Fischer odpovídá na dotaz diváka, který měl zřejmě na mysli fúzi (tisková zpráva Ministerstva zdravotnictví; její celý text v příloze bohužel chybí) pojišťovny Agel s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou.

Fúze, která se vzápětí setkala s kritikou např. z řad lidoveckých poslanců (dle Idnes.cz), proběhla mj. podle zákona (.pdf) o [...] zdravotních pojišťovnách. Ministerstvo zdravotnictví (dle §6 odst 3 uvedeného zákona) ke sloučení vydává povolení po vyjádření Ministerstva financí. Nejde tudíž o kompetenci vlády a, jak tvrdí Fischer, premiér do rozhodnutí nezasahuje.

Výrok lze s ohledem na znění zákona 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství hodnotit jako pravdivý. Dle § 15 tohoto zákona "o použití sledování osob a věcí a o jeho dokumentaci rozhoduje na žádost ředitele Vojenského zpravodajství ministr obrany." (.pdf, str. 8)

Vláda pod vedením premiéra Petra Nečase vznikla po řádných sněmovních volbách konaných 28. a 29 května 2010, a ačkoliv nejvíce hlasů a mandátů získala strana ČSSD (56), tak ostatní tři úspěšné strany – ODS (53), TOP 09 (41) a VV (24) – získaly dohromady 118 z celkových 200 mandátů, a sestavily tedy vítěznou koalici. Přehled zisků mandátů jednotlivých stran je uveřejněn na stránkách volby.cz.

Co se týče „stojedničky“, tak o té se v době (dne 7. srpna 2013) uvedení výroku jednalo, pravdou ale zůstává, že dle zástupců strany ODS, TOP 09 a LIDEM tato koalice disponovala podporou 101 hlasů – tedy nejmenším možným počtem hlasů, díky kterému by koalice mohla obvykle sestavit vládu s důvěrou parlamentu. O „stojedničce“ informuje například zpravodajské servery českátelevize.cz nebo ihned.cz.

Výrok Bohuslava Sobotky je tedy na základě výše uvedených oficiálních informací hodnocen jako pravdivý

Nepodařilo se nám dohledat žádné informace, které by nasvědčovaly úmyslu zákonodárců přijmout pouze provizorní úpravu daně z převodu nemovistosti. Důvodová zpráva zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, o provizornosti zákonné úpravy nehovoří. Doklady pro (či proti) tvrzení Jana Fishera se nám nepodařilo dohledat ani v důvodových zprávách pozměňovacích návrhů či v diplomových pracech. To ovšem nemusí znamenat, že to tak nebylo soudobě prezentováno.

Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok senátora Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť i když je pravda, že ve Švýcarsku funguje institut odvolatelnosti politiků, reálně nefunguje v celé zemi, ale v pouze v 6 z celkových 26 kantonů. Navíc v několika byl tento institut dokonce zrušen.

Ve Švýcarsku sice existuje tzv. institut odvolání (něm. Abberufung, ang. recall), nikoli však na federální, ale pouze kantonální úrovni (Dvořákova, Vladimíra a kolektiv. 2008: Základní modely politických systémů, str. 244) a to pouze v šesti kantonech z celkových 26 - Bernu, Schaffhausenu, Solothurnu, Ticinu, Thurgau a Uri.

Naopak v kantonech Aargau (1980), Basilej (1984) a Lucerne (2007) byl tento institut ústavně zrušen.

Odvolatelnost politiků tedy nefunguje v celém Švýcarsku, ale pouze v jeho menší části, v některých kantonech je tento institut dokonce rušen. Právě z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící. Senátor Okamura má nicméně pravdu v tom, že k odvolávání politiků skrz "odvolatelnost referendem" prakticky vůbec nedochází.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť se shoduje s informacemi, které uvádí vícero serverů a které vycházejí ze statistiky České správy sociálního zabezpečení.

Je pravdou, že rozdíl mezi příjmy z důchodového pojištění a výdaji na důchody narůstá. Níže uvádíme tabulku ve kterém jsou srovnané důchodové schodky v jednotlivých letech.

201029,5 mld. Kč201139,5 mld. Kč201249,9 mld. Kč

Je tedy zřejmé, že od roku 2009 se tento rozdíl skutečně prohluboval zhruba o 10 mld. korun ročně.Tyto informace uvedené Českou správou sociálního zabezpečení jsou potom zprostředkovány např. servery: Investujeme.cz, Novinky.cz

Doplňujeme však, že dle vyjádření ministerstva financí je nepřesné hovořit o konkrétním důchodovém účtu (resp. jeho deficitu), neboť důchody i prostředky z pojistného jsou zahrnuty přímo v rámci státního rozpočtu, protože se jedná o mandatorní výdaj (tedy takový, na nějž je zákonný nárok).

Zvláštní "důchodový účet" je potom zakládán až v situaci, kdy jsou příjmy z pojistného vyšší než samotné výdaje na důchody a v takovém případě jsou tyto prostředky určené jakožto rezervy pro důchodovou reformu.

Tereza Bernardová odkazuje zřejmě na pardubickou nemocnici, která v roce 2010 dosáhla téměř stamilionové ztráty. Za důvody tohoto výsledku bylo považováno špatné hospodaření, nárůst mezd a právě nákup magnetické rezonance a počítačového tomografu. Obě tato zařízení už přitom byla ve dvacet kilometrů vzdálené nemocnici v Hradci Králové.

Podle webu poslanecké sněmovny leží v tuto chvíli ve sněmovně 203 návrhy zákonů v různém stadiu projednávání.

Patrně nejstarší je novela trestního zákona, pod kterou jsou podepsáni Jeroným Tejc či Bohuslav Sobotka, tato novela byla předložena 12. července 2011 a nyní je ve druhém čtení.

Ve sněmovně leží také návrh zákona o referendu o majetkovém vyrovnání s církevními a náboženskými společnostmi předložený skupinou poslanců KSČM v březnu 2012, který byl zatím projednán pouze v organizačním výboru, nebo například návrh zákona o majetkovém přiznání z května 2012.

Nedá se však říci, že by ve sněmovně ležely už dva roky předlohy, které by vůbec nikdo neprojednával, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Od roku 1990 lze sice najít případy, kdy byl prezidentem jmenován premiér, který pouze počítal s tolerancí opozice a nedisponoval tedy nutně šancí na většinu, přesto zde určitý předpoklad většiny na základě dohod existoval.

Prvním takovým případem byla druhá vláda Václava Klause po volbách v roce 1996, kdy se pro vyslovení důvěře vlády vyjádřilo pouze 98 poslanců, avšak vláda získala důvěru díky toleranci ČSSD (61 poslanců nepřihlášeno).

Dalším případem je pak například sestavování vlády Miloše Zemana z roku 1998, kdy tento menšinový kabinet získal důvěru pouze díky opoziční smlouvě, na jejímž základě se 63 poslanců ODS zdrželo hlasování a ČSSD tak získala převahu s pouze 73 přítomnými poslanci.

Dále pak například vláda Mirka Topolánka v roce 2006 nezískala potřebný počet hlasů pro vyslovení důvěry (pro 96, proti 99). Lze tedy říct, že prezident ČR při jmenování premiéra od roku 1990 bral ohled na přání sněmovny a možnost zisku většiny, resp. u 1. vlády Mirka Topolánka byla vzata v úvahu podpora případné vlády nejsilnější stranou ve Sněmovně.

Nikdy však nedošlo k situaci, kdy by vláda neměla prakticky žádnou podporu ve Sněmovně.

Vláda Jiřího Rusnoka byla oficiálně jmenována 10. července 2013. Od tohoto data přibylo na účet Jana Fischera celkem 531 Kč. (viz transparentní účet Jana Fischera)

Jiří Rusnok byl pověřen sestavením vlády dne 25. června 2013, o možném angažmá Jana Fischera v této vládě na postu ministra financí se v médiích začalo spekulovat už na přelomu června a července. (viz zpravodajské servery iDnes.cz, Aktualne.cz nebo zpravodajství ČT) V této době se také na účtu Jana Fischera začaly objevovat sponzorské dary pro splacení dluhů z prezidentské kampaně. Od 4.do 9. června 2013 na tento účet přibylo celkem více než 5 320 000 korun. (viz transparentní účet Jana Fischera)