s našimi sousedy, zjistíme, že slovenská i polská ekonomika ve stejné době vykazovala setrvalý růst, německá i rakouská ekonomika pak nepatrně zakolísaly v roce 2012, celkově si však také vedly rozhodně lépe než ta naše.

Pravdivá je i druhá část Sobotkova tvrzení, podle nejnovějších údajů MPSV bylo k 31. srpnu v České republice bez práce 551 731 lidí, což se podle současné metodiky MPSV rovná 7,5% nezaměstnanosti.

Výrok hodnotíme z dostupných zdrojů parties-and-elections.eu a wikipedia.com jako pravdivý.

Komunistická strana Francie, Parti Communiste Français (PCF), byla součástí vládní koalice levicového bloku v letech 1981-1984 a 1997-2002. Volební výsledek z roku 1981 činil 16,2 %, přičemž v následujících volbách v roce 1986 strana dosáhla výsledku 9,8 % hlasů. Volební výsledek Komunistické strany v roce 1997 činil 9,9 % a v roce 2002 už pouze 4,8 % hlasů.

Komunistická strana Řecka, Kommounistikó Kómma Elládas (KKE), v květnových volbách 2012 získala 8,5 % a v následujících volbách červnu 2012 pouze 4,5 % hlasů.

Zákon o volbách do Parlamentu České republiky v § 25 uvádí, že: “ Poslancem Poslanecké sněmovny může být zvolen každý volič, který alespoň ve druhý den voleb dosáhl věku nejméně 21 let a není u něho ve dnech voleb překážka ve výkonu volebního práva podle § 2 písm. b). ” Překážka k výkonu volebního práva spočívá v omezení osobní svobody občana a zbavení způsobilosti k právním úkonům.

Dle Ústavy ČR je s funkcí poslance nebo senátora neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon. Zákon o Kanceláři prezidenta republiky neslučitelnost funkcí kancléře a poslance nezmiňuje.

Kandidatura hradního kancléře před časem vzbudila rozruch nejen na politické, ale i akademické scéně. Známý politolog Tomáš Lebeda např. uvedl, že jediným řešením, jak takové situaci předejít, by bylo upravit příslušné paragrafy zákonů. “ Co není v České republice kodifikováno, tak to v podstatě nikdo nerespektuje. Celá řada ústavních zvyklostí postupně bere za své, takže je bohužel asi zapotřebí jít cestou, že všechno bude muset být upraveno zákonem a legislativně podchyceno," uvedl doslova.

Nejprve je nutné upřesnit, jakou část výroku budeme hodnotit. Konstatování toho, že Listina základních práv Evropské unie (pro Českou republiku závazná součást primárního práva EU) obsahuje "vágní a široké formulace", a dále také prohlášení, že Listina základních práv a svobod (součástí ústavního pořádku České republiky) "poskytuje občanům dostatečnou právní ochranu" ověřit nemůžeme, neboť zhodnocení těchto výroků je otázkou "politickou" (Debatu o výčtu "základních práv" je možné doložit různými právními rozbory. Jejich zhodnocení je však vždy otázkou ideového rámce a interpretace.).

Hodnotit tedy budeme zbylou část výroku. K tomu nám pomohou závěry analýzy Listina základních práv Evropské unie a česká. „výjimka“ z Listiny (.pdf) Mgr. Marka Chmela a JUDr. Jindříšky Syllové, Csc. z Parlamentního institutu, kde je konstatováno následující: "Protokol č. 30 Lisabonské smlouvy a tedy i "český" protokol, pokud bude začleněn do smluvního základu EU, vytvoří pro Soudní dvůr více explicitních překážek, pokud by snad chtěl rozšířit pravomoci EU i mimo dosud dané hranice a aplikovat Listinu základních práv EU jako obecně a přímo účinné právo EU. Zároveň je nutno konstatovat, že Česká republika začleněním do Protokolu č. 30 o žádná práva (ve srovnání s ostatními členskými státy EU) nepřichází. Vnitrostátní soudy i Soudní dvůr nebo další orgány budou moci použít všechny ustanovení Listiny základních práv EU pro interpretaci výkonu všech smluvních pravomocí Unie jako v České republice, tak ve shodném rozsahu v ostatních členských státech."Z dalších analýz s obdobnými závěry viz např. texty Mgr. Huberta Smekala, M.A., Ph.D. a Mgr. et Mgr. Heleny Bončkové, LL.M. zde (.pdf) a zde (.pdf).

Na základě uvedeného závěru analýzy Parlamentního institutu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Fischerova slova potvrzuje několik mediálních zdrojů. Hlasování Valného shromáždění OSN 29.11. tohoto roku se týkalo přiznání Palestině statusu nečlenského pozorovatelského státu OSN. Toto se sice dá interpretovat jako nepřímé uznání státnosti, nicméně přímo o hlasování o nezávislosti území nešlo. O události informovala např. Česká televize, iDnes nebo iHned, ze zahraničních médií např. BBC, The New York Times a CNN. Připomeňme ještě, že Česká republika jako jediný členský stát EU hlasovala proti rezoluci. Na základě uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Částky, které Ivan Bartoš uvádí, jsou mírně nepřesné. Ve státním rozpočtu pro rok 2013 (.pdf, strana 12) se počítá s výdaji na důchody ve výši 384 miliard korun, tedy nikoliv 350 miliard, jako tvrdí Ivan Bartoš. Při započítání dalších dávek (sociální podpora, nemocenská, hmotná nouze podpory v nezaměstnanosti či příspěvek na péči) se jedná přibližně o 480 miliard. V rozpočtu na rok 2012 (.pdf) se jednalo o 373 miliard na důchody, celkově pak opět přibližně 480 miliard korun. I s výhradou k poněkud podceněnému objemu peněz však hodnotíme výrok jako pravdivý.

Česká národní banka ve své tiskové zprávě z 9. 8. 2013 uvádí, že: "V roce 2014 pak díky odeznění tlumícího vlivu fiskální konsolidace a oživení zahraniční poptávky ekonomika vzroste přibližně o 2 %."

Strana Zelených skutečně má usnesení, které odmítá spolupráci s KSČM na úrovni sněmovny. Jedná se o usnesení Republikové rady z 15.6. 2013:

" Cílem Strany zelených je uspět ve volbách a přinést do parlamentu bezkorupční, ekologicky a sociálně citlivou politiku, která nastartuje obnovu demokratické kultury v České republice. Strana zelených je alternativou vůči této vládě i opozici. Po volbách budeme usilovat o takové uspořádání, které nebude pokračovat v politice současné vlády, nebude opírat o KSČM, velkou koalici či opakování opoziční smlouvy. "

V podobném duchu se Ondřej Liška vyjádřil již v listopadu 2012 pro iDnes.cz.

Kateřina Klasnová předkládala tento návrh (sněmovní tisk 763 a 894) celkem třikrát a to v září a listopadu 2012 a nyní v květnu 2013.