Tento výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť dne 16. října se ministr zdravotnictví Heger nechal pro server aktuálně.cz slyšet, že ministerstvo "opravdu o nucené správě [ve VZP] neuvažuje."

Ve funkčním období dvou uvedených prezidentů byli jako předsedové vlády s minulostí v KSČ jmenováni Marián Čalfa (členem KSČ v letech 1964-1990), Jan Stráský (1964-1969), Petr Pithart (1960-1968), Josef Tošovský (1976-1989), Miloš Zeman (v období “Pražského jara”) a Jan Fischer (1980-1989). Celkem tedy 6 předsedů vlád. Na základě informací na serveru www.vlada.cz nebo na oficiálních stránkách těchto politiků tedy hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Odškodnění klientů zkrachovalých bank prošlo nakonec sněmovnou jako tzv. přílepek nikoliv k zákonu o státních symbolech (jak říkal Václav Moravec, viz záznam OVM 0:25:15), ale k zákonu o zrušení Fondu národního majetku (hlasování č. 18, v rámci něhož byl také návrh poslance Michala Doktora (ODS) pod písmenem B jako celek - hlasování č. 16).

Zákon byl přijat 23. května 2006 (poslední56. schůze volebního období 2002 - 2006), přičemž "o stejném návrhu přitom poslanci hlasovali již koncem loňského roku a poté i v březnu. V prvním případě zvedlo pro odškodnění ruku 56 poslanců, ve druhém 63."Novinky.cz Na třetí pokus byl zákon, včetně zmíněného přílepku, přijat 156 poslanci.

Na popisu legislativního procesu je vidět, že pozměňovací návrhy (.doc - str. 2), včetně toho poslance Michala Doktora (písmeno B), byly podány ve 2. čtení v podrobné rozpravě.

Táňa Fischerová kandidovala do Senátu za hnutí Zelení ve volbách v roce 2006, přičemž Klíčové hnutí bylo registrováno až v roce 2008.

Podle údajů popisujících metodiku sestavení indexu korupce ve vybrané zemi tzv. Index vnímání korupce (Corruption Perception Index) uveřejněných na webových stránkách a v dalších dokumentech mezinárodní organizace Transparency International (TI), je výrok pravdivý. TI ve své metodice pro rok 2011 uvádí, že Index vnímání korupce je souhrnný indikátor vypočítaný pomocí údajů ze 17 zdrojů poskytnutých 13 renomovanými institucemi (např. African Development Bank, Asian Development Bank, Bertelsmann Foundation a další), které měří celkový rozsah korupce (frekvence, výše úplatků) ve veřejném prostoru. Mezi zdroje informací o dílčí zemi jsou zařazeni, jak obyvatelé tak cizinci se vztahu k ní, kdy se jedná o kombinaci jejich subjektivních hodnocení založených na mixu hospodářských průzkumů, analýz ekonomického rizika a hodnocení expertů z mezinárodních institucí (přesně: “The sources used in the CPI 2011 draw on the perceptions of both resident and nonresident experts and are a mixture of business surveys, assessments by commercial risk analysts and country experts from international institutions.”) Samotný výpočet indexu se skládá ze 3 kroků z nichž poslední (předchozí dva zajišťují konvertabilitu a snižují míru zkreslení u porovnávaných zemí) zahrnuje zprůměrování všech hodnot pro zkoumanou zemi, kdy musí existovat minimální tři oddělené série dat (dílčích “indexů) a zdrojů, aby mohla být země ohodnocena.

Přesný popis všech kroků se nachází na zmíněných webových stránkách v odkazu DOWNLOAD DATA (.zip).

Totéž říká i Ombudsman Pavel Varvařovský: "Rovněž není zákonem stanovena ani sankce zastavení výplaty dávky pro případ, že si kartu nepřevezme."

Na základě informací od MPSV píše Aktuálně.cz: "Přechodná ustanovení zákona stanoví, že do dne vydání karty se dávky vyplácejí dosavadním způsobem, tedy převodem na platební účet určený příjemcem nebo v hotovosti (poštovní poukázkou)... Do dne převzetí karty má tedy příjemce nárok na to, aby mu úřad vyplácel dávky dosavadním způsobem."

Na druhou stranu je však otázka, zda a případně jak dlouho budou tato přechodná ustanovení platit - viz: "Podle neoficiálních informací se ministerstvo nyní teprve pokusí prosadit zpřísnění zákona tak, aby sankci pozastavení dávek mohlo - v případech nepřevzetí karty - použít."

Legislativa týkající se sociální reformy Tematický web Ministerstva práce a sociálních věcí

Výrok hodnotíme jako neověřitelný vzhledem k existenci různých právních intepretací.

Zákon č. 275/2012 Sb. O volbě prezidenta republiky v paragrafu 26, odstavci 6 sice uvádí, že: “(6) Opravu zřejmých písařských nesprávností nebo zjevných chyb v počítání v rozhodnutí o registraci nebo o odmítnutí kandidátní listiny provede Ministerstvo vnitra na požádání zmocněnce navrhujících poslanců, zmocněnce navrhujících senátorů nebo zmocněnce navrhujícího občana, a pokud ten nemá zmocněnce, pak přímo navrhujícího občana nebo kandidáta uvedeného na kandidátní listině nebo z moci úřední. Písemnou opravu doručí všem osobám, kterým bylo podle odstavce 3 doručováno rozhodnutí o registraci nebo o odmítnutí kandidátní listiny, jehož se písemná oprava týká, a vyvěsí ji na úřední desce Ministerstva vnitra v sídle Státní volební komise a zveřejní na svých internetových stránkách určených pro volby.” Právě tímto ustanovením Jana Bobošíková argumentuje. Avšak zodpovědný úředník Ministerstva vnitra Václav Hanych právě tuto interpretaci odmítá a tvrdí, že podle zákona nemůžeme “dělat vůbec nic.” Dodává: “ministerstvo musí vyčkat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a ten buď potvrdí stanovisko naše nebo opačné.”

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě záznamu hlasování z poslanecké sněmovny. Novela zákona o dani z přidané hodnoty byla schválena 26.9.2012. Celkem hlasovalo 91 poslanců, z toho potom 10 poslanců za Věci Veřejné, přičemž jeden poslanec Věcí veřejných byl nepřihlášen a jeden byl omluven. Odkaz na hlasování naleznete zde. Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok Petra Gazdíka je označen za zavádějící na základě dostupných informací z Českého statistického úřadu a Eurostatu.

Sociální demokracie vládla v České republice v letech 1998 až 2006 a za tuto dobu se vystřídaly čtyři vlády pod vedením Miloše Zemana (22. červenec 1998 - 12. červenec 2002), Vladimíra Špidly (15. červenec 2002 - 4. srpna 2004), Stanislava Grosse (4. srpna 2004 - 25. dubna 2005) a Jiřího Paroubka (25. dubna 2005 - 16. srpna 2006).

V dokumentu (.xls) Českého statistického úřadu nazvaném " Česká republika: hlavní makroekonomické údaje " lze vidět, že růst nad šest procent byl zaznamenán v době vlády sociální demokracie v letech 2005 (6,8%) a 2006 (7%). Tuto informaci uvádí také např. Eurostat.

Ačkoliv tedy za vlády sociální demokracie lze zaznamenat šestiprocentnní hospodářský růst, neplatí to pro všechny vlády sociální demokracie. Z tohoto důvodu je výrok označen jako zavádějící.

Na základě dohledaných informací z webu Poslanecké sněmovny a Vlády ČR je výrok hodnocen jako nepravdivý, neboť počet hlasování, který uvádí premiér Nečas, neodpovídá reálnému stavu.

Co se týká hlasování premiéra Nečase v této otázce, tak z informací webu Poslanecké sněmovny a Vlády ČR vyplývá následující. Petr Nečas měl jako poslanec jednu možnost hlasovat o tomto problému, z pozice člena vlády pak možnosti 2.

Na pořad hlasování Poslanecké sněmovny se doposud dostal 1 návrh na zřízení tohoto soudu. Šlo konkrétně o novelu zákona o soudech a soudcích, který se zmíněným počítal (návrh předkládalo zastupitelstvo Libereckého kraje). V hlasování (v 1. čtení byl návrh zamítnut) 13. prosince 2011 Petr Nečas nehlasoval, byl nepřihlášen.

Již před tímto hlasováním o tomtéž návrhu jednala Vláda ČR, ta vydala k novele zákona nesouhlasné (.pdf) stanovisko. Záznam z jednání Vlády ČR, která stanovisko vydala (12. října 2010) konkrétně uvádí, že jednání vedl předseda vlády. U zmíněného bodu (bod 3 jednání) je uvedeno, že pro nesouhlasné stanovisko hlasovali všichni členové vlády, Petr Nečas tak hlasoval proti.

V současné době leží v Poslanecké sněmovně návrh zákona skupiny poslanců o zřízení Krajského soudu v Liberci. Tento návrh je zařazen na pořad 47. schůze, která začíná 23. října 2012. Vláda však o tomto návrhu už jednala, její stanovisko (.pdf) bylo nesouhlasné. Kabinet premiéra Nečase o tomto návrhu jednal 7. března 2012, schůzi Vlády ČR řídil předseda vlády a pro toto nesouhlasné stanovisko (bod 6) hlasovali všichni přítomní členové vlády. Z výše uvedeného vyplývá, že co se týká navrženého zřízení Krajského soudu v Liberci, tak Petr Nečas hlasoval proti.

Celkově tak ze tří možností hlasoval Petr Nečas proti návrhu na zřízení Krajského soudu v Liberci dvakrát jako člen vlády, jako poslanec pak při projednávání nehlasoval vůbec. Jeho výrok je tak nepravdivý, neboť pro konkrétní opatření nehlasoval minimálně třikrát, jak sám uvádí.