V původním návrhu novelyÚstavy z pera ČSSD byla obsažena odpovědnost i za závažné porušení Ústavy, konkrétně se jednalo o rozšíření článku 65:

"(2) Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Prezident republiky může být stíhán též pro jiné závažné porušení ústavního pořádku, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Poslanecké sněmovny. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt".

V témže dokumentu byla zahrnuta možnost (nový článek 66a) odvolat prezidenta pomocí lidového hlasování:

"(1) Prezident republiky může být odvolán z funkce před skončením volebního období lidovým hlasováním. Lidové hlasování o odvolání prezidenta republiky vyhlašuje předseda Poslanecké sněmovny na základě usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu, a to do třiceti dnů od přijetí usnesení tak, aby se lidové hlasování konalo do šedesáti dnů od jeho vyhlášení".

Strana od možnosti odvolání prezidenta pomocí lidového hlasování ustoupila s tím, že: "...nejpravděpodobnější variantou, o níž nyní politici v souvislosti s odvoláním hlavy státu diskutují, je možnost „impeachmentu". Pokud by z ústavou daných důvodů obě komory parlamentu chtěly vědět, zda prezident porušil ústavní pořádek, rozhodoval by o tom Ústavní soud".

ČSSD též navrhovala omezení trestní odpovědnosti prezidenta pouze na dobu jeho mandátu.

Projednávání volby prezidenta probíhalo na úrovni stranických expertů, kteří dojednávali, v jaké formě bude změna představena parlamentu. Zde se projevila rozdílnost názorů mezi vládní koalicí a ČSSD na postavení prezidenta, kdy zástupci ODS např. řekli: „Byl silný hlas, který říkal, že bychom spíše neměli měnit pravomoci prezidenta. Kolegové z ČSSD mají trochu jiný názor", či zástupce TOP09 Stanislav Polčák, který se vyjádřil, že: "...ústupkem ČSSD od požadavku odvolání prezidenta všelidovým hlasováním padl „největší příkop" budoucí možné dohody".

Andrej Babiš vypovídal na 11. schůzi Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro zhodnocení role vlády, privátních firem a dalších subjektů v procesu restrukturalizace a privatizace chemického průmyslu, která se konala ve čtvrtek 19. ledna 2006. Právě ta se zabývala privatizací Unipetrolu. To zda mělo nějaké médium zájem věc zveřejnit, neověřujeme.

Německá daňová legislativa neobsahuje povinnost prokázat původ svého majetku.

Návrh zákona o prokázání majetku (od poslanců ČSSD) v §3 zakládá povinnost oznamovat zisk majetku v určité výši a v §5 odst. 3 pak stanoví, že hodnota předmětného majetku, u něhož nebude prokázáno, že byl nabyt ze zdaněných prostředků, bude dodatečně zdaněna. Je tedy na vlastníkovi, aby dokázal, že svůj majetek nabyl legálně, a v tomto smyslu chápeme i výrok prezidenta Zemana.

V německé daňové legislativě (zejm. fiskální zákon, něm. či angl.) ovšem srovnatelné ustanovení nenajdeme. Daňoví poplatníci nejsou povinni přiznávat majetek, který se nachází na německém území (na povinnost přiznání zahr. majetku upozorňuje - angl., sekce "taxation" - např. britské ministerstvo zahraničí). Částečně tato povinnost platila v době fungování daně z majetku, která se však nevybírá od r. 1997 (Deutche Welle, angl.). Bez povinnosti přiznávat majetek pak není jasné, kdy má v Německu podle Zemana nastávat situace jako v zákoně o prokázání původu majetku. Důkazní břemeno samozřejmě padá na poplatníka např. tehdy, je-li mu vyměřen daňový nedoplatek, ten ovšem není možné vyměřit na veškerý majetek - na nezaplacenou daň se vztahuje pětiletá promlčecí lhůta (dle §228 zákona).

Uzavíráme tedy, že povinnost prokazovat původ veškerého majetku v Německu neexistuje a výrok prezidenta Zemana proto není pravdivý.

Myšlenka silného, spravedlivého právního státu je zařazena mezi priority programu ve volebním letáku Politického hnutí OBČANÉ 2011 (.pdf.) Z kontextu diskuze vyplývá, že předseda strany Adámek měl na mysli pevnou strukturu státní zprávy schopnou zajišťovat všechny závazky vůči občanům v oblasti zdravotnictví, vzdělání i jiných. Program strany toto vše potvrzuje, zejména třetím bodem obecné části programu, podle nějž zamezením korupci a únikům ze státního rozpočtu hodlají spolufinancovat zabezpečení občanů. Výrok je tedy pravdivý.

Zákon č. 180/2005, o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, který podporoval fotovoltaiku garancí vysokých výkupních cen, byl schválen na jaře roku 2005. Jan Fisher byl jmenován premiérem 9. 4. 2009.

Z výroční zprávy (.pdf - str.20) Kongresového centra Praha a.s. je patrné, že firma v roce 2011 skončila ve ztrátě cca 97 miliónů korun, avšak v roce 2012 skončila již se ziskem cca 61 miliónů korun. Tato část výroku tedy pravdivá je.

Problematičtější je to s Obecním domem - na jeho stránkách je výroční zpráva pouze z roku 2011 (.pdf str.27), kde je však patrné, že skončil ve ztrátě cca 27 miliónů korun. Zpráva za rok 2012 na stránkách ještě k nahlédnutí není. Proto se lze odkazovat pouze na zprávy z tisku, které ovšem hovoří pouze o tom, že Obecní dům "míří k zisku"

Stejný problém je u Kolektory Praha a.s., kde je stránkách také pouze výroční zpráva za rok 2011 (.pdf - str. 21), nicméně firma byla i v roce 2011 v zisku, a to necelých 6 miliónů korun.

Všechny částky jsou před zdaněním.

Celkově výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože výroční zprávy Obecního domu a Kolektorů Praha ještě k dispozici nejsou. Po jejich uveřejnění výrok přehodnotíme.

Ve Švédsku je aplikován tzv. Notional Defined Contribution (NDC) systém, neboli systém "fiktivních účtů". Státní pilíř je z části založen na průběžném financování, což znamená, že i nadále funguje na principu mezigenerační solidarity a výše důchodu se odvíjí od doby pojištění a výše odvodů. Systém též částečně kompenzuje dobu života strávenou mimo pracovní poměr, jako například péči o děti, či vojenskou službu (.pdf, str 10, ang.; .pdf., str 38). Další část je pak spořena na individuální účet každého střadatele spravovaný penzijním fondem. Tyto účty jsou však pouze virtuální a slouží pouze pro výpočet konkrétní částky vyplácené v případě odchodu do důchodu. Ondřej Liška ve výroku popisuje reálné charakteristiky švédského penzijního systému, proto jej hodnotíme jako pravdivý.

Tzv. "emisní disážio" znamená např. dle slovníku na serveru businesscenter.cz " rozdíl mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou cenného papíru, pokud je emisní kurz nižší než jmenovitá hodnota cenného papíru ". Pokud prodáme cenný papír s emisním disážiem, znamená to, že tržní hodnota emitovaného cenného papíru (měnící se v závislosti na nabídce a poptávce po tomto cenném papíru) je nižší než jeho nominální hodnota. Pro prodávajícího je tedy výhodné prodat cenný papír s emisním ážiem, nikoliv s disážiem.

Bohužel se nám v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, zda bývalý ministr Kalousek prodal či neprodal pohledávky s disážiem, a proto musíme jeho výrok hodnotit jako neověřitelný.

Výrok odkazuje zřejmě k týden starým protestům z 30. srpna 2013, o nichž informovaly agentury Reuters a AP. Při protestech skutečně zemřelo šest lidí a demonstrace byly největším projevem vzdoru Mursího stoupenců od dva týdny starých nepokojů, při kterých byly zabity stovky protestujících.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě údajů z rozpočtu ČR.

Martin Pecina byl ministrem vnitra od května 2009 do června 2010. Rozpočet Policie ČR v roce 2009 byl dle schváleného rozpočtu Ministerstva vnitra (.pdf - str. 28) 34 715 676 tis. Kč. Rozpočet pro rok 2013 je 27 143 550 tis. Kč (zákon č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu ČR na rok 2013 - ukazatele kapitoly 314 Ministerstvo vnitra ČR, Specifické ukazatele, Policie ČR). Rozdíl mezi nimi tedy je 7 572 126 tis. Kč, tedy přibližně 7,5 mld. Kč. Martin Pecina tvrdil, že rozdíl mezi nimi je 10 mld., rozdíl mezi jeho tvrzením a realitou je tedy 2,5 mld. Kč.

Rozpočet Policie ČR200934 715 676 tis. Kč201327 143 550 tis. KčRozdíl 7 572 126 tis. Kč