Eurostat vydal 14. srpna 2013 tiskovou zprávu s předběžnými výsledky hospodaření za 2. čtvrtletí 2013. Podle těchto předběžných výsledků zaznamenala Eurozóna i EU27 růst HDP ve srovnání s 1. čtvrtletím. Růst (0,7%) zaznamenala i Česká republika.

V meziročním srovnání (vůči 2. čtvrtletí 2012) se však stále jedná o pokles (-1,2%). Ekonomové se však vesměs shodují, že i přesto se jedná o spíše pozitivní zprávu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Podle propočtů poskytnutých politologem Kamilem Gregorem ze sdružení KohoVolit.eu jsou statistiky navrhování a schvalování zákonů následující:

Druh tisku Předkladatel Výsledek 1996-98 1998-02

2002-06 2006-10 2010-13 Návrh zákona Vláda Vyšlo ve Sbírce zákonů 81 326 393 254 248 Návrh zákona Vláda Nevyšlo ve Sbírce zákonů 32 141 64 60 97 Návrh zákona Jiný Vyšlo ve Sbírce zákonů 25 115 101 254 66 Návrh zákona Jiný Nevyšlo ve Sbírce zákonů 81 199 182 45 181 Návrhů celkem 219 781 740 613 592 Vyšlo ve sbírce celkem 106 441 494 508 314 (K. Gregor čerpá z webu Poslanecké sněmovny, analýza posledního volebního období zde).

Z předložených čísel je zřejmé, že ačkoliv aktivita vlády v předkládání návrhů zákonů po roce 2006 oproti předchozím volebním obdobím poklesla, nejedná se zdaleka o poloviční čísla v porovnání s dřívějškem. To stejné platí pro počet nově přijatých (a následně ve Sbírce zákonů vydaných) zákonů. V období 2006 - 2010 byl dokonce počet přijatých zákonů vyšší než v každém ze dvou předchozích obdobích.

Ve dvou obdobích před rokem 2006 byl nový zákon přijat v průměru přibližně každý druhý pracovní den (rok má přibližně 250 pracovních dnů).

Pokud však započítáme také další normy (vyhlášky ministerstev, nařízení vlády) vydávané ve Sbírce zákonů, dostaneme se z počtům až dvou či tří norem denně. Nejvíce položek v obdobích před rokem 2006 měla Sbírka za rok 2004, a to rovných 700.

Z důvodu výrazné nepřesnosti první věty výroku Miroslavy Němcové hodnotíme tento její výrok jako nepravdivý.

Na základě dat (ang.) Eurostatu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Nejnovější dostupná statistická data pro rok 2011 ukazují, že v rámci České republiky je recyklováno 15 % z celkového objemu komunálního odpadu. Pro země EU-27 však tato hodnota dosahuje 25 %. Patnáct členských států EU si pak dle citovaných údajů vedlo lépe než Česká republika, dva státy stejně a pouze devět států hůře. V tomto ohledu se Česká republika tedy řadí do horší poloviny mezi zeměmi EU.

K podobným závěrům dochází i rozsáhlá analýza odpadového hospodaření v Evropě zpracovaná Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA) (viz pdf., str. 13, ang.). V části dokumentu věnované jednotlivým státům (pdf., str. 8, ang.) je navíc predikováno, že Česká republika může v budoucnu v oblasti recyklace komunálního odpadu zaostávat za cílem stanoveným evropskými předpisy, tedy 50% míry recyklace komunálního odpadu do roku 2020.

Na základě nejaktuálnější zprávy Eurostatu (.pdf) má Česká republika 9. nejnižší dluh ze zemí Evropské unie, a proto hodnotíme výrok Terezy Bernardové jako nepravdivý.

Koncem roku 2012 měla Česká republika (společně s Dánském) 8. nejnižší dluh v poměru k hrubému domácímu produktu v Evropské unii, avšak kvůli rychlému tempu zadlužování je od roku 2013 Česká republika dle zprávy Eurostatu na 9. místě. Změna nastala počátkem tohoto roku, kdy se oproti stejnému kvartálu roku 2012 zvýšilo zadlužení České republiky o 4,1 %. O rychle rostoucím dluhu Česka informuje také server iDnes.cz.

V poměru k hrubému domácímu produktu činí dluh České republiky 47,8 %. Nejnižší dluh má Estonsko (10 % HDP), Bulharsko (18 % HDP) a Lucembursko (22,4 % HDP). Nejvyšší dluh v Evropské unii mají naopak Řecko (160,5 % HDP), Itálie (130,3 % HDP) a Portugalsko (127,2 % HDP).

Protože k vyslovení souhlasu se jmenováním ústavního soudce prezidentem není podle ústavy nutná žádná jinak specifikovaná většina, stačí senátu pro schválení většina přítomných senátorů. Kateřina Šimáčková získala 20. června 2013 v tajné volbě za přítomnosti 73 senátorů 59 hlasů. Miloslav Výborný obdržel 36 hlasů a k jeho schválení tak chyběl pouze jeden hlas.V případě Šimáčkové se na rozdíl od Výborného jednalo o poměrně jasnou většinu.

Stenozáznam z 11. schůze senátu: "Dr. Kateřina Šimáčková, počet vydaných hlasovacích lístků 73, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 73, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro Dr. Kateřinu Šimáčkovou bylo odevzdáno 59 platných hlasů.""Dr. Miloslav Výborný, počet vydaných hlasovacích lístků 73, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 73, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro Dr. Miloslava Výborného bylo odevzdáno 36 platných hlasů."

Volby do zastupitelstva hlavního města Prahy proběhly 15. a 16. října roku 2010. Praha byla rozdělena do sedmi devítimandátových obvodů, celkem se tedy volilo 63 zastupitelů.

Dle zákona o volbách do zastupitelstev obcí musí být na kandidátkách jednotlivých politických stran tolik kandidátů, kolik je v daném obvodu mandátů. V tomto případě je náhradníkem každý kandidát, který nezískal mandát svojí strany. Situace, kterou zastupitel Hudeček popisuje, může za určitých okolností nastat pouze v malých obcích, nikoliv však v Praze.

Vítězem (ČSÚ) voleb se stala strana TOP 09 s 26 zastupiteli. Následovala ODS s 20, ČSSD se 14 a KSČM se 3 mandáty.

(Přehlednou grafiku výsledků voleb nabízí např. server iDnes.cz).

Na základě výše uvedených skutečností hodnotíme výrok Tomáše Hudečka jako nepravdivý.

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen na základě informací o jeho snaze o prosazení tzv. majetkových přiznání jako nepravdivý.

Miloš Zeman byl premiérem ve volebním období 1998-2002. V tomto období byl návrh na zákona o přiznání k majetku předložen vládou do Parlamentu pouze dvakrát a byl také dvakrát odmítnut.

1. verze zákona (Sněmovní tisk 428) byla předložen vládou M. Zemana 18. listopadu 1998, zamítnut byl již v 1. čtení, a to 8. prosince 1999.

2. pokus prosadit zákon o přiznání k majetku byl vládou do sněmovny přeložen jako tisk 965 12. června 2001., Poslaneckou sněmovnou byl tentokrát zamítnut ve 2. čtení.

Potřetí již vláda Miloše Zemana návrh o prokázání původu majetku formou zákona do Parlamentu nenavrhla.

Shrnutí snah o prosazení tohoto návrhu zákona popisuje ve své novele zákona o přiznání k registrovanému majetku ČSSD, konkrétně v tomto textu (část "důvodová zpráva").

Majitel ubytování může od státu získat podstatně menší částku, která se navíc liší např. dle lokality.

Předešleme, že Radek John mluví zřejmě o částce na kalendářní měsíc: v další větě uvádí "Zatímco kdyby ty lidi měli normální byt, tak tam platěj 6 tisíc", což odpovídá nejvýše měsíčnímu nájmu. Že částka uváděná poslancem Johnem není zcela přesná, naznačuje již jeho výpočet, 4 x 12 = 40.

Podle skutečné úpravy má občan, dle výše příjmu domácnosti, právo na příspěvek na bydlení, případně na doplatek na bydlení, je-li v hmotné nouzi a příspěvek na bydlení na jeho náklady nestačí. Maximální výše - v případě domácnosti zcela bez příjmu - příspěvku na bydlení pro čtyřčlennou rodinu činí mezi 11 615 a 18 307 Kč (dle lokality a druhu bydlení). Pro doplatek na bydlení není maximum stanoveno, jeho výše se odvozuje od nájemného a dalších služeb spojených s bydlením.

Neexistuje tedy obecně platná částka ze sociální podpory, která by se vyplácela za čtyři osoby, můžeme leda odkázat na příklady, které v minulosti k ubytovnám uvedly např. ČT (nájem až 15 tisíc za místnost) či Idnes (téměř 20 tisíc pro pětičlennou rodinu). Agentura Romea uvádí, že čtyřčlenná rodina platí průměrně 10 až 11 tisíc Korun za dvě místnosti.

Když navíc uvážíme, že příspěvky nejdou pouze vlastníkovi ubytování, nýbrž také na energie a další služby, je částka 40 tisíc (nebo 48 tisíc Korun) pro "majitele ubytoven", uvedená Radkem Johnem, příliš vysoká. Rozhodně také neplatí obecně, když se celková výše příspěvků odvíjí od příjmů rodiny, lokality, druhu bydlení, ceny služeb a skutečného nájemného.

S určitostí se dá říci pouze to, že vláda skončila, protože premiér Petr Nečas se na základě situace kolem vyšetřování ÚOOZ rozhodl podat demisi. Své rozhodnutí v projevu ke Sněmovně komentoval takto: ,,Jsem si plně vědom toho, jak peripetie i mého osobního života v současné době zatěžují českou politickou scénu... Já jsem, dámy a pánové, samozřejmě velmi pozorně vnímal celý vývoj politické situace, který tady nastal počínaje středou, a jsem si vědom toho, jaké to pro mě má konsekvence.”

Vyšetřování ÚOOZ akcelerovalo ve středu 13. června, kdy mj. proběhla i razie na Úřadu vlády. Součástí vyšetřování je i kauza sledování manželky expremiéra Nečase a dalších osob, které si měla objednat vedoucí Úřadu vlády Jana Nagyová. Nagyová je policií dále obviněna z uplácení, kdy měla nabízet funkce a výhody za to, že se tehdejší poslanci Tluchoř, Šnajdr a Fuksa vzdají svého mandátu.

Prozatím nebyl žádný člen bývalé Nečasovy vlády obviněn ani odsouzen z nabízení úplatku, a proto nelze říci, že vláda padla protože ,,nakupovala poslance”, jak tvrdí Zdeněk Škromach. Faktem je, že byla obviněna Jana Nagyová, nezávislý soud nicméně nerozhodl o její vině, není ani jasné, zda nezávislý soud vůbec potvrdí nástup bývalých poslanců ODS do státních podniků v souvislosti se složením mandátu jako trestný čin. Nelze tak autoritativně tvrdit, že "vláda padla kvůli nakupování poslanců".

Změna způsobu volby prezidenta nijak neposílila jeho pravomoci. Ty jsou popsány v Ústavě ČR a změna volby hlavy státu nebyla doprovozena rozšířením kompetencí prezidenta. Ústavní právníci se pouze shodují na tom, že přímý mandát od voličů může prezident chápat jako fakt, který dává jako krokům větší legitimitu.