Při hodnocení výroku vycházíme ze situace po parlamentních volbách v červnu 2006.

Volby tehdy skončily patem a sestavování vlády se tedy protáhlo. Plán sestavittrojkoaliční vládu s lidovci a stranou zelených oznámil předseda vítězné ODS Mirek Topolánek hned po vyhlášení výsledků voleb. Přestože pak lídři ODS, KDU-ČSL a SZ podepsali na konci června koaliční smlouvu, nedařilo se sestavit vládu ani programové prohlášení, trojkoalici se navíc opakovaně nedařilo ani prosadit vlastního předsedu Poslanecké sněmovny. Kvůli sporům Zelení navrhli odstoupení od koaliční smlouvy a strany hovořily o předčasných volbách.

Mirek Topolánek však požádal prezidenta Klause, aby ho pověřil sestavením vlády. V plánu měl sestavit menšinovou vládu ODS tolerovanou ostatními stranami.

Pověření Václava Klause získal až 16. srpna, stále však nebylo jasné, jestli tento menšinový kabinet získá podporu. Vláda byla jmenována 4. září 2006 a nový premiér oznámil, že o důvěru požádá pravděpodobně 4. října, tedy že hodlá využít celou třicetidenní lhůtu, kterou mu dává Ústava.

Vůli vládu podpořit poté vyjádřili lidovci i zelení, to by společně s hlasy ODS znamenalo podporu 100 poslanců.

Před samotným hlasováním pak grémium Strany zelených potvrdilo tuto podporu, zatímco lidovci se dohodli na volném hlasování.

Jak předem oznámili poslanci Kalousek, Šustr a Ambrozek, nechtějí vládu aktivně podpořit a odejdou proto při hlasování ze sálu.

Ze sálu odešel také sám předseda vlády Mirek Topolánek, který tímto gentlemanským gestem vypároval nemocnou poslankyni ČSSD. Vláda tedy důvěru nezískala, při kvóru 98 hlasů ji podpořilo jen 96 poslanců.

I přes tento neúspěch byl však Mirek Topolánek znovu pověřen sestavením vlády, kterou se rozhodl sestavit na půdorysu původní trojkoalice.

Strany ODS, KDU-ČSL a SZ tedy podepsaly 28. prosince 2006 novou koaliční smlouvu, obsahující přesně vymezené závazky a termíny. Podle výsledků voleb tyto strany disponovaly stovkou poslaneckých hlasů.

Ty nakonec stačily pro získání důvěry, protože sál před hlasováním opustili (a tím snížili kvórum) poslanci Miloš Melčák a Michal Pohanka (oba ČSSD, později nezařazení).

Z povodňového plánu (.doc) městské části Praha 7 z roku 2005 vyplývá, že s částí ZOO je skutečně počítáno jako se záplavovou oblastí. V dokumentu je vymezen úsek Zoologická zahrada - most Barikádníků. Dále se pak píše, že "v úseku ZOO je vybudována protipovodňová hráz na 25letou vodu".

Při stoleté vodě je pak jako záplavová oblast vymezena "část ulice Povltavské u ulice Pod lisem, proti objektu Trojská 69, dosahuje hranici komunikace Trojská, zámeckou zahradu mimo zámek a část ZOO".

Z územního plánu hlavního města Prahy pak vyplývá, že je o Záplavové území průtočné, kde se podle definicenesmí umisťovat stavby ani dočasné s výjimkou (…) nezbytných doplňkových staveb pro zajištění provozu sportovišť, rekreačních ploch, ZOO (…).

Městská část Praha 7 pak ve své tiskové zprávě ke zmíněnému povodňovému plánu uvádí, že „povodňový plán byl konzultován se správci vodních toků, spolupracujícími městskými částmi a organizacemi v záplavovém území (…)“. Nynější ředitel ZOO k tomu však říká: „Je veliká škoda, že zoologická zahrada – a není to její rozhodnutí – není adekvátně chráněna proti takovýmto povodním.“

Na základě těchto rozporných tvrzení hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Web Českého rozhlasu informoval 3. července 2013 o výroční zprávě (en, .pdf) Evropské komise, která hodnotí průběh čerpání dotací, ale i funkčnost dozorových orgánů v jednotlivých národních státech. Právě v části věnované auditním orgánům (strana 38) výslovně zmiňuje české orgány jako „v podstatě nefunkční (it essentially does not function)“. Na informačním webu ministerstva pro místní rozvoj se pak můžeme dočíst, že „auditem připravenosti řídicího a kontrolního systému všech operačních programů, nastavením řídicích a kontrolních systémů (…) je pověřen jediný subjekt, a to odbor Auditní orgán - Centrální harmonizační jednotka na Ministerstvu financí ČR.“

Jak navíc můžeme vidět v grafu na straně 11 výroční zprávy (en, .pdf), objem vyčerpaných prostředků v České republice je na velmi nízké úrovni.

Z výše uvedeného se dá potvrdit, že Česká republika skutečně selhala v dozoru nad dotačními programy a hodnotíme proto výrok Martina Peciny jako pravdivý.

Výrok předsedy ČSSD je hodnocen na základě dohledaných informací o Českomoravské záruční a rozvojové bance a plánech sociálních demokratů s ní jako pravdivý.

Samotná Českomoravská záruční a rozvojová banka na svém webu uvádí o sobě uvádí následující: "...je rozvojovou bankou České republiky. Napomáhá v souladu se záměry hospodářské politiky vlády České republiky a regionů rozvoji malého a středního podnikání, infrastruktury a dalších sektorů ekonomiky vyžadujících veřejnou podporu.Byla založena v roce 1992. Jejím jediným akcionářem je Česká republika zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem financí a Ministerstvem pro místní rozvoj."

Plány sociální demokracie jsou popsány na webu ve volebním programu (.doc) Prosadíme dobře fungující stát, kde strana k této bance uvádí: " Nadále je nutno podporovat rozvoj malého a středního podnikání, které stále představuje nevyužitou rezervu růstu a zaměstnanosti, zejména v malém průmyslu. Tyto subjekty získají více příležitostí z veřejných zakázek a budou mít podporu v rozvíjení nových technologií. Prostředkem bude rozvoj Českomoravské záruční a rozvojové banky, která se jako 100% státem vlastněná instituce stane silnou univerzální komerční bankou a bude financovat především malé a střední podnikání a rozvoj infrastruktury." O plánech ČSSD v této oblasti mluvil Bohuslav Sobotka také v rozhovoru pro deník Právo v sobotu 7. září.

"* Na druhou stranu – nepočítáte s rozšiřováním státního vlastnictví, jak o tom hovoří komunisté?My nemáme ambici, aby stát zvyšoval svoji roli v ekonomice tím, že by sám podnikal. To, co vidíme jako důležitou a možnou aktivitu na straně státu, je vytvoření jedné silné banky ve státním vlastnictví. Rádi bychom posílili aktivity Českomoravské záruční a rozvojové banky a postavili ji jako stoprocentně státem vlastněnou silnou banku, která by měla univerzální komerční služby. To je, myslím, jedna z aktivit, kde bychom rádi posílili vliv a pozici státu.

* Tato banka by nabízela služby i občanům?

Banka by měla univerzální komerční aktivity. My bychom rádi skrze tuto banku poskytovali samozřejmě i nadále programy státní podpory podnikání. Domníváme se, že by existence takové jedné silné státní banky, samozřejmě fungující za naprosto standardních podmínek na trhu, znamenala i určitou konkurenci pro privátní bankovnictví. Koneckonců na větší konkurenci mezi bankami by mohli vydělat i občané.

* Jak by to bylo s prodejem dluhopisů občanům. Zhostila by se toho státní banka?

Nepochybně, jako každá jiná banka. My samozřejmě nechceme pro silnou státní banku vytvářet nějaké speciální podmínky na trhu, to není ani možné z hlediska pravidel EU. Ale rádi bychom vytvořili nástroj pro vládní hospodářskou politiku a konkurenci pro stávající banky, které fungují na trhu. Pokud jde o státní dluhopisy pro občany, to je projekt, který soc. dem. podporovala, a dokážeme si jeho pokračování představit.

* Pokud jde o fungování státní banky, máte už představu o tom, jak by byla spravována? Zda by třeba do toho mohl promlouvat parlament?

Ne, my počítáme s tím, že bychom posílili stávající Českomoravskou záruční a rozvojovou banku. Tato banka by byla řízena na základě standardních tržních a komerčních principů. Pouze by zde bylo stoprocentní státní vlastnictví a aktivity by se rozšířily ve směru univerzální komerční banky."

Výrok Miroslava Kalouska hodnotíme jako neověřitelný z důvodu problematického určení celkových investic do protipovodňových opatření v jednotlivých letech na základě zákonů o státním rozpočtu a informací z Ministerstva zemědělství. Níže v tomto komentáři jsou uvedeny alespoň veškeré dohledané informace.

V zákonech o rozpočtu ČR v letech 1998-2006 můžeme nalézt následující finanční prostředky vyhrazené explicitně pro protipovodňová opatření ve výši:

Rok Finanční prostředky vyhrazené explicitně pro protipovodňová opatření 1998 23 mil. Kč (+ 200 000 000 Kč investiční program Protipovodňová opatření) 1999 30 mil. Kč (+ 230 650 000 Kč) 2000 50 mil. Kč (+ 201 332 000 Kč) 2001 28,2 mil. Kč 2002 990 mil. Kč 2003 890 mil. Kč 2004 721,37 mil. Kč 2005 250 mil. Kč 2006 5 mld. Kč (zde jsou finanční prostředky ovšem spojeny s prostředky na odstraňování povodňových škod. V podrobnější zprávě (.pdf, str. 161) jsou jednotlivé údaje rozepsány podrobněji v tabulce, po vypuštění nesouvisejících výdajů a výdajů na odstranění škod po povodních dostaneme sumu 145,8 mil. Kč)

Dále rozmezí let 2010-2013:

Rok Finanční prostředky vyhrazené explicitně pro protipovodňová opatření 2010 940 mil. Kč 2011 530 mil. Kč 2012 1 390 mil. Kč 2013 uvádí pouze prostředky na odstraňování důsledků povodní a následnou obnovu - 139 mil. Kč Dále je možné dohledat v souvislosti s ochranou před povodněmi od r. 2002 program s názvem Prevence před povodněmi. Jeho průběh je rozdělen celkem do tří etap (viz např. prezentace (.pdf) Naděždy Kozlové, vedoucí oddělení protipovodňových opatření, nebo informace (.pdf) o přípravě III.etapy realizace protipovodňových opatření).

První etapa probíhala mezi lety 2002-2007 s celkovými náklady 4,043 mld. Kč. Druhé etapě, probíhající v současnosti (roky 2007-2013), je přidělen celkový objem financí ve výši 11,55 mld. Kč. 380 z 397 projektů je v současnosti (tisková zpráva z 22. března 2013) již dokončená nebo rozestavěná. Pro třetí etapu v období 2014-2020 je podle koncepčních návrhů odhadovaná výše 10-12 mld. Kč, což představuje 1,7 mld. Kč ročně. Výrok hodnotíme jako neověřitelný vzhledem k tomu, že kromě jasně stanovených investic dohledatelných přímo ve státním rozpočtu, existují nebo existovaly i další programy, kde není zcela jasné, jaký poměr financí šel z národního rozpočtu a jakým dílem to byly "peníze z Evropské unie". Vzhledem k tomu, že Miroslav Kalousek hovoří o investicích BEZ "Evropských peněz", hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Zadluženost evropských zemí ve většině případů roste, jak dokládají například data Eurostatu. Přesto u několika zemí dochází ke snižování míry zadlužení vůči hrubému domácímu produktu.

Jednou z nich je Petrem Cibulkou zmiňované Švýcarsko, kterému se skutečně daří snižovat zadlužení poměrně rychlým tempem, za méně než dekádu od roku 2004 (kdy dosáhlo zadlužení vrcholu) z 53,4 % HDP na 35,5 %. Zároveň se Švýcarsku dařilo každý rok snižovat míru zadlužení oproti roku předcházejícímu.

Podobně úspěšné je také Švédsko, zde však v roce 2009 došlo k jednorázovému nárůstu zadlužení a nesplňuje tak podmínku snižování zadlužení každý rok. Bulharsko a Rusko výrazně snižovali své zadlužení do roku 2008, pak však vývoj dluhu nabral vzestupnou tendenci. V posledních třech letech snižují zadlužení také Maďarsko a Lotyšsko, tomu však předcházelo období nárustu dluhu.

Zadlužení vybraných evropských států vůči HDP (v %)

200420052006200720082009201020112012Švýcarsko53,452,850,845,441,839,237,736,335,5Švédsko50,350,445,340,238,842,639,438,638,3Rusko28,212,985,96,78,39,58,3

Bulharsko3727,521,617,213,714,616,216,318,5Lotyšsko1512,510,7919,836,944,441,940,7Maďarsko59,561,765,9677379,881,881,479,2

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož podle našich zjištění je Švýcarsko jedinou evropskou zemí, které se daří snižovat míru zadlužení vůči HDP každým rokem.

Výrok označujeme jako pravdivý, a to s ohledem na nedostatek jasných aktuálních a reprezentativních postojů zmíněných aktérů (především prezidenta a Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) ve vztahu ke "Klausově výjimce", které tvrzení o "nepřehlednosti situace na české politické scéně" do jisté míry potvrzují.

Předně je třeba uvést, že to, zda rozhodování EP probíhalo pod vlivem zmíněné situace, nelze fakticky ověřit, neboť není možné sledovat záměry každého jednoho člena Evropského parlamentu, soustředíme se tedy na analýzu postoje jednotlivých institucí v rámci ČR k této věci.

Současný prezident Miloš Zeman se k otázce podpory či odmítnutí "výjimky" veřejně zatím jasně nevyjádřil. Server EurActiv.cz však např. zmiňuje, že podle poslance Andrewa Duffa (ALDE), který byl zpravodajem europarlamentem schválené a ve výroku diskutované zprávy, která doporučila Evropské radě, aby ostatní členské státy proces ratifikace Klausovy výjimky nezahájily do té doby, než bude ratifikace dokončena v České republice, tvrdí, že se od českého prezidenta dá čekat zamítavý postoj.

"Nejaktuálnější" pozice vlády (prostřednictvím premiéra Petra Nečase - ODS) je výjimku podporovat. Skepsi nad tímto ve vztahu ke Karlu Schwarzenbergovi (TOP 09) v minulosti vyjádřil bývalý prezident Václav Klaus.

Jasný postoj ve sledované otázce deklaroval Senát ČR, který v říjnu 2011 odhlasoval návrh senátorů ČSSD na usnesení, kde vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se k otázce zatím nevyjádřila.

Ve vztahu k oběma komorám parlamentu je však zásadní pozice opoziční ČSSD bez jejíž podpory výjimka v rámci schvalovacího procesu nemůže projít (je nutná 3/5 většina v obou komorách). Sociální demokracie však výjimku dlouhodobě odmítá.

Výše poplatku za skládkování je stanovena v příloze č. 6 zákona 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů.

V současné době výše tohoto poplatku skutečně činí 500 korun, na tuto částku se poplatek postupně zvýšil od roku 2002 z původní hodnoty 200 korun.

Po červnovém zatýkání v nejvyšších patrech politiky skutečně vystoupilo širší vedení ODS s prohlášením, že nadále stojí za svým tehdejším předsedou Petrem Nečasem. Místopředsedkyně Miroslava Němcová uvedla: “Znamenalo by to popření dosavadního fungování demokratického systému, který je na politických dohodách založen.”

Naopak místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek v rozhovorech popíral, že by se vůbec jednalo o trafiky, tvrdil, že takzvaní rebelové měli pro funkce dostatečnou kvalifikaci.

Radek John byl ministrem vnitra od července 2010 do dubna 2011. V té době se snažil obecně o snižování počtu policistů, které ovšem nespojoval s žádnou kritickou hranicí 40 tisíc, pod kterou se nemůže zajít. O snižování počtu policistů mluvil např. v České televizi nebo na interpelacích ve Sněmovně. Z interpelací ve Sněmovně jasně vyplývá, že v policejním sboru byl zaveden stop stav a spoléhalo se na přirozenou fluktuaci, která postupně sníží počet policistů, přičemž sám Radek John uvádí, že není možné přesně určit na jaké až číslo. Jako optimální stav označuje zhruba 40 000 policistů, nespojuje to však s krajní hranicí.

Až na podzim 2011 začal tehdejší policejní prezident Lessy hovořit o minimálním stavu policistů na čísle 40 389. V té době už ale Radek John nebyl ministrem vnitra.

Nepodařilo se nám dohledat, kolik přesně policistů bylo v době odchodu Radka Johna z vlády (duben 2011), na začátku roku 2011 evidovalo policejní prezidium 41 224 policistů, k 1. listopadu to bylo už jen 39 968. V současné době počítá organizační struktura ministerstva vnitra ČR celkem s 38 996 služebními místy.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, vzhledem k tomu, že Radek John sám neoznačoval hranici 40 000 policistů jako mezní, pod kterou nejde zajít. Nejde sice určit, kolik přesně policistů bylo v době jeho odchodu, nicméně jeho záměrem bylo dosáhnout počtu kolem 40 000 (kolem tohoto čísla se stav také pravděpodobně pohyboval), a od této hranice klesl počet policistů o zhruba 1 000 příslušníků, nikoli 2 000.

počet policistů 2010 43 100 leden 2011 41 224 listopad 2011 39 968 2013 38 996