Bohužel nelze jednoznačně ověřit, neboť stránky Ministerstva spravedlnosti ani životopis Zdeňka Koudelky nenabízí žádné potřebné informace. O jeho skutečném pracovním působení na ministerstvu se tak můžeme pouze dohadovat.

JUDr. Daniel Volák je 1. náměstek ministra spravedlnosti a náměstek sekce justiční. doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. je pak v současnosti státní zástupceNejvyššího státního zastupitelství a údajně stážista na Ministerstvu spravedlnosti. Na stránkách ministerstva však jeho jméno vůbec nefiguruje; s ohledem na jeho působení na NSZ (analytický a legislativní odbor) se dá však předpokládat, že by se mohl podílet na legislativě. Ať už tedy je Zdeněk Koudelka formálně podřízen Danielu Volákovi, nebo nikoliv, náměstek stále zůstává podřízeným ministra spravedlnosti, tedy i Koudelka je jeho nepřímým podřízeným; neboť jak vyplývá z organizačního řádu (první odkaz, str. 3) Ministerstva spravedlnosti ČR (účinnost od 1. 1. 2013), ministr pochopitelně řídí ministerstvo.

Výrok je pravdivý, protože Ústavní soud má pravomoc zrušit zákony a nařízení, které vydá vláda a parlament, pokud dojde k názoru, že tyto nesouhlasí s ústavním pořádkem.

V článku 87 Ústavy ČR má Ústavní soud pravomoc zrušit zákon, který není v souladu s ústavním pořádkem ČR.

Platy soudců byly původně počítány jako součin platové základny a platového koeficientu podle zákona č. 236/1995 Sb. Pro roky 2012 až 2014 bylo ale stanoveno zmražení platu na výši 56 849 Kč. Tuto změnu zákona Ústavní soud zrušil svými nálezy č. 267/2011 Sb. a č. 181/2012 Sb. Proti nim není možno odvolání, vláda i parlament tedy musí toto rozhodnutí respektovat.

Přestože menšinové vlády jsou běžným jevem v západoevropských demokraciích, jak dokládá např. práce Strom, K. (1990): Minority government and majority rule. Cambridge: Cambridge University Press., nelze bezpečně potvrdit, ani vyvrátit také využívání tzv. opoziční smlouvy jako běžného politického nástroje při tvorbě vlád.

Opoziční smlouva, doslova Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená v roce 1998 mezi ČSSD a ODS, budí dodnes kontroverze především díky ustanovení, kterým se nejsilnější opoziční strana, tedy ODS, dobrovolně zavázala nevyvolat hlasování o vyslovení nedůvěry menšinové vládě ČSSD, čímž de facto rezignovala na činnost demokratické opozice, byť zároveň nebyla součástí vlády a vytvořila vlastní stínovou vládu. S ohledem na nedostatek veřejně dostupných dat v českém, nebo v anglickém jazyce proto nelze dohledat podobné smlouvy pro náležité srovnání.

E-polis.cz: “ Empirický výzkum provedený Stromem* na vzorku čítajícím 15 demokratických parlamentních systémů v poválečném období, přinesl následující výsledky: (1) Menšinové vlády jsou napříč všemi zkoumanými parlamentními systémy jevem naprosto běžným... *Strom se zabýval politickými systémy: Belgie, Kanady, Dánska, Finska, Francie, Islandu, Irska, Itálie, Izraele, Nizozemska, Norska, Portugalska, Španělska, Švédska, Velké Británie v období 1945 – 1987.”

Několik dalších příkladů menšinových vlád z přelomu tisíciletí:

○ Švédsko 1994: sociální demokraté (I. Carlsson)

○ Itálie 1996: tzv. Olivovník - středolevá koalice (Roman Prodi)

○ Irsko 1997: Fianna Fáil s pokrokovými demokraty podporovaná nezávislými poslanci

○ Švédsko 2002: sociální demokraté (G. Persson)

○ Španělsko 2004: sociální demokraté (Zapatero)

STRMISKA, Maxmilián. Politické strany moderní Evropy: analýza stranicko-politických systémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 727 s. ISBN 8073670380.

Ministerstvo zahraničí rušilo jednotlivá obchodní oddělení na ambasádách, což postihlo zvláště obchodní rady a jejich úřednický aparát. Zároveň je však nutné dodat, že se minimálně část poptávky společností (dříve obsluhované ambasádami) po pomoci při exportu přesunula směrem k agentuře Czech Trade.

Pro doplnění uvádíme informaci agentur Mediafax, která informovala o záměru ministra Kuby na navrácení obchodních radů na jednotlivé ambasády. Tento koncept je ovšem ve stadiu příprav.

Podle Ústavy ČR, čl. 63 zastupuje republiku navenek prezident, je však obvyklé, že ho na evropské úrovni někdy nahrazuje předseda vlády (dokumentace například na stránkách vlády) nebo na nižších úrovních například jednotlivý ministři.

Jak uvedl server iHNed.cz, Václav Klaus a Petr Nečas uzavřeli v roce 2010 dohodu o zastupování republiky na nejvyšší evropské úrovni - Evropské radě. Václav Klaus se má účastnit summitů "významnějších", zejm. k vnějším vztahům unie, zatímco na setkáních k vnitřním záležitostem EU má jednat premiér Nečas.

Předseda vlády navíc nemá neomezené pravomoci k vyjednávání na Evropské unii. Na každé jednání mu Výbor pro EU schválí speciální mandát, v rámci kterého se při jednání může pohybovat. Pro ilustraci přidáváme odkaz na mandát pro předsedu vlády pro listopadové jednání Evropské rady.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož kompetenci vyjednávat a jednat za republiku nemá pouze premiér nebo vláda, byť se na něm v praxi významně podílí. Zastupování ČR navenek podle ústavy pravomocí prezidenta.

Vládou schválená hranice deficitního státního rozpočtu na rok 2012 byla 105 (.pdf - str. 1) miliard Kč. Skutečná výše deficitu za loňský rok dosáhla 101 mld. Kč, tj. 4 mld. pod schválenou hranicí. Do jaké míry je to hluboko pod hranicí, ponecháváme na každém čtenáři.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož v období od března 2012 do ledna 2013 se hlasovalo o vyslovení nedůvěry vládě pouze třikrát z iniciativy opozice. Co se týče počtu hlasů, ty však skutečně zůstávají víceméně stejné a vyvážené.

20. března 2012 - vyslovení nedůvěry (pro: 85, proti: 113)

18. července 2012 - vyslovení nedůvěry (pro: 89, proti: 89)

17. ledna 2013 - vyslovení nedůvěry (pro: 86, proti: 93)

Slovensko vstoupilo do eurozóny k 1. 1. 2009 (Oficiální stránky o zavedení eura na Slovensku). Podle průzkumu agentury Focus, který si nechala zpracovat Evropská komise v období cca rok po zavedení eura, jsou tři čtvrtiny Slováků s eurem spokojeno (Český rozhlas), jiný zdroj uvádí 80% obyvatel (iHNed.cz).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož ČSSD iniciovala hlasování o vyslovení nedůvěry vládě od roku 2010 do roku 2013 již celkem pětkrát, avšak ani v jednom případě nezískala potřebný počet hlasů.

21. prosince 2010 - vyslovení nedůvěry (pro: 80, proti: 113)

26. dubna 2011 - vyslovení nedůvěry (pro: 84, proti: 114)

20. března 2012 - vyslovení nedůvěry (pro: 85, proti: 113)

18. července 2012 - vyslovení nedůvěry (pro: 89, proti: 89)

17. ledna 2013 - vyslovení nedůvěry (pro: 92, proti: 97)

Podle informací z webu Ministerstva zahraničních věcí ČR uznala tehdejší ČSSR nároky nezávislého státu Palestina již v roce 1988.

Prohlášení a jednání oficiálních představitelů českého státu z poslední doby jsou však jiná. Při hlasování o uznání Palestiny jako nečlenského pozorovatelského státu OSN (což by de facto znamenalo její uznání) na půdě OSN v listopadu 2012 byla Česká republika jednou z devíti zemí, které hlasovaly proti tomuto členství. Podle oficiálního prohlášení ministerstva zahraničí "Česká republika je přesvědčena, že společného cíle - kterým je Stát Izrael a nezávislý, demokratický, souvislý a životaschopný Stát Palestina, žijící vedle sebe v míru a bezpečí - může být dosaženo pouze přímými jednáními. Nesouhlasíme s žádnými jednostrannými kroky, které mohou poškodit či ohrozit mírový proces vedoucí k dvoustátnímu řešení." Podobně se vyjádřil premiér Nečas i před jednáním OSN v září 2011.

Článek v Lidových novinách také popisuje, že Izrael stále vojensky kontroluje velkou část palestinských území.

Odpovídá to výroku Karla Schwarzenberga a hodnotíme jej tedy jako pravdivý.