Nevíme, co si myslí Jiří pospíšil pojmem „fešácký kriminál", nicméně David Rath v diskuzi poukazuje na procento recidivy na Západě, či konkrétněji v Německu nebo skandinávských zemích. Ze získaných informací je patrné, že míra recidivy v Německu a Skandinávii je skutečně nízká.

Průměrná evropská míra recidivy se v minulosti dle článku Daily Mail, který se odkazuje na výzkum provedený v severských státech, pohybovala kolem 70–75 %, zatímco v Norsku dosahovala jen 20 %.

Německé Ministerstvo spravedlnosti si nechalo zpracovat studii, ze které vyplývá, že recidiva v Německu dosahoval v letech 2004 až 2007 33,7 % (strana 38), novější údaje nejsou k dispozici. I tato hodnota je tedy výrazně pod uvedeným evropským průměrem.

Je však sporné, zda je skutečně příčinná souvislost mezi kvalitou či nekvalitou vězeňského prostředí a recidivou a také jakou roli zde hrají další společenské faktory. Výrok jsme se proto rozhodli ponechat jako neověřitelný. Pro srovnání uvádíme, že v České republice se dle časopisu Nový prostor míra recidivy pohybuje podle nejnižších odhadů kolem 60 %.

Na začiatok je nutné poznamenať, že nie o kadej záležitosti ktorá je schvaľovaná rozhoduje a rokuje automaticky a výhradne Rada ministrov. Pri mnohých položkáach je za jednanie zodpovedný COREPER, ktorý funguje na dvoch úrovniach podľa prejednávaných položiek. Ministri vyjednávajú zväčša o položkách, na ktorých nie je možné dosiahnuť širšiu zhodu na úrovni Coreperu.

Ministri v Rade sa menia pri výmenách vlád, či personálnych zmenách vo vláde. Je zložité toto generalizovať, keďže toto odráža vnútropolitickú situáciu v štáte, ktorá je v každej členskej krajine iná. vo väčšine krajín EU sa vlády striedajú v priemere každých 5-6 rokov. Pre porovnanie je toto a zároveň personálne zmeny vo zvolených vládach sledovať na internetových stránkach jednotlivých vlád. Napríklad: SR, ČR,Estónsko,Nemecko, Veľká Británia.

Vo väčšine prípadov však Rada jedná na úrovni COREPERU je teda poukázanie na sociálny kapitál problematické, keďže tento vstupuje "do hry" v pomerne malom množstve problémov. Na základe uvedeného hodnotíme výrok ako neoveriteľný, keďže je problematické presne vyčísliť rolu sociálneho kapitálu vo vyjednávaní.

Zde musíme odkázat na předchozí hodnocení "kauzy zakázek" zadaných Miloslavou Pošvářovou. Tj. na jedné straně stojí prohlášení ŘSD Pavla Kočici. Na druhé straně interpretace Miloslavy Pošvářové. Výrok tedy označujeme jako neověřitelný.

Pro kontext však musíme dodat, že se pravděpodobný nový ministr dopravy Antonín Prachař (ANO) chystá odvolat generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic Pavla Kočicu. "Zároveň plánuje vrátit na ŘSD nedávno odvolanou šéfku úseku kontroly kvality staveb Miloslavu Pošvářovou, jejíž odvolání v polovině ledna bylo podle Prachaře nešťastné a za hranou stávajícího zákoníku práce. Pošvářová také bude pokračovat v započatých soudních sporech, které ŘSD vede s konsorciem firem vedených stavební společností Eurovia CS."

Kauzy související s ŘSD (včetně té poslední) popisuje přehledně web České televize. O své kauze mluvila také Miloslava Pošvářová v pořadu Hyde park ČT24.

O možnosti setkání mezi Ivanem Langerem a mafiánským kmotrem Františkem Mrázkem se již léta vedou spory. Například elitní detektiv Karel Tichý (viz profil sestavený Sabinou Slonkovou,) který spis Krakatice monitorující organizovaný zločin ve státní správě založil a spravoval, se v rozhovoru pro Aktuálně.cz nechal slyšet, že byl na místě, na kterém ve stejné době byli i Langer a Mrázek.

Na druhou stranu tato skutečnost nebyla nikdy prokázána, stejně jako nebyl uspokojivě vyřešen případ Krakatice a smrt Františka Mrázka. Tvrzení tedy musíme hodnotit jako neověřitelné.

13. listopadu jednal prezident Zeman s předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou o sestavování budoucí vlády. Na tomto jednání, jak potvrdil na tiskovém výstupu (video – as 2:14) sám předseda ČSSD, mluvili oba politici také o majetkových přiznáních. Sobotka konstatoval, že s prezidentem tuto agendu probíral v rámci priorit ČSSD k zamezení daňovým únikům.

Konkrétně však nepotvrdil, že by oba zmínění diskutovali také problematiku výše limitu u těchto přiznání. Tuto konkrétní diskuzi o limitu se nám nepodařilo potvrdit ani z jiného veřejně dostupného zdroje, výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.

Nepodařilo se nám dohledat žádné informace, které by potvrdily či vyvrátily slova Bohuslava Sobotky, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Je však pravda, že prezident Zeman i premiér Sobotka lustrační osvědčení pro členy vlády spíše chtějí.

Miloš Zeman dříve deklaroval, že bez lustrace ministry nejmenuje. Posléze operoval s tím, že Andreje Babiše případně bez lustrace jmenuje výměnou za schválení služebního zákona.

Bohuslav Sobotka se k lustračním osvědčením v minulosti vyjádřil takto: „Pokud jde o otázku negativního lustračního osvědčení, myslím si, že je to zvyklost, která by měla být respektována i nadále, pokud jde o členy vlády".
Podle serveru lidovky.cz je posílání lustračního osvědčení spolu s návrhem na jmenování ministrů běžný postup a tento požadavek byl uplatňován u všech předchozích vlád. Ovšem i v tomto případě patrně existují výjimky, bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek se např. vyjádřil takto: „Na 99 procent po mně tehdy nikdo lustrační osvědčení nechtěl. Podotýkám, že ho mám a čisté".

Výrok hodnotíme jako neověřitelný kvůli nejasnosti vyjádření. Podle dostupných materiálů totiž balíček vůbec neřeší finanční prostředky.

Jak shrnuje například Svaz průmyslu a dopravy ČR, cílem balíčku je především liberalizace evropských železnic, dále snížení administrativní zátěže, ochrana pracovníků železnic a oddělení vlastníků kolejí od provozovatelů dopravy.

Podobně balíček shrnuje Evropská komise, která 30. ledna 2013 schválila jeho původní znění. Od té doby balíček prošel Radou a výbory a 26. února 2014 také prvním čtením na plénu Evropského parlamentu. Pravdou ale je, že o tomto schválení neinformovalo ani Ministerstvo dopravy ani například parlamentní Výbor pro evropské záležitosti nebo České dráhy.

Vzhledem k praktické neexistenci jasné ceny silové energie hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Cena elektrické energie je složena ze dvou částí: regulované a neregulované. Neregulovaná složka je tvořena velkoobchodní cenou silové elektřiny. Druhou část ceny tvoří regulovaná složka stanovovaná Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Tato složka ale kromě podpory obnovitelných zdrojů zahrnuje např. náklady na dopravu, skladování a distribuci. Silová elektřina může činit přibližně 45 % celkové výsledné ceny elektřiny. Dle kalkulátoru ceny elektrické energie do r. 2013 skutečně podíl podpory obnovitelných zdrojů na ceně elektrické energie rostl. V r. 2014 má nicméně i dle vyjádření ERÚ cena regulované části elektrické energie poklesnout. V r. 2012 dle serveru FinExpert došlo k navýšení ceny silové energie oproti r. 2011.

Uvedená čísla je nutno brát s rezervou, u cen elektřiny záleží na daném specifickém tarifu a také na druhu odběratele. Vzhledem k neexistenci jasných dat výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok byl Andrejem Babišem pronesen 22. ledna 2014 v relaci Interview Daniely Drtinové.

Protože se nám nepodařilo dohledat celoevropskou statistiku výběru DPH (patrně neexistuje), musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

V rámci Evropské unie jsme pak v roce 2011 podle studie (.pdf) Evropské komise obsadili 7. místo (viz tabulka na str. 29) ve statistice mezi státy, jejichž rozdíl mezi částkou, která se měla vybrat a částkou, která byla skutečně vybrána, byl v poměru k HDP nejvyšší. Jde však o poměrně komplexní problematiku (.pdf, s. 24) a nelze tedy jednoznačně říci, že by toto dělalo z České republiky "jednu z nejhorších zemi z hlediska výběru DPH." Jako kritérium posuzování systémů DPH totiž lze použít i jiné něž kvantitativní měřítko zohledněné ve studii, například kvalitativní nastavení systému plátců DPH či subjektů podléhajících tomuto typu zdanění (kdo je a kdo není považován za plátce DPH atp.).

Tuto otázku také zpracovává článek serveru Novinky.cz

Zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byl předložen do Sněmovny v lednu 2012, v Senátu byl pak projednán 15. srpna 2012 (byl zamítnut). V té době ještě Tomio Okamura nebyl senátorem, byl zvolen až v říjnu 2012.

Zákon skutečně neobsahuje žádný výčet majetku, který má být vydán. Naopak oprávněná osoba (církve) musí požádat o vydání majetku a má také povinnost dokázat, že na navrácení majetku má nárok.u

Na webu Ministerstva kultury, v jehož gesci vyjednávání o zákoně probíhalo, jsou sice k dispozici doklady o církevním majetku, soupisy pozemků a další dokumenty, nemůžeme ovšem určit, zda byly v období, kdy se po nich senátor Okamura pídil, a kdy byly projednávány restituce ve Sněmovně, k dispozici. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.