Hranice odchodu věku do důchodu je pohyblivá a může činit více i méně než 70 let. Důchodový věk v České republice se odvíjí podle roku narození (u žen ještě na základě počtu vychovaných dětí). Přesně stanovenou dobu určuje tabulka České správy sociálního zabezpečení. U ročníků mladších než 1977 se pak důchodový věk stanovuje tak, “že se k věku 67 let přičte takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977.” Je tak sice pravda, že u některých ročníků může činit věk odchodu do starobního důchodu i 70 let, může to však být s ohledem na rok narození více i méně. Hodnotíme proto výrok jako zavádějící.

Výrok senátora Jirsy je hodnocen jako zavádějící. Přestože popisuje vcelku přesně reálie kolem novely volebního zákona v roce 2000, tak není pravda, že tato úprava prošla v obou komorách ústavní většinou, jak konkrétně tvrdí.

Co se týká zmíněného volebního zákona, tak v roce 2000 byl novelizován tak, že zaváděl některé nové prvky, které měly posilovat silnější strany ve volbách (např. zvýšení počtu volebních obvodů). Tato novela, která prošla zákonodárným procesem, byla prezidentem Havlem (ten nejprve zákon také vetoval) skutečně poslána k Ústavnímu soudu (.pdf - usnesení ÚS), jenž ji v roce 2001 zrušil (ne však celou).

Co se týká hlasování v obou komorách, senátor Jirsa mluví o ústavní většině. Ta je definována jako nejméně třípětinová podpora všech poslanců/přítomných senátorů. V Poslanecké sněmovně je tedy třeba pro ústavní většinu nejméně podpora 120 poslanců a v Senátu se počet mění v závislosti na počtu přítomných.

HlasováníPodpora návrhu novely vol. zákonaPoslanecká sněmovna - 3. čtení Pro 117Senát Pro 40 (ze 79 přítomných) Poslanecká sněmovna - po vetu prezidenta Pro 124

Jak vyplývá s výše přiložené tabulky, ústavní většinou novela volebního zákona prošla pouze v Poslanecké sněmovně, a to až po vetu prezidenta Havla. Klasicky ve třetím čtení nedosáhla podpora ústavní většiny ani zde. Pro doplnění uvádíme, že tento typ zákona automaticky k prosazení ústavní většinu nepotřebuje, senátor Jirsa se na ni ovšem explicitně odvolává.

Výrok Leoše Hegera hodnotíme jako pravdivý na základě údajů ze stránek Ústavního soudu ČR.

Ústavní soud se zabýval body mj. ze zdravotnické reformy již 27. listopadu roku 2012. Tehdy se zabýval celkem 14 napadenými reformními zákony, z nichž většina je součástí zdravotnické, sociální a důchodové reformy. Ústavní soud nezrušil zákony jako celek, zrušil však určité části.

Ve svém nálezu ruší například " omezení platnosti dosavadních registrací poskytovatelů nestátních zdravotnických zařízení ", dále § 76 a 77 zákona o zdravotních službách nebo časové omezení na 5 let v případě institutu dříve vysloveného přání. Ústavní soud tedy opravdu rozhodl částečně pro i proti Ministerstvu zdravotnictví.

Co se týče rozdělení péče na základní a nadstandardní, návrh na zrušení ustanovení týkajících se této problematiky byl podán (.pdf) již 14. prosince 2011 51 poslanci. Tento návrh je stále veden jako projednávaná plenární věc pod spisovou značkou Pl. ÚS 36/11. Ústavní soud se k této věci tedy stále nevyjádřil a výrok proto lze hodnotit jako pravdivý.

K žádnému sporu o pravomoci mezi stávajícím a nově zvoleným prezidentem ani dojít nemohlo, neboť podle Ústavy ČR (Hlava třetí, Čl. 55): "Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidenta republiky trvá pět let a začíná dnem složení slibu."

To znamená, že v období mezi konečným sečtením hlasů a složení slibu (v tomto případě mezi 26. lednem a 8. březnem 2013) zvolený prezident nedisponuje žádnými výkonnými pravomocemi, které stále náleží stávajícímu prezidentovi, dokud nevyprší jeho volební období.

Jedinou a spíše ústavněprávní perličkou je otázka, co s "hluchým" místem prezidentského mandátu. Václavu Klausovi mandát vyprší 7. března 2013 o půlnoci, Miloš Zeman však svůj slib složí až dopoledne 8. března 2013. Několik hodin tak bude Česká republika bez hlavy státu, což by se však pochopitelně nemělo nijak projevit na výkonu moci ve státě.

Ústava ČR pamatuje i na situaci, kdy by republika byla bez hlavy státu celé měsíce, ba i roky (viz Čl. 66).

Dle informací na serverech Aktuálně.cz, nebo České televize podmiňuje v současnosti TOP09 podpis nové koaliční smlouvy přistoupením ČR k fiskálnímu paktu EU. Fiskální pakt, resp. pozice ČR ke koncipování textu této mezinárodní smlouvy, byl projednáván na vládě 14. prosince 2011. Vláda k tomuto bodu vydala usnesení (.pdf), ze kterého však není patrný postoj TOP09. Dle informací v médiích (např. na serveru Parlamentní listy či Novinky.cz) došlo však na začátku února loňského roku k neshodě mezi Petrem Nečasem a Karlem Schwarzenbergem právě kvůli odmítavému postoji ODS k rozpočtovému paktu. Názor TOP09 na přistoupení ČR k rozpočtovému paktu je tedy v tomto smyslu konzistentní a výrok Karolíny Peake proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý. V letech 2002 a 2011 byly největšími importéry zbraní do Řecka skutečně USA s 42% podílem na celkovém dovozu, následně Německo 25,3% a Francie s 12.8%.

Podle institutu SIPRI došlo v daných letech ke snížení objemu dovozu ve výši 18%. Řecko se tak dostalo ze čtvrté příčky na desátou příčku největších dovozců zbraní.

Zákon č. 6/2002 Sb. o soudcích a soudech, konkrétně ustanovení § 60 odst. 1 a 3 stanoví obecné předpoklady pro ustanovení soudcem. Jsou jimi státní občanství ČR, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, věk minimálně 30 let, blíže nespecifikovaná morální způsobilost a úroveň zkušeností, souhlas s ustanovením soudcem, dále vysokoškolské vzdělání v magisterském programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a složení odborné justiční zkoušky. Další podmínky stanoví zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. lustrační zákon). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Kořeny KDU-ČSL lze hledat již na přelomu 19. a 20. století. (např. Katolická národní strana na Moravě či Strana katolického lidu v Čechách apod.). Ustavující zemský sjezd Československé strany lidové v Čechách se konal ve dnech 5. a 6. ledna 1919 v Praze. První zemský sjezd na Moravě, který se konal 26. ledna 1919 v Brně, schválil návrh výkonných výborů křesťansko-sociální a katolicko-národní strany z 10. 9. 1918 na sloučení a přejmenování na Československou stranu lidovou. V důsledku rozchodu se Slovenskou ľudovou stranou došlo ke sloučení českých a moravských organizací v roce 1922 vznikem Ústředního výkonného výboru Československé strany lidové (ze zdrojů např. web KDU-ČSL, cs.wikipedia.org či knižní publikace Český politický katolicismus v letech 1848 - 2005, Politický systém českých zemí 1848-1989 a další). Historii lidové strany tedy můžeme hledat od roku 1919, což je zhruba 93 let.

Co se počtu členů týká, nejaktuálnější dohledatelnou informaci (3.6.2012) nabízí článek uveřejněný na serveru aktuálně.cz. Dle mluvčí strany Alexandry Alvarové mají lidovci 33,5 tisíce členů.

Podle bleskového průzkumu agentury Median, který proběhl téměř bezprostředně po vyhlášení amnestie, tedy 3. - 4. ledna, nesouhlasí s rozsahem amnestie více než 80% občanů. Nepodařilo se nám však dohledat žádný průzkum, který by určoval politickou příslušnost respondentů.

V médiích se však objevilo značné množství prohlášení různých představitelů ODS, například neúspěšného prezidentského kandidáta Přemysla Sobotky v MF Dnes, místopředsedy strany Jiřího Pospíšila na idnes.cz,předsedy poslaneckého klubu Marka Bendy v Událostech, komentářích ("Ne všichni i v ODS jsou nadšeni z toho, že amnestie je v tomhle rozsahu a přišla hlavně v tomhle čase, kdy strašně ovlivnila prezidentské volby.“), ministra dopravy Zbyňka Stanjury v Interveiw ČT ("Bezesporu, nás to poškodilo jako politickou stranu. A poškodilo to našeho kandidáta.“) nebo dokonce samotného premiéra a předsedy ODS pro agenturu Mediafax. Svůj nesouhlas s amnestií dalo veřejně najevo také oblastní sdružení ODS Praha-západ.

Oldřich Bubeníček, zvolený za KSČM, je hejtmanem v Ústeckém kraji. V Karlovarském kraji působí na postu náměstka pro školství bývalý politruk Václav Sloup, který byl rovněž zvolen za KSČM. Jaroslav Fenyk a Jan Filip - tedy dva ze čtveřice ústavních soudců navrhovaných Milošem Zemanem - jsou bývalí členové KSČ. Jaroslav Fenyk v komunistickém režimu skutečně působil na postu prokurátora.

V minulosti již ústavní soudci prozradili, jakou mají politickou minulost prozradili. Ústavní soud totiž v roce 2010 rozhodl, že občané mají právo znát politickou minulost soudců, a to na všech úrovních české justice.

Na základě výše uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý.