Eurostat vydal 14. srpna 2013 tiskovou zprávu s předběžnými výsledky hospodaření za 2. čtvrtletí 2013. Podle těchto předběžných výsledků zaznamenala Eurozóna i EU27 růst HDP ve srovnání s 1. čtvrtletím. Růst (0,7%) zaznamenala i Česká republika.

V meziročním srovnání (vůči 2. čtvrtletí 2012) se však stále jedná o pokles (-1,2%). Ekonomové se však vesměs shodují, že i přesto se jedná o spíše pozitivní zprávu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Co se mezinárodního srovnání míry nezaměstnanosti (posuzujeme postavení ČR v rámci zemí Evropské unie) týče, data Eurostatu (str. 1, .pdf, Aj.) ČR k lednu letošního rok přisuzují 7. místo s mírou nezaměstnanosti 7.0 %.

Tatáž studie uvádí pro 27 členských států Evropské unie míru nezaměstnanosti v průměru 10.8 %. Pro země eurozóny potom hodnotu 11.9 %.

Podíváme-li se podrobněji na strukturu nezaměstnanosti v České republice, jsou patrné relativně velké regionální rozdíly. Dle dat Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) k 31. prosinci loňského roku byla nejvyšší procentuální míra nezaměstnanosti v Ústeckém kraji (14 %). Nejlépe je na tom Praha s průměrem 4.5 %.

Pro úplnost přikládáme mapu (.pdf) nezaměstnanosti MPSV porovnávající jednotlivé okresy (s daty platnými k 31. prosinci 2011) a data (.pdf, tab1) Českého statistického úřadu, které mapují regionální nezaměstnanost v letech 2006 - 2010.

Na základě výše uvedených skutečností hodnotíme výrok Vladimíra Dlouhého jako pravdivý.

Ministerstvo dopravy vydalo hned v červenci 2012 prohlášení, že “v zniklou škodu mohou žadatelé uplatnit přímo u ministerstva dopravy, případně prostřednictvím registračního místa, které mělo vozidlo registrovat. Každým takovým případem se MD bude individuálně zabývat a posuzovat jeho oprávněnost.”

Škoda měla být posuzována podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tehdejší ministr dopravy Pavel Dobeš také v médiích sliboval, že “ministerstvo bude k žádostem občanů o náhradu škody vstřícné. Každou žádost o odškodnění budeme posuzovat individuálně a řešit v nejkratším možném termínu”.

Již v září 2012 pak ministerstvo oznamovalo, že některé žádosti budou zamítnuty, protože žadatelé “nedokáží přesně doložit, jaká škoda jim vznikla”. Pokud bude žádost o zamítnutí zamítnuta, “mohou se proti němu [občané] odvolat, respektive podat takzvaný rozklad. Dalším krokem je vymáhání způsobené škody u soudu,” píše aktuálně.cz dále.

Jak informoval minulý týden (11. října 2013) server týden.cz, odškodnění se zatím dočkalo pouhých 8 žadatelů.

Na kandidátce SPOZ ve Zlínském kraji v krajských volbách 2012 bylo skutečně na prvních 10 místech celkem 5 nestraníků.

Studie Deutsche Bank z roku 2011 porovnávala pozici jednotlivých členských zemí z různých hledisek na číslech z rozpočtu roku 2009.

Z tohoto srovnání vyplývá, že Nizozemsko přispívá do evropského rozpočtu v absolutních číslech 1 488 mil EUR, což jej řadí na pátou pozici mezi evropskými státy (za Německem, Francií, Itálií a Velkou Británií). Při přepočtu tohoto příspěvku na počet obyvatel se největšími přispěvateli stávají Dánové s 211 eury na hlavu. Na druhém místě jsou Finové (113,8 EUR) a na třetím místě největší čistý plátce a nejlidnatější evropská země Německo (107,3 EUR). Nizozemci jsou s 90 eury na pátém místě (opět za Itálií). Při počtu na velikost ekonomiky pak Nizozemsko přispívá 0,26 % ze svého HDP. Nejvíce přispívají Dánové s 0,53 % HDP. Tato čísla odpovídají čistému porovnání příspěvků do společného rozpočtu a přijatých plateb (především z dotačních programů). Jak je ale vidět z přiloženého dokumentu, výsledky se v závislosti na použité metodě výpočtu výrazně liší.

Dánský portál EU Oplysning (Evropské informační centrum) používá jinou metodiku výpočtu a uvádí pouze absolutní čísla, nejnovější údaje jsou z roku 2011. V tomto roce Nizozemsko přispělo 2 214 miliony EUR (přibližně 132 eur per capita). Pro srovnání, každý Němec přispěl přibližně 110 eury a Dán přibližně 150 eury (při použití údajů o počtu obyvatel z Wikipedie).

Obecně se má za to, že Nizozemsko je jeden z největších čistých plátců do evropského rozpočtu, nemáme ale k dispozici dostatečně relevantní údaje, abychom potvrdili, zda je skutečně největším plátcem na hlavu, toto pořadí navíc záleží na použité metodice a mění se v čase, tento výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Podle propočtů poskytnutých politologem Kamilem Gregorem ze sdružení KohoVolit.eu jsou statistiky navrhování a schvalování zákonů následující:

Druh tisku Předkladatel Výsledek 1996-98 1998-02

2002-06 2006-10 2010-13 Návrh zákona Vláda Vyšlo ve Sbírce zákonů 81 326 393 254 248 Návrh zákona Vláda Nevyšlo ve Sbírce zákonů 32 141 64 60 97 Návrh zákona Jiný Vyšlo ve Sbírce zákonů 25 115 101 254 66 Návrh zákona Jiný Nevyšlo ve Sbírce zákonů 81 199 182 45 181 Návrhů celkem 219 781 740 613 592 Vyšlo ve sbírce celkem 106 441 494 508 314 (K. Gregor čerpá z webu Poslanecké sněmovny, analýza posledního volebního období zde).

Z předložených čísel je zřejmé, že ačkoliv aktivita vlády v předkládání návrhů zákonů po roce 2006 oproti předchozím volebním obdobím poklesla, nejedná se zdaleka o poloviční čísla v porovnání s dřívějškem. To stejné platí pro počet nově přijatých (a následně ve Sbírce zákonů vydaných) zákonů. V období 2006 - 2010 byl dokonce počet přijatých zákonů vyšší než v každém ze dvou předchozích obdobích.

Ve dvou obdobích před rokem 2006 byl nový zákon přijat v průměru přibližně každý druhý pracovní den (rok má přibližně 250 pracovních dnů).

Pokud však započítáme také další normy (vyhlášky ministerstev, nařízení vlády) vydávané ve Sbírce zákonů, dostaneme se z počtům až dvou či tří norem denně. Nejvíce položek v obdobích před rokem 2006 měla Sbírka za rok 2004, a to rovných 700.

Z důvodu výrazné nepřesnosti první věty výroku Miroslavy Němcové hodnotíme tento její výrok jako nepravdivý.

Zákon č. 182/1993 Sb. Zákon o Ústavním soudu v Hlavě druhé, § 64, odst. 3 explicitně říká, že: "Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy".

Zmíněný čl. 95 odst. 2 Ústavy zní následovně: "Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu".

Výrok Jeronýma Tejce je hodnocen jako pravdivý, neboť poslanec Pospíšil skutečně podporoval vládu Mirka Topolánka (druhá), která byla postavena na 2 "přeběhlících" ČSSD.

Ve volebním období 2006-2010 byla sestavena druhá vláda Mirka Topolánka, která vznikla při rozložení sil 100:100 v Poslanecké sněmovně. To bylo možné díky tomu, že 2 poslanci zvolení za ČSSD (Melčák - Pohanka) vystoupili z klubu ČSSD a při hlasování o důvěře vládě opustili sál. Snížilo se tak kvórum potřebné pro zisk důvěry a kabinet ODS - KDU-ČSL - SZ tak získal důvěru.

V tomto konkrétním hlasování vládu podpořil i tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Stejně tak podporoval vládu v dalších hlasováních, která byla namířena směrem k vyjádření nedůvěry vládě.

Rozvahy, účetní uzávěrky a zprávy o plnění rozpočtu města výrok Bohuslava Svobody potvrzují.

V hodnocení vycházíme z výročních údajů o závazcích hl. m Prahy za roky 2007 (.xls, list Závazky 2007), 2008 (podobně), 2009 (podobně), 2010 (.doc, s. 4), 2011 (.pdf, s. 4) a 2012 (podobně). Konec roku 2012 je přitom poslední období, ke kterému máme přesné údaje.

Zastupitel Svoboda tvrdí, že zadlužení Prahy činí 30,5 mld. korun. Počítá tedy mezi "zadlužení" pouze dlouhodobé dluhopisy a bankovní úvěry města (nikoli např. přijaté zálohy a závazky dodavatelům). Výše takto počítaného dluhu se přitom vyvíjela následovně:

Dluhopisy Úvěry Součet 2007 14 849 16 555 31 404 2008 14 964 16 217 31 181 2009 9 499 15 838 25 337 2010 9 260 17 289 26 549 2011 9 386 16 524 25 910 2012 9 274 21 264 30 538

Je vidět, že dokonce i bez započítání vlivu inflace je celkový objem těchto dlouhodobých závazků Prahy stále nižší, než před rokem 2008.

Výrok Miroslava Kalouska hodnotíme jako neověřitelný, vzhledem k tomu, že se nám nepodařilo dohledat potřebné informace pro rok 2013 a 2014.

V souvislosti s protipovodňovými opatřeními bylo nicméně podle zákonů o státním rozpočtu na jednotlivé roky investováno do protipovodňových opatření v roce 2010 celkem 940 mil. Kč a v roce 2011 celkem 540 mil. Kč. Dohromady je to tedy 1,47 miliard, tedy o 170 mil. Kč více, než uvádí Miroslav Kalousek.

Je ovšem pravdou, že vyšší zdroje financí plynou České republice např. z Fondu soudržnosti EU. Operační program Životní prostředí (.pdf), který je využíván (.pdf, str. 4) od roku 2009 se ve své prioritní ose 1 zabývá tématem vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní, což dále specifikuje v oblasti podpory 1.3 - Omezování rizika povodní a prioritní ose 6, oblasti podpory 6.4 - Optimalizace vodního režimu krajiny. V těchto případech bylo do roku 2013 předpokládané využití podpory ve výši 2,5 mld. Kč, resp. 5,13 mld. Kč.

Výše podpory projektů dosahuje až 85 % celkových způsobilých veřejných výdajů. Dalšími projekty jsou například nadnárodní spolupráce v rámci povodí Labe a Dunaje - programy LABEL a Ceframe.