K jisté odchylce došlo za vlády Miloše Zemana (1998–2002), a to na postu ministra spravedlnosti. Už od počátku bylo jisté, že se jím stane tehdejší předseda Nejvyššího soudu Otakar Motejl, avšak právě kvůli své funkci nebyl jmenován 22. července 1998 jako ostatní členové vlády, ale ke jmenování došlo až 1. srpna 1998 (tedy po skončení Motejlova působení u Nejvyššího soudu). Dočasně tak bylo ministerstvo spravedlnosti spravováno Pavlem Rychetským.

Nesouhlas Miloše Zemana s kandidátem na post ministra není jediným obdobným případem v historii České republiky. Své výtky vyjádřil jak Václav Havel, tak i Václav Klaus. Nakonec ale vždy došlo ke jmenování premiérem navržených kandidátů.

Ze všech situací, ke kterým v minulosti došlo, lze označit za podobnou současnosti např. problém Václav Klause se jmenováním navrženého ministra za vlády Jiřího Paroubka (2005–2006). Konkrétně šlo o problém střetu zájmů kandidáta na post ministra zdravotnictví Davida Ratha, který byl v té době také prezidentem České lékařské komory. V tomto případě se Václav Klaus vyjádřil tak, že v současné době nemůže rozhodnout o jmenování Davida Ratha na post ministra zdravotnictví. Svůj postup však odůvodnil čl. 70 Ústavy ČR, tedy nedošlo k odmítnutí osoby Davida Ratha jako takové, Václav Klaus však jeho jmenování podmínil odstraněním střetu zájmů a po abdikaci Davida Ratha na postu prezidenta České lékařské komory k jeho jmenování na post ministra zdravotnictví nakonec došlo.

KSČM v současném obsazení Poslanecké sněmovny zastává několik vedoucích pozic. Místopředsedou sněmovny je předseda KSČM, Vojtěch Filip. Komunisté figurují také jako předsedové dvou sněmovních výborů a jedné stálé sněmovní komise. Percentuální poměr poslaneckých mandátů přisuzuje KSČM 7,5 %. S přihlédnutím k poměrnému zastoupení je tak počet komunistických poslanců ve vedoucích funkcích sněmovny nadhodnocen. Platí tak v případě místopředsedů sněmovny a předsedů sněmovních výborů. Pouze v případě předsedů sněmovních komisí počet předsedů za KSČM odpovídá poměrnému zastoupení.

Při zohlednění poměrného zastoupení vzhledem k počtu 5 místopředsedů sněmovny vychází pro KSČM 0,375 místopředsedy. Z aritmetického hlediska tak nemají nárok ani na jednoho místopředsedu, přesto jednoho mají.

Co se týče 18 sněmovních výborů, za KSČM předsedá Rozpočtovému výboru Miroslava Vostrá a Mandátovému a imunitnímu výboru Stanislav Grospič. Při zohlednění poměrného zastoupení u obsazení předsednických postů výborů vychází komunistům 1,35 předsedy. KSČM by tak měla mít podle poměrného zastoupení pouze jednoho předsedu sněmovního výboru, stejně jako ČSSD.

Ze 14 sněmovních komisí předsedá KSČM pouze jedné. Stálou komise pro práci Kanceláře Poslanecké sněmovny vede za komunisty Pavel Kováčik. Při zohlednění poměrného zastoupení má KSČM nárok na 1,05 předsedy sněmovní komise. V tomto případě tedy pozice KSČM nadhodnocena není.

K zisku pozic na státních úřadech, ministerstvech a firmách výměnou za toleranci vlády se vyjádřil například poslanec KSČM, Jiří Dolejš. Dle jeho vyjádření se má jednat pouze o kontrolní a informační posty, nikoli o posty manažerské.

Výrok předsedy Kalouska je hodnocen jako zavádějící, jelikož se přisuzuje komunistům automatický vzorec chování, jenž však nemusí platit vždy zcela absolutně.

V pátek, 1. června 2018 probíhala v Poslanecké sněmovně diskuse o vládním návrhu zahraničních misí pro léta 2018 až 2020. Celý návrh z dílny ministerstva obrany byl schválen, proti byli pouze komunisté a SPD.

Během rozpravy k návrhu předseda klubu KSČM Kováčik podotkl, že návrhy, které pochází od Rady bezpečnosti OSN komunisté podpoří. Ostatní mise plynoucí ze spolupráce na bilaterální či unijní úrovni jsou pro komunisty problematické.

"Myslíme si, že závazky, které byly učiněny v souladu s rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN, je třeba ctít. To je pro nás přednostní. To ostatní je u nás problém."

Pro kladné stanovisko Rady bezpečnosti OSN je třeba alespoň 9 z 15 hlasů přičemž žádný z pěti stálých členů (Čína, Francie, Rusko, USA, Velká Británie) nesmí být proti.

Pro Radu bezpečnosti platí mnoho pravidel a v korektní argumentaci není možné vybrat (jakkoli nahodile či promyšleně) jedno z nich a tvrdit, že komunisté chtějí aktivovat právě tuto normu, ačkoli pro to není relevantní důkaz. Ad absurdum, stejně by se v konkrétním případě dalo tvrdit, že KSČM nechce souhlasit s ničím, co nepodpoří Spojené státy americké.

Co se Ruska jako bezpečnostní hrozby týče, Severoatlantická aliance nemá pocit, že by Rusko představovalo pro NATO vojenskou hrozbu či opačně, avšak na obou stranách přetrvávají pochyby o záměrech a politice toho druhého (pdf. str. 10). Naopak se Aliance hodlá v následujících letech snažit o lepší vztah NATO a Ruska (pdf. str. 27). Strategický dokument ovšem pochází z roku 2010, od té doby se vztahy zejména díky událostem na Krymu a východní Ukrajině eskalovaly.

V konkrétních vyjádření členů a zástupců NATO lze ovšem slova o hrozbách skutečně identifikovat. Za všechny můžeme jmenovat Petra Pavla, který Rusko spolu s terorismem označuje za hlavní hrozby pro NATO. Pavel je předseda vojenského výboru NATO.

Česká republika podle zprávy (bod 2.3) Bezpečnostní informační služby z roku 2016 čelí kontrarozvědné činnosti ruských zpravodajských služeb, což lze jako bezpečnostní hrozbu považovat.

"Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. (...) Ruské zpravodajské služby nezměnily svůj extenzivní přístup k využívání nedeklarovaných zpravodajských důstojníků využívajících diplomatického krytí. Ruský diplomatický personál tak zůstává nejvýznamnějším zdrojem rizika nevědomého kontaktu se zpravodajským důstojníkem cizí moci, a dlouhodobě si tak stále drží tento negativní primát v diplomatickém sboru deklarovaném v ČR."

Výrok se vztahuje k tomu, zda KDU-ČSL byla ve sněmovně u toho, když se hlasovalo o církevních restitucích.

Jak ukazuje harmonogram schvalování zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi (tzv. církevní restituce), Poslaneckou sněmovnou byl tento zákon schválen v červenci 2012. Návrh byl však vrácen Senátem a tak jej poslanci museli odsouhlasit ještě jednou v listopadu 2012. V dané době KDU-ČSL skutečně nebyla součástí Poslanecké sněmovny, ani součástí vlády.

Dodejme ještě, že lidovci v té době měli 6 svých zástupců v Senátu a všichni z nich církevní restituce podpořili.

Většina restitucí pro Federaci židovských obcí má skutečně podobu finanční náhrady. Zdanění této většiny 19% daní by tedy výši odškodnění židovské komunity výrazně snížilo. Na tuto problematiku poukazuje i Jakub Kříž, právník zabývající se problematikou restitucí.

Zdanění finančních náhrad podle jeho slov zasáhne nekatolické církve, kterých naturální restituce jsou naprosto minimální. Mezi tyto náboženské instituce patří i Federace židovských obcí.

Federace židovských obcí uzavřela smlouvu o vypořádaní s Českou republikou v roce 2013 společně s dalšími církevními a náboženskými uskupeními působícími v České republice. Česká republika se zavázala vydat majetek, resp. zaplatit škody za majetek, který už navrátit nelze. Jedná se o majetek, který se stal předmětem majetkové křivdy v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 (.doc, str. 30-31). Federaci židovských obcí má být celkově vyplacená finanční náhrada ve výši 272 064 153 korun z celkového balíku finančních náhrad ve výši 59 miliard korun.

Ve Výroční zprávě Federace židovských obcí za rok 2014 je uvedeno, že nárok na vydání majetku mohl být učiněn do konce roku 2014. V této lhůtě bylo vyhověno v případě jediného pozemkového nároku. Další dva pozemky, jmenovitě pozemek po synagoze v Českých Budějovicích a hřiště Makkabi v Brně, vydány nebyly, naopak o jejich vydání rozhoduje soud (.pdf, str. 8). Naturální restituce tak v případě Federace židovských obcí představuje zanedbatelní podíl v celkovém balíku 75 miliard, který se česká vláda předsevzala vydat náboženským institucím ve formě naturálních restitucí.

Součástí výpočtu kompenzace za pozemky, které nemohou být vydány, jsou kromě zemědělské a lesní půdy i ostatní pozemky a zastavěná plocha. Cena, která je použita ve výpočtu pro zastavěnou plochu je opravdu řádově vyšší, než je tomu u zemědělské a lesní půdy.

Do konce roku 2012 bylo financování církví a náboženských společností upraveno zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Na základě tohoto zákona byly státem vypláceny církvím a náboženským společnostem peníze na úhradu nákladů duchovních.

Tento zákon byl zrušen zákonem č. 428/2012 Sb., který vycházel(.pdf, str. 29) také z úsilí postupně nastolit ekonomickou odluku církví a náboženských společností od státu. Aby se jejich samostatného financování dosáhlo (.pdf, str. 40) co možná nejplynuleji, došlo ke zřízení tzv. přechodného období, ve kterém jim budou státem vypláceny příspěvky podle § 17 zákona č. 428/2012 Sb.

Tyto příspěvky budou vypláceny po dobu 17 let od 1. ledna 2013. Kdy v prvních třech letech přechodného období bude jejich výše totožná s financováním podle zákona č. 218/1949 Sb. V letech následujících se však bude podle § 17 odst. 3 zákona č. 428/2012 Sb., tato částka každoročně snižovat o částku odpovídající 5 % částky vyplacené v prvním roce přechodného období.

Celkem by tak měl stát podle důvodové zprávy (.pdf, str. 48) vyplatit církvím a náboženským společnostem v tomto přechodném období necelých 17 miliard Kč.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť finanční náhrady se mají vyplácet po dobu 30 let (do roku 2043), zatímco příspěvky na provoz církvím skončí a 13 let dříve (v roce 2030).

Do konce roku 2012 bylo financování církví a náboženských společností upraveno zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Na základě tohoto zákona byly státem vypláceny církvím a náboženským společnostem peníze na úhradu nákladů duchovních.

Tento zákon byl zrušen zákonem č. 428/2012 Sb., který vycházel(.pdf, str. 29) také z úsilí postupně nastolit ekonomickou odluku církví a náboženských společností od státu. Aby se jejich samostatného financování dosáhlo (.pdf, str. 40) co možná nejplynuleji, došlo ke zřízení tzv. přechodného období, ve kterém jim budou státem vypláceny příspěvky podle § 17 zákona č. 428/2012 Sb.

Tyto příspěvky budou vypláceny po dobu 17 let od 1. ledna 2013. Kdy v prvních třech letech přechodného období bude jejich výše totožná s financováním podle zákona č. 218/1949 Sb. V letech následujících se však bude podle § 17 odst. 3 zákona č. 428/2012 Sb., tato částka každoročně snižovat o částku odpovídající 5 % částky vyplacené v prvním roce přechodného období.

Celkem by tak měl stát podle důvodové zprávy (.pdf, str. 48) vyplatit církvím a náboženským společnostem v tomto přechodném období necelých 17 miliard Kč.

Podle důvodové zprávy(.pdf, str. 48) k zákonu č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi by stát měl první tři roky přispět, i na platy pro duchovní 1, 4 miliardy Kč.

Podle § 15 odst. 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, bude finanční náhrada vyplacena ve třiceti bezprostředně po sobě jdoucích ročních splátkách. Celková finanční náhrada by tak měla být vyplacena v průběhu 30 let.

Z toho vyplývá, že stát nebude přispívat církvím a náboženským společnostem až do vyplacení celkové finanční náhrady, ale pouze po dobu přechodného období, které bude trvat 17 let od účinnosti zákona č. 428/2012 Sb.

Dodejme, že Jaroslav Faltýnek poté, co byl v pořadu opraven moderátorem, uznal, že tento jeho výrok nemusí zcela odpovídat pravdě.

Církve při restitucích skutečně nemusely požádat o vydání svého bývalého vlastnictví a stejně tak existují konkrétní případy, kdy tomu tak bylo. Výrok předsedy KDU-ČSL tedy hodnotíme jako pravdivý.

Tzv. restituční zákon stanovuje mechanismus, kterým osoby oprávněné (např. církve) mohou z důvodů majetkové křivdy (např. zákon o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů) požadovat po povinných osobách (např. Lesy ČR) vydání odejmuté věci. Oprávněná osoba označí věc restituce a uvede právní důvod nároku na její vydání, doloží původní vlastnictví k věci a vyzve povinnou osobu k vydání věci.

Takovýto postup se tak odehrává na základě výzvy církve. Pokud církev či jiná oprávněná osoba osobu povinnou k restituci nevyzve, není nikým nucena. V tomto má tedy předseda Bělobrádek pravdu.

Pavel Bělobrádek ve výpovědi zmiňuje farnost v Náchodě, kde se během Událostí, komentářů nacházel, jako případ, kdy k výzvě restituce tří metrů chodníku nedošlo, ačkoli dojít mohlo. Lakonická zpráva Českého rozhlasu informuje o počinu náchodského děkana věnovat tři pozemky městu, místo aby je pro svou církev požadoval zpět. Ze článku Deníku vyplývá, že by se mělo jednat o "cestu vedoucí na zámek hned vedle fary a pozemek u Hotelu u Beránka". Více konkrétních informací však k tomuto případu není k nalezení.

Podobně jako náchodský děkan se podle všeho zachovali premonstráti z Milevska, jenž se vzdali nároků na pozemky, které leží pod šatnami u tenisových kurtů v Milevsku, jak referuje server Novinky.cz či generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub.

Ačkoli není možné dohledat žádný seznam věcí movitých a nemovitých, které bylo eventuálně možno restituovat, a z něhož by bylo možno určit, co navráceno bylo a co nikoli, příklady restitucí, o které církve nepožádaly, existují. Poznámku Pavla Bělobrádka "jim to nestálo za to" ponecháváme jako hodnotící soud, nikoli jako faktický výrok.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože i když v předvolebním programu hnutí ANO se zdanění církevních restitucí přímo neobjevilo, již před volbami je předseda hnutí Babiš označil za "tunel" a podpořil veřejně myšlenku na jejich zdanění.

Resortní program hnutí ANO z roku 2013 skutečně neobsahuje žádnou zmínku o církevních restitucích a jejich zdanění. Totéž platí pro priority, východiska a zkrácený program hnutí z roku 2013. Program (.pdf, str. 2) z roku 2017 zmiňuje církevní restituce pouze okrajově v úvodní části, kdy jsou vyjmenovávány důvody proč hnutí ANO vzniklo:

„Proti tomu, že politici utahovali lidem opasky, zatímco církvím odklepli restituce předražené o 54 miliard.“ Tématu zdanění církevních restitucí se ale také nevěnuje. Otázku zdanění ovšem veřejně podporuje Andrej Babiš, předseda hnutí ANO.

Téma zdanění církevních restitucí je k 5. červnu 2018 aktuální z důvodu vyjednávání o podpoře vlády. Z mediálních vyjádření předsedy hnutí, Andreje Babiše, vyplývá, že je zdanění církevních restitucí dlouhodobě nakloněn. Jak řekl 4. června 2018 pro Českou televizi: „My s tím souhlasíme dlouhodobě, předpokládám, že ČSSD se k tomu přidá. Není to nové téma, my jsme o tom ani nemluvili v rámci vyjednávání o nějaké podpoře KSČM.“

O způsobu vyjednání restitucí se Babiš v médiích negativně vyjádřil již v červenci 2014, kdy podle serveru iDNES.cz řekl: „Hnutí ANO ctí zásadu, že co bylo ukradeno, musí být vráceno. Nesouhlasíme ale se způsobem, jakým byly církevní restituce Nečasovou a Kalouskovou vládou dojednány.“

V březnu 2016 pak už Babiš v médiích hovořil o podpoře zdanění církevních restitucí. Reagoval tak na kritiku předsedy KDU-ČSL, Pavla Bělobrádka, za podezření účelového přepsání majetku v kauze Čapí hnízdo. Doslova Babiš řekl: „Církevní restituce je tunel. A pokud dnes komunisti navrhují je zdanit, tak já určitě souhlasím.“

V listopadu 2017 opět Andrej Babiš v médiích hovořil o plánu zdanit církevní restituce, tentokrát ve spojitosti se situací po sněmovních volbách v říjnu 2017 a vznikem nové vlády: „Není důvod, aby se to nedanilo. V rámci koalice (v letech 2014-2017, pozn. Demagog.cz) nebylo možné se k tomu vrátit, teď to asi možné bude.“