Prezident Miloš Zeman explicitně nezakázal straně ČSSD uzavřít koalici s TOP 09, avšak kategoricky odmítl koalici na takovémto půdorysu v budoucnu jmenovat do úřadu (což by v důsledku znamenalo stejný efekt). Koncem srpna na adresu této koaliční alternativy prohlásil: "Pokud by byla uzavřena koalice mezi ČSSD a TOP 09, nejmenuji předsedou vlády ani Miroslava Kalouska, ani Bohuslava Sobotku, protože bych takovou koalici považoval za zradu na voličích obou těchto stran."Možnou spolupráci obou stran jejich vysocí představitelé jako Bohuslav Sobotka, Michal Hašek či Petr Gazdík vzápětí odmítli.

Výrok Karla Schwarzenberga hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Vladimíra Dlouhého hodnotíme jako pravdivý, neboť údaje o čtvrtletním vývoji HDP jsou uvedeny přesně.

Vladimír Dlouhý používá data vydaná Eurostatem dne 15. května 2013 v publikaci ' Flash estimate for the first quarter of 2013 ' (.pdf). Statistika čtvrtletního vývoje je k dizpozici na straně 2. Pro úplnost dodáváme data zmiňovaných zemí v tabulce níže.

Q4 2012Q1 2013Španělsko-0,8 %-0,5 %Itálie-0,9 %-0,5 %Francie-0,2 %-0,2 %Německo-0,7%0,1%

Návrh zákona o státním rozpočtu je podle stránek Poslanecké sněmovny potřeba předkládat nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového (kalendářního) roku, tedy skutečně do 30. září. Předkládat jej může pouze vláda. Přípravu státního rozpočtu upravuje zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech.

Výrok poslance Johna je hodnocen jako pravdivý a to na základě veřejně dostupných výdajových rámců schválených za jeho působení na MVČR a také ze schválených výdajových rámců za působení ministra Kubiceho.

Celkové výdaje státního rozpočtu na léta 2011 až 2013 podle kapitol (.xls) ukazují výdaje pro Ministerstvo vnitra (tab. č.2b) - v tisících Kč:

Rok201120122013Výdaje pro MV 50 827 229

51 355 069

51 931 843

Je zde tedy patrný nárůst výdajů následujících letech zhruba o půl miliardy každý rok, jak uvádí Radek John.

Podíváme-li se na Celkové výdaje státního rozpočtu na léta 2012 až 2014, které byly schváleny již po odchodu poslance Johna z pozice ministra vnitra, vypadají pak výdaje ministerstva následovně (.pdf - tab. č.2):

Rok201220132014Výdaje pro MV 51 221 00446 940 30743 542 805

Je tedy patrné, že schválené výdajové rámce skutečně znamenaly významné oslabení financí pro resort vnitra v řádu miliard Kč každoročně.

Výrok Radka Johna je tedy hodnocen jako pravdivý.

Programové prohlášení vlády (zde na Ihned.cz, str. 3) skutečně zmiňuje mj. investici dalších státních prostředků k podpoře růstu ekonomiky:

"Neprodleně budou identifikovány všechny dostupné zdroje investic v rámci veřejné správy a ve státem ovládaných podnicích tak, aby v co nejkratším čase mohly podpořit rozvoj české ekonomiky."

a také:

"Počítáme ovšem s posílením investic do vzdělání, vědy, výzkumu, dopravní infrastruktury a na další prorůstová opatření."

Bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek z TOP 09 skutečně rezignoval poté, co jeho náměstka Šišku obvinila policie z podplácení (následně také ze zneužití pravomoci úřední osoby). Odstoupil z funkce ministra na konci října roku 2012.

Co se týká výzev KSČM - již v květnu 2012 interpelovala tehdejší poslankyně Semelová ministra Drábka ve věci “ neprůhledných aktivit a financování na MPSV a sepětí některých vysokých úředníků s určitými firmami a společnostmi. ” V tomto svém vystoupení narážela právě i na náměstka ministra Šišku. Jaromír Drábek jakékoliv pochyby v rámci této interpelace odmítl. Konkrétně na jeho adresu uvedl, že “ po prověření všech aktivit Vladimíra Šišky musím konstatovat, že podle mých informací, těch, které jsou veřejně dostupné, a těch, které mi byly předloženy, nedošlo k žádnému střetu zájmů. ”

Veřejný apel na rezignaci ministra Drábka vyjádřil také další z tehdejších poslanců KSČM - Miroslav Opálka. Na základě těchto dohledaných informací hodnotíme výrok Marty Semelové jako pravdivý.

Podle článku 62 Ústavy prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, jakožto i odvolává a přijímá demisi vlády jako celku. Konkrétní proces jmenování vlády upravuje článek 68.

Pokud nedojde ani při třetím pokusu k úspěšnému sestavení vlády a získání důvěry (vláda jmenována na návrh předsedy či předsedkyně Poslanecké sněmovny), postupuje se dle článku 35, kdy prezident republiky v tomto případě může dolní komoru rozpustit. K rozpuštění zákonodárného sboru může rovněž dojít, jak zmiňuje poslanec Filip, podle téhož článku, kdy je o to prezident republiky požádán návrhem (usnesením) Poslanecké sněmovny, se kterým vyslovila souhlas třípětinová (ústavní) většina všech poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Server Týden.cz přinesl v srpnu 2013 zprávu o tom, že Radek Šnábl: "u solárních sporů odhaduje riziko pro stát mezi 40 a 100 miliardami korun." Obdobnou citaci přinesl také server Aktuálně.cz, podle kterého Šnábl uvedl, že: "...hrozí škody ve výši desítek milard korun...."

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť je nepřesné tvrdit, že Česká republika nemá možnost "bránit" se proti nařízením Evropské rady (případně komise). Pravdou je, že existují společné exportní podmínky (závazné pro ČR), které jsou vymezeny nařízením Evropské rady (podotýkáme, že nikoliv komise, jak uvedl Tomáš Vandas), Nařízení Evropské rady jsou ze své podstaty právně závazné a platí v plném rozsahu v rámci celé EU, nicméně je důležité upozornit na skutečnost, že nařízení je schvalováno nejprve v rámci samotné Rady a následně i v rámci Evropského parlamentu a tomuto procesu je Česká republika v obou případech přítomna a podílí se na něm.

Důvod proč hodnotíme tento výrok jako zavádějící je především tento (výňatek pochází z dokumentu Ministerstva zahraničních věcí " PARLAMENTNÍ KONTROLA AGENDY EUV POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ PARLAMENTU ČR. Doc): "V rámci parlamentní kontroly evropské agendy, existuje institut který je obecně označován jako parlamentní výhrada. Jedná se o časový úsek, během kterého probíhá ve Sněmovně projednávání návrhu legislativního nebo jiného aktu výše uvedeným postupem. Pokud tento postup není dokončen, vláda nezaujme konečné stanovisko při svém jednání v Radě. V praxi se na jednání Rady uplatňuje tato námitka projednávání probíhajícího v národním parlamentu právě ve formě parlamentní výhrady učiněné vládou členského státu. Cílem tohoto institutu není blokovat možnost vlády zaujmout konečné stanovisko."EUROPA, informační server EU, potom uvádí k otázce pravomocím Evropské komise v oblasti hospodářské politiky jednotlivých států následující: "Dodržování HSHP (Hlavní směry hospodářských politik) je předmětem dohledu, kterýzajišťuje Komise a Rada. Lisabonská smlouva dále posiluje roli Komise při vykonávání tohoto dohledu. Komise může členským státům udělit přímé napomenutí, pokud usoudí, že nedodržely povinné závazky...Když Komise vydá takové napomenutí, může následně Rada přijmout doporučení proti členskému státu. Lisabonská smlouva zde zavádí dvě upřesnění: dotčený členský stát se napříště nebude smět účastnit hlasování o doporučení, které by mu mohlo být adresováno...."

Miloš Zeman v dnešním dopoledním projevu uvedl následující: “ První, nejjednodušší a také podle mého názoru nejméně správné, by bylo ponechat vládu Petra Nečase v demisi, protože ústava nestanoví žádnou lhůtu, po kterou vláda v demisi může vykonávat svoji funkci.” (viz. stenozáznam z jednání Poslanecké sněmovny)