Výrok Pavla Svobody hodnotíme na základě rozsudků Evropského soudního dvora jako pravdivý. Kolik by se zrušením roztříštěnosti sídel EP ušetřilo ponecháváme mimo ověřování.

Myšlenka omezení počtu sídel je dlouhodobým zájmem EP a je jasně zmíněna například v usnesení z 29. března 2012 (pdf., s. 105).

V roce 2011 přijal Evropský parlament usnesení o rozvrhu plenárních zasedání na rok 2012 a 2013, přičemž omezil délku plenárních zasedání. Francie a Lucembursko napadly toto usnesení u Soudního dvora EU jako porušení primárních smluv.

Rozsudek ze dne 13. prosince 2012 ruší usnesení EP, jež se týkají rozvrhu parlametních zasedání na roky 2012 a 2013. Podle protokolu č. 6 Smlouvy o EU (pdf., s. 266), který byl přijat na summitu v Edinburku v roce 1992, je sídlo EP ve Štrasburku, Generální sektretariát sídlí v Lucembursku a zasedání probíhají také v Bruselu.

Podobný rozsudek (pdf., anglicky) byl vydán i 1. října 1997.

Dle čl. 341 Smlouvy o fungování Evropské unie (pdf., s. 193) mají pravomoc určit sídla orgánů EU pouze členské státy.

Princip určení sídel orgánů EP je tedy zakotven v primárních smlouvách a bez souhlasu členských států nemohou být sídla rušeny či změněny.

Odvolatelnost politikůve Švýcarsku (ang.) funguje pouze na úrovni kantonálních parlamentů, a to v šesti kantonech z celkových 26: v Bernu, Schaffhausenu, Solothurnu, Ticinu, Thurgau a Uri. Ve všech těchto kantonech funguje odvolání na základě petice. Petici za odvolání musí podepsat předepsaný počet voličů, toto číslo je založeno na procentuálním počtu obyvatel a liší se kanton od kantonu. Nejedná se však o příliš využívaný ani úspěšný nástroj a v některých kantonech (Aargau, Baselland, Lucerne) došlo v minulosti k jeho zrušení.

Zdroje k tématu odvolatelnosti politiků ve Švýcarsku jsou velmi omezené, a proto se nám nepodařilo dohledat, zda tento institut může být využíván pouze jednou za rok.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože podmínkou pro odvolání není shromáždění většího počtu hlasů, než kterými byl určitý politik zvolen. Neexistuje navíc žádný jednotný "švýcarský model", jak o něm mluví Tomio Okamura, podmínky pro odvolání politiků se v jednotlivých kantonech liší.

Na základě dat (ang.) Eurostatu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Nejnovější dostupná statistická data pro rok 2011 ukazují, že v rámci České republiky je recyklováno 15 % z celkového objemu komunálního odpadu. Pro země EU-27 však tato hodnota dosahuje 25 %. Patnáct členských států EU si pak dle citovaných údajů vedlo lépe než Česká republika, dva státy stejně a pouze devět států hůře. V tomto ohledu se Česká republika tedy řadí do horší poloviny mezi zeměmi EU.

K podobným závěrům dochází i rozsáhlá analýza odpadového hospodaření v Evropě zpracovaná Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA) (viz pdf., str. 13, ang.). V části dokumentu věnované jednotlivým státům (pdf., str. 8, ang.) je navíc predikováno, že Česká republika může v budoucnu v oblasti recyklace komunálního odpadu zaostávat za cílem stanoveným evropskými předpisy, tedy 50% míry recyklace komunálního odpadu do roku 2020.

Na základě nejaktuálnější zprávy Eurostatu (.pdf) má Česká republika 9. nejnižší dluh ze zemí Evropské unie, a proto hodnotíme výrok Terezy Bernardové jako nepravdivý.

Koncem roku 2012 měla Česká republika (společně s Dánském) 8. nejnižší dluh v poměru k hrubému domácímu produktu v Evropské unii, avšak kvůli rychlému tempu zadlužování je od roku 2013 Česká republika dle zprávy Eurostatu na 9. místě. Změna nastala počátkem tohoto roku, kdy se oproti stejnému kvartálu roku 2012 zvýšilo zadlužení České republiky o 4,1 %. O rychle rostoucím dluhu Česka informuje také server iDnes.cz.

V poměru k hrubému domácímu produktu činí dluh České republiky 47,8 %. Nejnižší dluh má Estonsko (10 % HDP), Bulharsko (18 % HDP) a Lucembursko (22,4 % HDP). Nejvyšší dluh v Evropské unii mají naopak Řecko (160,5 % HDP), Itálie (130,3 % HDP) a Portugalsko (127,2 % HDP).

Je pravda, že Vratislav Mynář kandidoval v krajských volbách v roce 2012 ve Zlínském kraji na kandidátce SPOZ z druhého místa. Před ním se však na prvním místě nacházel člen Zemanovců Lubomír Nečas a na třetím místě další straník Josef Novák. Čtvrtý v pořadí Dalibor Maniš, starosta Valašských Klobouk, skutečně kandidoval jako bezpartijní.

Ústava (čl. 63, odst. 1) skutečně nehovoří o jmenování velvyslanců. Prezident podle ní „přijímá vedoucí zastupitelských misí [a] pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí.“ Miloš Zeman se navzdory tomu domnívá, že „Ústava České republiky naprosto jasně říká, že velvyslance jmenuje prezident s kontrasignací premiéra.“

Stránky Hrad.cz popisují praxi výběru velvyslance následovně: „osobu velvyslance doporučuje prezidentu republiky vláda ČR na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí ČR. Příslušné usnesení vlády schvaluje prezident republiky svým podpisem a postupuje je předsedovi vlády ke kontrasignaci.“ Tento popis dosavadní praxe odpovídá výroku, který proto hodnotíme jako pravdivý.

Spory o velvyslance se mezi ministerstvem zahraničí a prezidentem objevovaly ještě před nástupem Miloše Zemana do úřadu. Právník Jan Kudrna připomíná, že oba předchozí prezidenti využívali své pravomoci „k tomu, aby byla velvyslancem jmenována osoba, o kterou měli zájem.“ Nikdy však neshody o velvyslancích nepřerostly do takových rozměrů jako mezi prezidentem Zemanem a bývalým ministrem Schwarzenbergem.

V případě povodní nebo obdobné krizové situace může ministerstvo financí čerpat z tzv. Rezerv na řešení krizových situací - což se v rozpočtu (str. 50 kapitola 398) České republiky pro rok 2013 rovná sto miliónům korun. Dále může, po vyčerpání této rezervy, ministerstvo financí čerpat (pdf. str. 3 čl. 6) z tzv. Vládní krizové rezervy (str. 50, kapitola 398), která činí 3,5 miliardy korun.

Článek 4 aktu o přistoupení ČR k EU zní: " Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES ". (Smlouvy o založení Evropského společenství)

Výše zmíněný článek je dnes platný prostřednictvím článku 140 Smlouvy o fungování EU. Odstavec 1. tohoto článku obecně vymezuje některá kritéria pro přistoupení ke společné měně. Podrobněji jsou tato kritéria rozpracována v Protokolu o konvergenčních kritériích a Protokolu o postupu při nadměrném schodku. Obecně jsou známa pod názvem Mastrichtská kritéria. V odstavci 2. Smlouvy o fungování EU se pak praví: " Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka, splňují podmínky nezbytné na základě kritérií stanovených v odstavci 1, a zruší výjimky dotyčných států ".

V současné době neexistuje závazné datum přijetí eura. Na ČR se tedy vztahuje závazek přistoupení k hospodářské a měnové unii od podpisu Aktu o podmínkách přistoupení, jelikož není státem, který by si vyjednal výjimku ze vstupu do hospodářské a měnové unie podobně jako Velká Británie a Dánsko.

Výrok Karla Schwarzenberga na základě výše uvedených dokumentů tedy hodnotíme jako pravdivý.

Podle seznamu, dostupném na webu volby.cz, má strana Volte pravý blok v tomto kraji opravdu plnou kandidátku, čítá tedy rovných 36 kandidátů na post poslance.

Stejně jako Občané 2011, tak i strana Volte Pravý blok kandiduje pouze v Praze. Informaci potvrzuje jednak již zmiňovaný web, jednak i zářijové prohlášení Poslanecké sněmovny o kandidujících stranách.

Miroslav Kalousek původně patřil k jednomu ze zastánců nadzvukových letadel. Při projednávání úvěru na letouny Gripen v roce 2002 v Poslanecké sněmovně prohlásil: „Již na začátku 90. let bylo zřejmé, že po roce 2004, nebudou-li pořízeny nové nadzvukové letouny, nebudeme schopni krýt vlastními prostředky svůj vzdušný prostor, což podle celé řady z nás neznamená nic méně než rezignaci na část své státní suverenity.“ Zároveň hlasoval pro návrh na úvěry na letouny.

K případnému prodloužení pronájmu se však Kalousek stavěl zdrženlivěji. V roce 2010 upozorňoval, že je potřeba rozhodnout, „zda česká armáda opravdu potřebuje nadzvukové letectvo.“ V Událostech 19. března 2013 (video, čas 4:18) dále řekl: „Česká republika nemusí mít nutně nadzvukové letectvo, ale jsem s tímto názorem ve vládě téměř osamocen.“

Zápisy z jednání vlády ani Bezpečnostní rady státu nicméně neobsahují záznamy o hlasování po jménech, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Například 1. února 2012 (.doc, str. 3) vláda jednala o zajištění ochrany vzdušného prostoru České republiky. 14 z 15 přítomných členů vlády tehdy hlasovalo pro přijetí materiálu předloženého ministrem obrany, proti nehlasoval nikdo.