Část výroku týkající se opoziční smlouvy naleznete výše. Nedokážeme ověřit nakolik měla ODS vliv na privatizaci MUS. Z textu (.doc) opoziční smlouvy pak podíl na řízení státních podniků pro ODS nijak zjevně nevyplývá. S kontradiktorním tvrzením pak přichází server Česká pozice, který tvrdí, že: ,, Podle principů opoziční smlouvy muselo prodej odsouhlasit i nejvyšší vedení ODS.”Výrok ovšem stále musíme hodnotit jako neověřitelný.

Markéta Šichtařová napsala, že se ročně vinou korupce vypaří až 100 miliard korun. Pokud by tedy nebylo korupce, mohly by se tyto finance použít na mandatorní výdaje.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě údajů z programových bodů Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.

První z deseti programových bodů politického Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury stanoví požadavek na přímou volbu poslanců, hejtmanů a starostů, a také požadavek na přímo voleného a přímo odvolatelného prezidenta republiky ( viz program hnutí).

K poklesu příjmů Hlavního města Prahy pro rok 2013 došlo zejména v důsledku změny v rozpočtovém určení daní, která platí od ledna 2013. Celkové rozpočtované příjmy pro tento rok činí přibližně 35 miliard Kč.

2013 35 735 174 2012 37 247 051 2011 37 399 705 2010 38 469 147 2009 40 320 401 2008 37 203 115 (příjmy Hlavního města Prahy, v tisících Kč)

Podle návrhu rozpočtu na rok 2013 putuje největší objem prostředků (téměř 20 z rozpočtovaných 44 miliard) do dopravy. Převážná většina investičních výdajů (téměř 5 miliard) souvisí se stavbou městského okruhu, jehož součástí je i tunel Blanka.

Současné příjmy nestačí Hlavnímu městu Praze na krytí výdajů, plánovaný schodek pro rok 2013 činí 8,5 miliardy Kč, současná výše dluhu u Evropské investiční banky, největšího věřitele města, činí více než 20 miliard korun.

Na základě dat ČSÚ ukazujících vývoj HDP od roku 1991 hodnotíme výrok jako pravdivý.

V grafu ČSÚ je viditelný propad HDP v letech 1997 a 1998 – Václav Klaus podal demisi své vlády k 30. listopadu 1997, následovalo období vlád sociální demokracie (do roku 2006).

Nutno dodat, že tato demise neznamenala úplný odchod Václava Klause z politiky, byl to však první krok k postupnému opuštění politiky. Ještě v roce 1997 obhájil pozici předsedy ODS, po volbách v roce 1998 se stal předsedou sněmovny a s Milošem Zemanem podepsali tzv. opoziční smlouvu. Teprve po neúspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 odstoupil z čela ODS a stal se čestným předsedou strany. (Tohoto titulu se vzdal v roce 2008, po svém znovuzvolení prezidentem.)

Výrok senátora Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť i když je pravda, že ve Švýcarsku funguje institut odvolatelnosti politiků, reálně nefunguje v celé zemi, ale v pouze v 6 z celkových 26 kantonů. Navíc v několika byl tento institut dokonce zrušen.

Ve Švýcarsku sice existuje tzv. institut odvolání (něm. Abberufung, ang. recall), nikoli však na federální, ale pouze kantonální úrovni (Dvořákova, Vladimíra a kolektiv. 2008: Základní modely politických systémů, str. 244) a to pouze v šesti kantonech z celkových 26 - Bernu, Schaffhausenu, Solothurnu, Ticinu, Thurgau a Uri.

Naopak v kantonech Aargau (1980), Basilej (1984) a Lucerne (2007) byl tento institut ústavně zrušen.

Odvolatelnost politiků tedy nefunguje v celém Švýcarsku, ale pouze v jeho menší části, v některých kantonech je tento institut dokonce rušen. Právě z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící. Senátor Okamura má nicméně pravdu v tom, že k odvolávání politiků skrz "odvolatelnost referendem" prakticky vůbec nedochází.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože zmíněný návrh ve skutečnosti do sněmovny předložili tehdejší poslanci David Kádner (VV) a Radim Fiala (nezařazený, dříve ODS), kteří však s Tomiem Okamurou spolupracovali a nyní oba kandidují jako krajští lídři za Hnutí Úsvit.

Novela Zákona o hmotné nouzi navrhovala doplnit do stávajícího zákona následující odstavec:

Doplatek na bydlení lze poskytnout pouze
a) tehdy, jestliže osoba užívá byt, jehož je vlastníkem nebo nájemcem, v souladu s hygienickými a stavebně technickými požadavky a
b) do takové výše, která odpovídá v místě a čase horní výši obvyklého bytového nájemného.

Novela byla odeslána do Poslanecké sněmovny v červnu 2013 s negativním stanoviskem vlády, do konce volebního období však nestihla být projednána.

Ministerstvo vnitra eviduje dvě občanská sdružení odpovídajícího jména: " Svaz mladých komunistů " a " Svaz mladých komunistů Československa ". Vznik prvního jmenovaného předcházel o měsíc druhému občanského hnutí. Jelikož o prvním jmenovaném hnutí a jeho aktivitách nelze dohledat žádné další informace a pravděpodobně tak nevyvíjí žádnou výraznější činnost, Vojtěch Filip pravděpodobně hovoří o Svazu mladých komunistů Československa.

Svaz mladých komunistů Československa je občanským sdružením založeným v roce 2008 v reakci na rozpuštění Komunistického svazu mládeže ministerstvem vnitra. Od Komunistické strany Čech a Moravy se částečně liší ideologickou orientací, SMKČ je například na rozdíl od KSČM členem maoistické Mezinárodní koordinace revolučních stran a organizací, a obecně se projevuje větší radikalitou při kritice současných společenských poměrů.

KSČM se tak například distancovala od letáků SMKČ oslavujících smrt Václava Havla. V následné tiskové zprávě pak se pak předseda Komise mládeže ÚV KSČM distancoval také od některým dalších akcí SMKČ. V neposlední řadě pak v tiskové zprávě vydané nedlouho po vzniku dvou komunistických mládežnických svazů Vojtěch Filip uvádí, že " není vhodné, aby práci výše uvedených sdružení zastřešoval někdo z funkcionářů KSČM, navíc opakuji, že jsem nedal žádný souhlas k tomu, aby se mou osobou některá z organizací zaštiťovala. " Člen ÚV KSČM Ludvík Šulda v nedávném rozhovoru dodává: " Ve své každodenní činnosti a výstupech se SMKČ dlouhodobě negativně a ostře kriticky vyhrazuje vůči politice KSČM a vůči závěrům a usnesením jejich nejvyšších orgánů včetně VIII. sjezdu KSČM. Na základě rozhodnutí VV ÚV KSČM byli členové KSČM, pracující v této organizaci, vyzváni oficiálním dopisem k tomu, aby respektovali program a usnesení strany a následně bylo těmto členům doporučeno, aby ve svém politickém angažování více využili struktur krajských komisí mládeže KSČM před aktivitami v SMKČ."

Ačkoliv jsou tyto subjekty organizačně odděleny a jejich názory na některé otázky se liší, je zde patrná personální provázanost. Například předseda Svazu mladých komunistů Československa Lukáš Kollarčík kandidoval za KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010, a to ve Zlínském kraji ze třetího místa.

Vztah těchto dvou subjektů tak lze označit za ambivalentní. Především z důvodu neexistence formálních či oficiálních vazeb mezi KSČM a SMKČ však hodnotíme výrok Vojtěcha Filipa jako pravdivý.

Andrej Babiš vypovídal na 11. schůzi Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro zhodnocení role vlády, privátních firem a dalších subjektů v procesu restrukturalizace a privatizace chemického průmyslu, která se konala ve čtvrtek 19. ledna 2006. Právě ta se zabývala privatizací Unipetrolu. To zda mělo nějaké médium zájem věc zveřejnit, neověřujeme.

V původním návrhu novelyÚstavy z pera ČSSD byla obsažena odpovědnost i za závažné porušení Ústavy, konkrétně se jednalo o rozšíření článku 65:

"(2) Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Prezident republiky může být stíhán též pro jiné závažné porušení ústavního pořádku, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Poslanecké sněmovny. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt".

V témže dokumentu byla zahrnuta možnost (nový článek 66a) odvolat prezidenta pomocí lidového hlasování:

"(1) Prezident republiky může být odvolán z funkce před skončením volebního období lidovým hlasováním. Lidové hlasování o odvolání prezidenta republiky vyhlašuje předseda Poslanecké sněmovny na základě usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu, a to do třiceti dnů od přijetí usnesení tak, aby se lidové hlasování konalo do šedesáti dnů od jeho vyhlášení".

Strana od možnosti odvolání prezidenta pomocí lidového hlasování ustoupila s tím, že: "...nejpravděpodobnější variantou, o níž nyní politici v souvislosti s odvoláním hlavy státu diskutují, je možnost „impeachmentu". Pokud by z ústavou daných důvodů obě komory parlamentu chtěly vědět, zda prezident porušil ústavní pořádek, rozhodoval by o tom Ústavní soud".

ČSSD též navrhovala omezení trestní odpovědnosti prezidenta pouze na dobu jeho mandátu.

Projednávání volby prezidenta probíhalo na úrovni stranických expertů, kteří dojednávali, v jaké formě bude změna představena parlamentu. Zde se projevila rozdílnost názorů mezi vládní koalicí a ČSSD na postavení prezidenta, kdy zástupci ODS např. řekli: „Byl silný hlas, který říkal, že bychom spíše neměli měnit pravomoci prezidenta. Kolegové z ČSSD mají trochu jiný názor", či zástupce TOP09 Stanislav Polčák, který se vyjádřil, že: "...ústupkem ČSSD od požadavku odvolání prezidenta všelidovým hlasováním padl „největší příkop" budoucí možné dohody".