Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka tvrdí, že podle prognóz se ceny elektřiny a plynu v druhé polovině roku 2024 a v letech 2025 a 2026 vrátí na předválečnou úroveň, tedy k hodnotám, které měly před začátkem ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. V debatě Jurečka mluvil o ekonomickém vývoji v Česku a jeho dopadu na domácnosti, svým výrokem konkrétně reaguje na otázku, jestli pro ně budou energie dražší než před třemi lety. V našem odůvodnění jsme se proto zaměřili na výhledy cen energií právě pro domácnosti.

Elektřina

Nejprve uveďme, že se cena elektřiny skládá z regulované a neregulované složky. Regulovanou část ceny tvoří například poplatek za distribuci elektřiny nebo poplatek za rezervovaný příkon (který se odvíjí od typu jističe). Z neregulované části pak naprostou většinu ceny určuje cena nakoupené elektřiny na burze. Neregulovaná část ceny se liší dle dodavatele a dle sjednané distribuční sazby, která závisí na počtu a typu používaných elektrospotřebičů. Jednou z nejpoužívanějších sazeb je D02d, která je určena běžným domácnostem se středně velkým odběrem elektřiny.

Podívejme se nejdříve na cenu elektřiny na burze. Ta se po většinu roku 2021 pohybovala mezi 1,5 a 4 korunami za kilowatthodinu (kWh), v prosinci 2021 pak došlo ke krátkodobému výkyvu až na 8 Kč/kWh. Po začátku války se cena ještě zvedla a zpět pod úroveň 4 Kč/kWh se dostala až ke konci roku 2023. 

Co se týče predikcí, v prosinci 2023 portál KupníSíla.cz z dat z pražské energetické burzy PXE odhadoval burzovní cenu elektřiny na rok 2024 na 142,12 eur za megawatthodinu, v přepočtu tedy cca 3,5 Kč/kWh. Obdobnou cenu portál odhadoval také na rok 2025, pro rok 2026 predikoval 3,2 Kč/kWh. Podle kurzovního lístku PXE k 30. lednu 2024 bude burzovní cena elektřiny pro sazbu D02d nižší, a to konkrétně 2,8 Kč/kWh v roce 2025 a 2,7 Kč/kWh v roce 2026.

Jak jsme ovšem zmínili výše, burzovní cena elektřiny není jedinou složkou ve finální ceně. Do té se musí započítat ještě složka regulovaná. Tuto cenu určuje Energetický regulační úřad (ERÚ), který letos očekává průměrný meziroční nárůst regulované složky o 65,7 %. 

Když se podíváme na jednoroční smlouvu z roku 2021 (.pdf) u společnosti ČEZ, jednoho z hlavních dodavatelů elektřiny v ČR, zjistíme, že cena za distribuci činila necelé 2 Kč/kWh (v sazbě D02d). Při uzavření totožné smlouvy je nyní cena asi 2,4 Kč/kWh (.pdf). Celková cena elektřiny tak od roku 2021, kdy činila 4,9 Kč/kWh (.pdf), vzrostla na 7,6 Kč/kWh v roce 2024 (.pdf).

Co se týče výhledu na roky 2025 a 2026, jediná informace o finální ceně, kterou se nám ve veřejně dostupných zdrojích podařilo nalézt, pochází ze smluv, které energetické společnosti uzavírají na tři roky. Například ČEZ tak na rok 2025 nabízí cenu 7,4 Kč/kWh a 7 Kč/kWh na rok 2026 (.pdf). Nutné je ovšem dodat, že energetické společnosti často nakupují elektřinu na burze na více let dopředu, díky čemuž pak právě můžou garantovat dojednanou cenu ve víceletých smlouvách. Uvedené ceny z tříletých smluv tak zčásti vycházejí z dřívějších burzovních cen, které v budoucnu mohou klesnout.

Predikci cen, za které budou energetické a distribuční společnosti elektřinu nabízet domácnostem v roce 2025 či 2026 v nových smlouvách, se nám ovšem dohledat nepodařilo.

Plyn

Podobně jako je tomu u elektřiny, i cena plynu je tvořena regulovanou a neregulovanou složkou. Také u něj se rozlišuje několik tarifů v závislosti na využití a spotřebě.

Jako první se podívejme na burzovní ceny. Na PXE se cena plynu v první půlce roku 2021 pohybovala pod jednou korunou za kilowatthodinu. Teprve v září 2021 začala cena stoupat nad 1 Kč/kWh a maxima dosáhla v prosinci, kdy odpovídala až 3,5 Kč/kWh. Pod tuto hranici se burzovní cena plynu skutečně již vrátila. Poslední případ, kdy se cena za jednu kWh dostala přes dvě koruny, nastal v prosinci 2022.

Podívejme se ovšem také na ceny distributorů, konkrétně na nejnižší sazbu, tedy sazbu používanou pouze pro ty, kteří na plynu vaří. Například u společnosti E.ON byla k listopadu 2020 cena (.pdf, str. 2) za plyn 1,7 Kč/kWh a k prosinci 2021 se pohybovala u 2 Kč/kWh (.pdf, str. 2). Nyní E.ON nabízí smlouvu (.pdf, str. 2) do roku 2026 s fixací ceny na 3 Kč/kWh. 

Podobně je na tom ČEZ, který v roce 2021 ve stejném tarifu nabízel (.pdf) cenu 1,7 Kč/kWh a nyní, v případě smlouvy na tři roky (.pdf), nabízí tři koruny za kWh pro rok 2024 (str. 2) s poklesem na 2,6 Kč/KWh pro rok 2026 (str. 3).

Co se týče prognóz, kromě výše zmíněných smluv na více let jsme ve veřejně dostupných zdrojích našli pouze německou studii (.pdf) z listopadu 2023, která tvrdí, že při implementaci správných politik by mohla cena plynu v Evropské unii výrazně klesnout. Tato studie ovšem neobsahuje žádné konkrétní číselné prognózy.

Závěr

V případě elektřiny se sice očekává pokles burzovních cen, z dostupných informací ale není jasné, k jak velkému poklesu dojde u cen pro domácnosti. Prognózu, která by přesně vyčíslovala ceny elektřiny pro smlouvy uzavírané v letech 2025 a 2026, se nám ve veřejně dostupných zdrojích najít nepodařilo. Podobně je tomu i v případě cen plynu. Obrátili jsme se tak na ministra Jurečku s dotazem, ze kterých prognóz čerpal. Do vydání naší analýzy jsme ale odpověď neobdrželi. Jeho výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v kontextu výroku mluví o tom, jak umělá inteligence (AI) ovlivní trh práce. Uvádí, že i přes implementaci AI bude v Česku nedostatek zaměstnanců, kteří navíc chybí už v současnosti. Absence pracovní síly tak podle něho bude problém i nadále. Následně zmiňuje, že situaci s nedostatkem pracovní síly nevyřeší ani příliv nově příchozích Ukrajinců, kterých je podle něj zaměstnaných asi 120 tisíc.

Uveďme, že celkový počet ukrajinských státních příslušníků v Česku výrazně stoupl po zahájení ruské invaze na Ukrajině v únoru 2022. Jejich počet následně klesal a k 31. prosinci 2023 jich zde podle Ministerstva vnitra celkem žilo 475 378 (.xlsx).

Data o zaměstnanosti cizinců pravidelně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ), který sleduje všechny pracující Ukrajince. Ministr Jurečka ale oproti tomu mluví o ukrajinských uprchlících. Tato data sbírá Úřad práce (.pdf, str. 1–2), který ve své nejnovější tiskové zprávě uvedl, že v Česku ke konci loňského prosince pracovalo 122 283 nově příchozích Ukrajinců (.pdf, str. 2). Nejčastěji byli zaměstnáni jako pomocníci ve stavebnictví, výrobě a v dopravě nebo jako montážní dělníci.

Pro zajímavost zmiňme i statistiky o všech pracujících Ukrajincích v Česku, do kterých jsou zahrnuti i ti, kteří přišli před začátkem války. Podle ČSÚ bylo na konci roku 2023 zaměstnaných celkem 320 042 Ukrajinců (.pdf, str. 1). Z toho přibližně 286 tisíc byli lidé evidovaní na úřadech práce, dalších zhruba 34 tisíc tvořili Ukrajinci s živnostenským listem (.pdf, str. 1; .pdf, str. 1).

Marian Jurečka tedy správně uvedl, že v Česku pracuje asi 120 tisíc nově příchozích Ukrajinců, kteří se do České republiky přistěhovali po začátku ruské invaze. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský zde mluví o geopolitických důsledcích konfliktu, který 7. října rozpoutala teroristická organizace Hamás útokem na Izrael. Zmiňuje především zhoršení vztahů mezi Izraelem a zeměmi na Blízkém východě a dodává, že útoky Hamásu dle něj výslovně neodsoudilo Rusko ani Čína.

Rusko

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová v den útoku uvedla: „Apelujeme na izraelskou i palestinskou stranu, aby okamžitě uzavřely příměří a ukončily násilnosti.“ Prezident Vladimir Putin pak první vyjádření ke konfliktu vydal v úterý 10. října. Svými slovy kritizoval zejména domnělé selhání politiky Spojených států na Blízkém východě, přičemž o zemřelých na straně Izraele se nezmínil. Na summitu postsovětských států v Kyrgyzstánu poté Putin prohlásil, že Izrael „byl vystaven útoku, který ve své krutosti nemá obdoby. A přirozeně má právo na obranu“. Zároveň však dodal, že židovský stát na útok v jeho očích reaguje poměrně tvrdě.

Bývalý ruský prezident a současný místopředseda Bezpečnostní rady Ruska Dmitrij Medveděv pak na sociální síti X (dříve Twitter) napsal, že útoky Hamásu byly „očekávatelným vývojem“ událostí. V příspěvku také kritizoval Západ, který se dle jeho názoru místo snahy vyřešit izraelsko-palestinský konflikt vměšuje do záležitostí Ruska a poskytuje Ukrajině zbraně, čímž obyvatele obou států dle jeho slov poštvává proti sobě. Jiné vyjádření ruských činitelů o říjnovém útoku Hamásu jsme ve veřejně dostupných zdrojích nenašli. Rusko tedy říjnový útok Hamásu skutečně neodsoudilo.

Zmiňme, že Vladimir Putin a izraelský premiér Benjamin Netanjahu udržovali relativně blízké vztahy. Po útocích Hamásu 7. října se ovšem Putin jako jeden z mála státníků izraelskému premiérovi neozval, aby mu kondoloval k smrti Izraelců. Pro Rusko přitom byly dobré vztahy s Izraelem výhodné například kvůli tomu, že Izraeli zabraňovaly v posílání zbraní na Ukrajinu, a to i přes nátlak západních států. Jedním z faktorů, proč spolu Moskva a Izrael dlouhodobě udržovaly diplomatické přátelství, byla i významná ruská diaspora žijící na izraelském území (.pdf, str. 1–3).

Čína

Peking se k útoku na Izrael vyjádřil 8. října, kdy mluvčí tamního Ministerstva zahraničí obě strany konfliktu vyzval k tomu, aby zůstaly klidné a aby se zdržely násilností, a zabránily tak dalšímu zhoršení situace. Ministr zahraničí pak uvedl: „Základní východisko z konfliktu spočívá v realizaci dvoustátního řešení a vytvoření nezávislého státu Palestina.“ Hamás však přímo neodsoudil.

Dodejme, že 24. října (tedy až po vydání námi ověřovaného rozhovoru s Janem Lipavským) čínský ministr zahraničí Wang I svému izraelskému protějšku Elimu Kohenovi vzkázal, že podpoří jakékoli řešení, které by vedlo k usmíření mezi Izraelem a Palestinou. Útoky Hamásu nicméně taktéž neodsoudil. Uvedl jen, že Izraelské útoky na Pásmo Gazy podle něj přesahují hranice sebeobrany.

Shrnutí

Závěrem shrňme, že ruští ani čínští představitelé útoky Hamásu přímo neodsoudili, jak správně zmiňuje ministr Lipavský. Jak Rusko, tak Čína pouze obě strany konfliktu vyzvaly k tomu, aby situaci dále neeskalovaly a uzavřely příměří. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský reaguje na otázku, jestli konflikt mezi Hamásem a Izraelem může být důvodem nedávné cesty ruského prezidenta Vladimira Putina do Číny, kde se zúčastnil summitu k plánu tzv. nové Hedvábné stezky. V rámci summitu jednal s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a kromě něj se setkal např. i s maďarským premiérem Viktorem Orbánem.

Lipavský v rozhovoru odpověděl, že si souvislostí není jistý, ale „přímá souvislost tam asi nebude“. Poté dodal, že mezi Ruskem a Čínou podle něj v poslední době dochází k vzájemnému sbližování. Jako jeden z příkladů přitom uvedl Si Ťin-pchingovu návštěvu Vladimira Putina.

Obchodní vztahy

Posílené vztahy mezi Moskvou a Pekingem budí v současnosti více pozornosti zejména v souvislosti s válkou na Ukrajině. Zatímco Evropská unie a USA na Rusko v reakci napadení Ukrajiny uvalily sankce, Čína se k tomuto kroku nepřipojila. Naopak se k protiruským sankcím stavěla kriticky. Po odchodu některých západních firem z Ruska se tak právě Čína stala významným ruským partnerem a vzájemný obchod mezi oběma státy v poslední době roste. Moskva proto předpovídá, že v současném roce přesáhne hranici 200 miliard dolarů (cca 4,4 bilionu korun).

Jako příklad posíleného obchodu můžeme uvést čínské automobily, které nyní tvoří 49 % ruského trhu. V červnu 2021 přitom jejich podíl činil pouhých 7 %. Čínské automobilky jako Haval, Chery a Geely tak v Rusku nahradily západní výrobce, kteří zemi opouštěli po začátku invaze na Ukrajinu.

Vojenská spolupráce

Vladimir Putin krátce před zahájením ruské agrese navštívil slavnostní zahájení olympijských her v Pekingu. Právě tehdy Rusko a Čína oznámily uzavření strategického partnerství s cílem limitovat globální vliv Spojených států. Ve společném prohlášení pak stálo, že „přátelství mezi oběma státy nemá hranic“, a že „není oblasti spolupráce, která by byla zapovězena“.

Vůči válce na Ukrajině se pak Čína dlouhodobě staví neutrálně. Nicméně např. britský deník The Telegraph upozornil na to, že Peking Rusku dodává tzv. zboží dvojího užití. To se primárně vyrábí pro civilní použití, lze ho ovšem využít i pro vojenské účely. Podle deníku tak tímto způsobem Čína obchází mezinárodní sankce uvalené na Rusko. Ukrajinská strana již na jaře letošního roku uvedla, že v ruských zbraních nachází čím dál tím větší počet čínských součástek.

V dubnu letošního roku tehdejší čínský ministr obrany Li Šang-fu jednal s Vladimirem Putinem. Li po schůzce uvedl, že je Čína ochotna spolupracovat s Ruskem na tom, aby mezi armádami obou států fungovala úzká strategická komunikace. Moskva a Peking současně oznámily, že prohloubí svou vojenskou spolupráci. Doplňme také, že Rusko a Čína v srpnu pořádaly společná námořní cvičení v Tichém oceánu, která zahrnovala trénink záchranných operací a výcvik boje proti leteckým útokům a ponorkám.

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku

Čínský prezident Si Ťin-pching přiletěl do Moskvy na jednání s Vladimirem Putinem v březnu letošního roku. Došlo k tomu krátce poté, co Mezinárodní trestní soud vydal na ruského prezidenta zatykač kvůli únosům ukrajinských dětí z okupovaných území do Ruska.

Lídři obou zemí tehdy podepsali rámcové dohody o rozšíření strategického partnerství a spolupráci. Dohodli se také např. na tom, že Rusko bude dodávat do Číny více ropy a plynu, zatímco Čína do Ruska více elektroniky. Moskva se zároveň zavázala pomoci čínským firmám na ruském trhu nahradit firmy západní. Dodejme, že Putin tehdy popřel, že by mezi sobou Rusko a Čína utvářely vojenské spojenectví.

Shrnutí

Poslední dobou skutečně dochází k posilování vzájemných vztahů mezi Ruskem a Čínou. Po uvalení sankcí na Rusko kvůli napadení Ukrajiny se Čína pro Moskvu stala významnějším obchodním partnerem. Mezi oběma zeměmi dochází také k intenzivnější strategické spolupráci. Čínský prezident Si Ťin-pching navštívil svůj protějšek v březnu letošního roku. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský reaguje na dotaz, který se týkal nedávného setkání maďarského premiéra Viktora Orbána s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Pekingu. Uvedenými příklady se snaží ilustrovat, že komunikace mezi některými evropskými státníky a Putinem pokračovala i po vypuknutí války na Ukrajině.

Nejprve upřesněme, že Orbán se s Putinem sešel poprvé od zahájení ruské invaze, a to v rámci summitu k plánu tzv. nové Hedvábné stezky. Podle maďarského deníku Hungary Today Orbán na jednání s ruským prezidentem uvedl, že je klíčové, aby došlo k zastavení přílivu uprchlíků, zastavení sankcí a také k „zastavení bojů“. Z vyjádření Orbánova mluvčího nicméně také vyplývá, že hlavními tématy setkání byly dodávky plynu a ropy nebo spolupráce v oblasti jaderné energetiky. Je vhodné dodat, že některé sankce, které na Rusko uvalila Evropská unie v souvislosti s válkou na Ukrajině, Budapešť kritizuje dlouhodobě.

Macron a Putin

Francouzský prezident Emmanuel Macron na začátku února 2022, tedy ještě před vypuknutím invaze na Ukrajinu, navštívil Moskvu, kde jednal se svým ruským protějškem. Hlavním tématem jejich setkání byla snaha o deeskalaci napětí na rusko-ukrajinské hranici, u kterých tehdy narůstal počet přítomných ruských vojáků. 

Čtyři dny před začátkem agrese pak Macron s Putinem dvě hodiny telefonoval, přičemž se oba vyslovili pro diplomatické řešení krize. V den vypuknutí konfliktu se spolu oba státníci rovněž telefonicky spojili, a to na žádost ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Francouzská hlava státu dle svých slov tehdy Putina požádala o zastavení bojů.

Vzájemná komunikace mezi Macronem a Putinem pokračovala i v následujících měsících. Telefonovali spolu například v březnu, květnu, srpnu nebo září 2022. Březnový telefonát přitom trval hodinu a půl, květnový pak zabral přes dvě hodiny. Ke svým rozhovorům s ruským protějškem se prezident Macron vyjádřil slovy: „Když se snažíme – a to je naším cílem – budovat mír, musíme si promluvit. Musíme mluvit s hlavními aktéry – kdykoli to bude nutné, budu mluvit s Vladimirem Putinem.“

Rakouský kancléř Nehammer

S Vladimirem Putinem jednal od začátku války na Ukrajině také rakouský kancléř Karl Nehammer, který v dubnu 2022 navštívil Moskvu. Stal se tak prvním lídrem členské země EU, který se od začátku invaze s Putinem sešel. Nehammer jednání označil za „velmi přímé, otevřené a tvrdé“ a Putina vyzval k ukončení války a umožnění nezávislého vyšetřování masakrů civilního obyvatelstva.

Závěr

Od vypuknutí války na Ukrajině vedl Vladimir Putin jednání s několika evropskými politickými lídry. Orbán tak skutečně nebyl první evropský státník, který s ruským prezidentem komunikoval. S Putinem vícekrát telefonicky hovořil např. francouzský prezident Emmanuel Macron, přičemž některé telefonáty trvaly více než hodinu a půl. V dubnu 2022 pak do Moskvy za ruskou hlavou státu přijel rakouský kancléř Karl Nehammer. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Jan Zahradil reaguje na otázku, zda finance z Evropské unie určené pro Palestinu nekončí v rukou teroristů. Odpovídá, že takové důkazy nemá, a dodává, že je třeba prověřit, jak mechanismus poskytování peněz funguje. Během kontroly má být dle něj alokování finanční pomoci ze strany EU zastaveno. Celou situaci následně srovnává s reakcí EU na ruskou invazi na Ukrajinu a tvrdí, že EU uvalila plošné sankce na celé Rusko, nikoli jen na jednotlivé subjekty.

Sankce EU

Omezující opatření vůči Rusku zavádí EU již od března 2014. Původně tím reagovala na protiprávní anexi Krymu. Jejich rozsah však značně vzrostl po únoru 2022, kdy Rusko na Ukrajině rozpoutalo válečnou agresi. První balíček sankcí přijala Unie ještě před zahájením plnohodnotné invaze, a to v reakci na ruské uznání nezávislosti samozvané Luhanské a Doněcké republiky na východě Ukrajiny.

Omezující opatření tehdy zasáhla všechny poslance ruské Státní dumy, kterým byl např. zmražen majetek nebo zakázán vstup na území Evropské unie. EU tehdy zároveň rozhodla o zákazu financování Ruska, jeho vlády i centrální banky. Dále mu zabránila v přístupu na evropské finanční a kapitálové trhy, čímž chtěla „omezit financování eskalačních a agresivních politik“.

Po začátku invaze se EU shodla na potřebě zavést další sankce vůči Rusku, které zahrnovaly finanční odvětví, energetiku, dopravu nebo kontrolu vývozu. EU např. zakázala přijímání vkladů od ruských státních příslušníků, a omezila tak finanční toky z Ruska do unijních států. Dále došlo k zákazu vývozu klíčových součástek pro ruské ropné rafinérie. Zmrazila také majetek prezidenta Vladimira Putina a ministra zahraničí Sergeje Lavrova a omezila vývoz technologií do Ruska tak, aby nemohlo dojít k jeho posílení.

Na konci února Evropská unie přijala ještě třetí balíček sankcí vůči Rusku. Ten zakázal jakékoli transakce s ruskou centrální bankou a uzavřel nebe pro veškerá ruská letadla Následně EU v reakci na vojenskou agresi zavedla ještě několik balíčků omezujících opatření, v rámci nichž např. vyloučila sedm ruských bank ze systému SWIFT, čímž je odpojila od mezinárodního finančního systému.

Dodejme, že v návaznosti na sankce nelze v nynější době z EU do Ruska vyvážet zboží dvojího užití (tedy takové, které je vyráběno pro civilní účely, ale může být použito i pro vojenské záměry) nebo luxusní produkty. Naopak dovážet nelze uhlí, ocel, zlato a (od prosince 2022) také surovou ropu. Zákaz se ovšem nevztahuje na ropovod Družba, který zásobuje střední Evropu.

Závěr

V reakci na ruskou invazi na Ukrajinu uvalila Evropská unie plošné sankce na celé Rusko, jak správně uvádí europoslanec Zahradil. Omezila například finanční toky z Ruska do členských států, zakázala vývoz součástek pro ruské ropné rafinerie nebo znemožnila vývoz některých technologií. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve výroku uvádí, že se současný předseda Strany evropských socialistů (PES) Stefan Löfven měl vyjádřit o úmyslu vedení vyloučit z této frakce slovenskou stranu SMER Roberta Fica. Dále tvrdí, že obdobně hrozilo vyloučení z Evropské lidové strany (EPP) i Fideszu, jejímž předsedou je Viktor Orbán.

SMER a pohrůžka vyloučení z PES

Nejprve uveďme, že Strana evropských socialistů je frakcí, do které se od roku 1992 sdružují socialistické, sociálně demokratické, demokratické a dělnické strany z EU, Velké Británie a Norska. Stefan Löfven, který byl švédským premiérem v letech 2014–2021, stojí v čele PES od října 2022.

Vedení PES se zástupci SMERu probíralo některá Ficova prohlášení týkající se např. podpory Ukrajiny již před volbami do slovenského parlamentu, které se uskutečnily 30. září. Vedení PES během těchto debat zdůraznilo mj. potřebu prosazování sociálnědemokratických hodnot a respektu k mezinárodními právu. Robert Fico se např. nechal slyšet, že by Slovensko mělo přestat ve vojenské podpoře Ukrajiny a Ukrajina by neměla vstoupit do NATO. Ukrajince také nazval fašisty a nacisty a prohlásil, že válka vždy přichází ze západu a mír z východu.

Právě na tato prohlášení reagoval předseda PES Stefan Löfven 30. září v rozhovoru pro švédský server Dagens Nyheter, kdy uvedl, že by v případě dalších proruských vyjádření Roberta Fica mohla být strana SMER z PES vyloučena. Konkrétně řekl: „PES podporuje Ukrajinu a očekáváme, že i naše členské strany budou Ukrajinu nadále podporovat.“

Doplňme, že na Löfvenova slova Robert Fico reagoval 2. října na svém facebooku. Jeho vyjádření nazval vydíráním a také řekl (video, čas 2:38): „Pokud daní za to, že se na Slovensku věnujeme skutečné levicové agendě a vyslovujeme suverénní názory, má být naše vyloučení z mezinárodní strany, tak takovou daň jsme připraveni zaplatit.“

Pro kontext také zmiňme, že straně SMER hrozilo vyloučení z evropské frakce již v minulosti. V roce 2006 bylo straně v PES pozastavené členství kvůli vytvoření vlády se Slovenskou národní stranou (SNS). Po téměř roce a půl bylo straně SMER obnovena možnost stát se plnohodnotným členem PES. O opětovném pozastavení členství SMERu se pak hovořilo v roce 2015, tentokrát kvůli výrokům Fica na adresu migrantů a také žaloba, kterou SMER podal na Evropskou unii kvůli uprchlickým kvótám.

Straně SMER bylo nakonec pozastaveno členství ve frakci 12. října 2023, tedy až po vysílání námi ověřovaného rozhovoru. Jedním z důvodů bylo vytvoření vlády se SNS, kterou PES označilo za krajně pravicovou.

Fidesz a vyloučení z EPP

Také straně Fidesz v minulosti hrozilo vyloučení. V roce 2019 bylo Fideszu pozastaveno členství v Evropské lidové straně (EPP) kvůli porušování principů právního státu. Pro úplné vyloučení hnutí Fidesz z EPP se předsedové 13 členských stran poprvé vyslovili v dubnu 2020. V dopise adresovaném tehdejšímu předsedovi EPP Donaldu Tuskovi poukazovali především na kontroverzní způsob řešení pandemie covidu-19. Maďarský parlament totiž v březnu 2020 schválil zákon, podle nějž mohl Orbán rozhodovat o dalších krocích ohledně řešení pandemie prostřednictvím dekretů bez nutnosti předchozího schválení parlamentem.

Dodejme, že v březnu 2021 všech 12 poslanců Fidesz frakci EPP definitivně opustilo. Stalo se tak v reakci na schválení nových pravidel usnadňujících jejich vyloučení, jež premiér Orbán označil za zjevně nepřátelský krok proti Fideszu a jeho voličům. Nejednalo se tedy výslovně o vyloučení, nýbrž o odchod z vlastního rozhodnutí. Tento krok byl nicméně reakcí na hrozící vyloučení.

Závěr

Předseda Strany evropských socialistů a bývalý švédský premiér Stefan Löfven tedy skutečně prohlásil, že v případě dalších proruských prohlášení Roberta Fica může být strana SMER, které je předsedou, z této frakce vyloučena. V minulosti vyloučení hrozilo také Orbánově Fideszu, byť z odlišných důvodů. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel mluví o Organizaci spojených národů (OSN) v kontextu své cesty do USA, kde na Valném shromáždění vystoupil s projevem. V námi ověřovaném rozhovoru naznačil, že bychom neměli podceňovat roli této organizace a uvedl, že podle něj mezi Čechy panuje názor, že je OSN zbytečná, „k ničemu, Rada bezpečnosti bezzubá“. Prezident sice uznává, že např. v případě ruské agrese na Ukrajině je Rada bezpečnosti paralyzovaná, dodává ovšem, že OSN je dle jeho názoru „jediné globální fórum, kde se všechny státy mohou sejít a diskutovat o problémech“, což pokládá za nenahraditelnou záležitost.

OSN oficiálně vznikla 24. října 1945, kdy signatářské země ratifikovaly Chartu OSN (.pdf). Mezi 51 zakládajícími členskými zeměmi bylo kromě velmocí jako Čína, Francie, Sovětský svaz nebo USA také Československo, které při podepisování Charty zastupoval tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk. Dodejme, že Československo bylo spoluzakladatelem také Společnosti národů, předchůdce OSN (.pdf, str. 14).

Po zániku Československa pak musela nově vzniklá Česká republika požádat o připojení do OSN jako nový členský stát. Samostatné Česko je tak členem OSN od 19. ledna 1993.

Petr Pavel reaguje na otázku ohledně možných změn podoby a fungování Rady bezpečnosti OSN (RB), o kterých na jejím zasedání 20. září mluvil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Prezident Pavel odpovídá, že před několika lety se o potenciální reformě RB mluvilo pouze neurčitě, a podotýká, že skoro všechny státy patřící do Rady nyní nutnost úpravy jejího fungování podpořily. Podle něj jde o signál, že se na debatách ohledně možných změn budou návrhy projednávat vážněji než doposud.

Rada bezpečnosti

Nejprve představme Radu bezpečnosti, která je jedním z hlavních orgánů Organizace spojených národů. Jak napovídá už její název, podle charty OSN má Rada na starosti udržování mezinárodního míru a bezpečnosti (.pdf, str. 19–20). Jako jediný orgán OSN má přitom RB oprávnění přijímat rozhodnutí, která jsou následně pro všechny členské státy závazná (.pdf, str. 8), a v případě potřeby i vynutitelná silou.

Rada bezpečnosti má celkem 15 členů. Pět z nich je stálých, zatímco zbývajících deset volí Valné shromáždění OSN (tedy shromáždění všech členských zemí) na období dvou let.

V případě, kdy Rada rozhoduje jen o procedurálních otázkách (např. o schvalování schůzí atp.), pro odsouhlasení věci stačí, aby zvedlo ruku libovolných devět států ze zmíněných patnácti (.pdf, str. 71). V případě rozhodování o „podstatných otázkách“ je nicméně ke schválení nutné, aby kladně hlasovalo nejméně devět zemí, ale žádný z pěti stálých členů nehlasoval proti (.pdf, str. 4, 8). Stálí členové tak mají právo veta, jehož prostřednictvím mohou zvrátit rozhodnutí RB.

Ministerstvo zahraničních věcí v této souvislosti uvádí, že „v posledních letech sílí tlaky na reformu Rady bezpečnosti – jak na její rozšíření, tak na změnu rozhodovacího mechanismu včetně práva veta a jejích pracovních metod“. Zmiňme, že právo veta se stalo problematickým například i kvůli tomu, že Rusko v roce 2022 vetovalo návrh rezoluce kritizující ruskou invazi na Ukrajině a také rezoluci, která navrhla odsoudit anexi čtyř ukrajinských regionů jako porušení mezinárodního práva.

Stálými členy Rady bezpečnosti jsou kromě Ruska a Číny, které zmiňuje prezident Pavel, také Francie, Velká Británie a USA. Zvolenými členy jsou v současnosti Albánie, Brazílie, Ekvádor, Gabon, Ghana, Japonsko, Malta, Mosambik, Švýcarsko a Spojené arabské emiráty.

Vyjádření stálých členů

Přepis zmiňovaného proslovu Volodymyra Zelenského a další záznamy z jednání RB z 20. září je možné najít na webových stránkách OSN (.pdf; .pdf). Pro úplnost doplňme, že debaty na tehdejší schůzi se účastnil i sám Petr Pavel. Ve stejné době nicméně proběhlo i Valné shromáždění OSN, a v našem odůvodnění se tak zaměříme i na to, jak se členové Rady bezpečnosti o její reformě vyjadřovali na této akci.

Zástupci Spojených států přímo na jednání Rady tuto reformu nekomentovali (.pdf; .pdf), na Valném shromáždění o ní nicméně mluvil prezident USA Joe Biden. Odvolával se například na své starší vyjádření ohledně nutnosti zvýšit počet stálých i nestálých členů RB. Podle jeho nynějších slov je přitom také potřeba, aby OSN byla schopná dostat se z patové situace, která „často brzdí pokrok a blokuje konsenzus v Radě“ (.pdf, str. 3). Zjevně tak poukazoval právě na situace, kdy Rusko v RB blokovalo některé rezoluce.

Rusko zastupoval ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov, který ve svém projevu před Valným shromážděním mluvil zejména o tom, že Západ podle něj porušil svůj slib, že se nebude rozšiřovat Severoatlantická aliance (NATO). Díle například zmínil, že je podle něj nutné rozšířit Radu bezpečnosti tak, aby v ní měly spravedlivější zastoupení zejména asijské, africké a latinskoamerické státy. Zároveň ale uváděl, že pokusy o reformu fungování OSN podkopávají účel, za kterým byla vytvořena (.pdf, str. 9).

Čínskou lidovou republiku na jednání Rady bezpečnosti zastupoval náměstek ministra zahraničních věcí Ma Čao-sü, o změnách ve fungování Rady ale ve svém vystoupení nemluvil (.pdf, str. 27–28). Podobně tomu bylo i v případě čínského viceprezidenta Chana Čenga, který pronesl projev před Valným shromážděním. V něm jen řekl, že by se OSN měla snažit dosáhnout pokroku ve všech třech svých hlavních pilířích, a to v oblasti bezpečnosti, rozvoje i ochrany lidských práv (.pdf, str. 4).

K reformě na schůzi RB (.pdf; .pdf) ani na Valném shromáždění nevyzvaly Velká Británie (.pdf) ani Francie (.pdf). Obě země však nedávno podpořily konkrétní podoby změn Rady bezpečnosti, díky kterým by měla být více akceschopná. Představitel Francie např. na začátku letošního září upozornil na francouzsko-mexickou iniciativu, jejímž cílem je, aby stálí členové nevyužívali právo veta v případě hlasování týkajících se „masových zvěrstev“ (.pdf).

Postoj volených členů

Dále se zaměříme na státy, které mají v současnosti v Radě bezpečnosti dvouletý mandát. O nutnosti reformovat RB mluvil (.pdf, str. 6) na Valném shromáždění prezident Albánie, podle kterého by se reforma OSN a jejich hlavních orgánů měla zaměřit na zvýšení schopnosti včas zasáhnout v případě ohrožení mezinárodního míru, bezpečnosti a rozvoje. Podle vyjádření prezidenta Brazílie pak RB ztrácí (.pdf, str. 6) svou důvěryhodnost kvůli válkám, které vedou stálí členové s cílem změnit režim či rozšířit své území. To je podle něj důvod, proč se Rada musí rozšířit a její procesy zefektivnit.

Prezident Ghany ve svém projevu sdělil (.pdf, str. 2–3), že je členství v RB pro Ghanu zklamáním. Uvedl také, že celá OSN včetně Rady bezpečnosti potřebuje reformu, aby skutečně odrážela princip demokracie, na kterém byla založena. Ve stejném duchu mluvil např. i přímo na jednání Rady (.pdf, str. 12).

Nutnost reformy, která by mj. vedla k větší efektivitě Rady bezpečnosti, tehdy zmiňoval i maltský premiér (.pdf, str. 16). Podobně se vyjadřoval i prezident Švýcarska (.pdf, str. 14). Zástupkyně Spojených arabských emirátů zase uvedla, že by tato země uvítala více reprezentativní RB a že by rozhovory o její reformě měly probíhat ve vážné atmosféře.

Také premiér Gabonu na Valném shromáždění prohlásil (.pdf, str. 15), že je nutné RB bez prodlení reformovat. Japonsko pak vyzvalo (.pdf, str. 8) k větší transparentnosti a rovnosti stálých a volených členů a také k omezení práva veta.

Zástupci Ekvádoru a Mosambiku o reformě Rady bezpečnosti na jejím jednání (.pdf; .pdf) ani na Valném shromáždění přímo nemluvili (.pdf). Prezident Mosambiku nicméně nastínil potřebu reformovat celou OSN (.pdf, str. 9). Již na začátku září také zástupce Ekvádoru, který tehdy hovořil i za všechny volené členy, vyzval k omezení používání veta, a to zejména v případech, kdy Rada bezpečnosti rozhoduje o opatřeních „zaměřených na prevenci masových zvěrstev“ (.pdf, str. 11–13).

Závěr

Z výše uvedených informací vyplývá, že představitelé Ruska a Číny na Valném shromáždění OSN v září tohoto roku o nutnosti adaptace či změn procesů Rady bezpečnosti skutečně nemluvili. Pro nutnost její reformy se přímo vyslovilo osm členů ze zbývajících 13, devátý stát, Spojené arabské emiráty, pak spíše obecněji zmiňoval „rozhovory o reformě“. V nedávné době podpořily změny v RB také Francie a Velká Británie, a také všechny státy s dočasným mandátem. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Petr Pavel zde reagoval na otázku, jestli je podle něj Rada bezpečnosti OSN funkční, když na jejím zasedání vystupuje ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a před ostatními zeměmi šíří „ohnutá fakta o ruské agresi na Ukrajině“. Ve své odpovědi Pavel nejdříve zmiňoval, že Rada bezpečnosti svým způsobem ochromená je. Dále pak mluvil mj. o tom, že podle něj způsob vyjadřování Sergeje Lavrova na zářijovém jednání Rady ukazuje, že Rusko není připravené k jednání a k míru.

Lavrov o Ukrajině

Sergej Lavrov ve svém projevu 20. září 2023 uvedl, že ukrajinská vláda je složena z neonacistů a rusofobů, kteří nelegitimně převzali moc a kteří nereprezentují zájmy obyvatel Donbasu a Krymu (.pdf, str. 20–23).

Mluvil také o tom, že v roce 2014 tehdejší nové vedení země oznámilo, že jeho „hlavní prioritou je potlačení práv rusky mluvících občanů Ukrajiny“. Proti těm, kteří tuto novou vládu odmítli, pak byla podle Lavrova zahájena „kárná operace“.

Ruský ministr zahraničí vysvětloval, že právě v reakci na to Krym a Donbas uspořádaly referenda, která podle něj byla „v plném souladu se zásadou rovných práv a sebeurčení národů“, která jsou zakotvena Chartě OSN. V této souvislosti se následně odkazoval na deklaraci OSN o zásadách mezinárodního práva z roku 1970. Ta dle jeho slov uvádí, že se zásada územní celistvosti vztahuje jen na „státy, které se chovají v souladu se zásadou rovných práv a sebeurčení národů (…) a mají tedy vládu zastupující veškerý lid náležející k danému území“. Zároveň s tím Lavrov upozorňoval, že podle něj současné ukrajinské vedení nezastupuje obyvatele Donbasu a Krymu a porušilo jejich právo na sebeurčení.

Z výše popisovaných vyjádření tak vyplývá, že se dle Lavrova zásada územní celistvosti na Ukrajinu nevztahuje a platí jen pro ostatní státy. Pro úplnost je zde vhodné připomenout, že se v Chartě OSN všichni členové Organizace spojených národů, včetně Ruska, zavázali, že nepoužijí sílu „proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu“ (.pdf, str. 9).

Lavrov o ruské agresi

Prezident Pavel dále poukazuje na vyjádření Sergeje Lavrova o ruské agresi proti Ukrajině. Lavrov měl na zářijovém jednání Rady bezpečnosti mluvit o tom, že „Rusko nepáchá agresi, ale vede operaci“. Přímo tato slova sice ruský ministr zahraničí nepoužil (.pdf, str. 20–25), poukazoval ovšem na to, že je podle něj agresorem naopak Kyjev.

„Dnes je rétorika našich odpůrců plná hesel jako ‚invaze‘, ‚agrese‘ a ‚anexe‘. O vnitřních příčinách problému a o tom, že po mnoho let pěstovali (vedení Ukrajiny, pozn. Demagog.cz) vyloženě nacistický režim, který otevřeně přepisuje výsledky druhé světové války a dějiny vlastního národa, neřeknou ani slovo,“ ohradil se Lavrov proti zmínkám o ruské agresi v projevech svých předřečníků (.pdf, str. 22). Mluvil také o tom, že Kyjev „zahájil válku proti velké části vlastního národa“ a porušoval minské mírové dohody (.pdf, str. 22–24).

Závěr

Shrňme tedy, že Sergej Lavrov na půdě Rady bezpečnosti OSN v září označil ukrajinskou vládu za nelegitimní. Zároveň zmiňoval, že současné vedení Ukrajiny nezastupuje obyvatele Donbasu a Krymu a porušilo jejich právo na sebeurčení. Právě z těchto důvodů se tak podle něj na Ukrajinu nevztahuje zásada územní celistvosti, kterou se Rusko zavázalo dodržovat v Chartě OSN.

Ve svém projevu se Sergej Lavrov také ohradil proti tvrzení některých jiných řečníků, že je Rusko na Ukrajině agresorem. Konkrétně se odvolával na to, že podle něj byl ukrajinský režim dlouhodobě „nacistický“, „přepisoval dějiny vlastního národa“, a sám proti jeho části „zahájil válku“. Výrok Petra Pavla tak hodnotíme jako pravdivý – přesněji jako pravdivý s výhradou, protože Sergej Lavrov nepoužil přímo slova, že „Rusko nepáchá agresi, ale vede operaci“, jak jej cituje Petr Pavel.