Dle článku 64 Ústavy České republiky se prezident republiky může zúčastnit nejen zasedání vlády, ale i obou komor Parlamentu ČR, kde je mu uděleno slovo pokaždé, když o to požádá.

Článek 68 Ústavy ČR, odst 4. říká:

"Jestliže ani takto [tj. podruhé] jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny."

V Událostech ČT (8:45-56) odpověděl Vladimír Franz na otázku, zda by vyvěsil na Pražském hradě vlajku EU :

"V případě nějakého summitu nebo významné události spojené s Evropskou unii. Jinak je Pražský hrad symbolem české státnosti, či-li běžně ne."

Velmi podobné vyjádření jsme pro vás ověřovali v rámci předvolebního vysílání pořadu Hyde Park s Milošem Zemanem. V něm původně Zeman tvrdil, že společnost Lukoil vydala oficiální prohlášení o tom, že Lukoil jeho kampaň ani jeho osobu nefinancuje, což jsme hodnotili jako nepravdivé tvrzení. Pokud jde ale o vyjádření Lukoilu v MF Dnes 29.11. 2012, tak v něm Bulat Subajev, ředitel středoevropské a východoevropské divize společnosti, skutečně financování Zemana popírá. Konkrétně uvedl: “Nesponzorujeme žádné politické strany a nehrajeme žádné politické hry. (...) Jako firma jsme zcela apolitičtí.” Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Na základě analýzy volebních programů, výsledků hlasování o přímé volbě prezidenta a vystupování činitelů ČSSD hodnotíme výrok jako zavádějící.

Poslanci ČSSD v r. 1992 přišli s vlastním návrhem Ústavy ČR, ve které byla skutečně zakomponována přímá volbaprezidenta (pdf; str. 38).

Co se týče let následujích, nepodařilo se nám však dohledat o podpoře přímé volby prezidenta ČSSD žádné informace a to v mediálních vyjádřeních ani ve volebních programech strany mezi lety 1996 -1998.

S prvním návrhem na přímou volbu prezidenta přišla Čtyřkoalice v r. 2001. V následném hlasování v Poslanecké sněmovně o zamítnutí tohoto návrhu pak 17 poslanců ČSSD hlasovalo pro zamítnutí a 19 proti zamítnutí, 26 se nepřihlásilo a 12 se zdrželo.

V r. 2002 proběhla dvě hlasování o přímé volbě v Senátu (patnácté a šestnácté), avšak kolik senátorů ČSSD bylo pro nelze ověřit z důvodu nefunkčnosti hlasovacího zařízení po povodních.

V listopadu 2002 pak ještě proběhlo hlasování o návrhu na přímou volbu prezidenta republiky v PS. Mezi navrhovateli byli i poslanci ČSSD. Výsledek hlasování poslanců ČSSD o zamítnutí návrhu dopadl takto: 49 pro zamítnutí, 3 proti zamítnutí, 12 nepřihlášeno, 3 se zdrželi a 3 se omluvili.

V r. 2005 hlasovala ČSSD v PS o návrhu takto: Pro zamítnutí 25, proti zamítnutí 22, nepřihlásilo se 6, zdrželo se 16 a omluven byl 1.

V r. 2008 se při hlasování v senátu 9 zdrželo a 4 byli nepřítomni.

V r. 2010 pak bylo hlasováno o návrhu zákona o přímé volbě, který předložila ČSSD a zde hlasování poslanců strany dopadlo takto: 67 pro návrh, 2 se nepřihlásili a 1 se zdržel.

V r. 2010 tedy ČSSD již v otázce přímé volby prezidenta vystupovala poměrně jednotně.

Střednědobý program ČSSD (.pdf) schválený 26.1. 2002 pak konstatuje.: „ČSSD spatřuje v přímé volbě prezidenta republiky rozšíření účasti občana na správě věcí veřejných, a proto je rozhodnuta o ní vést zásadní diskusi. Odmítáme však přechod na prezidentskou formu vlády a důsledně trváme na zachování principů parlamentní republiky. Vhodným impulzem k rozhodnutí o změně způsobu volby prezidenta by bylo rozhodnutí všech občanů v referendu o této otázce. V r. 2008 např. také předseda ČSSD Jiří Paroubek navrhl řešit situaci přímou volbou prezidenta. Nedá se tedy úspěšně tvrdit, že ČSSD 15 let kontinuálně chtěla přímou volbu prezidenta - hlasování jejích poslanců svědčí proti. Občas však toto téma proniklo, nebo se za něj postavili někteří sociálně-demokratičtí poslanci. Na základě těchto zjištění tedy hodnotíme výrok jako zavádějící.

Výrok Jany Bobošíkové je hodnocen na základě dohledaných informací o růstu HDP hodnocen jako zavádějící.

Jak je patrné z tohoto grafu (kurzy.cz), česká ekonomika je v propadu 3 kvartály. Jiný zdroj (finanční noviny) uvádí lehce jiná čísla, nicméně ukazuje také, že propad HDP je realitou "pouze" posledních 3 čtvrtletí.

Pět posledních čtvrtetíRůst HDP3Q/2011 1,2 % 4Q/2011 0,6 % 1Q/2012 -0,7 % 2Q/2012 -1 % 3Q/2012 -1,3 %

Výrok Jany Bobošíkové je tak zavádějící, protože v jí jmenovaných posledních 5 čtvrtletích není česká ekonomika v propadu. Záporný růst HDP je realitou posledních 3 kvartálů, v 3. a 4. čtvrtletí roku 2011 docházelo ke snižování tempa růstu, nicméně ten byl stále kladný.

Švýcarská konfederace je specifickým státním útvarem. Podle stránek CIA World Factbook (anglicky) je to formálně konfederace, ovšem podobná struktuře federálního státu. Dělí se na 26 kantonů (anglicky, 6 z nich jinak také nazývány tzv. polokantony), nejmenší Basel-Stadt měří rozlohou pouze 37 km2. Největší – Graubünden - 7 105 km2. 15 z nich nedosahuje ani rozlohy 1000 km2 (např. Liberecký kraj, který je po hlavním městě druhým nejmenším krajem zabírá rozlohu 3 163 km2).

Co se týče samostatnosti obcí, tyto například vybírají daně z příjmu, starosta je volen přímo a v menších obcích hraje hlavní roli shromáždění občanů.

Systém přímé demokracie má pak ve Švýcarsku skutečně dlouhou tradici. V anglickém shrnutí textu od Krise W. Kobacha: The Referendum: Direct Democracy in Switzerland z roku 1993 se zmiňuje o tom, že švýcarské federální referendum vzniklo v roce 1848, jeho kořeny a předchůdce přímého rozhodování lze však vysledovat opravdu do dob středověku. Hned první kapitola zabývá počátky přímé demokracie v tomto státním útvaru. Ve druhém odstavci můžeme vyčíst informaci například o Landsgemeinde, což mělo být údajně pravidelné každoroční shromáždění mužských občanů s právem volit ve třináctém století.

Zmiňovaná smlouva (.pdf) byla podepsána 14. září 2005 za vlády Jiřího Paroubka, ministrem dopravy byl Milan Šimonovský. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Čl. 64 odst. 2 Ústavy ČR stanoví, že “prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti”. Přestože se tento článek vztahuje výslovně pouze na vládu a její členy, je zvykem již od první republiky, že si prezident může pozvat k rozhovoru de facto kohokoliv. I zvyky/obyčeje mají v českém ústavním pořádku své místo, a přestože zpravidla nemohou být vynuceny, jsou všeobecně dodržovány.

Otázka amnestie byla skutečně projednávána na zasedání vlády z 9. ledna 2013 jako bod 32, kde – jak prohlásil ministr spravedlnosti Pavel Blažek na tiskovce – "vláda schválila zprávu ministra spravedlnosti o dosavadním průběhu provádění amnestie."

O nutnosti zařazení této otázky na jednání vlády hovořil Karel Schwarzenberg již v úterý 8. ledna po schůzce K9.