Volební program Tomia Okamury (dostupný na jeho webových stránkách) do Senátu ČR skutečně obsahuje oba zmíněné body. 1. bodem je zmíněná trestní a hmotná odpovědnost politiků a exekutivy. Co se týče majetkových přiznání, tak ty senátor Okamura ve svém volebním programu uváděl na 4. místě a to za propagací Zlínského kraje a zdravotnictvím zdarma.

Nový návrh zákona o kartě sociálních systémů, jenž lze nalézt na webových stránkách Hospodářské komory České republiky (v sekci Související soubory – Materiál), upravuje původní smlouvu (Smlouva o provozování karty sociálních systémů se všemi přílohami na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky) mimo jiné i v uvedených bodech Ludmily Müllerové, a její výrok je tak na základě dohledaných informací hodnocen jako pravdivý.

Jak uvádí server Aktuálně.cz, novela by umožňovala využívat i jiné virtuální účty než ty od České spořitelny, a to v případě, kdy by lidé nevyužívali platební funkci sKarty, a nechávali by si tak zasílat dávky rovnou na účet v jiné bance. S touto možností používat účty v jiných bankách úzce souvisí i možnost používání většího množství bankomatů a užívání sKarty vzdáleně přes počítač. Dle stávající smlouvy je možné, aby oprávněná osoba používala i jiné bankomaty než přímo povinné bankomaty České spořitelny, tato možnost je ale považována za nadstandardní zpoplatněnou službu (blíže v části Smlouvy 4.6 Vytvoření sítě Povinných bankomatů - respektive 4.6.7.) Co se týče možnosti zasílání složenek poštou, ve druhé části návrhu smlouvy (Změna zákona o státní sociální podpoře, článek III.) se uvádí, že poštovní poukázky jsou jednou z variant, jak se dají dávky vyplácet.

Souhrnné informace o nové podobě zákona potvrzující slova Ludmily Mullerové lze nalézt také na stránkách České asociace paraplegiků. Nový návrh má dle informací z Aktuálně.cz zohledňovat výsledek dohody politiků s vedením spořitelny, výhrady ombudsmana, ochránců soukromí a z praxe. Informace o stávající sKartě jsou poskytnuty na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (v sekci sKarta).

21. ledna 2013 ministr Bendl představil Strategii pro růst – české zemědělství a potravinářství v rámci Společné zemědělské politiky EU po roce 2013 (.doc) neboli novou dlouhodobou (2014 - 2020) zemědělskou koncepci. Podle ministerstva je však dokument v současnosti stále v připomínkovém řízení.

Přesný počet organizací podílejících se na tomto dokumentu není znám, ale podle slov jejich představitelů se jedná nejméně o tyto tři: Agrární komora ČR, Zemědělský svaz ČR a Asociace soukromého zemědělství ČR.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Tomio Okamura v průběhu roku pravidelně médiím signalizoval, že o své kandidatuře se bude rozhodovat podle podpory v senátních volbách. Takto se vyjádřil například novinářům ČTK dne 7. června. Svou pozici pak Okamura upřesnil dne 22. srpna pro server Parlamentní Listy, kde se nechal slyšet takto:

„Já jsem samozřejmě rozhodnutý už dávno - a to, že pokud uspěju v senátních volbách a nebude lepší kandidát, který by mi skutečně vyhovoval, tak kandidovat budu".

Posuzování kvality je často velmi subjektivní, skutečností ovšem je, že nově zvolení ústavní soudci, o nichž Milan Štech hovoří, konkrétně tedy o Miladě Tomkové, Vladimíru Sládečkovi, Janu Filipovi a Jaroslavu Fenykovi, jsou mnohými kompetentními osobami považováni za uznávané odborníky. Jak uvádí zpravodajský server idnes.cz, tři noví soudci jsou také dlouhodobými profesory na českých vysokých školách:

Vladimír Sládeček je od roku 1991 profesorem na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Jan Filip je také profesorem a od roku 1995 vedoucím katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jaroslav Fenyk ve svém životopisu na stránkách vlastní advokátní kanceláře také uvádí, že od roku 1997 působí jako vysokoškolský profesor, a to na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, Fakultě práva Panevropské vysoké školy v Bratislavě a na maďarské Univerzitě Miskolc.

Co se týče renomé jednotlivých nových soudců, tak pozitivně se o jejich kvalitách vyjadřuje například Eliška Wágnerová, česká senátorka, právnička, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu. Na základě informací ze zpravodajského serveru Aktuálně.cz například hovoří o Miladě Tomkové a Jaroslavovi Fenykovi jako o "osobnostech mezi soudci". O celkové vysoké kvalitě navržených kandidátů ucházejících se o post ústavních soudců se vyjadřuje také na své internetové stránce.

Stručné představení kvalit nových zvolených ústavních soudců přináší na svých stránkách Česká televize. Vedle jejich krátkých profesních životopisů se ke kandidátům i na těchto stránkách kladně vyjadřuje řada osobností – například ministr spravedlnosti Pavel Blažek označil Jana Filipa za jednoho z nejlepších expertů na ústavní právo v Česku, dle Jana Wintra z Právnické fakulty Univerzity Karlovy je zase například Vladimír Sládeček považován za "kapacitu v oblasti správního práva".

Na základě výše nalezených informací o nových ústavních soudcích tak považujeme výrok Milana Štěcha za pravdivý.

Na základě informací o výdajích ze státního rozpočtu pro rok 2013 směrem k ÚSTR hodnotíme výrok Pavla Kováčika jako pravdivý.

Státní rozpočet na rok 2013 (Celkový přehled výdajů státního rozpočtu podle kapitol) uvádí částku, která je určena pro Ústav pro studium totalitních režimů, ve výši (.pdf) zhruba 152 milionů. V loňském roce dosáhl rozpočet (.pdf) ÚSTR zhruba výše 153,5 milionů.

Skandinávské země se v žebříčku (.pdf) Transparency International pohybují v první desítce (Dánsko a Finsko jsou dokonce na 1.místě) a Česká republika se umístila v roce 2012 na 54.místě, což je v úplně jiné části seznamu. Výrok tedy na základě seznamu TI hodnotíme jako pravdivý a Karolíně Peake tolerujeme, že Českou republiku zařadila o jedno místo výše.

Pozn.: Byli jsme upozorněni, že Finsko se sice relativně často, ale neprávem označuje za skandinávskou zemi, nicméně mezi ně nepatří. Patří do skupiny severských, nikoli skandinávských zemí. Na hodnocení výroku to však nic neměni, a proto jen upozorňujeme naše čtenáře, aby se nenechali naším zařazením Finska zmást. Za upozornění děkujeme!

Nejprve je nutné zdůraznit, že v kontextu diskuze (viz předchozí premiérovo vyjádření: "Já chci připomenout, že pořád, v rámci celé Evropské unie se pohybujeme zhruba okolo 7. místa nejnižší nezaměstnanosti.") bude část výroku "v celé Evropě" chápán jako "ve všech státech EU".

Cílem našeho ověřování bude snaha zmapovat vývoj nezaměstnanosti ve sledovaných zemích na základě dále stanovených kritérií. Jako problematické se jeví především slovo "prakticky", které automaticky zařazuje sledovaný výrok do kategorie neověřitelných. Každé takové hodnocení totiž sklouzává do kategorie subjektivity.

Nejprve srovnáme celková průměrná data za poslední dva roky. Z údajů vyplývá, že pro sedm zemí EU (Estonsko, Řecko, Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Rakousko a Velkou Británii) úplné údaje za rok 2012 nejsou k dispozici. Celkem tedy sledujeme 20 zemí, z nichž patnáctka vykazuje nárůst celkové průměrné nezaměstnanosti vzhledem k předchozímu roku. Ve čtyřech dalších případech pak nezaměstnanost klesala a u jednoho státu stagnovala.

Dále je možné porovnat tzv. očištěná data (zbavená sezónních vlivů) nezaměstnanosti v jednotlivých kvartálech minulého roku. Abychom se, stejně jako v předchozím případe, vyhnuli opětovnému vyřazení zemí, u kterých údaje za 4. čtvrtletí nejsou kompletní, porovnáme údaje za 1. a 3. kvartál roku 2012. Z nich vyplývá, že 18 z 27 sledovaných zemí ve třetím kvartálu vzhledem k začátku roku vykazuje nárůst, 8 z 27 pokles a jedna země stagnaci.

Vidíme tedy, že trend růstu či poklesu nezaměstnanosti není v jednotlivých zemích EU zcela jednoznačný a díky často chybějícím údajům i obtížně určitelný. Obecně však počty Evropanů bez práce rostou. Posouzení, zda je tomu tak "prakticky v celé Evropě", je vzhledem k nejasnému významu tohoto slovního spojení nutné (v kontextu předložených dat) nechat na čtenáři (více o tomto výroku na našem blogu).

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Zuzana Roithová hovoří o nezávislých institucích, které shromažďují informace týkající zdravotní péče v zájmu orientace spotřebitelů a státních institucí při nastavování parametrů finanční spoluúčasti pacientů. Ačkoliv ve výroku přesně neodkazuje ke konkrétním institucím, ve zmiňovaných zemích skutečně fungují nezávislé organizace s podobnou náplní práce. Ve Švýcarsku je to Federální úřad pro veřejné zdraví (ang.) s působností v oblastech drogové prevence, bezpečnosti potravin, ale i zdravotního a úrazového pojištění. V Německu pak působí Institut zdravotnické dokumentace a informací (ang.)shromažďující statistická data o léčivech, zdravotních pomůckách a podobně. Dalším příkladem může být i Agentura pro zdraví a bezpečnost potravin (ang.) v Rakousku.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací z životopisů daných osob jako zavádějící. Pavel Dobeš, bývalý ministr dopravy, se dostal do funkce už ve věku 29 let. Dále má Karolína Peake na mysli Stanislava Grosse. Ten se stal premiérem ČR až ve věku 34 let, ale i přes tuto odchylku hodnotíme výrok jako pravdivý - Stanislav Gross byl opravdu velmi mladý na pozici premiéra - byť mírně nepřesný.