Rozpočet (.pdf) (rok 2011) ministerstva práce a sociálních věcí obsahuje pouze rámcové informace, které výrok ministra Drábka nepodpoří ani nevyvrátí. Je však možné podotknout, že Národní ekonomická rada vlády (jmenovitě Aleš Michl) ve svém materiálu (.pdf) Boj proti korupci v kapitole 8 nabízí vládě jako základní reformní přístup tzv. rozklikávací rozpočet, kde by byly zveřejněny konkrétní položky, které jsou financovány z peněz daňových poplatníků. Ministerstvo práce a sociálních věcí nicméně tento přístup doposud neaplikovalo a data jím zveřejňovaná jsou velmi kusá, a nejen pro tento konkrétní výrok ministra Drábka, nicneříkající.

Státní energetická koncepce, o které ministr Kuba hovoří, bude vládě představena v srpnu. Její znění prozatím není volně přístupné, proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

První část výroku jsme zpracovali výše, druhou část ovšem musíme hodnotit jako neověřitelnou.

Věcný záměr opravdu existuje, nicméně o vlastním projednání tohoto věcného záměru zákona o státním zastupitelství ve Vládním výboru pro koordinaci boje s korupcí neexistuje zatím zápis, a toto tvrzení je tak neověřitelné. Nechceme tímto naznačit, že takové jednání se neudálo. Chceme pouze postupovat v souladu s metodikou demagog.cz, který ověřuje tvrzení politiků na základě veřejně dostupných zdrojů a tedy upozornit, že o jednání dosud neexistuje žádný záznam, a občan je odkázán pouze na dobrou víru.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Podle nálezu ústavního soudu III.ÚS 462/98 ze dne 11. 1. 2000 Sociální demokracie skutečně o Lidový dům nepřišla. Lidový dům byl od r. 1939 vlastněn akciovou společností Cíl. Dle výše zmíněného nálezu ÚS pak tato společnost měla spadat pod tehdejší Sociální demokracii: „...bylo vydáno celkem 3.500 ks číslovaných akcií na majitele; podle zjištění obecných soudů a tvrzení stěžovatelky a ČSSD držitelem všech těchto akcií byla vždy jen Československá strana soc. demokratická.“

Podle nálezu byla společnost Cíl již v počátcích své existence vystavena nepříznivým okolnostem, když byla během čtyřicátých let postavena nejprve pod správu německé firmy Erich Fucks a po skončení války následně pod československou národní správu. Státní správa pak byla zrušena r. 1946.

Podle nálezu dále Cíl a.s. existovala i po změně režimu v ČSR r. 1948: „... nevyvíjela nijakou činnost (poslední valná hromada se konala 13. srpna 1948), k jejímu zrušení jako nečinné akciové společnosti nedošlo.“Znárodnění Lidového domu pak bylo velmi specifické:„Znárodnění stěžovatelku postihlo jen v její knihtiskárenské části (tiskařské stroje a jiné technické zařízení byly vyvezeny a předány n. p. Svoboda), zatímco ostatní majetek (tj. nemovitosti včetně Lidového domu) byl jako „pro potřeby národního podniku Svoboda nepotřebný“ ponechán v původně zapsaném stavu (Cíl, a. s.)".

Stejně jako její akciová společnost Cíl, ani Československá sociální demokracie (předchůdkyně dnešní ČSSD) nezanikla, ale působila dále v exilu v zahraničí. Dle verdiktu ÚS byl tedy Lidový dům po celou dobu od r. 1948 majetkem akciové společnosti Cíl a ta byla zase majetkem Československé sociální demokracie. ČSD se posléze během devadesátých let včlenila do dnešní ČSSD, rovněž také probíhaly soudní spory o Lidový dům mezi ČSSD a státem. Soudní spor skončil rozsudkem Ústavního soudu dne 11. 1. 2000, přiznáním nároku ČSSD.