Při jmenování nových profesorů v Carolinu Miloš Zeman opravdu vzpomínal laudatio na svého vysokoškolského profesora Pavla Hrubého: "Moje osobní vzpomínka bude laudatio na profesora VŠE Pavla Hrubého. Proč? Byl to člověk, který byl začátkem padesátých let v procesu s tzv. velkou trockistickou radou odsouzen k dlouhodobému vězení a z toho čtyři roky prožil na samotce. Myslím si, že velká část z nás, včetně mě, by tento traumatizující životní zážitek přetavila do ukončení své odborné a někdy i lidské dráhy. Profesor Pavel Hrubý, u něhož jsem měl tu čest vykonávat zmíněnou funkci pomvěda, vyšel z vězení, v době tání a Pražského jara se stal profesorem VŠE a byl to člověk s nesmírnou láskou k životu a s nesmírnou vitalitou. (...) "

Záznam projevu Miloše Zemana ze jmenování profesorů najdete zde.

Pavel Hrubý přednášel od r. 1950 na VŠPVH, na Fakultě sociálních nauk ČVUT a od r. 1948 na PF UK, kam přešel ve školním roce 1951–52. Na této fakultě byl 28. 5. 1952 protiprávně zatčen; v únoru 1954 byl odsouzen k 18 letům vězení. V květnu 1960 byl propuštěn a amnestován. Od srpna 1960 pracoval jako právník v Závodech průmyslové automatizace. V červnu 1963 byl s celou skupinou rehabilitován. Na podzim téhož roku byl jmenován profesorem na VŠE, kde působil do r. 1971 (přednášel do r. 1968). Od r. 1971 pracoval v Institutu poradenství a po jeho likvidaci od 1. 1. 1975 ve Výzkumném ústavu plánování a řízení národního hospodářství.

(Podrobnější informace o Pavlu Hrubém zde.)

Miloš Zeman začal v roce 1965 dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, tam studoval obor národohospodářského plánování, o dva roky později přešel na denní studium, které zakončil roku 1969. Během studia bydlel na koleji Jarov. Je také spoluzakladatelem diskusního Studentského futurologického klubu a byl pomocnou vědeckou silou profesora Pavla Hrubého.

Výrok hodnotím jako pravdivý na základě statistiky ČSÚ, kde je konkrétně uvedeno, že za rok 2012 bylo 80,8% českého exportu do zemí EU.

Výrok Oldřicha Vlasáka hodnotíme jako pravdivý na základě dostupných dokumentů Evropské komise a Evropského parlamentu.

Dle tiskové zprávy Evropské komise (pdf cs) ze dne 30. dubna 2013 komisař pro regionální politiku Johannes Hahn oznámil, že Komise navrhla poskytnout těmto zemím finanční podporu 14,6 milionu eur (ne Oldřichem Vlasákem zmiňovaných 14,3 milionu). Návrh čeká na první čtení v Evropském parlamentu.

Odpovědnost v otázce finanční pomoci má dle serveru mapujícího události v Evropském parlamentu Parltrack (html eng) zpravodaj z rozpočtového výboru EP José Manuel Fernandes z frakce EPP.

Pro bližší informace o celkových škodách těchto povodní v jednotlivých zemích viz seznam zásahů Fondu solidarity na stránkách Evropské komise.

Zpěvák Aleš Brichta figuruje na šestém místě kandidátní listiny politického hnutí Občané 2011 ve volebním obvodu Hlavní město Praha. Brichtovu kandidaturu potvrzují i internetové stránky hnutí v sekci věnované sněmovním volbám 2013.

Při hodnocení tohoto výroku se zaměřujeme na srovnání makroekonomických ukazatelů let bezprostředně před vstupem do Evropské unie a bezprostředně po něm, tj. časové období 2000 - 2008. U let následujících, které byly významně ovlivněny světovou ekonomickou krizí, je problematické hodnotit, nakolik se zde pozitivně či negativně podepsalo členství v EU.

Vycházeli jsme z textu Dana Marka Česká republika v Evropské unii: ekonomické dopady vstupu.

Podle statistických dat zahraniční obchod České republiky po vstupu do EU pokračoval v příznivém trendu předchozích let. Celkový vývoz vzrostl o 25 % a nízká úroveň schodku zahraničního obchodu v roce 2004 demonstrovala nejlepší výsledky za posledních 11 let. Vývoz pokračoval v růstu i v následujících letech, kdy v letech 2005 až 2007 průměrně rostl o 14 %. K jeho snížení došlo až v roce 2008, kdy se vlivem světové ekonomické krize zvýšil o necelých sedm procent. V roce 2005 dosáhla ČR poprvé v historii přebytku v obchodu s EU a v roce 2007 již tento přebytek dosáhl téměř 88 miliard korun.

Česká republika po vstupu také zaznamenávala pokračující růst přímých zahraničních investic (PZI). Na konci roku 2007 představovaly PZI kumulativně více než 76 miliard eur, kdy téměř 90 % představovaly investice zemí EU (zejména německé, holandské a rakouské).

Mimo jiné právě díky zvýšenému vývozu a zahraničním investicím se zrychlil růst ekonomiky.

Růst HDP v České republice (v %)

200020012002200320042005200620072008ČR3,62,51,93,64,56,46,46,53,1

Navzdory některým predikcím, jež předpovídaly značný nárůst nezaměstnanosti po vstupu, zůstala tato bez dramatických změn, a dokonce došlo k jejímu poklesu. Před vstupem do EU se pohybovala okolo 7-8 %, v roce 2004 se zvýšila na 8,3 % a během následujících let se postupně snižovala. V roce 2008 klesla na pouhých 4,4, nejnižší hodnotu od roku 1996.

Míra nezaměstnanosti v ČR v %

200020012002200320042005200620072008ČR8,88,17,37,88,37,97,15,34,4

V neposlední řadě je také Česká republika od svého vstupu čistým příjemcem peněz z rozpočtu EU. Za rok 2012 dosáhl tento příjem výše 73,8 mld. korun.

Z důvodů vzrůstu exportu, přímých zahraničních investic, zrychlení růstu ekonomiky a snížení nezaměstnanosti v v letech po roce 2004 (vstupu do EU) hodnotíme vstup České republiky do Evropské unie jako hospodářsky prospěšný.

Při hodnocení toho výroku vycházíme ze souhrnných informací o Fondu solidarity na webu Evropské komise, kde se v textu skutečně píše, že „fond byl využit při 52 katastrofách, k nim patřily záplavy, lesní požáry, zemětřesení, bouře i období katastrofálního sucha. Doposud fond podpořil 23 různých evropských zemí částkou přesahující 3.2 miliardy eur.“

Toto potvrzuje i přiložený seznam událostí (.doc, eng), kde například zjistíme, že fond byl využit již ve třech případech v České republice.

Článek 4 aktu o přistoupení ČR k EU zní: " Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES ". (Smlouvy o založení Evropského společenství)

Výše zmíněný článek je dnes platný prostřednictvím článku 140 Smlouvy o fungování EU. Odstavec 1. tohoto článku obecně vymezuje některá kritéria pro přistoupení ke společné měně. Podrobněji jsou tato kritéria rozpracována v Protokolu o konvergenčních kritériích a Protokolu o postupu při nadměrném schodku. Obecně jsou známa pod názvem Mastrichtská kritéria. V odstavci 2. Smlouvy o fungování EU se pak praví: " Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka, splňují podmínky nezbytné na základě kritérií stanovených v odstavci 1, a zruší výjimky dotyčných států ".

V současné době neexistuje závazné datum přijetí eura. Na ČR se tedy vztahuje závazek přistoupení k hospodářské a měnové unii od podpisu Aktu o podmínkách přistoupení, jelikož není státem, který by si vyjednal výjimku ze vstupu do hospodářské a měnové unie podobně jako Velká Británie a Dánsko.

Výrok Karla Schwarzenberga na základě výše uvedených dokumentů tedy hodnotíme jako pravdivý.

V případě povodní nebo obdobné krizové situace může ministerstvo financí čerpat z tzv. Rezerv na řešení krizových situací - což se v rozpočtu (str. 50 kapitola 398) České republiky pro rok 2013 rovná sto miliónům korun. Dále může, po vyčerpání této rezervy, ministerstvo financí čerpat (pdf. str. 3 čl. 6) z tzv. Vládní krizové rezervy (str. 50, kapitola 398), která činí 3,5 miliardy korun.

Ústava (čl. 63, odst. 1) skutečně nehovoří o jmenování velvyslanců. Prezident podle ní „přijímá vedoucí zastupitelských misí [a] pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí.“ Miloš Zeman se navzdory tomu domnívá, že „Ústava České republiky naprosto jasně říká, že velvyslance jmenuje prezident s kontrasignací premiéra.“

Stránky Hrad.cz popisují praxi výběru velvyslance následovně: „osobu velvyslance doporučuje prezidentu republiky vláda ČR na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí ČR. Příslušné usnesení vlády schvaluje prezident republiky svým podpisem a postupuje je předsedovi vlády ke kontrasignaci.“ Tento popis dosavadní praxe odpovídá výroku, který proto hodnotíme jako pravdivý.

Spory o velvyslance se mezi ministerstvem zahraničí a prezidentem objevovaly ještě před nástupem Miloše Zemana do úřadu. Právník Jan Kudrna připomíná, že oba předchozí prezidenti využívali své pravomoci „k tomu, aby byla velvyslancem jmenována osoba, o kterou měli zájem.“ Nikdy však neshody o velvyslancích nepřerostly do takových rozměrů jako mezi prezidentem Zemanem a bývalým ministrem Schwarzenbergem.

ODS ve sněmovních volbách v roce 2002 obdržela 24,47 % hlasů. K tomu politologové Ladislav Cabada a Karel Vodička poznamenávají (str. 229), že"[v]zhledem k předvolební rétorice představitelů ODS v čele s předsedou strany, kdy Václav Klaus prohlašoval, že každý jiný výsledek než vítězství je prohrou, byl tento výsledek chápán jako neúspěch."I z toho částečně vyplývá, že samotný Václav Klaus viděl podmínky, za nichž probíhala volební kampaň, pro ODS spíše jako příznivé.

Následnou reflexi volebních výsledků provedl v rámci ODS speciální pracovní tým, v jehož analýze se objevily čtyři základní vysvětlení volebního neúspěchu. Prvním argumentem byl rozkol v rámci české pravice, kdy jednotlivé politické strany v daném období nebyly schopny vzájemně spolupracovat. Druhý argument se pak v podstatě shoduje s výrokem Pavla Béma, když jako příčinu uvádí špatné přijetí opoziční smlouvy veřejností i médii. Dva poslední body poukazují na některé chyby při formulaci programových tezí ODS a technickém provedení volební kampaně. Podobně nastalou situaci ve svém projevu před zástupci oblastí a regionů ODS zhodnotil i Václav Klaus.

Z povolební analýzy politologa Petra Fialy, který se věnoval přesunům voličů mezi volbami v roce 1998 a 2002, je patrné, že k přesunům mezi jednotlivými politickými stranami docházelo spíše na levici, tedy mezi ČSSD a KSČM. Naopak pravicové strany ztrácely voliče v důsledku snížené volební účasti v rámci jejich tradičního elektorátu. Je otázkou, nakolik k této nižší účasti přispěl sám Klaus vytvořením a držením opoziční smlouvy se (podle svých vlastních slov z kampaně 98) svým hlavním rivalem, ČSSD.

Z výše citovaných poznatků lze dojít k závěru, že volební výsledek ODS ve volbách 2002 byl zapříčiněn mnoha vnitřními i vnějšími faktory. Ačkoliv významným faktorem bylo i kritické přijetí opoziční smlouvy, důležitou roli sehrály například i problematické aspekty politického marketingu a volební strategie jenž nelze označit jako zcela náhodné. Ale chybná taktika ODS se projevila také v přístupu k opoziční smlouvě ve snaze o její zachování i pro následující volební období, čehož naopak dokázalo využít nové vedení ČSSD v čele s Vladimírem Špidlou.

V tomto smyslu je tedy výrok značně zjednodušující, a proto jej hodnotíme jako zavádějící.