Na základě dostupných makroekonomických predikcí Ministerstva financí z r. 2013 hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ministerstvo financí (MF) v r. 2013 vydalo zatím celkem 3 makroekonomické predikce. V lednové predikci je odhadován růst HDP v r. 2014 na 1,4 %, v dubnové na 1,2 % a v červencové na 0,8 %. Pakliže vycházíme z odhadů MF z r. 2013, tak se skutečně Janem Fischerem vyslovený údaj 1,3% pohybuje při horní mezi.

Za r. 2012 jsou dostupné celkem 4 makroekonomické predikce MF. V lednu 2012 byl odhadovaný růst HDP na r. 2014 2,7 % (.pdf, s. 37), v dubnu 2,2 % (.pdf, s. 40), v červenci 1,9 % (.pdf, s. 40) a v říjnu také 1,9 % (.pdf, s. 40). Nicméně tyto odhady mají charakter výhledu nikoli již predikce.

Podle informací na webu Ministerstva pro místní rozvoj věnovanému strukturálním fondům se pro Českou republiku v rozpočtovacím období 2014 - 2020 počítá s 20,5 miliardami eur, tedy přibližně 513 miliard korun.

Podle Ústavy České republiky lze k rozpuštění Poslanecké sněmovny dojít dvěma způsoby. První (čl. 35 odst. 1 Ústavy) je především pojistkou pro případ dlouhodobé nečinnosti Sněmovny či její zablokování. Podmínky pro takový krok jsou vyjmenovány pod písmeny a) až d). Tento zmiňovaný článek Ústavy začíná slovy “ Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže.. ”.

Stejně tak druhý způsob podle odst. 2 stejného článku Ústavy vkládá rozpuštění Sněmovny do rukou prezidenta, pokud mu to navrhne Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.

V obou případech Poslaneckou sněmovnu rozpouští prezident, nikoliv však z vlastní iniciativy, ale pouze v reakci na předešlou a v Ústavě pamatovanou činnost či nečinnost Sněmovny. V odborné literatuře však panuje nejednotnost v názoru na to, zda má prezident v případě splnění ústavních podmínek pouze právo anebo přímo povinnost Sněmovnu rozpustit. (např. Man, V. a K. Schelle. Základy ústavního práva. 2009, str. 64: „Prezident republiky není povinen tuto pravomoc vykonat.” Tento spor však dosud zůstává spíše teoretickým).

Pokud se budeme držet ústavní terminologie, Poslanecká sněmovna se tak nemůže sama rozpustit, maximálně může tento krok navrhnout usnesením prezidentovi. Ten může Sněmovnu rozpustit také při naplnění některých objektivních skutečností (nevyslovení důvěry vládě ani na třetí pokus, neusnesení ohledně důvěry vládě, dlouhodobá nečinnost, nezpůsobilost se usnášet). Prezident republiky je tak naopak jediným oprávněným Poslaneckou sněmovnu rozpustit. V otázce rozpuštění Sněmovny nehraje vláda skutečně žádnou přímou ústavní roli.

Výrok Miloše Zemana tak hodnotíme jako nepravdivý.

Sýrie je jednou ze sedmi zemí, které odmítly podepsat tzv. Úmluvu o chemických zbraních (Chemical Weapons Convention). V této dohodě se jednotlivé státy zavázaly zničit své zásoby chemických zbraní a nijak se nepodílet na vývoji dalších. Zásoby chemických zbraní v Sýrii tedy nejsou pod žádnou mezinárodní kontrolou a jejich stavy je možné pouze odhadovat. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný. Nicméně přidáváme zdroje, které se shodují s názorem Karla Schwarzenberga.

Zprávu o chemickém programu v Sýrii (fr, en) zveřejnila francouzská vláda na svém webu 2. září. Uvádí v ní mimo jiné odhadované stavy chemických zbraní vlastněných syrskou vládou. Tyto zásoby jsou zde označeny jako jedny z nejvýznamnějších na světě (one of the world’s most important operational chemical weapons stockpile).

Stejně hodnotí syrský chemický arzenál i deník New York Times, který se odvolává na americké diplomatické zdroje.

Výrok ministra Mlsny hodnotíme jako pravdivý, neboť popisuje korektně jak finanční zátěž zákona o státní službě v roce 2002, tak i důvody, proč jej tehdejší vláda ČSSD pod vedením Vladimíra Špidly odložila.

Zákon o státní službě byl skutečně přijat již v roce 2002. Účinnosti měl nabýt 1. 1. 2004. Ještě před tímto datem byl však vládou Vladimíra Špidla odložen na pozdější datum novelou č. 426/2003 Sb. právě kvůli vysokým finančním nákladům.

Z důvodové zprávy (.doc - str. 109) přiložené k vládnímu návrhu služebního zákona vyplývá, že zatížení pro státní rozpočet bylo odvozeno od toho, nakolik se změní výše platů ve státní správě. Výdaje spojené pouze s platy byly skutečně vyčísleny na 5 a půl miliardy korun - při zachování tehdejší výše mezd ve státní správě.

Účinnost tohoto zákona byla, jak uvádí Mlsna, již v roce 2003 odložena a to na rok 2005. Konkrétně se tak stalo novelou tohoto zákona. Toto opatření navrhovala vláda Vladimíra Špidly, v Poslanecké sněmovně jej předkládal tehdejší ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach. Ten odložení účinnosti této legislativy odůvodnil při 1. čtení následovně: "Důvodem pro změnu služebního zákona je výlučně ekonomická povaha, to znamená v podstatě situace, kdy je potřeba řešit stabilitu veřejných financí." Podrobněji viz stenozáznam z 22. července 2003.

Výrok předsedy ČSSD je hodnocen na základě dohledaných informací o Českomoravské záruční a rozvojové bance a plánech sociálních demokratů s ní jako pravdivý.

Samotná Českomoravská záruční a rozvojová banka na svém webu uvádí o sobě uvádí následující: "...je rozvojovou bankou České republiky. Napomáhá v souladu se záměry hospodářské politiky vlády České republiky a regionů rozvoji malého a středního podnikání, infrastruktury a dalších sektorů ekonomiky vyžadujících veřejnou podporu.Byla založena v roce 1992. Jejím jediným akcionářem je Česká republika zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem financí a Ministerstvem pro místní rozvoj."

Plány sociální demokracie jsou popsány na webu ve volebním programu (.doc) Prosadíme dobře fungující stát, kde strana k této bance uvádí: " Nadále je nutno podporovat rozvoj malého a středního podnikání, které stále představuje nevyužitou rezervu růstu a zaměstnanosti, zejména v malém průmyslu. Tyto subjekty získají více příležitostí z veřejných zakázek a budou mít podporu v rozvíjení nových technologií. Prostředkem bude rozvoj Českomoravské záruční a rozvojové banky, která se jako 100% státem vlastněná instituce stane silnou univerzální komerční bankou a bude financovat především malé a střední podnikání a rozvoj infrastruktury." O plánech ČSSD v této oblasti mluvil Bohuslav Sobotka také v rozhovoru pro deník Právo v sobotu 7. září.

"* Na druhou stranu – nepočítáte s rozšiřováním státního vlastnictví, jak o tom hovoří komunisté?My nemáme ambici, aby stát zvyšoval svoji roli v ekonomice tím, že by sám podnikal. To, co vidíme jako důležitou a možnou aktivitu na straně státu, je vytvoření jedné silné banky ve státním vlastnictví. Rádi bychom posílili aktivity Českomoravské záruční a rozvojové banky a postavili ji jako stoprocentně státem vlastněnou silnou banku, která by měla univerzální komerční služby. To je, myslím, jedna z aktivit, kde bychom rádi posílili vliv a pozici státu.

* Tato banka by nabízela služby i občanům?

Banka by měla univerzální komerční aktivity. My bychom rádi skrze tuto banku poskytovali samozřejmě i nadále programy státní podpory podnikání. Domníváme se, že by existence takové jedné silné státní banky, samozřejmě fungující za naprosto standardních podmínek na trhu, znamenala i určitou konkurenci pro privátní bankovnictví. Koneckonců na větší konkurenci mezi bankami by mohli vydělat i občané.

* Jak by to bylo s prodejem dluhopisů občanům. Zhostila by se toho státní banka?

Nepochybně, jako každá jiná banka. My samozřejmě nechceme pro silnou státní banku vytvářet nějaké speciální podmínky na trhu, to není ani možné z hlediska pravidel EU. Ale rádi bychom vytvořili nástroj pro vládní hospodářskou politiku a konkurenci pro stávající banky, které fungují na trhu. Pokud jde o státní dluhopisy pro občany, to je projekt, který soc. dem. podporovala, a dokážeme si jeho pokračování představit.

* Pokud jde o fungování státní banky, máte už představu o tom, jak by byla spravována? Zda by třeba do toho mohl promlouvat parlament?

Ne, my počítáme s tím, že bychom posílili stávající Českomoravskou záruční a rozvojovou banku. Tato banka by byla řízena na základě standardních tržních a komerčních principů. Pouze by zde bylo stoprocentní státní vlastnictví a aktivity by se rozšířily ve směru univerzální komerční banky."

Výrok ministra Chalupy je na základě dohledaných informací o malešické spalovně v Praze hodnocen jako pravdivý.

Od roku 2011 je v normálním provozu kogenerační jednotka v ZEVO (Závod/Zařízení na Energetický Využití Odpadu) Malešice. Z tiskové zprávy na stránkách hlavního města Prahy je vidět, že ZEVO Malešice limity opravdu splňuje v rozsahu, o jakém mluvil ministr Chalupa.

Konkrétně zpráva uvádí: „ZEVO Malešice v průběhu uplynulých pěti let výrazně snížilo své emise. Zejména u prachových částic, u těžkých kovů, dioxinů a furanů se to podařilo o více než 70 % oproti roku 2006. Významný podíl na tom mají zrealizované investice do de-diox technologie a do vylepšování adsorpčních metod v technologii čištění spalin. S novou technologií de-nox již bylo ve zkušebním provozu dosaženo emisních hodnot pod 50 % zákonem povoleného limitu. U většiny monitorovaných emisí se dosahované hodnoty pohybují na úrovni do 10 % povolených emisních limitů,“ informoval Aleš Bláha, ředitel ZEVO, a doplnil: „Emisní hodnoty malešického gigantu jsou nyní srovnatelné s emisemi, jichž dosahují obdobná zařízení u našich nejbližších zahraničních sousedů, Německa a Rakouska. Udržení tohoto stavu je budoucím úkolem Pražských služeb.“

Pro porovnání zde přikládáme popis stavu včetně měření z roku 2005, který je uveřejněný na stránkách VŠCHT. V tomto popisu je patrné, že limity byly splňovány již dříve, avšak s modernizací došlo ke značnému vylepšení situace.

Výrok s ohledem na tiskovou zprávu na stránkách Hl. m. Prahy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Protože ani odborná veřejnost nemá jasno v tom, jestli prezident Zeman neporušil jmenováním Jiřího Rusnoka ústavní zvyklost, zda jmenování premiéra ústavní zvyklosti podléhá a jakou má tato právní váhu, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Článek 68 Ústavy ČR hovoří o pravomocech prezidenta takto: „(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.". Dále však nespecifikuje kritéria jaká má premiér splňovat. Protože Ústava ČR je stručným, rámcovým dokumentem, existují ještě nepsané tzv. ústavní zvyklosti, které Ústavu doplňují.

V současnosti existuje více pohledů na to, zda Miloš Zeman ústavní zvyklosti porušil a zda jsou tyto zvyklosti závazné. Například ústavní právník Jan Wintr z Karlovy Univerzity v pořadu Hyde Park hovořil takto: „Myslím, že na jmenování premiérů nikdy ústavní zvyklost jasná nebyla. Kromě ústavních zvyklostí ale vznikají ještě úzy, způsoby, jak bylo jednáno. Jedná-li se jiným způsobem, což je i případ jmenování premiéra, není to protiústavní, ale může to být předmětem kritiky.
Dosud byl premiérem jmenován ten, kdo v daném okamžiku měl největší šanci sestavit většinovou vládu. Ať už vítěz voleb, nebo v roce 2010 předseda druhé nejsilnější strany, který měl předjednanou většinovou koalici. Nebo úřednický premiér, u kterého bylo jasné, že za ním stojí podpora poslanecké většiny." Právník a politolog Marek Antoš pak zase tvrdí: „Prezident postupoval proti ústavním zvyklostem. O tom, jestli jsou ústavní zvyklosti závazné, se mohou vést spory,".

Co se týče druhé části výroku tak prezident skutečně dle článku 68 Ústavy ČR nejprve jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh teprve další členy a pověřuje je řízením jednotlivých ministerstev a úřadů. Vláda poté musí do třiceti dnů od jmenování požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry.

V přehledové tabulce (kontrolní výpočty viz zde, .xls) zastupitelů na webových stránkách Strany zelených nalezneme celkový počet 245 zastupitelů, a to včetně kandidátů bez politické příslušnosti navržených touto stranou. Pokud se zaměříme výhradně na počet straníků, který by mohl být, vzhledem ke kontextu argumentace, považován za více vypovídající, dojdeme k hodnotě 121 zastupitele.

Podle internetových stránek volby.cz k 24. září 2013 strana disponuje 221 zastupitelem (součet údajů pro Stranu zelených zde a zde), přičemž 133 (součet údajů pro Stranu zelených zde a zde) z nich je politicky příslušných ke Straně zelených. Ani v jednom případě se však počty zastupitelů neblíží hranici uváděné Ondřejem Liškou.

Vnitřní fungování politických stran se, vedle dalších interních předpisů, musí ze zákona (§4 424/1991 sb.) řídit stanovami dodržujícími demokratické principy. Strana zelených též pravidelně zveřejňuje výroční zprávy o hospodaření a má zřízeny transparentní účty.

Vzhledem k výrazně nadhodnocenému počtu zastupitelů hodnotíme faktickou část výroku jako nepravdivou. Hodnocení tedy nikterak neposuzuje "zralost" ani nerozporuje "demokratičnost" Strany zelených.

Dle posledních údajů (pdf.) České správy sociálního zabezpečení za 2. čtvrtletí roku 2013 je počet OSVČ skutečně 995 tisíc. Činného obyvatelstva (dle kontextu diskuze má Rostislav Senjuk na mysli obyvatelstvo zaměstnané, nikoliv obyvatelstvo ekonomicky aktivní tj. pracovní sílu, které zahrnuje zaměstnané i nezaměstnané ve věku od 20-64 let), je dle posledních dat Českého statistického úřadu na 4 953 000 osob.

Výrok Rostislva Senjuka hodnotíme proto jako pravdivý.