Europoslankyně a předsedkyně ÚV KSČM Kateřina Konečná ve svém videu hovoří o možných dopadech Dohody o spolupráci v oblasti obrany mezi Spojenými státy americkými a Slovenskou republikou. Tuto dohodu 9. února schválil slovenský parlament a následně ji ratifikovala také prezidentka Zuzana Čaputová.

Co se týče počtu vojáků, kteří by se měli v rámci spolupráce pohybovat na slovenském území, samotná dohoda neuvádí jejich přesný plánovaný počet. Dokument totiž pouze opravňuje (str. 4) americké vojenské jednotky využívat předem dohodnutá operační zařízení a prostory, konkrétně vojenská letiště Malacky-Kuchyňa a Sliač (str. 21). Dodejme, že na základě tohoto dokumentu má Slovenská republika možnost získat od USA dar přes 100 milionů dolarů (2,1 miliardy korun) na modernizaci těchto letišť.

Podle tzv. interpretační doložky americké strany, kterou zveřejnilo slovenské Ministerstvo zahraničních věcí, dohoda především stanovuje podmínky spolupráce Slovenska a USA a „není rozhodnutím ani jedné ze stran“ vyslat konkrétní personál. O příchodu amerických vojáků na Slovensko přitom i nadále bude rozhodovat slovenský parlament anebo vláda. „Tato smlouva žádným způsobem neomezuje kompetenci vlády a Národní rady rozhodovat o každém jednom vstupu ozbrojených sil, amerických či jiných,“ uvedl k tomu slovenský ministr zahraničí Ivan Korčok.

Zmiňme, že o třech tisících amerických vojáků mluvili například někteří opoziční poslanci. Slovenský ministr obrany Jaroslav Naď však 8. února uvedl, že vláda počítá s tím, že na Slovensko vojáků USA nepřijede více než sto.

Dále také uveďme, že 3 tisíce vojáků zmiňovala slovenská opozice i v souvislosti s několik let plánovaným mezinárodním cvičením Saber Strike 2022. Toho by se na Slovensku sice skutečně měly zúčastnit zhruba 2,5 až 3 tisíce vojáků USA. Na cvičení, které bude probíhat v první polovině března, by měli společně spolupracovat příslušníci amerických a slovenských ozbrojených sil. Slovenské Ministerstvo obrany uvedlo, že toto cvičení nemá souvislost s obrannou dohodou USA a Slovenska, která v současnosti ještě ani není platná. Z jejího textu vyplývá, že v platnost může vstoupit nejdříve v dubnu 2022 (str. 19). Ministerstvo také dodalo, že zahraniční vojáci po konci cvičení Saber Strike 2022 slovenské území opustí.

Co se týče trestněprávní odpovědnosti amerických vojáků, je pravdou, že v rámci dohody se slovenská strana skutečně zříká (str. 10) možnosti stíhat trestné činy, a to ve prospěch americké strany. I přesto jí stále náleží pravomoc toto rozhodnutí v konkrétních případech odvolat:

„Slovenská republika uznává zvláštní důležitost disciplinární kontroly ozbrojených sil USA nad jejími příslušníky a vliv, který má taková kontrola na operační připravenost. Slovenská republika proto na žádost Spojených států a na podporu svého závazku o vzájemné obraně tímto uplatňuje svoji suverénní diskreční pravomoc vzdát se svého přednostního práva na výkon trestní pravomoci podle článku VII odstavce 3 písm. c) NATO SOFA. V konkrétních případech trestných činů, které mají pro Slovenskou republiku zvláštní význam, mohou slovenské orgány toto vzdání se pravomoci odvolat, a to písemným vyhlášením (…)."

To, že dohoda neznamená definitivní zřeknutí se trestněprávní jurisdikce Slovenské republiky, dokládá (str. 2–3) také předkládací zpráva: „Přenos trestní pravomoci na orgány Spojených států amerických podle této dohody je možné v kterémkoliv případě odvolat a tedy uplatnit jurisdikci Slovenské republiky. Přenos trestní pravomoci na orgány Spojených států amerických touto dohodou neznamená beztrestnost pachatelů a obětem trestných činů musí být poskytnuto plné odškodnění. Všechny aktivity vykonávané na základě této dohody se budou vykládat a vykonávat způsobem, který plně respektuje suverenitu Slovenské republiky, její právní předpisy a její mezinárodní závazky.“

Na závěr tedy shrňme, že na Slovensku by v době mezinárodního cvičení Saber Strike 2022 měly být zhruba 3 tisíce amerických vojáků. Cvičení bylo nicméně dlouho plánováno a s obrannou dohodou mezi USA a Slovenskem podle tamní vlády nesouvisí, tito vojáci by také měli v polovině března Slovensko opustit. Zástupci slovenské vlády poté uvedli, že ve spojitosti s obrannou dohodou bude na území Slovenska působit maximálně stovka amerických vojáků.

Dále uzavření dohody neznamená beztrestnost amerických vojáků na slovenském území, jak tvrdí Kateřina Konečná. I přes uzavření dohody je Slovenská republika plně suverénním státem, který má v případě potřeby právo uplatňovat svoji jurisdikci, proto tento výrok hodnotíme jako nepravdivý. 

Na začátek uveďme, že předsedkyně ÚV KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná ve svém výroku hovoří o Dohodě o spolupráci v oblasti obrany mezi vládou Slovenské republiky a vládou Spojených států amerických. Tuto dohodu schválil 9. února 2022 slovenský parlament.

Co se týče první části výroku, v předkládací zprávě (.pdf) této dohody výslovně uvedeno, že USA na území Slovenské republiky nesmí umístit jaderné, biologické, či chemické zbraně: „Tato dohoda neumožňuje na území Slovenské republiky přítomnost jaderných zbraní, biologických nebo chemických zbraní vzhledem k tomu, že by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky Slovenské republiky.“

Zmiňovaným mezinárodním závazkem, na základě kterého není možné na Slovensku jaderné zbraně umístit, je například Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT). Hlavním cílem (čl. 2) této smlouvy je závazek, že státy, které jaderné zbraně nevlastní, se vzdávají práva je vyrábět nebo jinak přímo či nepřímo získat. Interpretace tohoto ustanovení nicméně není dodnes vyjasněná (.pdf, str. 10–11). Podle amerického výkladu umístění jaderných zbraní na území ne-jaderného státu nevede k porušení NPT, jelikož nedochází k předání kontroly nad jadernou zbraní druhému státu. Jiní signatáři NPT se však s touto interpretací neztotožňují. NPT v článku 2 přímo zakazuje transfer jaderných zbraní do státu, který smlouvu ratifikoval. Jelikož v současnosti na Slovensku nejsou (.pdf) umístěny žádné jaderné zbraně (na rozdíl od některých jiných evropských zemí), jejich dovezení na Slovensko by dle striktní interpretace bylo porušením NPT.

Zásadní změna fungování vzdušného prostoru SR, díky které by Spojené státy mohly „opanovat“ vzdušný prostor, v dohodě (.pdf) uvedena není. Dohoda pouze povoluje letadlům ozbrojených sil USA přelety nad územím SR a také jejich přistávání a vzlety (str. 10), pro něž mohou využít především vojenská letiště Sliač a Malacky-Kuchyňa (str. 21). Na základě žádosti může být umožněno také dočasné využití jiných veřejných či soukromých pozemků (str. 5).

Dohoda nicméně zároveň ustanovuje (.pdf, str. 3), že veškeré aktivity amerických vojáků na území SR budou probíhat v souladu se suverenitou Slovenské republiky, právními předpisy Slovenské republiky a jejími mezinárodními závazky. Je tedy patrné, že příslušníci americké armády nemohou porušovat zákony SR, tudíž nesmí beztrestně narušovat ani vlastnická práva jejích občanů. 

Spornou částí dohody (.pdf, str. 10) s ohledem na porušování práva by mohla být tato část: „Slovenská republika uznává zvláštní důležitost disciplinární kontroly ozbrojených sil USA nad jejími příslušníky a vliv, který má taková kontrola na operační připravenost. Slovenská republika proto na žádost Spojených států a na podporu svého závazku o vzájemné obraně tímto uplatňuje svou suverénní diskreční pravomoc vzdát se svého přednostního práva na výkon trestní pravomoci (…).“

Slovensko se tedy sice v rámci této dohody vzdává svého práva na stíhání trestných činů amerických vojáků, ale ponechává si pravomoc toto stanovisko v konkrétních případech odvolat (.pdf, str. 10): „V konkrétních případech trestných činů, které mají pro Slovenskou republiku zvláštní význam, mohou slovenské orgány toto vzdání se pravomoci odvolat (…).“ Citované pasáže jsou také důležité pro další námi ověřovaný výrok Kateřiny Konečné o trestní odpovědnosti přítomných příslušníků armády USA.

Na závěr pro kontext doplňme, že se v rámci NATO nejedná o ojedinělou smlouvu. Dohodu o spolupráci v oblasti obrany (DCA) s USA podepsalo 23 z celkem 30 členských zemí. Například Maďarsko (.pdf) nebo Polsko (.pdf). Na webových stránkách Ministerstva obrany Slovenské republiky je k dispozici také tabulka (.pdf), která porovnává znění dohod jednotlivých států. 

Žádná část dohody (.pdf) Spojeným státům neumožňuje umísťovat jaderné zbraně, ovládnout vzdušný prostor nebo omezit práva občanů Slovenské republiky. Část výroku o jaderných zbraních dohoda dokonce přímo odmítá. Z těchto důvodů výrok Kateřiny Konečné hodnotíme jako nepravdivý.

Kateřina Konečná hovoří o průzkumu agentury MEDIAN SK, který se uskutečnil na konci ledna. Průzkum pracoval s reprezentativním vzorkem 1006 respondentů (.pdf, str. 3) a zkoumal názory a postoje obyvatel Slovenska (str. 1). Jedna z otázek průzkumu se týkala právě schválení dohody s USA o spolupráci v oblasti obrany (.pdf, str. 20). 32 % dotazovaných se tehdy skutečně vyslovilo pro. Doplňme, že nejčastěji se jednalo o obyvatele Bratislavského kraje ve věku 18–29 let anebo voliče hnutí Progresívne Slovensko (PS) nebo vládních stran OĽANO a Sloboda a Solidarita (SAS). Opačný názor na uzavření dohody mělo 54 % respondentů.

Co se týče umístění vojáků USA na slovenském území, 29 % občanů Slovenska by jejich přítomnost nevadila, 64 % naopak ano (.pdf, str. 19). Doplňme, že respondenti v průzkumu mimo jiné odpovídali také na otázky ohledně volební účasti, volebních preferencích, důvěře v mezinárodní organizace a konfliktu na Ukrajině.

Výsledky šetření v den jeho zveřejnění, tedy 2. února, publikovala také slovenská veřejnoprávní RTVS na svých webových stránkách i v hlavní televizní zpravodajské relaci (video, čas 18:34).

Pro kontext dodejme, že obranná dohoda Slovenska s USA upravuje právní podmínky a postavení americké armády na Slovensku, přičemž se jedná hlavně o posílení východní hranice Severoatlantické aliance. Ve slovenské společnosti způsobuje velké napětí.

Dohodu schválil slovenský parlament a následně ji ratifikovala prezidentka Zuzana Čaputová. Ta k dohodě prosadila tzv. interpretační doložku, podle níž se dokumentem „nezřizují vojenské základny na Slovensku ani se na jeho území neumisťují například jaderné zbraně a o působení amerických vojáků v zemi bude nadále rozhodovat slovenská vláda či parlament“.

Nejprve dejme výrok do kontextu. Ve středu 9. února 2022 schválil slovenský parlament dohodu o obranné spolupráci s USA. Díky ní může americká armáda využívat dvě vojenská letiště na Slovensku. Slovensko pak na oplátku získá 2,1 miliardy korun na jejich modernizaci. Dokument již ratifikovala i prezidentka Zuzana Čaputová. Opoziční strany ale s dohodou nesouhlasí.

Dne 8. února se před budovou Národní rady konala demonstrace proti této vojenské dohodě. Veřejnoprávní televize RTVS informovala, že se shromáždily stovky demonstrantů, podle slovenského Denníku N se protestu zúčasnily zhruba dva tisíce lidí. Prvotní odhady tipovaly 3 až 5 tisíc demonstrujících. Obdobná demonstrace, pouze v menším měřítku, se odehrála i 26. ledna, kdy přišlo protestovat zhruba tisíc lidí.

Samotná schůze slovenské Národní rady 8. února se neobešla bez několika incidentů poslanců krajně pravicové strany ĽSNS (Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko), v jejímž čele stojí Marian Kotleba. Poslanci z řad Kotlebovců blokovali řečnický pult, narušovali (video, čas 50:12) vystoupení ministra obrany, pískali na píšťalky (video, čas 13:35), polili ukrajinskou vlajku vodou či strhli jinému poslanci respirátor z tváře. 

Schůze však přesto trvala dlouho do večera. Poslední přerušení nastalo kolem 20:30, kdy jeden z poslanců za ĽSNS spustil v jednací místnosti zvuk sirény z vlastních vnesených reproduktorů a narušoval tak vystoupení ostatních poslanců (video, čas 05:04:36). Krátce před 22. hodinou si pak poslanci kvůli narušování schůze odhlasovali ukončení rozpravy. Pro návrh hlasovali poslanci z OĽaNO, SaS, Sme rodina a Za ľudí, tedy stran, které tvoří současnou vládní koalici. Druhý den se pak o obranné dohodě s USA rovnou hlasovalo.

Uveďme, že předsedkyně ÚV KSČM Kateřina Konečná svůj výrok doplňuje (video, čas 1:28) slovy: „Zakázali vystoupit lidmi voleným poslancům. Tohle není demokracie.“ Rozprava o obranné dohodě tedy sice byla ukončena, důvodem však bylo především narušování průběhu schůze opozičními poslanci. O ukončení schůze z těchto důvodů mluvil v parlamentu již odpoledne 8. února například předseda Národní rady Boris Kollár. Doplňme také, že opoziční poslanci ĽS Naše Slovensko pískotem rušili (video, čas 51:00) vystoupení například i Roberta Fica (SMER-SD), který je rovněž opozičním poslancem a obrannou dohodu také kritizoval.

Na závěr tedy shrňme, že kvůli dohodě o obranné spolupráci Slovenska s USA vyšlo do ulic demonstrovat několik tisíc lidí. Parlament však rozpravu o této dohodě neukončil kvůli těmto protestům či kvůli průzkumu, podle něhož uzavření dohody podporuje jen třetina Slováků, což Kateřina Konečná ve videu také zmiňovala (video, čas 1:14). Důvodem ukončení schůze byly obstrukce poslanců opoziční strany Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko. Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš (ANO) tento výrok směřuje k současnému ministru financí Zbyňku Stanjurovi (ODS). Reaguje tak například na kritiku (video, 25:10) Zbyňka Stanjury vůči bývalé ministryni financí Schillerové (ANO) kvůli růstu státního dluhu. Babiš také vzkazuje ministru financí Stanjurovi, že má „dost peněz“ a ať „neškrtí“ ekonomiku. Zjevně tedy poukazuje na to, že snaha nynější vlády snížit deficit letošního státního rozpočtu podle něj není opodstatněná. V následujících odstavcích se proto podíváme na dva makroekonomické ukazatele, které zachycují „kvalitu“ veřejných financí ve vztahu k rozpočtovému deficitu, respektive dluhu.

Níže uvedený graf, který vychází z posledních dostupných dat (.pdf) Eurostatu, ukazuje výši vládního dluhu vyjádřenou v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) v rámci všech členských zemí Evropské unie. Z něj je patrné, že český vládní dluh byl (.pdf, str. 2) ve 3. čtvrtletí roku 2021 6. nejnižší v EU a odpovídal 40,5 % HDP.

Ministr financí Stanjura, kterého zde Andrej Babiš kritizuje, však vyjádřil obavu z růstu dluhu, nikoli z jeho výše. Musíme tedy sledovat i tempo zadlužování ČR, tedy vývoj poměru vládního dluhu k HDP. Česká republika si v této statistice vede dobře v posledním mezičtvrtletním srovnání: za 3. čtvrtletí roku 2021 poklesl vládní dluh ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 2,2 p. b. (.pdf, str. 4), což je 6. nejlepší hodnota mezi zeměmi EU. Mezičtvrtletní srovnání je však výrazně ovlivněno krátkodobými sezónními výkyvy ve vývoji dluhu. Pro posouzení vývoje dluhu v delším časovém období je tak vhodnější meziroční srovnání, které zobrazuje následující graf.

Poslední dostupná data ukazují, že Česká republika v meziročním srovnání zvýšila svůj dluh ku HDP. Ve 3. čtvrtletí 2021 navýšila (.pdf) dluh o 2,4 p. b., a Česko se tak zařadilo v uvedeném srovnání na druhý konec žebříčku – je 6. nejrychleji se zadlužující zemí. V předchozích čtvrtletích však tempo českého zadlužování bylo v evropském srovnání spíše průměrné a v druhé polovině roku 2020 se ČR zadlužovala jedním z nejpomalejších temp v EU.

Srovnání meziročních nárůstů dluhu vůči HDP je v čase poměrně proměnlivé a pochopitelně souvisí i s vývojem opatření v době pandemie covidu-19. Evropské státy tak sledují stejný trend, zejména v posledním roce však došlo i k výrazným změnám v žebříčku tempa zadlužování unijních zemí. ČR se přitom neumisťuje na vysokých příčkách a data za poslední dostupné čtvrtletí u Česka dokonce ukazují 6. nerychlejší růst.

Vraťme se tedy k výroku Andreje Babiše. Jelikož si jej vykládáme jako odkaz na výši českého vládního dluhu, sledujeme, zda je dluh v evropském srovnání skutečně jeden z nejnižších. V tom má bývalý premiér pravdu. Zároveň ale v rámci kritiky současných kroků Fialovy vlády (a ministra financí, který je znepokojený aktuálním růstem státního dluhu) opomíjí nynější tempo zadlužování Česka ve srovnání s ostatními unijními státy. Byť je ukazatel tempa zadlužování poměrně kolísavý, dle nejnovějších dostupných dat Eurostatu patří Česko mezi nejrychleji se zadlužující státy a ani v předchozích čtvrtletích nepatřilo Česko v tomto aspektu mezi státy s „nejlepšími financemi“. Andrej Babiš tedy správně popisuje stav zadlužení Česka ve srovnání se zeměmi EU, opomíjí ale nynější trend zadlužování, ve kterém Česko mezi nejlepší nepatří. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako zavádějící.

Pro kontext uveďme, že Andrej Babiš ve svém videu (čas 0:13) nabádá ministra financí Zbyňka Stanjuru, aby přistoupil k odpuštění daně z přidané hodnoty u elektřiny a plynu na rok 2022, jak navrhovala bývalá vláda. Zároveň totiž poukazuje na současnou situaci v Polsku, kde v rámci boje proti inflaci došlo ke snížení DPH u pohonných hmot a elektřiny a k odpuštění DPH u většiny druhů potravin. Polsko tento svůj záměr zveřejnilo 25. listopadu 2021. Poslanec Babiš také poukazuje na to, že této situace využívají k nákupům v Polsku také Češi.

Zároveň vyzdvihuje, že ministryně financí Alena Schillerová rozhodla o mimořádném prominutí DPH za dodání elektřiny a plynu za listopad a prosinec 2021 již 20. října 2021. 

Doplňme, že tento krok v říjnu 2021 označovali experti za problematický a uváděli, že by dokonce mohl hrozit postih ze strany EU. Ministerstvo financí tak odeslalo dopis (.pdf) eurokomisaři Paolo Gentilonimu, kde vysvětluje své kroky a doufá v pochopení Evropské komise. V prosinci pak tehdejší ministryně financí Schillerová uvedla, že za dočasné zrušení DPH u těchto položek nedojde k sankcionování ČR. O dalším prodloužení prominutí DPH u energií se však nová vláda rozhodla nejednat.

Ke snížení DPH u elektřiny (z 21 na 6 %) přistoupila například Belgie. Na svém twitterovém účtu to 1. února 2022 oznámil belgický premiér Alexander De Croo. Na prudký nárůst cen energií reagovalo v polovině října 2021 schválením snížení energetických daní pro rok 2022 také Nizozemí.

Španělsko pak schválilo snížení DPH u elektřiny z 21 na 10 %. Plošné snížení se týká pouze ohrožených skupin obyvatel, ostatním budou daňové úlevy uznávány podle nasmlouvaného výkonu a měsíčních poplatků za elektřinu. Rozhodnutí vlády se v médiích objevilo již 21. června 2021.

Na závěr tedy shrňme, že k odpuštění DPH za energie skutečně jako první v Evropě přistoupila Česká republika. Španělsko svůj záměr sice schválilo již o několik měsíců dříve, v jeho případě nicméně nedošlo k odpuštění DPH, pouze k jejímu neplošnému snížení. Nizozemí a Belgie pak daně také pouze snížily, navíc s pozdější platností než ČR. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém videu mluví o vyjádřeních Jozefa Síkely v nedělních Otázkách Václava Moravce na ČT. Český ministr průmyslu a obchodu zde opravdu zmínil vypínání elektřiny, konkrétně 6. února 2022 prohlásil (video, čas 34:40): „Nelze těm lidem, kteří si nebudou moct ty energie dovolit, tu energii vypínat, to není možné v 21. století v Evropě (…).“

V případě druhé citace o speciálních tarifech je už situace trochu složitější. Jozef Síkela v nedělní debatě mluvil o speciálním tarifu jako o jedné z možností, kterou vláda zvažuje. „Samozřejmě těch cest je více, vy můžete mít speciální tarify pro ty postižené domácnosti. Je to cesta, kterou některé státy šly. Je to taky model, na který se musíme podívat,“ uvedl tehdy Síkela (video, čas 35:06). Neřekl tedy, že chce speciální tarif přímo zavést, ale pouze ho zmínil jako jedno z potenciálních řešení. Výrok Andreje Babiše z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Pro úplnost doplňme, že například server Seznam Zprávy o Síkelových vyjádřeních v České televizi informoval v článku s titulkem „Nemůžeme chudým vypnout elektřinu, říká Síkela. Chce pro ně speciální tarif“. Právě z článku Seznam Zpráv tedy Andrej Babiš ve videu nejspíš citoval. Podobnou zkratku v titulku pak použil i web Echo24.cz. 

Na závěr dodejme, že Andrej Babiš ve svém videu (čas 0:37) odsuzuje možnost speciálních tarifů pro domácnosti ohrožené energetickou chudobou se slovy: „Trošku mimo pane ministře, vůbec tomu nerozumíte, jak byste ho chtěl udělat.“ Určitá forma speciálních tarifů pro chudší domácnosti v některých evropských zemích nicméně již delší dobu existuje. V Belgii funguje takzvaný „sociální tarif“, který dovoluje rodinám s nižšími příjmy využívat zvýhodněných cen energií. Podobný druh sociálního tarifu mají také v Řecku.

Česká pirátská strana 4. února 2022 informovala, že odeslala na Ministerstvo průmyslu a obchodu návrh (.pdf) na zavedení bonusu na energie. Příspěvek by měl být podle Pirátů určen všem bez výjimky. Podle návrhu by měl každý občan nárok na bonus 200 až 400 korun měsíčně. V případě čtyřčlenné domácnosti by se tedy jednalo o 9 600 až 19 200 korun za rok. Konkrétní částka by přitom závisela na výši výnosů z dražeb emisních povolenek, ze kterých by se celý projekt primárně financoval. Celkově Piráti počítají s 25- až 50miliardovou zátěží státního rozpočtu (str. 4).

O způsobu vyplácení tohoto bonusu se podle Pirátů bude teprve jednat. Jednou z možností je, že by stávající dodavatelé energií svým odběratelům snížili faktury za energie a dostali by za to náhradu od státu (.pdf, str. 4). Druhou možností by pak bylo vyplácet bonus skrze běžné součásti dávkového a daňového systému.

Co se týče návrhů vlády Andreje Babiše, mluvil bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček ve druhé polovině září 2021 o plánu zavést tzv. energetické šeky. Ty měly pomoci kompenzovat vysoké ceny energií především nízkopříjmovým rodinám, tedy asi 800 tisícům domácností. V říjnu poté někdejší kabinet svůj plán pozměnil a jako jednodušší řešení představil záměr odpustit všem domácnostem poplatky za obnovitelné zdroje energie (OZE), které tvoří část výsledné ceny energií. „Nakonec to bude pro všechny domácnosti, aby to bylo spravedlivé. Bude to do částky 495 korun za megawatthodinu, nicméně bude to pouze do průměrné spotřeby domácnosti. Když to přepočteme na finance, půjde o necelých 1 500 korun na domácnost za rok,” řekl k návrhu Havlíček na tiskové konferenci 13. října.

18. října následně tento plán na svém jednání probírala vláda. O dva dny později pak Havlíček jako ministr průmyslu a obchodu předložil vládě novelu zákona o podporovaných zdrojích energie, která by měla odpuštění poplatků umožnit. 2. prosince 2021 byl návrh novely (.pdf) předložen ve Sněmovně, která ho měla projednávat 15. prosince. K tomu nicméně nakonec nedošlo, protože Sněmovna v novém složení odmítla schválit program schůze. Uveďme, že poslanci tehdy měli probírat i další hojně diskutovaný návrh z pera Babišova kabinetu, a to zrušení DPH za energie.

Bývalá vláda plánovala v rozpočtu vyčlenit na odpuštění poplatků za OZE maximálně 8 miliard korun. Zároveň v té době schválila návrh na převedení části peněz z výnosů z aukcí emisních povolenek do státního rozpočtu. Tyto zdroje chtěla použít „na zmírnění sociálních dopadů rostoucích cen energií pro domácnosti“. 

Doplňme také, že Česká pirátská strana se ve svém návrhu vymezuje (.pdf, str. 4–5) vůči systému odpouštění DPH u energií, který byl v platnosti v listopadu a prosinci 2021 a jehož prodloužení na rok 2022 navrhovala minulá vláda. Podle Pirátů totiž „zvýhodňovalo vysokopříjmové domácnosti, které mají v průměru vyšší spotřebu energie a díky zrušení DPH by od státu získaly více peněz než středněpříjmové a nízkopříjmové domácnosti“ (.pdf, str. 4). Tento argument zmiňujeme z důvodu, že říjnový návrh bývalé vlády funguje na podobném principu. Částka měla být vypočítávána podle spotřeby domácnosti. „Protože každá megawatthodina se rovná 495 korunám, tak tato částka bude odpuštěna. (…) Pokud někdo bude mít nižší spotřebu, například dvě megawatthodiny, tak to bude 1000 korun podpory,“ upřesnil Havlíček. Je však nutné dodat, že návrh počítal se zastropováním kompenzace na průměrné spotřebě domácnosti, která by představovala příspěvek ve výši 1 500 Kč ročně.

Na závěr tedy shrňme, že oba návrhy hovoří o rozdílných kompenzačních částkách, tudíž i rozdílných dopadech na státní rozpočet. Návrh Pirátů také, na rozdíl od návrhu bývalé vlády, která částku plánovala vypočítávat ze spotřeby, počítá se stejnou částkou pro všechny. Částka by se následně upravovala pouze podle příjmů z prodeje emisních povolenek. Princip kompenzací je nicméně velmi podobný: V obou případech se jedná o plošné bonusy, které mají domácnostem pomoci vypořádat se se zdražováním energií, a jejich financování mají – alespoň zčásti – pokrýt výnosy z prodejů emisních povolenek. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Rada České televize je podle zákona orgánem, kterým se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize. Její členy volí Poslanecká sněmovna, a to na návrh různých organizací a sdružení. Každý rok pak Rada ČT vydává výroční zprávu o činnosti České televize, kterou musí předložit Poslanecké sněmovně. Pokud by pak následně Sněmovna dvakrát po sobě tuto výroční zprávu neschválila, má právo Radu ČT odvolat.

V březnu minulého roku schválila (.pdf, str. 4) Rada ČT výroční zprávu za rok 2020. V jednom ze závěrů konstatuje (.pdf, str. 115), že Česká televize v roce 2020 splnila obecný cíl médií veřejné služby. Zároveň však uvádí (.pdf, str. 115), že hnutí SPD dostalo oproti ostatním politickým stranám neadekvátní prostor. Doplňme, že toto tvrzení se do zprávy dostalo poměrně krátce před závěrečným hlasováním Rady a mnozí její členové nesouhlasili (.pdf, str. 4) s tím, aby ho text obsahoval.

3. února letošního roku zasedal Volební výbor Poslanecké sněmovny, který se zabývá mediální problematikou, a doporučil (.pdf) poslancům, aby zmiňovanou zprávu neschválili. Pro hlasovalo 8 členů, 4 se zdrželi a proti nezvedl ruku nikdo. Důvodem nesouhlasného postoje výboru je nicméně pasáž o údajně neadekvátním zastoupení hnutí SPD. Potvrzuje to na svém Facebooku poslankyně Voborská i poslanec Jakob z TOP 09, který stanovisko navrhnul. Větu o zastoupení SPD ve vysílání považují za problematickou i poslanci Bendl a Nováková. Pasáž o SPD na výboru kritizoval i generální ředitel ČT Petr Dvořák, protože prý nemá oporu v datech a je zavádějící.

SPD skutečně dlouhodobě tvrdí, že Česká televize neplní cíl médií veřejné služby, jak napsal ve svém tweetu poslanec Foldyna. Zmiňovaný cíl je ve výroční zprávě uváděn (.pdf, str. 104) jako „Cíl 1 – Poskytování zpravodajských a publicistických informací, udržování a rozvoj občanské společnosti a demokracie“. Uveďme, že například v létě roku 2019 předseda hnutí SPD Tomio Okamura na půdě Sněmovny řekl, že se Česká televize chová jako utržená ze řetězu a má nevyvážené zpravodajství. Na svých sociálních sítích označil televizi za manipulativní například v únoru 2015, červnu 2016, lednu a prosinci 2018, lednu a září 2019, červenci 2020 nebo březnu 2021.

Na závěr se zaměřme na hodnocení celého výroku poslance Foldyny. Výroční zpráva Rady ČT skutečně uvádí, že televize naplnila obecný cíl médií veřejné služby. Volební výbor Poslanecké sněmovny nedoporučil schválení této zprávy a SPD kritizuje veřejnoprávní televizi dlouhodobě. V těchto třech tvrzeních má tedy Jaroslav Foldyna pravdu. Úskalí tweetu je ale jinde. Jaroslav Foldyna nesouhlasné stanovisko výboru interpretuje jako nespokojenost s plněním činnosti ČT, a to i přesto, že jeho kolegové z volebního výboru veřejně uvedli, že ve výroční zprávě považují za problematickou právě zmínku o SPD. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Poslanec Bašta svými slovy odkazuje na dění na rusko-ukrajinské hranici, kde lze od druhé poloviny ledna sledovat stupňující se napětí, které znepokojuje i západní státy. 

Ukrajinská vláda v pondělí 24. ledna 2022 stáhla návrh zákona, který se týkal reintegrace oblasti Donbasu a Krymu. Od roku 2014 je východoukrajinská oblast Donbasu v rukou proruských separatistů a Krym je anektován Ruskem. Média interpretují stažení návrhu zákona jako ústupek ze strany Ukrajiny, aby Rusko přistoupilo na schůzku v tzv. normandském formátu. Doplňme, že současná napjatá situace má vícero příčin a návrh zákona je pouze jedním z mnoha faktorů, které přispěly k nedůvěře mezi Ruskem a Ukrajinou.

Ve středu 26. ledna 2022 se pak v Paříži sešli zástupci Ukrajiny, Ruska, Francie a Německa. Francie a Německo v tzv. normandském formátu fungují jako zprostředkovatelé, kteří mezi Ruskem a Ukrajinou umožní jednání, jež by měla vést k ukončení konfliktu. 

V předchozích týdnech již jednali zástupci USA a Ruska ve švýcarské Ženevě. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock a americký ministr zahraničí Blinken se shodli na diplomatickém řešení konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou na schůzi 20. ledna 2022. Rusko ovšem neustoupilo ze svých požadavků a neprojevilo snahu o deeskalaci konfliktu.

Před zmiňovaným 24. lednem, kdy ukrajinská vláda stáhla návrh zákona o reintegraci Donbasu a Krymu, tedy ruská strana žádný podnět k deeskalaci napětí neučinila. Ukrajinská vláda tedy skutečně byla v rámci dvou stran konfliktu tou první, která k takovému kroku přistoupila. Krátce poté následovalo jednání v tzv. normandském formátu, jak uvádí Jaroslav Bašta. Ten se však dopustil také dvou nepřesností: o stažení návrhu zákona rozhodla vláda, nikoliv prezident Zelenskyj, a nestalo se tak v úterý, ale v pondělí. Jedná se však o drobné nepřesnosti a vzhledem ke zbývajícím částem výroku, ve kterých poslanec Bašta správně popsal vývoj událostí v rámci rusko-ukrajinského sporu, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.