Zuzana Roithová zřejmě mluví o nejasnostech kolem financování ODS, které vyšly najevo r. 1996. Tato kauza vyústila v tzv. „sarajevský atentát" a následně došlo k odštěpení části členů ODS a vytvoření Unie svobody. Následně proběhl soudní proces s místopředsedou ODS Liborem Novákem, který byl Městským soudem v Praze a následně i Vrchním soudem v Praze zproštěn obžaloby.

Nehodnotíme zapojení Václava Klause do samotné kauzy financování ODS. Ze strany Policie ČR k osobě Václava Klause totiž nepadlo obvinění. Zuzana Roithová také ve svém výroku Klause z ničeho konkrétního neobviňuje, hovoří pouze o tom že „...byl spojen s nepříjemnostmi ohledně financování jeho politické strany...".

Faktem je, že Václav Klaus byl v té době skutečne předsedou strany, kterou tato finanční kauza zasáhla a v tomto smyslu byl tedy s kauzou spojen. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož veřejné části zpráv od roku 1996 skutečně obsahují zmínky o korupci, přičemž tyto informace jsou ve většině případů vázány na organizovaný zločin v ČR.

Ve výroční zprávě za rok 2011 je celá jedna kapitola věnována tématu korupce a střetu zájmů na regionální úrovni:

"Potvrzuje se, že provázanost podnikatelské a komunální sféry je příčinou korupčních jevů při transakcích s veřejným majetkem a že klientelistické a korupční praktiky zasahují jak velká (statutární) města, tak malé obce. ..."

Výrok Miloše Zemana je pravdivý, neboť popisuje ústavní ustanovení korektně a také v otázce některých postupů Václava Klause je přesný.

Ústava České republiky popisuje pravomoc prezidenta v otázce jmenování ministrů následovně (Článek 62): "a) jmenuje (prezident republiky) a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi".

Miloš Zeman má tedy pravdu, že žádné časové ohraničení Ústava nepředpokládá, stejně tak není pro prezidenta pravomoc daného ministra nejmenovat.

Václav Klaus také skutečně nejmenoval/neodvolal ministry vždy zcela automaticky. V tomto volebním období se to týká např. ministrů za Věci veřejné, kdy premiér Nečas podal prezidentu jejich demise, Václav Klaus nicméně chtěl po premiérovi plán na další fungování vlády.

V době vlády Jiřího Paroubka pak Václav Klaus odmítl jmenovat ministrem zdravotnictví Davida Ratha, chtěl nejprve aby se nastupující ministr vzdal své prezidentské funkce v České lékařské komoře.

V Kosovu proběhly již dvoje parlamentní volby (.eng), premiérem je Hashim Thaçi.

Dlouhodobě působí v zemi jednotky KFOR (celkem 30 zemí – 23 zemí NATO), které zprvu dbaly především na bezpečnost, což v letech po proběhnuvším válečném konfliktu často zcela nezvládaly, v současné době se pak spíše snaží agendu bezpečnosti postupně předávat k zodpovědnosti místním policejním sborům, které jsou již kosovské. Již první volby proběhly podle demokratických standardů.

Karel Schwarzenberg má tak pravdu jak s vládou premiéra Thaciho, tak i v tom, že se k moci dostala na základě demokratických voleb. Centrální vláda pak skutečně kontroluje své území, od vzniku země však také díky mezinárodním vojenským silám.

Ústava v čl. 62, bodu a) přiznává prezidentu právo přijímat demise vlády a jejích členů a zároveň právo je jmenovat a odvolávat. Pro jmenování nové vlády poté, co vláda předchozí podala demisi, však nestanoví lhůtu. Čl. 62, bod d) pak umožňuje pověřit vládu v demisi vykonáváním jejích funkcí, a to až do jmenování vlády nové.

Ostatně i na webu Vlády ČR nalezneme stejnou interpretaci uvedených ustanovení: “Délka tohoto období není definována. Záleží na prezidentu republiky, kdy pověří někoho jiného sestavením vlády.” Příkladem může být první Topolánkova vláda, která vládla v demisi od 3. října 2006, kdy nezískala důvěru ve sněmovně, až do 9. ledna 2007 (dle vládního webu).

Z kontextu výroku lze usoudit, že Karolína Peake hovořila o stranách zastoupených v Poslanecké sněmovně.

Účet strany LIDEM lze opravdu naleznout na stránkách Raiffeisenbank, kde lze dohledat výdaje i příjmy strany. Z parlamentních stran má k transparentnímu účtu nejblíže TOP 09, která sice nemá veřejně přístupný účet, ale na svých stránkách zveřejňuje výpisy z účtu, na který jí přichází dary. Nemůžeme tam už však vidět, jak s prostředky strana nakládá. Ze zbylých parlamentních (sněmovních) stran ani jedna nic podobného nezveřejňuje. Z neparlamentních stran má například Strana Zelených transparentní účet na stránkách Fio banky a strana KDU-ČSL zase na svých stránkách zveřejňuje účetní uzávěrky.Výrok hodnotíme jako pravdivý, strana LIDEM je skutečně jedinou parlamentní stranou, která má transparentní účet.

Mezi odpůrce důchodové reformy, která zavádí druhý pilíř, tedy spoření do individuálních kapitálových fondů, patří i Tána Fischerová. Negativní postoj Táni Fischerové k této formě důchodové reformy lze nalézt již v roce 2010 v přepisu rozhovoru z pořadu Českého rozhlasu 2 s názvem Jak to vidí Táňa Fischerová z 30. listopadu: "...z nova opakuji, já jsem odpůrce této podoby důchodové reformy, protože si myslím, že se přesměrují peníze z veřejných fondů do soukromých a samozřejmě, že ty soukromé na tom budou vydělat, to přece každý ví, protože ty jsou založeny na zisku. Takže já to nepovažuju vůbec za dobrý nápad a pokud by se opravdu zdražilo to DPH, aby se to naplnilo, tak já bych se ani nezlobila, kdyby ministr Kalousek teda splnil svůj slib a odešel."

Negativní postoj vyjádřila např. i v průběhu 2011 (16. března a 16. září) a v roce 2012 (13. prosince).

Ústava ČR vznikala od července roku 1992, kdy byla zřízena vládní komise pro její přípravu a rovněž paralelní komise předsednictva České národní rady (první verze návrhu Ústavy ale byly vypracovány již v roce 1991). Vládní návrh Ústavy byl pak projednán a schválen na schůzi ČNR 16. prosince s účinností od 1. ledna 1993 (proces podrobně popisuje např. portál IUS Wiki, který vychází z odborných zdrojů).

Prezident Havel pak svůj slib již skutečně skládal na text nové Ústavy, nikde se nám ale nepodařilo dohledat, že by Ústava vznikala v krátkém čase z jeho přičinění. Vzhledem k nedostatečným informacím tedy hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Článek Mladé fronty DNES shrnuje dění kolem aféry Olovo. Vyplývá z něj, že dvěma podezřelými byli dva Zemanovi poradci - Zdeněk Šarapatka a Vratislav Šíma. Šarapatku obvinil sám Zeman, obviněný Šarapatka pak ale vypovídal proti Vratislavu Šímovi. Premiér Miloš Zeman zároveň oznámil, že až do ukončení policejního vyšetřování operace Olovo postavil oba své poradce mimo službu. (Radio Praha, 25.8. 2000) Trestní stíhání bylo nicméně zastaveno, jelikož dotčené jednání nebylo natolik závažné, aby se dalo kvalifikovat jako trestný čin. (iDnes.cz, 14.6.2001)

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský zastával ve vládě Miloše Zemana (po celou dobu fungování vlády) post místopředsedy vlády a předsedy Legislativní rady vlády.