Tento výrok označujeme za pravdivý. Evropská komise skutečně v současnosti vede jednání hned s několika evropskými zeměmi o přibližně jedné třetině ohrožených operačních programů. Přesto je nutné zmínit, že důvody, kvůli kterým je čerpání evropských fondů v jednotlivých zemích ohroženo, jsou odlišné.

Operační programy, o jejichž založení vyjednává každá členská země s Evropskou komisí, zprostředkovávají prostředky fondů Evropské unie jednotlivým projektům v členských státech. Obvykle jsou změřeny tematicky či geograficky (viz kompletní seznam Regionálních rozvojových programů pro období 2007-2013).

Ministr financí Miroslav Kalousek uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál dne 20. března, že „Evropská komise přitvrdila vůči všem zemím“ a „programy byly pozastaveny v sedmnácti zemích EU“, tedy konkrétně 35 programů. Rovněž v Ekonomice ČT24 dne 21. března 2012 potvrdila mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Jana Jabůrková, že Evropská komise jedná v rámci celé Evropské unie o více než osmdesáti ohrožených operačních programech. Například v Maďarsku a ve Francii bylo již čerpání dotací pozastaveno úplně. Pokud je tedy v rámci národních, multiregionálních a regionálních programů, kterých je okolo 240, ohrožena osmdesátka programů, jedná se skutečně o 1/3.

Pro širší kontext je ale důležité se podívat na případ Maďarska. Na základě tiskové zprávy Evropské komise ze dne 22. února 2012 zjistíme, že programy byly pozastaveny plošně z důvodu selhání této země při řešení nadměrného schodku veřejných financí. Tímto krokem Evropská komise tlačí Maďarsko k přijetí efektivních opatření, která by stlačila deficit veřejných financí. Evropská komise však na základě vytýkacího dopisu poukázala na problémy České republiky při kontrole a auditech operačních programů jako takových. Přestože problémy České republiky s operačními programy nejsou z pohledu na celou EU „specifické“, důvody ohrožení programů (tzn. výtky ze strany Evropské komise) jsou v jednotlivých zemích jen obtížně srovnatelné.

Na základě informací serveru Medical tribune je výrok hodnocen jako pravdivý.

Petr Tupec má na mysli pravděpodobně nově vzniklé centrum radiologie v rámci pardubické onkologie. V článku z roku 2009 stojí " Multiscan (jde o soukromého investora) se svolením bývalého vedení kraje vybudoval od roku 2002 v Pardubické krajské nemocnici impérium za 600 milionů korun. Krajská nemocnice na novou radioterapii neměla, zastupitelstvo nebylo ochotno pumpovat do nemocnice stamiliony, a tak soukromé peníze byly pro radioterapii jedinou šancí."

Nepodařilo se nám dohledat informace o tom, jak dlouho centrum vznikalo. V oddělení onkologie jako takové ale soukromý investor působí už od roku 1992. V Pardubické nemocnici to také není žádnou výjimkou, i některá další oddělení jsou provozovány soukromými investory.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože jeho hlavní část - skutečnost, že kraj nemá na provoz investičně náročných oddělení peníze, je dokladatelná.

David Rath nehovoří v případě penzí pravdu, jejich hodnota byla v ČR v minulém roce ve srovnání s Německem mnohem vyšší než třetinová.

Statistiky Eurostatu uvádí za rok 2010 (poslední dostupná souhrnná data) míru průměrného hrubého ročního výdělku v ČR 11 312 EUR (943 EUR měsíčně), v případě Německa pak 42 400 EUR (3 533 EUR měsíčně, tj. 1/3 se rovná 1 177 EUR).

Podle ČTK pak byla průměrná měsíční penze za rok 2011 v ČR 10 557 Kč, němečtí důchodci pak za stejné období pobírali v průměru 742 EUR měsíčně, což podle tehdejšího kurzu odpovídá 18 550 Kč (1/3 = 6 183 Kč). Zatímco tedy míra české průměrné mzdy přibližně odpovídá jedné třetině té německé (jedná se o cca. 33 %), míra českých důchodů byla v minulém roce na úrovni cca. 57 % těch německých.

Tato čísla sice nemusí zcela odpovídat současné výši průměrných platů a důchodů v obou zemích, jediná vzájemně porovnatelná data se ovšem bohužel vztahují pouze k letům 2010, resp. 2011. Na základě veřejně přístupných informací tak nemluví David Rath v druhém případě pravdu a jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Vězeňská služba na svých stránkách uvádí výčet deseti vazebních věznic.

Ve statistické ročence (.pdf) Vězeňské služby ČR za rok 2011 můžeme na stránkách 34-72 nalézt tabulky, zachycující kapacitu a stav v jednotlivých věznicích k 31. 12. 2011. Pokud vyhodnotíme údaje za vazební věznice, které jsou uvedeny na stránkách Vězeňské služby, zjistíme, že k 31. 12. 2011 bylo v uvedených věznicích s kapacitou 4 742 míst 4 695 osob. To znamená, že vazební věznice byly k 31. 12. 2011 naplněné z 99 %.

Z tabulek na stranách 34 a 35 uvedeného materiálu však lze vyčíst, že ve vazebních věznicích se vyskytují jak obvinění, tak odsouzení vězni. Pokud spočítáme míru naplnění průměrných kapacit, které jsou vyčleněny pro výkon vazby, průměrnými počty obviněných osob, vyjde nám, že v 15 věznicích, ve kterých byly v roce 2011 vězněny také obviněné osoby, byly části vyčleněné pro výkon vazby naplněny průměrně ze 105 %.

Pro doplnění se můžeme podívat také na statistiku (.pdf) za měsíc březen 2012, konkrétně na tabulku XIII - Stav využití ubytovacích kapacit ve vazebních věznicích a věznicích Vězeňské služby ČR k 31.3. 2012. K 31. 3. 2012 bylo uvězněno 2 556 obviněných osob a kapacita vyčleněná pro výkon vazby činila 2 430 míst. Z toho vyplývá, že tato kapacita byla využita ze 105 %.

Pokud bychom zjišťovali stav naplnění kapacit ve vazebních věznicích, uvedených Vězeňskou službou ČR, k 31. 3. 2012 bez ohledu na to, zda se jedná o obviněné nebo odsouzené osoby, ze statistiky za měsíc březen vyplývá, že v těchto vazebních věznicích, s kapacitou 4 925 osob, jich bylo umístěno celkem 5 185, což odpovídá naplnění kapacity ze 105 %.

Nejnovější údaj o počtu obviněných ve výkonu vazby a kapacitě výkonu vazby je z 8.6. 2012. K tomuto datu činila naplněnost 98,75%.

Ani jeden z námi zjištěných údajů tedy neodpovídá údaji, který uvádí ministr Pospíšil. S ohledem na výše uvedené dostupné informace tedy hodnotíme výrok ministra Pospíšila jako nepravdivý.

Na základě oficiálního vyjádření z policejního prezidia České republiky o neexistenci přesné definice termínu bagatelní trestná činnost hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Dagmar Bednarčíková, vrchní komisařka, Policejní prezidium České republiky, uvedla v emailové komunikace toto: "Naše statistiky pojem bagatelní trestná činnost neznají. Přesná definice termínu bagatelní trestná činnost neexistuje. Hovoří-li se o snižování administrativy u policie, ministerstvo vnitra a ministerstvo spravedlnosti tak označují trestné činy s horní trestní sazbou tři roky."

Pro příklad a lepší pochopení problematiky přikládáme níže uvedené vyjádření a statistiky, které se nám podařilo dohledat.

Jak se lze dočíst v tiskovém prohlášení Moravskoslezského kraje, pojmem bagatelní kriminalita, případně bagatelní trestná činnost, se obecně rozumí kriminalita, která není příliš závažná a je na hranici mezi přestupkem a trestným činem; patří sem například kapesní krádeže nebo krádeže věcí z vozidel.

O této trestné činnosti je navíc ve stejné zprávě uvedeno toto. "Policisté mají při pátrání po pachatelích těchto činů ztíženou úlohu - potýkají se u nich s neexistencí svědků, minimem zajištěných stop, a často také nezodpovědným přístupem občanů ke svým vlastním věcem. Pachatelům pak stačí ke krádeži pár sekund."

Pokud se rozhodneme vycházet ze statistik Policie ČR, které jsou nejrelevantnějším ukazatelem kriminality v zemi, tak se bagatelní kriminalitě blíží nejvíce tzv. prosté krádeže. Police ČR (.pps, str.15) do této kategorie řadí následující:

• krádeže kapesní
• krádeže věcí z automobilu
• krádeže motorových vozidel
• krádeže součástek motorových vozidel
• krádeže jízdních kol.

Statistika (.xls) Police České republiky se poté blíží hodnotám, které udává ministr vnitra Kubice. Objasněnost tzv. krádeží prostých je opravdu velmi nízká. Za období 1.1.2010 - 31.12.2010 činily objasněné případy pouze 16,58%, v období 1.1.2011 - 31.12.2011 to poté bylo 17,81%.

Antimonopolní úřad 27. září 2011 zakázal ministerstvu práce a soc. věcí uzavřít na základě veřejné soutěže na provoz sociálních karet smlouvu. Toto rozhodnutí zrušil (.pdf) 9. prosince.

Problémem bylo, že ministerstvo nepoužilo zadávací řízení podle §21 zákona o veřejných zakázkách. O veřejnou zakázku podle ministerstva nejde proto, že systém nebude provozován za úplatu.

To nakonec antimonopolní úřad uznal (.pdf) a ministr má tedy pravdu, že podle předepsaných pravidel nebylo ministerstvo povinno postupovat jinak.

Výrok hejtmana Haška je nepravdivý. David Rath neodstoupil během 24 hodin od svého zadržení, nýbrž to učinil během asi 43 hodin.

Server iHNed zpracoval chronologicky významné momenty při vypuknutí kauzy Rath. David Rath byl zadržen policií 14. května v cca 20:00. Na pozici hejtmana Středočeského kraje pak rezignoval (Idnes - .jpg) 16. května v 15 hodin a v 16 hodin vystoupil z ČSSD.

Michal Hašek explicitně uvádí "během 24 hodin" a z tohoto důvodu tedy musíme hodnotit jeho výrok jako nepravdivý.

Tento souhrn výroků hodnotíme jako pravdivý.

Řeč je o tzv. konvergenčních kritériích. Princip 3 % znamená, že "poměr schodku veřejných financí a hrubého domácího produktu nesmí překročit 3 %". Princip 60 % znamená, že "poměr veřejného dluhu a hrubého domácího produktu nesmí překročit 60 %".

ČSSD ve svém volebním programu z roku 2006 (.pdf), konkrétně v šestém bodě "Deseti závazků občanům České Republiky" na straně 10, uvádí slib: "Nadále budeme snižovat tempo zadlužování a udržovat nízký podíl veřejného dluhu k HDP. Učiníme vše potřebné pro přijetí společné měny euro v roce 2010." Na straně 34 je pak explicitně řečeno: "Hlásíme se k Paktu stability a růstu". Podobně na své stránce Hodnoty, cíle a principy ČSSD je znovu uvedena "podpora zavedení eura a začlenění ČR do hospodářské a měnové unie."

V roce 2006 byl dluh veřejných rozpočtů v poměru k HDP podle Eurostatu 28.3 % a schodek veřejných financí 2,4 %. Čísla se liší podle zvolené metodiky. Podle Českého statistického úřadu to bylo 29,4% a 2,6 %. Nicméně obojí potvrzuje slova Lubomíra Zaorálka.

Výrok je pravdivý jak v konstatování trvajícího poklesu chovů vepřového a růstu produkce především řepky, tak ve zdůvodnění spočívajícím ve vysokých nákladech na chov vepřového.

Např. Komoditní karta Vepřové maso březen 2012 (.docx) ministerstva Zemědělství (MZ) obsahuje statistiky za poslední roky, které jasně demonstrují dlouhodobý pokles chovu vepřového. Situaci chovu vepřového pak shrnuje internetový zemědělský portál Agroweb:

"V posledních třech letech však pokles produkce výrazně zrychlil a toto odvětví zemědělské výroby doslova bojuje o přežití. Ceny jatečných prasat se propadly na patnáctileté minimum a český trh je stále více zásoben masem ze zahraničí. Mnoho zemědělských podniků proto z ekonomických důvodů od výroby ustupuje a chovy prasat zcela ruší." Nejnovější dostupná Situační a výhledová zpráva Olejniny (.pdf) z prosince 2009 pak konstatuje:

"Veškeré sklizené řepkové semeno nachází uplatnění na domácích i zahraničních trzích. Řepka olejná představuje v České republice pro pěstitele jednou z rentabilních komodit. V České republice se zavedení povinného přimíchávání biosložek do pohonných hmot od 1. září 2007 projevilo výrazným nárůstem výroby metylesteru řepkového oleje a tím i zvýšenou poptávkou po řepkovém semeni. Zvyšující se poptávka na domácím, ale hlavně na zahraničním trhu měla vliv navýrazný růst CZV, deklarovaných hodnot při zahraničním odchodu a hlavně cen burzovních." Pěstování řepky se tedy vyplácí. Petr Šilar ve svém výroku poukazuje na dlouhodobý jev českého zemědělství a tím je pokles živočišné výroby, nejvíce právě u chovu vepřového, a naopak růst výroby rostlinné, nejvíce u řepky olejné. Jeho slova potvrzuje i Petr Bendl v úvodním slovu ministra zemědělství Zprávy o stavu zemědělství ČR za rok 2010 (.pdf):

"Dlouhodobě rentabilní komoditou zůstává také řepka. Dalšími významnými olejninami jsou slunečnice, mák setý a hořčice setá. České zemědělství dlouhodobě trápí pokles živočišné výroby, zejména u prasat, drůbeže a jatečného skotu." Podobně zpráva ministerstva zemědělství Zemědělství 2010 v tab. 1: SZÚ - Výsledky účtu výroby - uvádí, že index let 2010 a 2009 je u souhrnné rostlinné produkce (ukazatel 10) 104,8, kdežto u živočišné produkce (ukazetel 13) 95,9. Jde tedy o růst u rostlinné a pokles u živočišné výroby.

Zbývá snad jen dodat, že výraz zemědělci chápeme jako označení celého sektoru, v němž probíhají zmíněné změny. Velmi těžko bychom totiž pouze z veřejně dostupných zdrojů ověřovali, jestli každý konkrétní zemědělec skončil s chovem vepřů a místo toho začal s produkcí právě a jen řepky.

Na základě statistik OECD tento výrok označujeme za nepravdivý.

Poslední dostupné informace OECD o délce roční pracovní doby jsou z roku 2010. Údaje pro rok 2011, které mohou vypadat jinak, zveřejněny nejsou. Přesto se poslanec Opálka přímo odvolává na údaje OECD, a z tohoto důvodu budeme považovat za výchozí poslední dostupná data, tzn. data z roku 2010.

Tato data České republice přisuzují průměrně 1 947 pracovních hodin ročně, což je méně než 2 000. Přitom poslanec Opálka hovoří o "více než 2 000 hodinách" za rok. Proto hodnotíme výrok jako primárně nepravdivý, protože poslanec chybně pracuje s čísly a upravuje je ve svůj prospěch.

Zavádějící se může zdát srovnání se Spolkovou republikou Německo. Německo se skutečně nachází pod hranicí 1 500 pracovních hodin ročně, avšak tato země je extrémním příkladem, a je pod hranicí průměru zemí OECD, tj. 1 749 pracovních hodin ročně. Vhodnější srovnání tak představuje srovnání s průměrem, než s jedinou zemí vytrženou z kontextu. Dále nás poslanec těmito čísly přirovnává k Řecku či Korei. Kromě Řecka a Korey však komunistický poslanec "zapomněl" zmínit další země, které jsou v žebříčku před Českou republikou, např. Chile, Maďarsko a Rusko, či jí jsou velice blízko, jako např. Polsko.

country20062007200820092010Korea2 3462 3062 2462 2322 193Greece2 1482 1152 1162 1192 109Chile2 1572 1652 1282 0952 068Russian Federation1 9992 0001 9971 9731 976Hungary1 9891 9851 9861 9681 961Czech Republic1 9971 9851 9921 9421 947Poland1 9851 9761 9691 9481 939zdroj OEDC