Andrej Babiš ve svém novoročním projevu uvádí, že za vlády Petra Fialy vzrostlo zadlužení Česka více než během tří a půl předchozích vlád. Ve výroku nespecifikuje, o kterých předchozích kabinetech přesně mluví, v rámci našeho ověření se proto zaměříme na jednotlivé kabinety, které postupně předcházely vládě Petra Fialy. Šlo přitom o vládu Jiřího Rusnoka, vládu Bohuslava Sobotky a první a druhou vládu Andreje Babiše. Není zřejmé, co Andrej Babiš myslí slovem „půl“ vlády.

Z výroku předsedy hnutí ANO Babiše také není jasné, zda mluví o státním nebo vládním dluhu. Státní dluh vzniká především hromaděním schodků státního rozpočtu. Na jeho výši mají vliv také některé další faktory (.pdf, str. 3, 16–17), a státní dluh se tak v daném roce může zvýšit i o větší sumu, než je hodnota deficitu státního rozpočtu. Tento státní dluh představuje více než 90 % dluhu sektoru vládních institucí, který je také známý jako vládní či veřejný dluh. Ten se skládá kromě státního dluhu také například i z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů.

Nominální státní dluh

Vláda Jiřího Rusnoka se ujala funkce 10. července 2013, přičemž státní dluh ke konci června dosahoval 1,678 bilionu Kč (.pdf, str. 1) a na konci roku 2013 mírně vzrostl na 1,683 bilionu Kč. Během následné Sobotkovy vlády státní dluh klesal.

Od roku 2018 nominální hodnota státního dluhu začala růst. Na jeho konci dosáhla 1,622 bilionu Kč (.pdf, str. 21) a zvedla se i v roce 2019. Hranici dvou bilionů korun poté státní dluh překonal v roce 2020. Na konci roku 2021, kdy Babišova vláda předala moc kabinetu Petra Fialy, činil státní dluh 2,466 bilionu Kč (.pdf, str. 21). V porovnání se stavem na začátku Rusnokovy tak státní dluh vzrostl cca o 788 miliard Kč.

Data za rok 2024 nebyla ke dni zveřejnění projevu Andreje Babiše finální. Z dat za třetí čtvrtletí roku 2024 vyplývá, že se státní dluh vyšplhal na 3,334 bilionu Kč (.pdf, str. 10). Dle predikce v publikaci „Strategie financování a řízení státního dluhu České republiky na rok 2024“ (.pdf) by měl státní dluh za celý rok 2024 činit 3,367 bilionu Kč (str. 12). Oproti začátku působení Fialova kabinetu se tak nominální státní dluh podle odhadu zvýšil přibližně o 901 miliard Kč.

Jak lze z následující tabulky vyčíst, pokud sečteme celkový růst státního dluhu za období působení čtyř předchozích vlád, jedná se dohromady o výše zmíněných 788 miliard Kč. To je o 113 miliard Kč méně, než kolik představuje celkový nárůst dluhu za Fialovy vlády –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ten činí 901 miliard Kč. Finální hodnota státního dluhu za rok 2024 je však ke dni zveřejnění Babišova projevu pouze odhad, a výsledné částky se tak mohou ještě změnit.

Státní dluh v poměru k HDP

Kromě nominální výše je ale zapotřebí dluh srovnávat také v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP). S tímto podílem několikrát pracuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a Národní rozpočtová rada uvádí, že „pokud si chce kdokoli udělat co nejpřesnější obrázek o tom, jak se státům a vládám daří vyrovnávat se svými dluhy, je vhodné kromě absolutní výše dluhu sledovat také poměr dluhu vůči hrubému domácímu produktu“.

Co se tedy týče státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP), na konci roku 2021 odpovídal státní dluh ve výši 2,466 bilionu Kč (.pdf, str. 21) v přepočtu 39,1 % tehdejšího HDP. Pokud k výpočtu použijeme data z poslední makroekonomické predikce Ministerstva financí, ke konci roku 2024 se dluh dle odhadu (.pdf, str. 12) zvýšil o 3,1 procentního bodu (p. b.) na 42,2 % HDP.

V době působení posledních vlád zaznamenal státní dluh v poměru k HDP vývoj v obou směrech. Na začátku působení úřednického kabinetu Jiřího Rusnoka, totiž odpovídal 40,4 % tehdejšího HDP, postupně poklesl až na 27,9 % v roce 2019, zatímco na konci roku 2021 to v přepočtu bylo již zmiňovaných 39,1 % (.pdf, str. 21). K největšímu nárůstu přitom došlo za působení vlády Andreje Babiše v letech 2020 a 2021, v souvislosti s epidemií covid-19 i na základě výrazného navýšení výdajů státního rozpočtu.

Vládní dluh v poměru k HDP

Co se týče vládního dluhu, který jsme na začátku odůvodnění zmínili, jeho výši v poměru k HDP pravidelně vyčísluje Ministerstvo financí (.pdf, str. 14). Data o tomto veřejném dluhu je možné najít i na webu unijního statistického úřadu Eurostat.

Jak ukazuje následující graf, dluh sektoru vládních institucí v poměru k HDP se mezi začátkem Rusnokovy vlády a koncem druhé vlády Andreje Babiše snížil. V období let 2013 až 2019 totiž došlo k jeho setrvalému poklesu a začal opět stoupat až v roce 2020. Na konci působení Babišova kabinetu činil veřejný dluh 40,7 % HDP a v porovnání s rokem 2013 klesl o 3,4 p. b. V prvních letech vlády Petra Fialy přitom vzrostl o 1,4 p. b.

Závěr

Nominální státní dluh za vlády Petra Fialy podle odhadu Ministerstva financí vzrostl o 901 miliard Kč. Za období čtyř předchozích vlád – tedy za první a druhé Babišovy vlády, Sobotkova kabinetu a Rusnokovy vlády – vzrostl dohromady o 788 miliard Kč. Není zjevné, u kterého kabinetu Babiš mluví o „půli“ vlády, ovšem i při započítání celých čtyř vlád je růst nominální výše dluhu menší než za dosavadní působení vlády Petra Fialy. Andrej Babiš ovšem pomíjí ukazatel výše dluhu vůči HDP, který je vhodnější pro srovnání v čase a lépe ukazuje schopnost státu vyrovnat se s dluhovým zatížením. K nejvyššímu nárůstu dluhu vůči HDP přitom došlo právě za působení vlády Andreje Babiše. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v kontextu výroku kritizuje politiku vlády Petra Fialy a přisuzuje jí odpovědnost z propadu reálných mezd v posledních letech. Situaci v Česku srovnává v mezinárodním měřítku a naráží na to, že byla v roce 2021, tedy v posledním roce působení Babišova kabinetu, lepší než v roce 2024.

Vyspělé země

Vyspělost států lze posuzovat z několika hledisek. K nejběžněji používaným indikátorům, jejichž pomocí lze srovnat situaci v jednotlivých zemích, patří zejména výše hrubého domácího produktu (HDP) v přepočtu na obyvatele. Jelikož ale statistiky HDP vypovídají jen o ekonomickém rozvoji státu, používají se ke srovnání vyspělosti zemí i jiné ukazatele životní úrovně. Tím nejčastěji využívaným je tzv. index lidského rozvoje (HDI), který zohledňuje např. i délku života.

Jednou z dalších definic vyspělé země je členství (.pdf, str. 13) v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), do které Česká republika patří. Právě OECD zveřejňuje porovnání ekonomik členských zemí, a to včetně růstu reálných mezd. Ke dni zveřejnění videa publikovala data týkající se pouze roku 2023. Podle nich se reálné mzdy oproti roku 2021 propadly nejvíce v Estonsku a druhý nejvýraznější pokles nastal v Česku.

Reálné mzdy v roce 2024

Reálná mzda je termín, kterým se označuje skutečná mzda snížená o míru inflace. Zohledňuje se tedy, kolik zboží si lidé za vydělané peníze koupí. Obdobný výrok pronesl předseda hnutí ANO i ve svém loňském novoročním projevu.

Data o vývoji reálných mezd sbírá také např. Mezinárodní organizace práce (ILO), specializovaná organizace OSN usilující o prosazování sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných pracovních práv. Ta na rozdíl od OECD vydala i data týkající se roku 2024 (.xlsx). Jak ukazuje následující graf, z dat ILO (.xlsx, list „Real wage growth“) vyplývá, že v České republice byl propad reálných mezd mezi lety 2021 a 2024 v porovnání s ostatními státy OECD nejvyšší. K největším poklesům reálné mzdy v zemích OECD došlo v roce 2022. V roce 2023 už ale v řadě států rostly, zatímco v Česku pokračovalo jejich snižování. Růst reálných mezd se v ČR obnovil teprve v roce 2024.

Závěr

Reálné mzdy v České republice mezi lety 2021 a 2024 poklesly o 7,6 %, jak vyplývá z dat Mezinárodní organizace práce. Jednalo se o nejvyšší propad mezi vyspělými státy OECD. Lidé si tak za svůj plat skutečně mohli koupit méně než v roce 2021. Výrok Andreje Babiše z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizuje vládu Petra Fialy, přičemž se zaměřuje mimo jiné na ekonomickou situaci v České republice. Zmiňuje především růst spotřebitelských cen a chudoby, na jejíž hraně se podle něj ocitly 3 miliony domácností.

Chudoba domácností

Projekt Život k nezaplacení, který zpracovává Český rozhlas společně s výzkumnou společností PAQ Research, rozlišuje domácnosti v příjmové chudobě a nízkopříjmové domácnosti bez větších úspor. Ty definuje jako domácnosti, jejichž čistý měsíční příjem nepřekračuje medián mezd a jejichž finanční rezerva zároveň vystačí maximálně na jeden měsíc. V metodických poznámkách k projektu je upřesněno, že vychází z hranice chudoby, kterou stanovil ČSÚ v roce 2019, tj. 12 818 Kč, a pro následující měsíce ji vždy navyšuje podle míry inflace oproti předchozímu měsíci.

Dle posledních dat z listopadu 2024 se v příjmové chudobě nacházelo 11 % z celkového počtu 4 545 489 domácností, tedy asi 500 tisíc. V kategorii nízkopříjmových bez větších úspor bylo 21 % – tedy přibližně 955 tisíc – domácností. Naopak 68 % (zhruba tři miliony) domácností patří mezi standardně zajištěné.

Eurostat a ČSÚ

Míru chudoby v zemích EU sleduje také statistický úřad Eurostat, který pracuje s ukazatelem rizika ohrožení příjmovou chudobou. To představuje podíl lidí, jejichž příjmy se pohybují pod 60 % mediánu, tedy pod úrovní příjmu, kterého dosahuje polovina obyvatel země. Tomuto údaji se také říká hranice chudoby. Její přesnou hodnotu v České republice stanovuje Český statistický úřad (ČSÚ), za rok 2023 odpovídala příjmu 16 774 Kč měsíčně pro domácnost jednotlivce. Pod hranicí příjmové chudoby se nacházelo 9,8 % Čechů, což odpovídá asi milionu obyvatel (nikoli domácností).

ČSÚ sleduje také počet materiálně a sociálně deprivovaných domácností. Za ty jsou považované takové domácnosti, které si nemohou z finančních důvodů dovolit pět a více z třinácti sledovaných položek. V roce 2023 bylo v Česku takových domácností 6,3 % z 4 545 489 hospodařících domácností, tedy asi 286 tisíc.

Dalším ukazatelem Eurostatu je riziko chudoby nebo sociálního vyloučení (AROPE). To představuje podíl lidí, kteří spadají alespoň do jedné ze tří následujících kategorií:

• jsou ohroženi již zmíněnou příjmovou chudobou,
• žijí v materiálně a sociálně deprivované domácnosti,
• žijí v domácnosti s velmi nízkou pracovní intenzitou, jejíž členové v produktivním věku v předchozím roce neodpracovali více než 20 % své potenciální pracovní doby.

V roce 2023 bylo v Česku chudobou podle této širší definice ohroženo 12 % lidí, což bylo nejméně ze států EU. Experti však upozorňují na to, že tato statistika měří spíše nerovnost v rozdělení příjmů v dané zemi. Pod hranicí chudoby se může v jiných státech nacházet více lidí kvůli vyššímu mediánu mezd, který zvyšuje i hranici chudoby.

Zpráva Poverty Watch

V říjnu 2023 se uskutečnila konference Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN), na které byla představena Zpráva o stavu a vývoji chudoby v ČR 2023, kterou EAPN každoročně zpracovává a která se později stává také součástí celoevropské zprávy „Poverty Watch“ (.pdf). I autoři této zprávy se vůči metodice Eurostatu vymezili (.pdf, str. 2) a navrhovali porovnávat příjmy českých domácností s mediánem příjmů v celé Evropě, protože mediánový příjem v České republice je podle nich zpravidla nízký.

V textu publikovaném na webových stránkách organizace EAPN, který informoval o konané konferenci, stojí, že „ohroženo chudobou je v ČR téměř 15 % obyvatelstva a více než 10 % obyvatel ČR žije již pod hranicí chudoby“. V textu ovšem není zmíněný zdroj, ze kterého organizace vychází. Ve zprávě Poverty Watch (.pdf, str. 15) autoři pouze píší, že „v ČR žije asi milion lidí na hranici chudoby, velké množství lidí se ale zároveň nachází i těsně nad touto hranicí“. Konkrétní číslo se přitom ve zprávě nenachází (.pdf).

Seznam Zprávy později informovaly o tom, že během tiskové konference předseda EAPN Karel Schwarz (.pdf) upřesnil, že „velkým množstvím“ jsou „podle odhadů až dva miliony lidí“. Tyto údaje pak převzala některá média, která uváděla, že na hranici chudoby žijí tři miliony lidí. Podle Seznam Zpráv ale experti nechtěli zprávu komentovat a poukazovali na to, že tato iniciativa nepřesně interpretuje zdroje, jejichž údaje navíc nelze ověřit. Ani toto číslo se každopádně hodnotě uváděné Andrejem Babišem neblíží, protože se vztahuje k počtu lidí, nikoliv domácností. Dle posledního sčítání lidu v roce 2021 žije v jedné domácnosti průměrně 2,15 osoby.

Závěr

Výzkumný projekt Život k nezaplacení, který připravuje Český rozhlas společně s agenturou PAQ Research, uvádí, že v listopadu 2024 se v Česku v příjmové chudobě nacházelo 11 %, tedy zhruba 500 tisíc, domácností. Dalších 21 %, tedy asi 955 tisíc domácností, pak projekt označuje jako nízkopříjmové. Číslo uváděné Andrejem Babišem nepotvrzují ani žádná data ČSÚ či Eurostatu. O stejné hodnotě se mluvilo pouze v souvislosti se zprávou Poverty Watch, označovala ale pouze počet osob, nikoliv domácností. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako nepravdivý.

Školkovné

Jako školkovné se označovala sleva na dani, která umožňovala rodičům odečíst z daní náklady spojené s umístěním dítěte do předškolního zařízení. Roční strop slevy odpovídal měsíční minimální mzdě, v roce 2023 si tak bylo možné snížit daň až o 17 300 Kč. Zrušení školkovného bylo součástí vládního konsolidačního balíčku (.pdf, str. 226, 390 z 1312), který Parlament schválil na podzim 2023.

Ministerstvo financí tento krok zdůvodňovalo tím, že slevu uplatňovaly zejména středně a vysokopříjmové skupiny obyvatel s dostatečně vysokým základem daně. Lidé s nízkými příjmy podle ministerstva naopak slevu zpravidla nevyužívali, protože jejich základ daně byl příliš malý. Vypočtenou daň z příjmu totiž u nich zcela pokryla už základní sleva na poplatníka a školkovné si tak neměli z čeho odečíst.

Sleva na manželku/manžela

Prostřednictvím konsolidačního balíčku z roku 2023 došlo také k úpravě slevy na manželku či manžela. Podle dřívějších pravidel mohl tuto daňovou úlevu využít člověk, jehož manžel (nebo registrovaný partner) měl příjmy nižší než 68 000 Kč ročně. Od roku 2024 ale vláda přidala novou podmínku, podle které slevu mohou čerpat pouze rodiče dítěte do věku tří let (.pdf, str. 226 z 1312). Sleva na manželku tedy sice stále existuje, Fialův kabinet ale její čerpání omezil.

Závěr

Vláda Petra Fialy zrušila školkovné, tedy daňovou slevu na umístění dítěte do předškolního zařízení. V případě slevy na manželku sice nedošlo k úplnému zrušení, nově ji ale mohou využívat jen rodiče dětí do tří let. Rodičům starších dětí tak Fialův kabinet skutečně „sebral“ možnost tuto slevu uplatnit. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se ve svém novoročním projevu zaměřoval mj. na ekonomickou situaci v České republice a kritizoval některé z kroků vlády Petra Fialy. Negativně hodnotí mimo jiné zrušení některých slev na dani a navrhované zvýšení koncesionářských poplatků. Mluví přitom o částce, o kterou si podle něj budou muset domácnosti za televizi a rozhlas nově připlatit.

Poplatky pro ČT a ČRo

Výši koncesionářského poplatku pro Českou televizi (ČT) i Český rozhlas (ČRo) upravuje zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. V současné době je poplatek stanoven na 135 korun měsíčně za televizi a 45 korun měsíčně za rozhlas. Tyto poplatky u ČT i ČRo tvoří většinu jejich příjmů, jelikož nemohou mít takové zisky z reklam jako komerční televize.

Návrh novel zákona o České televizi, o Českém rozhlasu a rozhlasových a televizních poplatcích (.pdf) předložila vládní koalice Sněmovně v červnu 2024, kdy jej prezentoval ministr kultury Martin Baxa (ODS). Návrh mj. obsahuje zvýšení koncesionářských poplatků, a to o 15 korun u ČT a o 10 korun u ČRo. Měsíčně by tedy dle návrhu poplatky činily 150 korun za televizi a 55 korun za rádio (.pdf, str. 15 ze 164). Za rok by tak domácnosti na koncesionářských poplatcích zaplatily 2 460 korun, zatímco dnes tato částka činí 2 160 korun.

V červenci minulého roku začala návrh projednávat Poslanecká sněmovna. Návrh prošel prvním čtením, kdy poslanci vládních stran kromě Michaely Opltové (STAN) a tří zástupců ODS podpořili ukončení rozpravy a naopak všichni kromě tří poslanců ODS hlasovali proti zamítnutí návrhu.

Poslanci o návrhu znovu jednali v prosinci 2024, a to ve druhém čtení. Obecná rozprava tehdy trvala skoro šestnáct hodin, a vládní koalice proto prosadila hlasování v pevně stanovený čas. Konec rozpravy podpořili všichni přítomní poslanci vládních stran, pouze zástupci opozičních hnutí ANO a SPD hlasovali proti. Návrh tedy prošel druhým čtením. O definitivní podobě návrhu má Sněmovna jednat nejdříve ve druhé polovině ledna.

Vládní koalice původně počítala se zavedením nové výše poplatků od ledna 2025. Dle slov poslance Marka Bendy (ODS) se schválení do konce roku 2024 nepovedlo kvůli obstrukcím ze strany opozice. Ministr kultury Baxa předpokládá, že k růstu poplatků dojde v první polovině roku 2025.

Závěr

Pokud by došlo k úplnému schválení vládního návrhu, který zvýší měsíční koncesionářský poplatek na 150 korun za Českou televizi a 55 korun za Český rozhlas, vyšplhaly by se poplatky na 2 460 korun za rok. Celkově by si tak domácnosti připlatily o 300 korun více oproti současnému stavu. Jelikož předseda hnutí ANO Babiš svým výrokem vyvolává dojem, že je rozdíl mezi nynější a zvýšenou částkou markantnější, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Andrej Babiš v novoročním projevu Fialovu kabinetu vyčítá, že občanům zrušila některé daňové výhody. Přitom si ale podle něj vláda během svého působení výrazně zvýšila platy, přičemž tento růst podpořili politici vládních stran. Dodává, že zvyšování platů má ještě pokračovat.

Platy představitelů státní moci a dalších politiků

Platy ústavních i dalších soudců se odvíjejí od platové základny, která se počítá vynásobením průměrné mzdy za předloňský rok a zákonem určeného koeficientu, který činí 2,822 (.pdf, str. 61–⁠⁠⁠⁠⁠⁠62 z 1312). Platová základna představitelů státní moci se od roku 2024 odvíjí od výše platů soudců.

Platovou základnu pro poslance určuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí. Členům dolní komory poté náleží plat, který se odvíjí z této platové základny koeficientem ve výši 1,08. Koeficient se pak dále zvyšuje podle toho, jaké funkce poslanci zastávají. Vedle tohoto základního platu mají poslanci nárok i na náhrady, např. na reprezentaci, cestování nebo na stravné (.pdf).

Vývoj platu politiků

Poslanecká sněmovna za vlády Andreje Babiše schválila zmrazení platů představitelů státní moci pro rok 2021 kvůli ekonomické situaci, kterou způsobila pandemie covidu-19. Platy politiků tak zůstaly stejné jako v roce 2020 (.pdf, str. 5–6). Nezvedly se ani následující rok, kdy vládu převzal kabinet Petra Fialy. Sněmovna totiž zmrazení platů schválila v lednu 2022 v rámci úsporných opatření (.pdf, str. 5). Od roku 2020 až do konce roku 2022 tak základní plat premiéračinil 243 800 Kč, ministrů 173 200 Kč a poslanců 90 800 Kč.

Platy už se dále nezmrazovaly a od ledna 2023 skokově vzrostly téměř o 13 %, což souviselo právě s předchozím dlouhodobým zmrazením. Díky tomu si premiér přilepšil o 31 tisíc Kč, ministři o 22 100 Kč a řadoví poslanci o 11 600 Kč. Fialův kabinet tedy k dalšímu zastavení růstu platů politiků nepřistoupil, což ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka zdůvodňoval tím, že jsou jejich platy navázané s platy soudců a státních zástupců. Ti proti zmrazení dříve protestovali.

Na základě konsolidačního balíčku, který během roku 2023 prosadila Fialova vláda, se koeficient pro výpočet platu soudců snížil ze 3 na výše zmíněných 2,822. Jak jsme popsali výše, platová základna představitelů státní moci je od roku 2024 navázána právě na výši platů soudců a kvůli těmto změnám se tak pro rok 2024 de facto zastavil i růst platu politiků. Premiérovi a předsedům Sněmovny a Senátu se plat zvedl pouze o sto korun, zatímco plat ministrů a poslanců zůstal stejný.

Co se týče růstu platů poslanců a dalších ústavních činitelů na rok 2025, podle původního plánu Fialova kabinetu měly vzrůst od ledna o téměř 14 %. Vláda růst obhajovala rozhodnutím Ústavního soudu (ÚS), který ovšem rozhodoval o ústavnosti změn v platebních podmínkách pro soudce, a nikoliv pro politiky. ÚS totiž v květnu 2024 shledal, že snížení koeficientu pro výpočet platové základny z trojnásobku na 2,822násobek průměrné mzdy nebylo řádně odůvodněno. Vláda nakonec navrhla nižší růst platů, konkrétně zvýšení o 6,9 %.

Parlament ke dni zveřejnění Babišova projevu tento vládní návrh na růst platů o necelých 7 % zatím neschválil. Návrh pouze prošel prvním a druhým čtením ve Sněmovně a ke dni zveřejnění Babišova projevu čekal na stanovisko Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. Opozice už na podzim 2024 zablokovala zrychlené projednání, o které usilovaly strany vládní koalice. Jednání o návrhu tak měli poslanci na programu až v polovině ledna 2025 (.pdf).

V případě schválení by politikům vzrostly platy o přibližně 7 až téměř 20 tisíc Kč. Nejvíce by si polepšil premiér a předsedové parlamentních komor, kterým by plat vzrostl právě o necelých 20 tisíc Kč. Členům vlády by se pak platy zvýšily takřka o 14 tisíc Kč, zatímco řadovým poslanců zhruba o 7 tisíc Kč.

Zmíněný vládní návrh počítá také s návratem k výpočtu platu soudců na základě trojnásobku průměrné mzdy (.pdf, str. 2 z 24), ovšem až od roku 2026. Zvýšení soudcovských platů by tedy znamenalo, že v roce 2026 by politikům a dalším ústavním činitelům vzrostly platy o 13,6 %.

Náhrady poslanců

Kromě základních platů se zvyšovaly i paušální náhrady. Např. víceúčelová paušální náhrada, u které má každý poslanec nárok na nejméně 40 % platové základny, v roce 2022 představovala minimálně zhruba 33 600 Kč. O rok později už nejmenší paušální náhrada vzrostla na 38 tisíc Kč.

Závěr

V roce 2022, tedy v prvním roce Fialovy vlády, platy kvůli prosazenému zmrazení zůstaly na stejné úrovni jako v roce 2021. Platy se zvýšily pouze dočasně v lednu 2022. Mezi rokem 2022 a 2023 už ale došlo k nárůstu platů poté, co se je vláda rozhodla dále nezmrazovat. Předsedovi vlády stoupl plat o 31 tisíc Kč, ministrům o 22 100 Kč a řadovým poslancům o 11 600 Kč. Pro rok 2024 zůstaly platy kvůli změnám v konsolidačním balíčků na stejné výši, pouze premiér (a předsedové obou parlamentních komor) si polepšili o sto korun.

Na rok 2025 vláda navrhla zvýšení platů politiků o necelých 7 %. V případě definitivního schválení návrhu by se premiérovi zvýšil plat o necelých 20 tisíc Kč, ministrům takřka o 14 tisíc Kč a poslancům cca o 7 tisíc Kč. V porovnání s posledním rokem Babišovy vlády by tak jejich platy skutečně vzrostly o desítky tisíc korun. Vládní návrh navíc počítá s tím, že se od roku 2026 budou platy soudců odvíjet od trojnásobku průměrné mzdy, čímž by platy politiků vzrostly o 13,6 %. Výrok Andreje Babiše z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala se ve svém vánočním projevu mimo jiné vracel k událostem minulých let a vyjmenovával vládní kroky, které považuje za úspěchy. Jedním z nich je podle něj přijetí důchodové reformy.

Důchodová reforma

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy. Vláda za hlavní cíl reformy označila zajištění stability důchodového systému a zajištění důstojné výše penzí (.pdf, str. 34 ze 330). Mezi změnami, které návrh obsahuje, je například zvýšení věku odchodu do důchodu, proti čemuž se vymezovaly opoziční strany.

Proces schvalování

Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024. První čtení v Poslanecké sněmovně proběhlo ke konci května 2024 a v listopadu poslanci návrh definitivně schválili. Jednání o reformě dříve provázely obstrukce opozičních poslanců, kteří kritizovali především již zmíněné posouvání věku odchodu do důchodu a trvali na zachování hranice 65 let. V prosinci 2024 následně návrh zákona schválil Senát, podepsal jej prezident a vyšel ve sbírce zákonů s účinností od 1. ledna 2025.

V průběhu schvalování ve Sněmovně byla podána řada pozměňovacích návrhů (.pdf). Původní návrh zákona například počítal s nárůstem věku odchodu do důchodu až o dva měsíce mezi jednotlivými ročníky narození bez udání horní hranice. Pozměňovacím návrhem (.docx) vládních poslanců v čele s Jiřím Navrátilem (KDU-ČSL) ale došlo k zastropování růstu důchodového věku na 67 letech.

Ohlas u odborné veřejnosti

K důchodové reformě se v září 2024 vyjadřovala například Národní rozpočtová rada, která je podle zákona nezávislým odborným orgánem a pravidelně vydává zprávy ke stavu veřejného rozpočtu. Rada úpravy v důchodovém systému podpořila a uvedla, že „kladně hodnotí změny, které se týkají penzijního systému a které reagují na predikovaný nepříznivý demografický vývoj v příštích 50 letech“. Zároveň napsala, že vládní reforma spolu s dalšími změnami z roku 2023 přinese „výrazné zlepšení dlouhodobé udržitelnosti penzijního systému“.

V červnu 2024 oslovil server iROZHLAS v souvislosti s navrhovanou reformou hned několik ekonomů ze soukromého i veřejného sektoru. Dotázaní odborníci se převážně shodli na tom, že upravené parametry výhledově přispějí ke stabilizaci systému. I přesto se ale řada z nich vyjádřila k jednotlivým částem návrhu kriticky. Například ekonomka a bývalá zástupkyně České republiky ve Světové bance Jana Matesová nepovažovala nastavení odchodu věku do důchodu za spravedlivé. Emeritní rektor VŠE Richard Hindls dokonce odmítl změny v penzijním systému označovat za reformu, protože podle něj „chybí jakýkoliv náznak změny politiky na příjmové straně“.

Hlavní ekonom investiční skupiny CFG Vladimír Pikora uvedl, že věk odchodu do důchodu se bude v budoucnu muset ještě více navyšovat a navržená řešení nejsou dostatečná. Naproti tomu hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda pro server Blesk na začátku října 2024 uvedl, že návrh na zvýšení věku odchodu do důchodu se zásadně nevymyká budoucímu evropskému standardu a penzijnímu systému by pomohl.

Závěr

Vláda v dubnu 2024 schválila návrh důchodové reformy. Ten následně v průběhu roku schválila Poslanecká sněmovna i Senát a po podepsání prezidentem vyšel ve sbírce zákonů s účinností od začátku roku 2025. Výrok Petra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala ve svém projevu mluvil o nutnosti odpovědně investovat do výstavby silnic a železnic, což se podle něj vládě daří. Následně uvedl, že jeho vláda v roce 2024 zprovoznila 100 nových kilometrů dálniční sítě.

Prodloužení dálniční sítě

Podle mapy Ředitelství silnic a dálnic bylo v roce 2024 zprovozněno téměř 111 km dálnic. Konkrétně došlo k otevření 32 km nového úseku dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem, který vznikl spoluprací soukromého a veřejného sektoru. Otevřeno bylo také 28 km dálnice D3 u Českých Budějovic a část D55 v úseku od Babic po Bzenec. Nové úseky se otevřely i na dálnicích D48 a D49 (.pdf, str. 4; pdf, str. 4), D6 a D7 a kromě toho se zprovoznily i některé odpočívky.

U 86,8 km z těchto nových úseků došlo k zahájení výstavby již za vlády Andreje Babiše, jak ukazuje následující tabulka. U úseků v celkové délce 23,5 km se výstavba zahájila až za vlády Petra Fialy – šlo o úseky D3 Třebonín–Kaplice nádraží (.pdf, str. 4), D55 Moravský Písek–Bzenec (.pdf, str. 4), D6 Krupá (.pdf, str. 4) a D7 Chlumčany (.pdf, str. 4). I u těchto staveb bylo stavební povolení vydáno a výběrové řízení vyhlášeno již za působení předchozího Babišova kabinetu, dokončení úseků ale proběhlo až v roce 2024.

Závěr

V roce 2024 došlo k rozšíření dálniční sítě o 110,3 km. U 86,7 km z nich sice výstavba začala už za vlády Andreje Babiše, premiér Fiala ale správně uvádí, že bylo dostavěno přibližně sto kilometrů dálnic. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ve svém vánočním projevu premiér Petr Fiala uvedl, že se dle něj v uplynulém roce sice podařilo překonat vysokou inflaci, ale že to neznamená, že by se ceny vrátily na úroveň doby před pandemií covidu‑19. Vyzdvihl proto důležitost dalšího růstu reálných mezd. Ty se dle jeho slov v roce 2024 zvýšily o 5 %.

Reálné mzdy v roce 2024

K datu Fialova projevu Český statistický úřad (ČSÚ) souhrnná data týkající se celoročního nárůstu mezd ještě nezveřejnil, stejně tak ani statistiky mezd týkající se posledního čtvrtletí roku 2024. Zaměříme se proto na jeho předběžná data za první tři čtvrtletí. Zpřesněné údaje plánuje ČSÚ publikovat až v březnu 2025 (.docx, str. 2).

Reálná mzda je nominální mzda upravená o míru inflace, díky čemuž odráží skutečnou kupní sílu – tedy množství zboží, které lze za nominální mzdu skutečně pořídit.

ČSÚ zveřejnil celkem tři čtvrtletní zprávy týkající se reálných mezd za rok 2024. V prvním čtvrtletí došlo podle jeho dat k nárůstu reálných mezd o 5,1 %, ve druhém o 3,9 % a ve třetím o 4,6 % (.xslx). Všechna tato období jsou porovnávána se stejnými čtvrtletími v předchozím roce. Za první tři kvartály v roce 2024 došlo souhrnně k nárůstu reálných mezd o 4,5 %.

Závěr

Český statistický úřad k termínu Fialova projevu zveřejnil pouze předběžná data za první tři kvartály roku 2024. Podle nich v prvním čtvrtletí vzrostla reálná mzda o 5,1 %, v dalších dvou byl růst o něco nižší. Za sledované období vzrostly reálné mzdy souhrnně o 4,5 %. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský v rozhovoru argumentuje, že Rusko s Ukrajinou jednat nechce, a to i proto, že neuznává Ukrajince jako samostatný národ a Volodymyra Zelenského jako ukrajinského prezidenta. Lipavský v kontextu výroku poté uvádí, že návštěvy zahraničních státníků na Ukrajině jsou podle něj důležité, protože mimo jiné zdůrazňují suverenitu Ukrajiny a legitimitu prezidenta Zelenského.

Suverenita Ukrajiny

Ukrajina vznikla jako samostatný stát v roce 1991 – v srpnu oficiálně vyhlásila nezávislost, kterou následně potvrdilo prosincové referendum, kde se pro samostatnost vyslovilo 92 % voličů. Krátce poté došlo k definitivnímu rozpadu celého Sovětského svazu. Ruská vláda uznala ukrajinskou nezávislost už v srpnu 1991 a ještě v prosinci ji pak uznal i tehdejší prezident Ruské sovětské federativní socialistické republiky Boris Jelcin.

V prosinci 1994 v Budapešti podepsali (.pdf) ukrajinský prezident Leonid Kučma, ruský prezident Boris Jelcin, americký prezident Bill Clinton a britský premiér John Major memorandum o bezpečnostních zárukách, neboli Budapešťské memorandum. V něm se Ukrajina zřekla jaderných zbraní a ostatní podepisující státy se zavázaly k respektování nezávislosti a suverenity Ukrajiny a jejího území v rozsahu hranic uznaných v roce 1991 (.pdf, str. 169–170).

Tuto dohodu Rusko porušilo anexí Krymu v roce 2014. Rusko pak znovu porušilo Budapešťské memorandum v únoru 2022, když zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu.

Rusko a ukrajinský národ

Ještě před anexí Krymu v roce 2014 se ruský prezident Vladimir Putin vyjádřil, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ. Na svá slova také později navázal vydáním eseje „O jednotě Rusů a Ukrajinců“, kde tuto myšlenku také prezentuje. Putin navíc v průběhu let slova o jednom národě opakuje.

Rusko tuto myšlenku šíří např. ve své státní televizi, kde vystoupila poslankyně Státní dumy Marina Kimová s tvrzením, že Ukrajinci jsou historicky Rusové a někdo jim jejich národní identitu pouze vnutil (video, čas 0:29). V jiném pořadu ruské státní televize se dohadovali hosté s moderátory, zdali existuje ukrajinský národ a jazyk, nebo jestli se jedná pouze o nářečí ruštiny.

Legitimita prezidentské funkce Zelenského

V letošním květnu se ruský prezident Putin vyjádřil, že neuznává ukrajinského prezidenta Zelenského jako legitimního lídra Ukrajiny, a proto s ním nechce jednat ohledně možného míru. Dle slov Vladimira Putina není Volodymyr Zelenskyj právoplatným prezidentem Ukrajiny, protože mu koncem května vypršel původní mandát vzešlý z prezidentských voleb v roce 2019. Ten byl však prodloužen kvůli stannému právu vyhlášenému v počátku války a Zelenskyj je tak stále právoplatnou hlavou státu. S kým by místo prezidenta Zelenského jednal, Putin neuvedl.

Závěr

Rusko vícekrát porušilo Budapešťské memorandum, kde se zavázalo respektovat ukrajinskou samostatnost. Vladimir Putin se opakovaně vyjádřil, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ. Obdobné tvrzení zopakovala i poslankyně Státní dumy Marina Kimová. Putin navíc neuznává Zelenského jako legitimního prezidenta Ukrajiny. Výrok Jana Lipavského z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.