Andrej Babiš vypovídal na 11. schůzi Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro zhodnocení role vlády, privátních firem a dalších subjektů v procesu restrukturalizace a privatizace chemického průmyslu, která se konala ve čtvrtek 19. ledna 2006. Právě ta se zabývala privatizací Unipetrolu. To zda mělo nějaké médium zájem věc zveřejnit, neověřujeme.

Politická strana SPOZ nabídla místo na kandidátní listině pro říjnové předčasné volby několika představitelům Rusnokovy vlády, včetně samotného premiéra Jiřího Rusnoka. Předseda SPOZ Zdeněk Štengl konkrétně řekl: „oslovíme s nabídkou všechny ministry mimo těch, kteří budou kandidovat za jinou stranu, nebo kteří kandidaturu odmítli". Jiří Rusnok nabídku již dříve odmítl, podobně by jí nepřijali ministři Jan Fischer, Jan Kohout, Dalibor Štys a Marie Benešová, která bude kandidovat za ČSSD. Naopak ministr vnitra Martin Pecina nabídku kandidovat za SPOZ přijal a pravděpodobně se stane lídrem v Moravskoslezském kraji. Dalšími ministry, kteří kandidaturu za SPOZ vážně zvažují jsou František Lukl, Miroslav Toman a František Koníček, jejichž stanovisko by mělo být známé v nejbližších dnech.

Výrok Miroslavy Němcové proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle československé Ústavy 1920 měl Masaryk právo jmenovat vládu bez formálního podmínění parlamentem (§ 70). Vláda pak mohla o důvěru žádat Poslaneckou sněmovnu, ale nebylo to podmíněno (§ 77). Vedle toho pak existoval i dnešní institut vyslovení nedůvěry (§ 75 a 76). Za tzv. první republiky pak bylo skutečně jmenováno několik úřednických vlád, dvě vlády Jana Černého (1920/21 a 1926) a poté úřednická vláda generála Syrového (1938) (seznam vlád Československa nabízí např. Wikipedie). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Lhůta pro podání stížnosti na neplatnost voleb je stanovena v § 87, odst 1 a 2 Zákona o volbách do Parlamentu České republiky a je stanovena na „10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí“. Stížnost je podávána Nejvyššímu správnímu soudu a ten má na projednání stížnosti 20 dní (§ 90 odst 3), dohromady tedy 30 dní. Tyto lhůty byly platné i za Václava Havla či Václava Klause.

Výrok však hodnotíme jako pravdivý, protože z kontextu vyplývá, že Miroslava Němcová měla patrně na mysli skutečný počet dní, který uplyne od voleb do svolání první schůze nové sněmovny. Jak vyplývá z následující tabulky, v minulosti prezidenti skutečně čekali se svoláním první schůze jen 24 či 25 dní. Tabulka vychází z dat serveru volby.cz a údajů Společné česko-slovenské digitální parlamentní knihovny.

rokposlední den volebprvní schůze nové sněmovnypočet dní19961. června 199625. června 199624199820. června 199815. července 199825200215. června 20029. července 20022420063. června 200627. června 200624201029. května 201022. června 201024

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť konkrétní návrh na referendum skutečně Okamura ve svých veřejných prohlášeních uvedl a podobné modely jsou skutečně dohledatelné v jiných zemích.

Ve volebním programu Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury je referendum zmíněno čtyřikrát.

"1) Budeme prosazovat uzákonění referenda jako nejvyššího projevu vůle občanů...2) Budeme požadovat referendum o každém předání státní suverenity na orgány EU...3) Základní premisou je to, že prosazení prvků přímé demokracie jako je zákon o obecném referendu,...4) Pokud se zavedení Eura bude v budoucnu řešit, konečné slovo musí mít občané v referendu. ..."

V programu však žádnou podobu referenda nenavrhují.

Z detailního programu citujeme: "Za klíčové považujeme:zavedení přímé volby poslanců, starostů a hejtmanů prosazení zákona o referendu, který občanům umožní vymoci žádané změny(možnost pomocí referenda prosadit, upravit či naopak zablokovat zákon) odvolatelnost všech přímo volených politiků prostřednictvím referenda. (...) Přijetí eura schvalujeme jen tehdy, kdy to bude jednoznačně výhodné pro ČR a její občany, a to jen na základě referenda."

Ani tady však neuvádí podobu referenda. V rozhovoru pro Aktuálně.cz s Tomiem Okamurou však najdeme například: " K vypsání referenda by měly vést petice, kde se shromáždí podpisy aspoň jednoho procenta občanů."

Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných v roce 2010 bylo v seznamu voličů 8 415 892. Jedno procento z tohoto čísla je 84 158, tedy cca. 80 000.

Modely referend ve světě (.pdf) jsou různé. Na Slovensku mohou iniciovat referendum také občané oprávnění volit. Tato iniciativa musí být podpořena (formou podpisu) nejméně 350 000 občany Slovenské republiky.

K vypsání referenda na základě lidové iniciativy může dojít také ve Švýcarsku (na obecní a kantonální úrovni), Slovinsku (Návrh na změnu ústavy musí předložit 30 000 oprávněných voličů, což je cca 1,5 %), pro návrh zákona (musí obsahovat název zákona, úvod, texty jednotlivých kapitol a výklad) stačí 5 000 podpisů oprávněných voličů - cca 0,5 %), Maďarsku (parlament je povinen zabývat se problémem předloženým lidovou iniciativou minimálně 50 000 voliči - cca 0,5 %) a Rumunsku (je potřeba 100 000 (cca 0,5 %) voličů pro lidovou zákonodárnou iniciativu, která musí vycházet alespoň ze čtvrtiny krajů ve kterých musí být registrováno 5 tisíc stoupenců návrhu zákona přičemž nelze navrhnout změnu zákona týkající se finančních záležitostí, mezinárodních otázek, amnestie a milosti).

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací uvedených ve volebním programu Pirátské strany, kde se konkrétně píše následující: “ Prosazujeme urychlené zavedení služebního zákona, který považujeme za nutnou podmínku profesionální, efektivní a nezkorumpované státní správy. (...) ”

Pravdou také je, že Pirátská strana podporuje projekt Rekonstrukce státu (dále REST). Na svém webu potom uveřejnili následující: ” Piráti podporují cíle občanské iniciativy Rekonstrukce státu, neboť požadavky, které REST klade na české zákonodárce ve formě závazku prosazovat prospěšné zákony (k tomuto závazku vůči společnosti se podpisem připojil i senátor nominovaný Piráty Libor Michálek), se z velké části shodují s programem Pirátské strany. Piráti se rovněž ztotožňují s ideály projektu REST, který chce odbourat současnou politiku tajných sponzorů, politizace státní zprávy a škodlivých přílepků k zákonům. Bližší postoje Pirátů k těmto tématům naleznete v programu Pirátů pod programovými body přímá demokracie, dělba moci, politické strany, transparentní organizace a e-government.”

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť NKÚ v tomto konkrétním případě upozorňovalo na jiné nesrovnalosti, než které uvádí Jaroslav Zavadil ve svém výroku.

Nejvyšší kontrolní úřad už dvakrát prověřoval smlouvy, na jejichž základě byl vybrán dodavatel systému, společnost IBM. V roce 2009 zjistil „porušení některých ustanovení zákona o veřejných zakázkách, o rozpočtových pravidlech a o účetnictví.“

Letos proběhla další důkladná kontrola nákladů spojených s budováním státní pokladny. NKÚ upozorňuje na nesrovnalosti projektu: „záměr vytvořit Státní pokladnu schválila vláda v únoru 2005. Počítala s tím, že celý systém začne pracovat v roce 2010 a jeho pořízení nebude stát víc než 2,4 miliardy korun. Termín komplexního uvedení do provozu se postupně – prostřednictvím několika dodatků ke smlouvě – posunul o tři a půl roku na 1. 7. 2013. Dvojnásobně narostly i plánované výdaje na vybudování Státní pokladny – z 2,4 na 4,8 miliardy korun, a to mimo jiné kvůli zahrnutí nákladů na provoz a údržbu systému.“

Obě tyto kontroly se zaměřovaly na finanční a právní stránku věci a neobjevilo se v nich podezření na bezpečnostní rizika.

Podle Ústavy České republiky lze k rozpuštění Poslanecké sněmovny dojít dvěma způsoby. První (čl. 35 odst. 1 Ústavy) je především pojistkou pro případ dlouhodobé nečinnosti Sněmovny či její zablokování. Podmínky pro takový krok jsou vyjmenovány pod písmeny a) až d). Tento zmiňovaný článek Ústavy začíná slovy “ Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže.. ”.

Stejně tak druhý způsob podle odst. 2 stejného článku Ústavy vkládá rozpuštění Sněmovny do rukou prezidenta, pokud mu to navrhne Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.

V obou případech Poslaneckou sněmovnu rozpouští prezident, nikoliv však z vlastní iniciativy, ale pouze v reakci na předešlou a v Ústavě pamatovanou činnost či nečinnost Sněmovny. V odborné literatuře však panuje nejednotnost v názoru na to, zda má prezident v případě splnění ústavních podmínek pouze právo anebo přímo povinnost Sněmovnu rozpustit. (např. Man, V. a K. Schelle. Základy ústavního práva. 2009, str. 64: „Prezident republiky není povinen tuto pravomoc vykonat.” Tento spor však dosud zůstává spíše teoretickým).

Pokud se budeme držet ústavní terminologie, Poslanecká sněmovna se tak nemůže sama rozpustit, maximálně může tento krok navrhnout usnesením prezidentovi. Ten může Sněmovnu rozpustit také při naplnění některých objektivních skutečností (nevyslovení důvěry vládě ani na třetí pokus, neusnesení ohledně důvěry vládě, dlouhodobá nečinnost, nezpůsobilost se usnášet). Prezident republiky je tak naopak jediným oprávněným Poslaneckou sněmovnu rozpustit. V otázce rozpuštění Sněmovny nehraje vláda skutečně žádnou přímou ústavní roli.

Výrok Miloše Zemana tak hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý na základě dostupných údajů z databáze OECD, Informačního centra Vlády ČR, Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR), Index Mundi a Medical Tribune CZ.

O přebytku nemocničních lůžek v nemocnicích informuje Informační centrum vlády, když uvádí, že " podle všech dostupných dat jsme nad průměrem EU (menší počet lůžek má drtivá většina západních států). " Tento výrok potvrzuje publikace (.pdf, ang.) organizace OECD z roku 2013. Data použitá pro srovnání jsou z roku 2011 a uvádí počet 6,8 lůžek na 1000 obyvatel. Vyšší počet lůžek na 1000 obyvatel mají podle tohoto zdroje ze zemí Evropy pouze Německo, Rakousko a Maďarsko. Průměr OECD je v tomto roce 4,8 lůžek na 1000 obyvatel.

Pro doplnění uvádíme aktuálnější data ohledně nemocničních lůžek v České republice z roku 2012 podle ÚZIS ČR. V publikaci (.pdf) Síť zdravotnických zařízení uvádí na str. 14 informaci, že na 10 000 obyvatel připadá v průměru 76,4 lůžek (tedy 7,64 na 1000 obyvatel). Z toho 5,59 lůžek na 1000 obyvatel je v nemocnicích. Podle zpravodajského portálu Medical Tribune CZ poklesl počet nemocničních lůžek mezi lety 2011 a 2012 o 1883 ks. Dlouhodobě lze pozorovat trend poklesu počtu nemocničních lůžek jak v ČR, tak v Evropské unii nebo mezi státy OECD.

Nepodařilo se nám dohledat žádné tvrzení Miroslava Kalouska, kde by spojoval účast přímo své osoby ve vládě s podporou státního rozpočtu.

Kalousek se v rozhovoru pro Ihned.cz vyjádřil takto: ,, Jediná vláda, která může získat důvěru a prosadit rozpočet, je vláda Miroslavy Němcové. Jakákoli jiná vláda může udělat přesně to, co může udělat Jiří Rusnok. Tedy téměř nic. V okamžiku, kdy požádá o důvěru a nemůže ji dostat, je věcí pana prezidenta, kdy podle ústavy vyhlásí druhý pokus. Bude-li se chovat stejně nezodpovědně, uvrhne zemi do rozpočtového provizoria na svoji vlastní odpovědnost.”

Miroslav Kalousek tedy spojuje prosazení rozpočtu s nástupem vlády Miroslavy Němcové, jejíž personální složení však není známo.