Podle článku 62 Ústavy prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, jakožto i odvolává a přijímá demisi vlády jako celku. Konkrétní proces jmenování vlády upravuje článek 68.

Pokud nedojde ani při třetím pokusu k úspěšnému sestavení vlády a získání důvěry (vláda jmenována na návrh předsedy či předsedkyně Poslanecké sněmovny), postupuje se dle článku 35, kdy prezident republiky v tomto případě může dolní komoru rozpustit. K rozpuštění zákonodárného sboru může rovněž dojít, jak zmiňuje poslanec Filip, podle téhož článku, kdy je o to prezident republiky požádán návrhem (usnesením) Poslanecké sněmovny, se kterým vyslovila souhlas třípětinová (ústavní) většina všech poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek z TOP 09 skutečně rezignoval poté, co jeho náměstka Šišku obvinila policie z podplácení (následně také ze zneužití pravomoci úřední osoby). Odstoupil z funkce ministra na konci října roku 2012.

Co se týká výzev KSČM - již v květnu 2012 interpelovala tehdejší poslankyně Semelová ministra Drábka ve věci “ neprůhledných aktivit a financování na MPSV a sepětí některých vysokých úředníků s určitými firmami a společnostmi. ” V tomto svém vystoupení narážela právě i na náměstka ministra Šišku. Jaromír Drábek jakékoliv pochyby v rámci této interpelace odmítl. Konkrétně na jeho adresu uvedl, že “ po prověření všech aktivit Vladimíra Šišky musím konstatovat, že podle mých informací, těch, které jsou veřejně dostupné, a těch, které mi byly předloženy, nedošlo k žádnému střetu zájmů. ”

Veřejný apel na rezignaci ministra Drábka vyjádřil také další z tehdejších poslanců KSČM - Miroslav Opálka. Na základě těchto dohledaných informací hodnotíme výrok Marty Semelové jako pravdivý.

Oficiální zpráva vyšetřovací komise uvádí: “ Při druhé privatizaci byly podmínky privatizace dodrženy, což ve svém stanovisku k privatizaci společnosti Unipetrol konstatovala i Evropská komise”....”Cena cca 10,8 miliardy Kč při první privatizaci odpovídala i z pohledu předběžné ceny pro druhou privatizaci reálně stavu i možnostem společnosti Unipetrol v dané době. Rovněž cena dosažená ve druhé privatizaci byla v době podání finální nabídky společností PKN Orlen odpovídající. ”....”” Nebylo prokázáno, že by snahy soukromých subjektů o zásahy doprivatizace společnosti Unipetrol ovlivnily konečné rozhodnutí ”.

Komise byla složena ze dvou zástupců každé parlamentní strany (ČSSD, KSČM, ODS, KDU-ČSL a US-DEU). iHNed.cz: “Členové za ODS ale své návrhy těžko prosazovali proti šestičlennému bloku sociálních demokratů, komunistů a unionistů. S kritikou privatizace se částečně ztotožnil jen lidovec Ludvík Hovorka”. Také je pravdou,že vyšetřovací komise polského parlamentu konstatovala, že Česká republika mohla dostat za privatizaci Unipetrolu o 5,3 miliardy Kč více.

Ačkoliv existují dohady o okolnostech při privatizaci, samotná parlamentní komise složená ze zástupců všech sněmovních stran žádné pochybení nezjistila, výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Vládní strany (ODS, TOP 09 a LIDEM) v současné chvíli disponují 100 poslanci. Pro většinu alespoň 101 poslanců by musela koalice získat podporu některého z nezařazených poslanců: např. Michala Doktora, bývalého člena ODS (viz ČT24 a Lidovky).

Na druhou stranu díky dlouhodobé absenci poslanců Davida Ratha (ex ČSSD, ve vazbě) a Romana Pekárka (ex ODS, ve vězení), tzn. aktuálně celkem 198 poslanců, může mít současná koalice bezpečnou prostou většinu 100 hlasů nutnou pro vyslovení důvěry nové vládě i bez nezařazených poslanců.

Potenciálním problémem pro legislativní proces je však navrácení zákona Senátem zpět do Sněmovny nebo prezidentovo veto. V obou případech mohou být přehlasovány pouze nadpoloviční většinou všech poslanců (tzn. 101 hlasů - viz Článek 47 a 50 Ústavy ČR).

Přehled "sněmovní matematiky" na iDnes.cz

Poslanecké kluby - aktuální stav:

• Občanská demokratická strana: 50
• TOP 09 a Starostové: 42 - nedávno posílen o bývalého poslance za VV Milana Šťovíčka
• Nezařazení - Liberální demokraté: 8
• Nezařazení (dříve ODS): 3 - Pavel Bém, Michal Doktor, Roman Pekárek je ve vězení

• Nezařazení (dříve ČSSD): 2 - Jiří Paroubek (NS-LEV 21), David Rath ve vazbě
• Nezařazení (dříve VV): 3
• Věci veřejné: 11
• Česká strana sociálně demokratická: 54
• Komunistická strana Čech a Moravy: 26

Údaje z webu sněmovny zde, zpracováno graficky tady.

Prezident Zeman skutečně nedávno prohlásil, že si dovede představit, že by se ČR stala členkou eurozóny v horizontu pěti let, guvernér ČNB Singer se naopak domnívá, že tento scénář je nepravděpodobný. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok pochází z online chatu serveru iDnes s Ondřejem Liškou, který proběhl 30.9. 2013.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat relevantní nezávislé zdroje.

Karel Schwarzenberg skutečně hlasoval pro radar, přinejmenším dne 27. 11. 2008 z pozice senátora. K hlasování v Poslanecké sněmovně ale nikdy nedošlo, zde tedy Martin Bursík ani Ondřej Liška neměli možnost nikterak hlasovat.

Bývalý poslanec Liška měl nejspíš na mysli vládní hlasování, kterého se všichni tři jmenovaní zúčastnili. Detailní výsledky takového hlasování ovšem nejsou veřejná, je jen známo, že návrh byl schválen, k čemuž stačí nadpoloviční většina všech ministrů (viz Ústava ČR, čl. 76 odst. 2.) Kromě Liškova výroku neexistuje nestranný zdroj, který by sdělil podrobnosti. Lze předpokládat, že Karel Schwarzenberg hlasoval pro. Ondřej Liška naproti tomu avizoval, že bude proti. K tématu se váže článek Aktuálně.cz, který ovšem tvrzení Lišky spolehlivě nepotvrzuje a výrok tedy zůstává neověřitelným.

V září 2009 pak prezident Obama oficiálně upustil od záměru základnu stavět.

Programové prohlášení vlády (zde na Ihned.cz, str. 3) skutečně zmiňuje mj. investici dalších státních prostředků k podpoře růstu ekonomiky:

"Neprodleně budou identifikovány všechny dostupné zdroje investic v rámci veřejné správy a ve státem ovládaných podnicích tak, aby v co nejkratším čase mohly podpořit rozvoj české ekonomiky."

a také:

"Počítáme ovšem s posílením investic do vzdělání, vědy, výzkumu, dopravní infrastruktury a na další prorůstová opatření."

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací o projednávaném tisku k věci Bubny-Zátory a chování jednotlivých stran v rámci tohoto projednávání jako zavádějící. Poche správně popisuje fakt, že zmíněný tisk byl předložen již třikrát a poměrně přesně uvádí i termíny, kdy se tak stalo, nicméně se nám nepodařilo dohledat zmíněnou velkou kritiku jeho strany směrem k tomuto návrhu.

Miroslav Poche mluví o tisku Z-940, který obsahoval změnu územního plánu ve věci Bubny-Zátory. Ten byl skutečně předložen třikrát, konkrétně na jednání zastupitelstva Hlavního města Prahy v říjnu (.pdf - str. 20) a prosinci (.pdf - str. 83) 2012 a naposled v lednu (.pdf - str. 13) 2013, kdy byl schválen.

Co se týká jednotlivých hlasování, případ, kdy byl zmíněný tisk navržen poprvé je popsán v předchozím výroku.

V prosincovém hlasování o tomto návrhu hlasovalo zastupitelstvo města tak, že tento tisk nebyl opět schválen. ODS hlasovala následovně - pro 7, proti 2, chybělo, zdrželo se nebo nehlasovalo 9. Toto vyplývá z oficiálního zápisu o hlasování na stránkách Prahy.

Lednové hlasování ve věci Bubny-Zátory již přineslo schválení tisku - viz. hlasování - kdy jej podpořilo 37 zastupitelů.

Poche také mluví o tom, že tuto změnu sociální demokraté velmi kritizovali. Ze všech tří jednání zastupitelstva, kdy se tento problém projednával, je pořízen stenozáznam:

říjen - .pdf - str. 67 prosinec - .pdf - str. 83. leden - pdf. str. 12.

Projdeme-li tyto stenozáznamy, zjistíme, že zastupitelé ČSSD svou kritiku na jednání fakticky ani nepřednesli. Co se týká hlasování, tento návrh nepodporovali, nicméně velmi kritizován tento návrh při příležitosti jeho projednávání nebyl. Během tří projednávání je dohledatelné pouze vystoupení právě Pocheho. Ten konkrétně na lednovém zastupitelstvu říká (.pdf - str. 13):

" Děkuji za slovo, pane primátore, já jsem původně chtěl panu náměstkuHudečkovi říct pouze za sociální demokracii no comment k tomuto tisku, nicméně napadla
mě jedna drobnost, na kterou ten tisk nedává odpověď a to, jak se k tomuto uvedenému tisku
staví vaše komise tajemná, a také výbor pro územní rozvoj ZHMP, protože jeho stanovisko
nemůžu dohledat. Ale především mě zajímá ta komise. Děkuji. " Kritika tohoto projektu není dohledatelná ani v mediálních vyjádřeních pražské ČSSD na jejím webu v archivu tiskových zpráv ani v archivu článků. Prošli jsme také 2 periodika, na něž pražská ČSSD odkazuje (Čas volby, Pražské listy). Kritika územního plánu obecně (ne tedy konkrétně Bubnů) je dohledatelná v prosincovém vydání Pražských listů z roku 2012, v textu zastupitele ČSSD Březiny "Pražská koalice ODS a ČSSD škodí Praze a Pražanům". Tento text však není zaměřen spíše na komplexní kritiku tehdejší koalice, není postaven na kritice územního plánu a jeho změny v oblasti Bubny. Doslova se v nich píše (.pdf - str. 2): "Naprosto nelogické a z pohledu budoucího rozvoje naší metropole jsou také kroky náměstka Hudečka (TOP 09) ve věci změn systému územního plánování. V posledním roce tak zažíváme nepřehlednou situaci, kdy práce na některých změnách územního plánu jsou pozastaveny, a o jiných diskuse pokračuje. Přitom dochází k plýtvání prostředků vynaložených na předchozí přípravu územních změn. Navíc hrozí reálný scénář, že nového územního plánu se během následujících let vůbec nedočkáme."

Karel Schwarzenberg je dlouholetým obhájcem jaderné energie (např. zde, zde, zde, zde a zde), za což si mimo jiné vysloužil u rakouských sousedů i označení "atomový kníže".

Výrok Marka Bendy je hodnocen jako pravdivý, neboť skutečně bývalý ministr Pavel Dostál byl prvním, za jehož úřadování bylo v otázce církevních restitucí položeno na stůl první jasné číslo v řádu miliard, jehož výši Benda korektně uvádí.

Na oficiálních stránkách církevních restitucí Cirkevnimajetek.cz nalezneme informace, že systematická diskuse o církevním vyrovnání byla zahájena vládou Miloše Zemana v letech 1998 - 2002. Ministr kultury tehdejší sociálně demokratické vlády Pavel Dostál ustanovil komisi pro narovnání vztahů mezi církvemi a státem. Hodnota majetkového vyrovnání, s níž se pracovalo v roce 2000, činila100 miliard korun.Na konci roku 2012 při roční míře inflace 2,9% by činila tato částka 134 miliard korun.

V předchozím období do roku 2000 nedošlo podle námi dohledaných informací ke stavu, kdy by byla v diskuzi o církevních restitucích vyčíslena nějaká konkrétní suma. Tento fakt dokládá Přehled jednání mezi státem a církvemi 1990-2000vydaný sekretariátem České biskupské konference (.pdf) v roce 2001.