Druhá vláda premiéra Andreje Babiše, jejíž součástí je ČSSD jako koaliční partner, schválila finální podobu svého programového prohlášení 27. června 2018. Prohlášení obsahuje (.pdf) 16 tematických oblastí, přičemž hned jednu z prvních představují finance a hospodaření státu, kam spadá také téma daní.

V této oblasti se ANO i ČSSD zavázaly (.pdf, str. 5) zrušit superhrubou mzdu a namísto ní navrhnout novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy. K tomu by zůstalo zachováno solidární zvýšení daně, a to zavedením sazby 23 % z hrubé mzdy. Další nové daňové sazby v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy programové prohlášení nezmiňuje. 

Uveďme, že během léta se koaliční ČSSD a ANO dohodly, že po zrušení superhrubé mzdy bude základní daňová sazba na úrovni 15 % z hrubé mzdy (pro osoby s příjmy do 140 tisíc korun). V posledních týdnech nicméně tato dohoda padla a jak premiér Andrej Babiš (ANO), tak vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) předložili k projednávané novelizaci některých zákonů v oblasti daní své vlastní pozměňovací návrhy.

Zatímco premiér Babiš navrhuje (.docx, str. 3, 7–8) po zrušení superhrubé mzdy základní sazbu 15 % z hrubé mzdy, vicepremiér Hamáček prosazuje (.docx, str. 3, 6) sazbu uváděnou v programovém prohlášení ve výši 19 %. Na výši druhé sazby, tedy 23 % z hrubé mzdy, se již oba ve svých návrzích shodují.

O nové 15% daňové sazbě v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy se programové prohlášení vlády nezmiňuje, hovoří jen o sazbě 19 %. Pro kontext však znovu připomeňme, že Andrejem Babišem navrhovaná 15% sazba byla původně výsledkem letní dohody mezi koaličními partnery.

Europoslankyně za ODS Veronika Vrecionová zde hovoří v souvislosti s dohodou států EU a Evropského parlamentu na podobě finančního rámce na období let 2021–2027 a fondu pomoci ekonomikám postižených koronavirovou pandemií. Finanční balík v hodnotě 1 824,3 miliard eur zahrnuje dvě složky: výdaje víceletého finančního rámce v objemu 1 074,3 miliardy eur a dočasný nástroj na podporu oživení označovaný jako „Next Generation EU“ s prostředky v hodnotě 750 miliard eur. Tuto dohodu musí před vstupem v platnost schválit jednomyslně Rada EU, v níž je jedním členem zastoupena každá členská země, a také Evropský parlament.

Evropský rozpočet doposud zahrnoval tři druhy vlastních zdrojů, které představují hlavní zdroj příjmů rozpočtu EU:

• celní poplatky uhrazené za dovoz zboží na jednotný trh EU, zemědělské poplatky a dávky z cukru a izoglukózy, tedy „tradiční“ vlastní zdroje;
• příspěvek v podobě výtěžku z daně z přidané hodnoty;
• příspěvek členských států dle hrubého národního důchodu.

Uveďme, že rozpočet EU na příjmové straně doplňují ještě ostatní příjmy, například daně, které platí zaměstnanci EU ze svých platů, příspěvky zemí mimo EU do určitých programů EU či některé pokuty. S příjmy EU pak souvisí i tzv. opravné mechanismy, které mají „opravovat rozpočtové nerovnováhy mezi příspěvky členských států“.

Nový finanční rámec rozpočtu EU má obsahovat „orientační plán pro zavedení nových vlastních zdrojů“. Momentálně se jedná o čtyřech návrzích (.pdf, str. 3), které přehledně uvádí web Euroskop.cz:

1. Jeden z nových vlastních zdrojů, na kterém panuje shoda lídrů Evropské unie, má představovat daň z nerecyklovatelných plastů, kterou budou odvádět „členské státy, na jejichž území se dané množství nerecyklovatelného plastového odpadu nachází“.
2. Další z uvažovaných návrhů se taktéž týká ekologičtějšího hospodářství. Jedná se o tzv. uhlíkovou daň na hranicích, kdy dovozce zboží z třetích zemí na trh EU bude povinen uhradit poplatek odrážející množství uhlíku vyprodukovaného během výroby zboží. Rada EU se na poplatku dle informací webu Euroskop.cz prozatím neshodla, ale vyzvala Komisi, aby do června 2021 předložila návrh s účinností daně od roku 2023.
3. Do června 2021 má Evropská komise také předložit návrh týkající se daně z poskytování digitálních služeb, která „má dopadat na nadnárodní korporace, jejichž roční obrat převyšuje 750 milionů euro“. Daň má cílit na přeshraniční poskytování digitálních služeb a má tvořit 3 % z výnosů firem za poskytování služeb na unijním území.
4. Dalším z možných vlastních zdrojů rozpočtu EU, na kterém se však Rada neshodla, je proměna „části výtěžku z prodeje emisních povolenek v rámci tzv. Emissions Trading System (ETS) z příjmu rozpočtu národních států na příjem rozpočtu unijního“.

Evropská komise by také do června 2024 měla navrhnout další formy vlastních zdrojů, které by mohly být zavedeny od roku 2026. A to daň z finančních transakcí, příspěvek spojený s podnikovým sektorem nebo nový společný základ daně z příjmů právnických osob.

Uveďme, že rozpočtový rámec EU pro léta 2021–2027 ve výši 1,8 bilionu eur má být nejvyšším v její historii. Nové vlastní zdroje by pak právě měly pomoci splácet půjčky, které si Evropská komise vzala na finančních trzích právě kvůli tomu, aby jednotlivým státům pomohla vypořádat se s dopady pandemie covidu-19.

V současnosti tvoří největší část příjmů EU výše zmíněné příspěvky členských států dle hrubého národního důchodu, tedy národní příspěvky, a to přibližně 72 %. Dodejme, že Česká republika za rok 2019 do rozpočtu EU celkově odvedla 51,4 miliardy korun (a získala 119,9 miliard korun). Ani u těchto zdrojů však nelze popřít, že část z nich v konečném důsledku také zaplatí „pracující lidé/daňoví poplatníci“.

Zavedení nových vlastních zdrojů by pak mělo zajistit, že vypůjčené finanční prostředky nebudou spláceny na úkor omezení podpůrných programů EU, nebo na úkor vyšších národních příspěvků. Evropský parlament k tomu konkrétně uvádí: „Parlament chce zaručit, že zátěž nebude na straně daňového poplatníka, ale na straně technologických gigantů, neplatičů daní, velkých zahraničních znečišťovatelů a dalších, kteří v současné době neplatí svůj spravedlivý díl,“ (překlad Demagog.cz). Přes tuto deklaraci je však zřejmé, že firmy se budou snažit alespoň část těchto nákladů přenést na své zákazníky. Zda k tomu však skutečně dojde je predikcí, kterou nelze ověřit, z logiky věci to ale možné je. Celkově tedy výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle oficiálně zveřejňovaných dat Ministerstva zdravotnictví se poměr počtu osob s nově prokázaným onemocněním a celkového počtu provedených testů pohyboval kolem 30 % přibližně od 20. října do 7. listopadu 2020. Dne 8. listopadu 2020 tento poměr klesl na 26 %. Data z 9. listopadu 2020 v době rozhovoru ještě nebyla kompletní.

Ve středu 9. září 2020 TOP 09 představila výzvu s názvem Osm priorit TOP 09, které musí vláda urgentně řešit. Ve výzvě navrhovala TOP 09 osm opatření, která by vláda Andreje Babiše měla zavést v boji proti epidemii covidu-19.

TOP 09 například konkrétně žádá „posílení hygienických stanic“ tak, aby se urychlilo trasování kontaktů pozitivně testovaných lidí. Vláda by dle návrhu měla zajistit dostupné a rychlé testování pro všechny občany a také ochranu rizikových skupin prostřednictvím pravidelného dodávání roušek či respirátorů.

TOP 09 tuto výzvu prezentovala v reakci na tehdejší rekordní nárůst pozitivně testovaných lidí na covid-19, který za 8. září činil 1 164 případů.

Prostřednictvím této výzvy TOP 09 reagovala rovněž na oznámení někdejšího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Ten ve středu 9. září informoval, že od čtvrtka 10. září bude platit povinnost nosit roušky ve vnitřních prostorách na celém území ČR. Za svůj dovětek k tweetu, že podrobnosti ohledně tohoto nařízení dodá v průběhu dne, pak sklidil kritiku za dávkování informací.

Markéta Pekarová Adamová rovněž kritizovala chaos ve vládních opatřeních a absenci zveřejňování informací, na jejichž základě se vláda rozhodla přijímat opatření.

Na závěr dodejme, že v reakci na rozhodnutí Adama Vojtěcha vládu kritizovaly i další opoziční strany. Předmětem kritiky se staly zmatky při zavádění mimořádných opatření a také rozhodnutí o plošném nošení roušek ve vnitřních prostorách. To například v očích opozice odporovalo principu semaforu.

Pandemický plán ČR (.pdf) je základním dokumentem vytvořeným vládou, který slouží k řešení pandemické situace. Obsahuje postupy včetně systému reakce na chřipkovou pandemii. Je zveřejněn, spolu se souvisejícími dokumenty a pandemickým plánem rezortu zdravotnictví, na stránkách Ministerstva zdravotnictví či na stránkách vlády (.pdf). Právě z webu ministerstva je zřejmé, že pandemický plán pochází z roku 2011.

První český pandemický plán byl vytvořen v roce 2001 (.pdf, str. 1), přičemž novelizace plánu z roku 2011, je již čtvrtým vydáním. Toto novelizované vydání reflektuje získané zkušenosti s chřipkovou epidemií, nové poznatky o šíření chřipkového viru, stejně jako doporučení Světové zdravotnické organizace či Evropské unie. Poslední novelizace pandemického plánu tedy proběhla v roce 2011, a to v době vlády Petra Nečase. Tato vláda byla koaliční a skládala se ze tří subjektů (.pdf, str. 2), konkrétně ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Skončila v důsledku demise premiéra Petra Nečase v červnu 2013. 

Následující vlády ČR tedy žádnou revizi pandemického plánu již neprovedly. Konkrétně se jedná o vládu Jiřího Rusnoka, vládu Bohuslava Sobotky a dvě vlády Andreje Babiše. Rusnokova vláda, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, byla úřednická. Sobotkova koaliční vláda se skládala ze tří subjektů (.pdf, str. 1), a to konkrétně ČSSD, ANO a KDU-ČSL. První Babišova vláda se skládala pouze z členů hnutí ANO a nestraníků nominovaných za ANO, avšak nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Aktuální druhá Babišova vláda je tvořena hnutím ANO a ČSSD, přičemž se jedná o menšinovou vládu s podporou KSČM. 

Pandemický plán je multisektorální (.pdf, str. 1). Na jeho obsahu se tedy podílí více sektorů, ministerstev či orgánů. V plánu (.pdf, str. 16–51) jsou specifikovány konkrétní kompetence a opatření, které pod jejich působnost v případě propuknutí pandemie spadají. Těmto kompetencím a opatřením je věnován největší prostor, přičemž jejich kategorizace podléhá pandemickým fázím stanoveným Světovou zdravotnickou organizací.

Co se týče dalšího obsahu pandemického plánu z roku 2011, prostor je věnován definicím a charakteristikám pandemie či chřipkového viru, a to včetně jejich vzniku a šíření, konkrétním pandemiím 20. a 21. století nebo cílům a hlavním principům daného plánu.

Jedním z hlavních cílů plánu (.pdf, str. 5) je zachování kontinuity společensko-ekonomického života stejně jako minimalizace škod způsobených pandemií. Mezi konkrétní cíle plánu tedy patří například: posílení systému rychlého varování pro jeho včasné zachycení, rychlá identifikace nového chřipkového viru u zvířat, rychlé zachycení vzniku nového subtypu viru chřipky v populaci, minimalizace šíření viru, zabezpečení léčby nemocných, zabezpečení informovanosti, minimalizace ekonomických ztrát či kontrola dodržování opatření. 

Jak již bylo řečeno, na stránkách Ministerstva zdravotnictví jsou kromě pandemického plánu ČR zveřejněny i související dokumenty. Jedná se o navazující pandemický plán rezortu zdravotnictví (.doc), který byl vydán v červenci roku 2012. Ten se pak konkrétně věnuje vakcinačním či komunikačním strategiím, činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví nebo činnosti poskytovatelů zdravotních služeb. 

Připravenost České republiky na možné šíření nemoci covid-19 chtěli opoziční poslanci projednávat 28. ledna na 40. schůzi Sněmovny. Poslanec opoziční ODS Bohuslav Svoboda tehdy navrhoval zařadit jako první bod na projednání „Informace vlády ČR k opatřením souvisejícím se šířením koronaviru”. Ze strany vlády tak chtěl slyšet její další možné kroky a veřejnost dle jeho slov měla dostat ujištění, že „je vláda schopna reagovat, pokud se věci nebudou vyvíjet tím směrem, jakým bychom si všichni přáli“.

Konkrétně Bohuslav Svoboda žádal o informace, jak je stát na situaci připraven: „Zajímá mě několik věcí. Jaké lůžkové kapacity má Česká republika připravena pro případ většího počtu pacientů s podezřením na infekci koronavirem? Máme nachystaný dostatečný počet zdravotních pomůcek, ochranné oděvy, dezinfekce, masky atd.? Máme dostatek personálu, který je připraven na možné nenadálé situace? Jaký bude postup v případě rozšíření viru do okolních zemí? A jaký postup bude v případě rozšíření České republiky? Spolupracujeme na těchto otázkách se sousedními zeměmi, například s Francií, která už nějaká opatření proti koronaviru přijala? Jak budeme vychytávat rizikové cestující a návštěvníky? Domnívám se, že tam je nutný aktivní přístup, že pasivní přístup je v takovéto situaci málo. Jak jsme připraveni na to, že ten virus mutuje?”

V reakci na to vystoupil tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Ten odmítl, že by ze strany vlády došlo k podcenění situace. Naopak uvedl, že vláda aktivně koná a komunikuje, riziko nové nákazy si uvědomuje, tudíž přípravu ochranných prostředků nezanedbává: „Nemyslím si, že je něco, co bychom zanedbali, nebo že bychom nebyli na něco připraveni.” Na závěr pak zmínil, že se jeho rezort celou problematikou zabývá „na denní bázi“ a že nemá problém o dalších nových informacích pravidelně informovat. 

Při hlasování o samotném zařazení bodu do pořadu schůze nicméně nebyl Svobodův návrh přijat. Přítomní poslanci vládních stran ANO a ČSSD se totiž (až na pár výjimek) hromadně zdrželi, stejně tak i vládu podporující komunisté. Naopak opoziční poslanci za ODS, Piráty, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 či také SPD hlasovali pro zařazení bodu. Dostatečným počtem hlasů ale nedisponovali, tudíž se tento bod dále neprojednával.    

Zdali je Česká republika materiálně připravená na pandemii koronaviru, projednávala Poslanecká sněmovna již 28. ledna, tedy měsíc před oznámením prvních případů onemocnění covid-19 u nás. Na dotazy poslance Bohuslava Svobody, jestli má Česko mj. připravené dostatečné zásoby zdravotních pomůcek, ochranných oděvů, dezinfekcí či masek, zareagoval tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch: „(…) Nemyslím si, že je něco, co bychom zanedbali, nebo že bychom nebyli na něco připraveni. Teď se zdá, že velké mediální téma jsou roušky. Samozřejmě, mediální panika způsobila, že se lidé snaží chránit, byť reálně ty roušky příliš nechrání, to asi jako lékaři velmi dobře víte, jsou spíše dobré jako protekce právě pro ty, kteří jsou třeba nachlazeni nebo mají chřipku, aby nenakazili ostatní. (…) Na druhou stranu, prověřoval jsem u dodavatelů roušek, že jich bude dostatek, že se připravuje další dodávka 25 tisíc roušek, a jeden český výrobce jich má v tuto chvíli celkově milion na skladě, takže roušky skutečně budou. Možná byl jeden den výpadku, kdy byl nějaký run na lékárny v některých částech, ale jinak by s rouškami žádný zásadní problém být neměl.”

Za další tři dny, tedy 31. ledna, ovšem Vojtěch přiznal, že v lékárnách větší zásoby roušek nejsou a na řadě míst je vyprodáno. Podle jeho slov však měli distributoři během následujících týdnů dodat na trh minimálně 200 tisíc kusů roušek. 

K množství ochranných pomůcek se také vyjádřil předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr, jenž taktéž na konci ledna uvedl, že zásob je v řádech tisíců. „Ve skladech máme pro tyto situace speciální bioboxy, ochranné oděvy, rukavice a brýle a roušky. Pokud jde o bioboxy, tak tam hovoříme o desítkách a u ostatního zdravotnického materiálu jsou to tisíce kusů, přesně podle krizového plánu ministerstva zdravotnictví.” O situaci pak hovořil zpětně ještě v půli března v rozhovoru pro iROZHLAS, kdy specifikoval, že se nejednalo o roušky, ale respirátory. „Dezinfekci nemáme, nebyl tam požadavek. Respirátorů jako filtračních polomasek tam bylo deset tisíc. Klasické roušky, ústenky v rezervách nebyly. Opět na ně nebyl požadavek. (…) Vydali jsme deset tisíc respirátorů a stejný počet ochranných brýlí.” Podle jeho slov Ministerstvo zdravotnictví vycházelo ze svých požadavků z let 2017–2018 a o navýšení tehdy nepožádalo.

O mimořádném posílení rezerv rozhodlo Ministerstvo zdravotnictví až koncem února, žádost se týkala 200 tisíc respirátorů. K tomu však nakonec podle slov Švagra nedošlo, neboť se ministerstvo rozhodlo provádět nákupy centralizovaně.

Tehdejší ministr zdravotnictví Vojtěch opravdu v lednu 2020 tvrdil, že je Česká republika, co se týče ochranných prostředků, na epidemii připravena, neargumentoval však tehdejším stavem ochranných prostředků ve skladech Státní správy hmotných rezerv. Ministr upozorňoval na to, že dodavatelé a výrobci jsou připraveni státu roušky poskytnout. Je sice pravdou, že v lednu 2020 měl stát zásobu 10 tisíc respirátorů (předsedkyně Pekarová Adamová nepřesně uvádí roušky), ministr Vojtěch však před poslanci neargumentoval tehdejším stavem zásob, ale zajištěním dodávek v budoucnu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

V souvislosti s nástupem druhé vlny koronavirové pandemie, o které ve výroku hovoří Markéta Pekarová Adamová, byla v České republice již od 10. září 2020 zavedena povinnost nosit roušky ve vnitřních prostorách. Nouzový stav byl vyhlášen v ČR 5. října. Od 12. října došlo například k zákazu hromadných akcí nad 10 osob (.pdf, str. 1) ve vnitřních prostorách, k zákazu divadelních, hudebních či filmových představení a také k omezení (.pdf) prezenční školní výuky (kromě prvního stupně základních škol).

14. října pak bylo toto omezení ještě zpřísněno (.pdf), výuku přímo ve školách musely omezit i první stupně základních škol. Spolu se školami byly zavřeny i restaurace a zakázány byly hromadné akce nad 6 osob (.pdf, str. 1). Od 22. října (.pdf) byl zakázán maloobchodní prodej s výjimkou prodejen potravin, lékáren a některých dalších méně rizikových prodejen, jako jsou autoservisy atd. Od stejného dne také začal platit (.pdf) zákaz volného pohybu, který se nicméně nevztahuje například na cesty do zaměstnání atd.

V Německu byla plošná opatření zavedena 2. listopadu, poté co počet nově nakažených výrazně vzrostl. Německo se ve všech svých spolkových zemích rozhodlo uzavřít restaurace, bary, divadla či kina. Obchody a školy zůstaly otevřené. Tato opatření zde mají platit do konce listopadu. Od 2. listopadu Německo svým občanům doporučilo omezit soukromé cesty včetně návštěv příbuzných, nejedná se však o zákaz volného pohybu jako v České republice. V zemi není zaveden nouzový stav.

Plošná nařízení byla v ČR v souvislosti s druhou vlnou onemocnění covid-19 zaváděna v období od 12. do 22. října, kdy se počty nově prokázaných případů covidu-19 denně pohybovaly nejdříve okolo 450 a později okolo 930 případů na milion obyvatel. Německo plošná opatření zavedlo 2. listopadu již při zhruba 180 nových případech na milion obyvatel.

Porovnáme-li data jednotlivých zemí světa (mimo států s malou populací jako například Andorra, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Francouzská Polynésie atd.), Česká republika se drží na prvním místě v přírůstcích případů covidu-19 od 4. listopadu 2020. Před tímto datem byla již od 11. října na 2. místě za Belgií.

Uveďme, že porovnáváme čísla, která pro jednotlivé dny představují 7denní průměr uvedených přírůstků. A to především z důvodu, že křivky čistě denních přírůstků jsou značně rozkolísané (například kvůli rozdílnému počtu testů v jednotlivých dnech týdne), týdenní maxima tak v různých zemích mohou připadat na různé dny v týdnu.

Co se týče počtu úmrtí v souvislosti s nemocí covid-19 na milion obyvatel, Česká republika v rámci 7denních průměrů zaujímá smutné první místo od 24. října, kdy na této příčce vystřídala Argentinu. Dodejme, že i v případě denních přírůstků počtu úmrtí křivka v jednotlivých dnech týdne kolísá, což podle odborníků mohou způsobovat některé epidemiologické a sociální faktory.

Zpravodajský server iROZHLAS.cz zveřejnil dne 4. listopadu reportáž, která usvědčovala Miroslava Kalouska (TOP 09) z pití piva v zavřené restauraci. Markéta Pekarová Adamová se k jeho chování ještě ten den vyjádřila na Twitteru a žádala omluvu: