Petr Cibulka ve svém výroku odpovídá na otázku ohledně možnosti rozhodnutí o zvýšení daní pomocí procedury referenda. Bohužel jím uvedený příklad je popsán velmi obecně a nelze jednoduše zjistit, jakou konkrétní úpravu má kandidát na mysli.

Patrně nejvíce se danému případu blíží vládní návrh (ang.) referenda o zvýšení daně z přidané hodnoty ze 7,6 % na 8 % z roku 2009. Nicméně tato iniciativa byl pro navrhovatele úspěšná a ke zvýšení daně tedy došlo (ang.). Na druhou stranu, referendum na obdobné téma se ve Švýcarsku konalo již v roce 2004, kdy byl naopak vládní návrh občany zamítnut.

Ačkoliv argumentace obsažená ve výroku je postavena na reálném základě, konkrétní příklad odpovídající jeho přesnému znění se nám z dostupných zdrojů dohledat nepodařilo, a proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Jednou ze spolčených politik Evropské unie je i Politika týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví. Jak uvádí Smlouva o fungování EU (.pdf) v Článku 79: "1. Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem. "

V souvislosti s přívalem uprchlíků především ze středomoří několik zemí skutečně navrhovalo pravomoc EU stanovit nezávazné kvóty pro přijímání uprchlíků členským zemím EU. Současná účinná legislativa v této oblasti však nic takového nestanovuje.

Rámci (právně nezávazného) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 17. června 2008 se např. konstatuje: " V zájmu solidarity je nutné najít společné řešení problémů vyplývajících ze značného počtu žadatelů o azyl, které některé země EU dostávají z důvodu své zeměpisné polohy či jiných příčin. Dříve uvedená opatření navržená v plánu politiky by měla již harmonizovat pravidla žádostí tak, aby byly omezeny sekundární pohyby žadatelů o azyl. V důsledku toho budou žádosti rozloženy spravedlivěji mezi země EU. "

Návrhy společné politiky v této oblasti mluví především o vyšší finanční spoluúčasti zemí, které nejsou cílem migračních vln (opět z dokumentu): " V zájmu sdílené odpovědnosti, jelikož třetí země a země prvního azylu dostávají daleko vyšší počet uprchlíků, bude EU těmto zemím poskytovat vyšší finanční podporu s cílem posílit jejich schopnost poskytovat ochranu. Bude pokračovat i integrace budování kapacit pro azyl do rozvojové spolupráce."

Na základě výše uvedeného označujeme výrok Tomáše Vandase jako nepravdivý, protože zmíněná opatření pro ČR znamenala pouze administrativní úpravu, resp. finanční spolupráci s jinými členským státy a ne přísun imigrantů podle kvót.

Po mnichovském diktátu, v období tzv. druhé republiky, docházelo v okleštěném Československu k oslabování demokratického étosu i institucí. Prvorepubliková demokracie byla napadána a prezentována jako slabá a neživotaschopná. Politická soutěž (.doc) byla limitována (vznikly státostrana Strana národní jednoty a symbolicky opoziční Národní strana práce), byla zaváděna cenzura či profesní omezení pro občany židovského původu.

Na příkladě tzv. zmocňovacího zákona (Ústavní zákon č. 330/1938 Sb.), který vybavoval prezidenta republiky v demokratickém státě nepředstavitelnými pravomocemi, lze vysledovat zásadní odklon od prvorepublikové a demokratické tradice.

S tím bylo spojené také mediální napadání osob, které byly symboly demokratického uspořádání. Vedle např. Edvarda Beneše či Karla Čapka se jednalo právě o (v té době již zesnulého) Tomáše G. Masaryka.

Vzorem, který tehdy v Evropě vítězil, myslí Karel Schwarzenberg nepochybně různé typu autoritářských či totalitních režimů, které Evropě na východ od Rýna na konci třicátých let početně i mocensky dominovaly.

Období druhé republiky trvalo pouhých 167 dní a bylo ukončeno nacistickou okupací v březnu 1939.

Jana Nagyová byla zatčena a obviněna ze sledování osob, zneužití pravomocí veřejného činitele a z podplácení.

Prostředky, ve kterých se vodí ti nejhorší vrazi, Jana Bobošíková zřejmě myslí pouta s poutacím opaskem, což je jeden z donucovacích prostředků uvedených v § 17 Donucovací prostředky v Zákoně o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky č. 555/1992 Sb. V odstavci 4 tohoto paragrafu se uvádí:

"(4) Při předvádění osoby ve výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody mimo objekt ústavu lze použít donucovací prostředky uvedené v předchozím odstavci pod písmeny b) , c) a e) (tedy i pouta s poutacím opaskem) i bez splnění podmínek uvedených v odstavci 1 (tzn. i proti osobám, které neohrožují život nebo zdraví, nepoškozují majetek nebo se násilím nesnaží mařit účel výkonu zabezpečovací detence , výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody) . Příslušník je oprávněn je použít, pokud to je ke splnění účelu úkonu nezbytné."

Dle fotografií, na kterých je Jana Nagyová zachycena při převozu z policejního oddělení k Okresnímu soudu, je zřejmé, že policisté skutečně použili pouta s poutacím opaskem. Dcera Jany Nagyové Nikola Nagyová si následně na postup policie při zatýkání a na okolnosti vazby své matky stěžovala v dopise Jiřímu Čunkovi, který je předsedou senátního podvýboru pro lidská práva. V bodě 9 tohoto dopisu zmiňuje, že její matka byla při převozu k vazebnímu soudu spoutána tzv. medvědem, tedy pouty s poutacím opaskem. Jiří Čunek poté slíbil prošetření tohoto případu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť proti Janě Nagyové pouta s poutacím opaskem skutečně byla využita.

Pavel Zeman byl skutečně jmenován do funkce nejvyššího státního zástupce v roce 2010, nastoupil pak k 1. lednu 2011 (web Nejvyššího státního zastupitelství ČR).

Nominantem ODS Zeman skutečně byl, neboť jeho jmenování provedla vláda na návrh ministra spravedlnosti (dle zákona o státním zastupitelství), kterým byl v době jmenování Jiří Pospíšil (vláda.cz).

Podnik Lesy ČR zveřejnil na svých webových stránkách informace o stavu finančních prostředků v jednotlivých bankovních ústavech k 31. březnu 2013. Tyto prostředky tehdy činily více než 18 miliard korun.

Novější údaje (ke konci 2. čtvrtletí) budou podle mluvčího firmy k dispozici pravděpodobně 15. září. Výrok proto prozatím hodnotíme jako neověřitelný.

První škrty týkající se Českého hydrometeorologického úřadu v režii této vlády proběhly v roce 2010. A tehdejší ministr životního prostředí Pavel Drobil avizoval, že se úspory neprojeví na přesnosti předpovědí.

Stejně tak v roce 2012, kdy se úřad chystal na další úspory, jeho ředitel Václav Dvořák potvrzoval, že by škrty neměly mít vliv na základní činnost meteorologických stanic a předpovědi by se neměly ani zdražit.

Nicméně nepodařilo se nám najít žádný vládní dokument, který by "od začátku jednoznačně stanovil" oblasti, kterých se redukce nemohou dotknout. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný, jelikož zároveň nemůžeme vyloučit, že takový pokyn nebyl obsahem nějakého interního materiálu.

Výrok Jana Zahradila o dohodě učiněné mezi členskými státy EU hodnotíme jako pravdivý.

Dohoda mezi státy byla uzavřena, její naplnění však přímo Evropský parlament neovlivňuje. Ten má v ratifikačním procesu pouze konzultační roli.

Ze závěrů (.pdf, s. 2) jednání Evropské rady v Bruselu 30. října 2009 vyplývá, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol (.pdf, s. 14).

V něm se představitelé členských států se dohodli, že protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království bude upraven a použije se na Českou republiku.

Existuje tedy závazek (.pdf, s. 6) mezi představiteli států a vlád vložit protokol k příští přístupové smlouvě. Jestli bude v takovéto podobě smlouva ratifikována, záleží na výsledku jednotlivých ratifikačních procedur členských států.

Ratifikace smlouvy neleží na Evropském parlamentu, ale na Radě EU, která není povinna řídit se stanovisky Evropského parlamentu. V dalším kroku musí být smlouva ratifikována národními parlamenty členských států. Nicméně pomineme-li expresivnost Zahradilova výroku, je nepochybné, že EP zaujal k otázce, která byla členskými státy dohodnuta, negativní postoj.

Z důvodu nedostatku relevantních veřejně dostupných informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Dle Ministerstva zdravotnictví ČR cenové regulaci podléhají jen ty léčivé přípravky, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Léky, které ze zdravotního pojištění hrazeny nejsou, cenové regulaci nepodléhají. Ty tedy mohou výrobci léčiv uvádět na trh za libovolnou cenu a distributoři a lékárny mohou uplatnit libovolnou obchodní přirážku – vše reguluje „neviditelná ruka trhu“. Více o registraci léků na českém trhu zde.

Konečnou cenu léku tedy tvoří = cena výrobce obchodní přirážka DPH.

Cenová regulace:

V důsledku státem regulovaných cen léků na předpis se paradoxně snižuje jejich dostupnost pro české nemocné. Podle stanoviska AIFP (Asociace inovativního farmaceutického průmyslu) je cena léků v ČR v naprosté většině případů stanovována průměrem tři nejnižších cen z referenčního koše léčiv (všechny státy EU, vyňaty jsou Estonsko, Bulharsko, Rumunsko, Malta, Kypr, Lucembursko, Rakousko, Německo a Česká republika – stav po 1. 4. 2012), proto jsou u nás ceny na téměř nejnižší úrovni v Evropské unii. To je výzvou pro obchodníky s léčivy. „Nízkých cen se snaží využít překupníci, kteří levné léky určené výhradně pro české pacienty vyvážejí do zahraničí. Na jedné krabičce mohou snadno vydělat i několik stokorun. Jejich podnikání je v souladu s evropskou i českou legislativou, byť může ohrožovat zdraví českých pacientů,“ vysvětluje Jakub Dvořáček, výkonný ředitel AIFP.

Miroslav Kalousek původně patřil k jednomu ze zastánců nadzvukových letadel. Při projednávání úvěru na letouny Gripen v roce 2002 v Poslanecké sněmovně prohlásil: „Již na začátku 90. let bylo zřejmé, že po roce 2004, nebudou-li pořízeny nové nadzvukové letouny, nebudeme schopni krýt vlastními prostředky svůj vzdušný prostor, což podle celé řady z nás neznamená nic méně než rezignaci na část své státní suverenity.“ Zároveň hlasoval pro návrh na úvěry na letouny.

K případnému prodloužení pronájmu se však Kalousek stavěl zdrženlivěji. V roce 2010 upozorňoval, že je potřeba rozhodnout, „zda česká armáda opravdu potřebuje nadzvukové letectvo.“ V Událostech 19. března 2013 (video, čas 4:18) dále řekl: „Česká republika nemusí mít nutně nadzvukové letectvo, ale jsem s tímto názorem ve vládě téměř osamocen.“

Zápisy z jednání vlády ani Bezpečnostní rady státu nicméně neobsahují záznamy o hlasování po jménech, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Například 1. února 2012 (.doc, str. 3) vláda jednala o zajištění ochrany vzdušného prostoru České republiky. 14 z 15 přítomných členů vlády tehdy hlasovalo pro přijetí materiálu předloženého ministrem obrany, proti nehlasoval nikdo.