Poslanci Jan Birke (ČSSD), Pavel Kováčik (KSČM), Karel Tureček (ANO) a Zdeněk Podal (SPD) předložili Poslanecké sněmovně návrh (.pdf) novely zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním úřadu (stavební zákon), 1. listopadu 2018. Dne 5. listopadu 2018 byl návrh novely zákona zaslán vládě k vyjádření. Vláda k danému návrhu zaujala neutrální stanovisko. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil 5. prosince 2018. První čtení proběhlo 12. února 2019.

Návrh zákona v § 96 odst. 2 (.pdf, str. 1) přidává dva případy, pro které postačí územní souhlas. Jedná se o:

1. terénní úpravy sloužících k zadržování vody v krajině do 1,5 m hloubky o výměře nad 300 m2 nejvíce však do 20 000 m2 na pozemcích, které nehraničí s veřejnými pozemními komunikacemi nebo veřejným prostranstvím.
2. vodní díla do plochy 20 000 m2 s výškou hráze do 1,5 m, která slouží ke vzdouvání a akumulaci vod a která nepodléhají technickobezpečnostnímu dohledu nebo splňují kritéria pro zařazení do IV. kategorie technickobezpečnostního dohledu podle vodního zákona.

Územní souhlas je jednodušší než zjednodušené územní řízení, tedy v případě těchto dvou bodů dochází ke zjednodušení, a tedy i zrychlení. Nejedná se o správní řízení, nelze tedy proti němu podat námitek, což urychlí stavební proces.

Z návrhu zákona ale nijak nevyplývá, že by se měl urychlit režim vydávání územního souhlasu obecně, pouze jej rozšiřuje o tyto případy.

Navíc z důvodové zprávy plyne, že tato nová úprava primárně reaguje na stále častější výskyty tzv. meteorologického sucha (.pdf, str.4) "Navrhovaná novela stavebního zákona umisťování nově vymezených terénních úprav a malých vodních děl zařazuje do jednoduššího režimu územního souhlasu, namísto územního rozhodnutí. Tím se výrazně přispěje k posílení výskytu vody v krajině, což podpoří lokality s příznivým mikroklimatem a v podstatě umožní zachování biodiverzity a výskyt
historického osídlení české krajiny faunou a florou." (.pdf, str.5)

Nejedná se však o jediný návrh novely stavebního zákona. 14. září 2018 předložila skupina poslanců (Martin Kupka, Petr Fiala, Zbyněk Stanjura, Jana Černochová, Jiří Ventruba, Marek Benda, Jan Zahradník, Bohuslav Svoboda, Pavel Žáček, Martin Baxa, Ilona Mauritzová, Jaroslav Martinů, Václav Klaus, Petr Beitl, Jakub Janda, Karel Krejza, Vojtěch Muznar, Jan Skopeček, Veronika Vrecionová, Pavel Blažek, Stanislav Blaha, Ivan Adamec, Vít Rakušan, Petr Gazdík, Jana Krutáková, Petr Pávek, Jan Farský a Věra Kovářová) návrh změny stavebního zákona. Návrh putuje do 1. čtení.

Podobně 13. března 2018 poslanci Vít Rakušan, Jan Farský, Petr Gazdík, Věra Kovářová, Jana Krutáková a Petr Pávek podali návrh novely stavebního zákona, který byl zamítnut v 1. čtení.

Ve vládách ODS figurovali následující ministři dopravy:

Vladimír Budinský a Jan Stránský byli ministry v první vládě Václava Klause (oba členové ODS). V druhé Klausově vládě byl ministrem Martin Říman (člen ODS). Aleš Řebíček (člen ODS) byl ministrem za první vlády Mirka Topolánka, pokračoval i v druhé vládě Mirka Topolánka a po jeho odvolání byl nahrazen Petrem Bendlem (člen ODS). Za vlády Petra Nečase se na postu ministra dopravy vystřídalo několik politiků: Zbyněk Stanjura (člen ODS) a nominanti Věcí veřejných Pavel Dobeš, Vít Bárta a Radek Šmerda.

Ministrů dopravy, kteří byli zároveň členy ODS, bylo opravdu 6. Jako nestraník za ODS ještě působil Gustav Slamečka (Fischerova vláda).

Při projednávání návrhu na přijetí rezoluce o střetu zájmů a ochraně rozpočtu EU v České republice promluvilo na plénu celkem 26 poslanců, přičemž nezahrnujeme předsedu Evropského parlamentu. Z těchto 26 poslanců bylo 14 českých, zdaleka se tedy nejedná o "drtivou většinu", jak uvádí Richard Brabec.

Z českých europoslanců vystoupili na plénu Tomáš Zdechovský, Michaela Šojdrová a Pavel Svoboda (všichni KDU-ČSL), Jan Zahradil (ODS), Jiří Payne (Svobodní), Stanislav Polčák (STAN), Jiří Pospíšil (TOP 09), Olga Sehnalová a Miroslav Poche (oba ČSSD), Kateřina Konečná a Jiří Maštálka (oba KSČM), Martina Dlabajová a Pavel Telička (oba zvoleni za ANO) a Dita Charzanová (ANO).

Jedná se o Kalouskův nápad sjednotit českou pravici před volbami do PSP ČR 2017. Jak uvádí Česká televize, tehdejší předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek se k tomuto sjednocení vyjádřil negativně: „Podle Bělobrádka není dostatečný důvod k vytvoření bloku tří rozmanitých stran. Upozornil na to, že by to přineslo problémy programové, ale i personální. Připomněl, že Kalousek a někteří další lidé, kteří stáli u kořenů TOP 09, před jejím založením odešli z KDU-ČSL. Bělobrádek si proto dokáže jen těžko představit, že by nyní byli lidovci svolní k vytvoření společné kandidátky s Kalouskem.“

Co se týká případného odstoupení z kandidátky, server Aktuálně.cz cituje Miroslava Kalouska (4. listopadu 2016): „Pokud by skutečně jedinou překážkou toho projektu mělo být moje jméno, je řešení prosté. Samozřejmě bych nekandidoval. Protože pokud hovořím o bolestivých personálních a programových kompromisech, tak k tomu musím být připravený i já sám.“

Ke spojení středových a pravicových stran před sněmovními volbami 2017 nakonec nedošlo.

Funkci soudce lze obecně nabýt při splnění podmínek: dovršení 30 let, splnění magisterského studijního programu v oblasti práva, zvládnutí odborné justiční zkoušky, navržení do funkce ministrem spravedlnosti a jmenování prezidentem republiky. Dále se mezi náležitosti soudce řadí bezúhonnost, zkušenosti a morální vlastnosti pro výkon pozice esenciální nebo negativní lustrační osvědčení.

Čekatelský model počítá, na rozdíl od modelu otevřeného výběrového řízení, s působením potenciálního soudce na daném soudě na pozici tzv. čekatele. Nicméně zákon umožňuje vybrat soudce i z řad advokátů, notářů či akademické obce, tedy bez jakékoli předešlé justiční zkušenosti.

Čekatelský model je upřednostňován například předsedou Krajského soudu v Praze Ljubomírem Drápalem. Ten dle něj poskytuje záruku, že na místa soudců budou vybráni jen ti nejlepší. V rozhovoru, který poskytl České justici, říká: „Justiční čekatel totiž vykonává přípravnou službu, jejímž účelem je připravit ho po odborné stránce pro výkon funkce soudce. Výkon přípravné služby (s přihlédnutím k době jejího trvání) současně umožňuje, aby jeho způsobilost k výkonu funkce soudce byla podrobně zkoumána a náležitě posouzena všemi, kteří se na ni (z řad soudců okresních a krajských osob a dalších osob) podílejí, a takovýto způsob posouzení je nejlepší zárukou také toho, že nebude docházet k nepřípustné osobní korupci.“

Na Krajském soudě v Brně preferují rovněž výběr nových soudců z řad čekatelů a asistentů. Slovy předsedy Krajského soudu v Brně Milana Bořka: „Ne každý, kdo vystudoval právnickou fakultu a je schopen vykonávat právnickou činnost, je vhodný pro výkon funkce soudce.“

Čekatelskému modelu dávají přednost i na dalších krajských soudech, jak uvádí prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová v rozhovoru pro Lidové noviny: „Druhý model je takzvaně čekatelský a tradičně funguje v Ostravě a ve středních Čechách, přiklání se k němu i předsedové krajských soudů v Plzni a v Hradci Králové.“ Podobně se k této problematice staví i vrchní soudy, ty totiž také upřednostňují osobnosti s dlouhodobou justiční praxí.

Druhý způsob, tedy otevřené výběrové řízení, je užíván zejména nejvyššími soudy, příkladem z nedávné doby může být schválení kandidáta Ivo Pospíšila na pozici soudce Nejvyššího správního soudu. Do řad soudců NSS byli podobně přijati i Petr Mikeš, Tomáš Rychlý, Tomáš Langášek, Pavel Molek, Zdeněk Kühn nebo Lenka Kaniová; všichni nabyli titulu soudce až získáním funkce u Nejvyššího správního soudu.

Ministr Kněžínek se s nejvyšším státním zástupcem Zemanem setkal na počátku října. Na společné schůzce řešili např. problematiku peněžitých sankcí v trestním řízení. Společně pak prý budou prosazovat, aby se podíl peněžitých trestů ze současných 15 % zvýšil (např. v Německu jejich podíl činí až 80 %).

O setkáních či rozhovorech ministra Kněžínka s vrchními státními zástupci Ištvanem a Bradáčovou se nám nepodařilo dohledat žádné mediální zprávy, nemůžeme je však vyloučit.

Ministr zde odpovídá na otázku, zda se platy nesoudcovského personálu v justici zvýší v příštím roce. Svůj záměr prosadit navýšení platů lidí v nesoudcovských profesích Kněžínek zmínil již po setkání s předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem a předsedou Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou, které se uskutečnilo v Brně v srpnu 2018.

Koncem srpna se pak vláda dohodla s odbory, že se platy nebudou navyšovat plošně. Ministryně financí Alena Schillerová uvedla, že se budou navyšovat podle toho, které platy jsou nejnižší v rámci veřejného sektoru.

Dokumentace k vládou schválenému návrhu státního rozpočtu na rok 2019 zahrnuje mezi výdajovými prioritami také navýšení platů pro civilní zaměstnance soudů o 13,9 % a pro civilní zaměstnance státních zastupitelství o 15,9 % (.pdf, str. 30).

Návrh rozpočtu je v době našeho hodnocení stále projednáván Poslaneckou sněmovnou. Rozpočtové priority pro příští rok, dojednané v rámci vlády, však Kněžínkem zmíněné navýšení platů skutečně obsahují.

Prezident Miloš Zeman během svého působení ve funkci prezidenta republiky uděloval každoročně 28. října státní vyznamenání, a to v letech 2013–2018.

Pokud se blíže podíváme na jednotlivé projevy prezidenta republiky, které ceremoniál státních vyznamenání každoročně provázely, zjistíme, že pouze ve třech svých projevech prezident věnoval pár poznámek na adresu kritiků neboli „komentátorů“, jak je také sám nazval.

Konkrétně jde o tyto části projevů prezidenta:

• 2013

„Mnoho z vyznamenaných muselo čelit nejrůznějším druhům závistivých pomluv. Pomluv těch, kterým říkám komentátoři. Komentátor je člověk, který s hněvem a nenávistí popisuje dílo druhých, aby zakryl, že za ním samotným žádné dílo není. Právě proto pokládám za svoji čest, že se mohu s úctou sklonit před lidmi, kteří těmto pomluvám odolali.“

• 2017

„Dámy a pánové, jsem velmi rád, že nyní mohu udělit státní vyznamenání lidem, kteří si to zaslouží. Jsem si plně vědom toho, že je bude pronásledovat závist. Že několik ušlápnutých lidiček, kteří sami v životě nic nedokázali, napíší kritické komentáře o tom, že ten či onen si ono vyznamenání nezaslouží nebo naopak, že by ho měl dostat někdo úplně jiný. A říkám vyznamenaným, kteří to vědí i beze mě, závist, která vás bude provázet, je něčím, co musíte překonat. I závist je lidským citem, a i když s ním nemůžeme a nesmíme souhlasit, musíme chápat, že ani ocenění není procházka růžovou zahradou, a že každý, kdo bude vyznamenán, bude, jako se to už několikrát stalo, trpět právě tím, že jeho vyznamenání bude znehodnocováno. Ale za vámi je obrovská práce,(...)“

• 2018

„Na druhé straně bych chtěl připomenout, že jsou lidé, kteří s jistou neláskou přijímají vyznamenání těch druhých, a často jsou to lidé, kteří sami v životě nic nedokázali. Platí onen známý aforismus Karla Čapka definující literárního kritika jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl.“

„Chtěl bych proto všechny vás vyzvat, nenechme se znechutit vzteklými a závistivými trpaslíky, kteří pouze znehodnocují práci těch druhých. Važme si lidí, kteří v životě něco dokázali, a snažme se jejich práci ocenit.“

Z výše uvedeného můžeme tedy dovodit, že jsou lidé kritizující udělování státních vyznamenání prezidentem Zemanem označováni za neschopné či závistivé osoby, které v životě nic nedokázali. Avšak k takovémuto označení se prezident republiky uchýlil pouze ve třech z celkem šesti jeho každoročních projevů. A pokud se rozhodl do svého projevu začlenit poznámky tohoto typu, nikdy v nich výslovně neřekl, že komentátory nebo kritiky, které takto označuje, jsou všichni, kdo s ním jakkoliv nesouhlasí.

Jednou osobou, která vyjádřila nesouhlas s vyznamenáním Pavla Krúpy, byl i Andrej Babiš. Prezident Zeman totiž v rozhovoru 20 minut Radiožurnálu řekl, že jej vyznamená, protože bojoval proti Zdeňkovi Bakalovi, kterého prezident Zeman označil vulgárně.

Podle názorů některých politologů a sociologů nebo i bývalého prezidenta Václava Klause dochází k devalvaci státních vyznamenání. Problém spatřují zejména v kontroverznosti osob některých vyznamenaných nebo v jejich vysokém počtu.

Pavel Bělobrádek prošel během své kariéry různými stupni politiky. Nejdříve byl v roce 2010 zvolen zastupitelem města Náchod. Poté byl v roce 2012 zvolen zastupitelem Královéhradeckého kraje. V roce 2013 se pak stal poslancem Parlamentu, a díky tomu o rok později dosáhl pozice místopředsedy vlády.

Bělobrádek je absolventem magisterského studijního programu na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno, s jehož dokončením získal titul Doktor veterinární medicíny (MVDr.). Na stejné univerzitě následně získal i doktorský titul Ph.D. Odborné publikace, které by měly být součástí postgraduálních programů, se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Přestože jsme nedohledali jeho odborné výstupy, Bělobrádek například od roku 2007 píše na svůj blog na serveru iDnes.cz.

Odůvodnění jsme upravili na základě připomínky Pavla Bělobrádka. Původně jsme mylně uváděli, že druhý doktorát získal na Cevro Institutu, kde však Bělobrádek obdržel titul MPA (Master of Public Administration).

Pavel Bělobrádek a starosta Náchoda Jan Birke byli zvoleni členy náchodského zastupitelstva ve volbách 2010, 2014 a 2018. Tedy oba začínají společné třetí období v zastupitelstvu města Náchod.

O podpoře do voleb mluvil Pavel Bělobrádek pro iDnes v rámci komentáře příprav na druhé kolo senátních voleb. Podporu Bělobrádka Birke potvrdil například v rozhovoru pro iDnes.cz: „Budu volit Pavla Bělobrádka. Vyjádřil jsem mu také podporu.“

Před prvním kolem senátních voleb byly také některé osobnosti zmíněny na oficiálních volebních materiálech Pavla Bělobrádka (.pdf). Jiří Klepsa, starosta Jaroměře, jej podpořil společnou fotografií, rovněž skrze Facebook byla avizována podpora Petra Habla, starosty Nového Města nad Metují, zmiňovaného Jana Birkeho nebo Jana Bitnara, starosty Broumova.