Ve své povolební strategii Piráti zmiňují, že nepodpoří vládu, kde se nachází člověk s korupční historií nebo vládu s převahou hnutí ANO:

"Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožující základy liberální demokracie nebo historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO." Co se týče případu s Miroslavem Pochem, před sedmi lety obvolávali redaktoři Hospodářských novin pražské komunální politiky s otázkami na milionové odměny, které pobírají z městských společností. Miroslav Poche (ČSSD) v současnosti europoslanec, před sedmi lety přiznal, že odvádí část svých výdělků ČSSD, a to přes prostředníky, ale ne jako oficiální sponzorský dar. Zde je také přepis rozhovorů, ve kterých Poche kauzu postupně vysvětloval.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož kolem kauzy Miroslava Pocheho je řada otazníků a nejasností a Piráti ji tedy oprávněně v rámci své povolební strategie chápou jako korupční.

Prezident Miloš Zeman mluvil o své podpoře zvyšování minimální mzdy v pořadu Týden s prezidentem, a to například v dílu, který byl na TV Barrandov odvysílán 13. dubna 2017 (přibližně 14. minuta), ale i přednedávnem v dílu odvysílaném 3. května 2018 (přibližně 9. minuta).

Pavel Nevtípil je detektiv, který má na starosti vyšetřování kauzy Čepí hnízdo, v rámci které je trestně stíhaný aktuální premiér České republiky za ANO Andrej Babiš, zatímco u jeho spolustraníka Jaroslava Faltýnka došlo v této souvislosti k zastavení trestného stíhaní. Jaroslava Faltýnka z výše zmiňovaného výroku obvinili jak členové Pirátské strany, tak komentátor pro Aktuálně.cz Martin Fendrych. V obou případech však šlo o neveřejnou diskuzi, ze které neexistuje oficiálně dostupný záznam.

Předseda Pirátské strany Bartoš již několikrát daný výrok zmiňoval. Na vyjednávání mezi ANO a Pirátskou stranou prý měly padnout zmíněné vyhrůžky na osobu Pavla Nevtípila, které Ivan Bartoš spojoval právě s výše zmiňovanou kauzou. Bartoš přímo prohlásil, že „…tlak na jeho konec vidím v optice kauzy Čapí hnízdo, kdy pan Faltýnek několikrát řekl, že detektiva Nevtípila dostane do tepláků.“

Ivan Bartoš společně s dalším členem Pirátské strany Jakubem Michálkem měli podle vlastních slov udělat zápis o daných vyhrůžkách a předat jej státnímu zástupci. Tento zápis však nikde dohledatelný není, více o tomto tvrzení si můžete přečíst v našem již ověřeném výroku od Ivana Bartoše tady.

Podobné tvrzení pochází i od Martina Fendrycha, který měl podle vlastních slov „nezávaznou konverzaci“ s Jaroslavem Faltýnkem a Ivanem Bartošem před vysíláním relace Události, komentáře v České televizi. Fatýnek podle jeho slov mimo kamery prohlásil: „Nevtípil bude trestně stíhaný.“

V obou případech však daný výrok padnul v rámci neveřejného prostředí a nebyl nikde oficiálně zaznamenán. Výrok tedy nelze objektivně hodnotit, jelikož máme v tuto chvíli k dispozici jenom tvrzení jednotlivých aktérů.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože TOP 09 po říjnových volbách skutečně spíše stagnuje, v rámci statistické chyby se pohybuje na stejné úrovni.

Ve volbách do Sněmovny v říjnu 2017 získala TOP 09 5,31 % hlasů. Od té doby vyšlo několik volebních modelů – konkrétně vycházíme z modelů CVVM, STEM a Kantar TNS.

Agentura CVVM v posledním měření dává ve volebním modelu Pospíšilově straně 4,5 %. Připomeňme, že jde o výzkum, jak by volby dopadly v den dotazování, kdyby k volbám přišli všichni, kdo jsou již rozhodnuti. Nezahrnuje tak nerozhodnuté voliče. Volební model STEM pak TOP 09 přiznává 4,6 % hlasů a Kantar TNS pro Českou televizi pracuje s údajem 4,5 %.

Z těchto dostupných dat vyplývá, že odhad volebního zisku TOP 09 je o nyní o něco nižší, než jaký byl skutečný zisk ve volbách, nicméně rozdíl je v rámci statistické chyby. Preference nevykazují žádný klesající ani rostoucí trend, jde fakticky o stagnaci.

Výrok je hodnocen jako zavádějící. Andrej Babiš totiž uvádí dané příklady v odpovědi na otázku, která naznačuje, že přivádí komunisty k moci tím, že podporují Babišovu vládu. Ani jeden z dalších příkladů reálně komunistům nedal podíl či vliv na exekutivě.

U nepřímé volby prezidenta hlasující nemá žádný podíl na vládní moci už jen proto, že vrcholným orgánem výkonné moci je vláda, nikoli prezident. Příklad Kalouskova nápadu z roku 2006 není zcela přesný, protože byl takřka v okamžiku odmítnut a sám Kalousek z čela strany odešel. Naopak KSČM a hnutí ANO uzavřely v červenci 2018 dohodu, která konkrétně uvádí, jaký prospěch komunisté z tolerance Babišovy vlády budou mít. Jedná se především o včasné předkládání návrhů zákonů, které „jsou součástí dohodnutých priorit“.

Václav Havel byl poprvé zvolen prezidentem 29. prosince 1989 členy Federálního shromáždění, a to jednomyslně. Jak popisuje portál Moderní dějiny: „... Federální shromáždění, jež mělo nového prezidenta volit, sestávalo z komunistických poslanců či z poslanců do té doby plně loajálních starému režimu.“ Havel nakonec profitoval z dohody s premiérem Mariánem Čalfou o ustavení Alexandera Dubčeka do čela Federálního shromáždění výměnou za podporu komunistů pro Havla.

V českých prezidentských volbách, ve kterých Václav Havel zvítězil, podporu komunistických poslanců s jistotou potvrdit nelze, neboť hlasování probíhalo tajně. Nicméně lze předpokládat, že k ní ani v jednom případě nedošlo. V roce 1993 stála proti Havlovi kromě republikána Sládka kandidátka za Levý blok Marie Stiborová, o pět let později opět kromě Miroslava Sládka komunista Stanislav Fischer. Stiborovou i Fischera komunisté navrhli a můžeme se domnívat, že i ve volbě podpořili.

Co se týče Václava Klause ve volbě proti Janu Sokolovi v roce 2003, byl podpořen i hlasy komunistů, což v projevu implicitně vyjádřil i komunista Grebeníček: „Česká republika a její občané rozhodně nepotřebují na Hradě osobu nevýraznou, o které se teprve dozvíme, co vlastně chce. Český stát v hektické době potřebuje, třeba i ne všemi bez výhrad přijímanou, ale veřejně profilovanou, do určité míry vypočitatelnou autoritu...“

Klause pak v jeho druhé prezidentské volbě v roce 2008 komunisté pravděpodobně nepodpořili, což potvrdil bezprostředně po vyhlášení výsledku v rozhovoru pro ČT Mirek Topolánek (čas: 8:58:17). „Prezident má přirozené volitele, přirozenou podporu. Cením si, že kandidáti byli nejlepší z celé volby. Že koalice je přirozená, není vytvářena uměle, není korupční a je bez komunistů.“

Pokud jde o návrh vlády sociálních demokratů spolu s lidovci za tolerance KSČM, jedná se o podobný koncept jako aktuální druhá Babišova vláda, nicméně z jiných pohnutek. Tehdejší předseda lidovců Kalousek připustil 24. srpna 2006 vznik menšinové vlády ČSSD a KDU-ČSL, tolerované komunisty, aby „z abránil dohodě ČSSD a ODS na změně volebního systému, který by nově omezil politickou pluralitu a omezil menší strany“. Tuto myšlenku však o den později odmítlo širší předsednictvo lidovců a Kalousek na funkci předsedy strany rezignoval.

Stropnický se staví odmítavě k Okamurovým výrokům o táboře v Letech, které dále v rozhovoru zmiňoval v souvislosti s výhradami vůči politickým extremistům. Stejně tak dříve odmítal případnou účast SPD ve vládě s ANO.

V Otázkách Václava Moravce z 25. února (2:02), při dotazu na výroky Okamury o táboře v Letech Stropnický reagoval následovně:

"..pro mě samozřejmě ty výroky jsou naprosto nepřijatelné. Naprosto nepřijatelné a tak, jak byly potom vysvětlovány, tak to mně přišlo trošku nedůstojné."

K případné účasti SPD ve vládě se dříve vyjádřil s tím, že taktikou SPD je "politika strachu, nenávisti a přehnaných emocí," a že vláda s SPD je pro hnutí ANO nepředstavitelná.

Zmíněný údaj vychází z článku Českého rozhlasu, který zmapoval sliby premiéra v demisi, které rozdal v rámci fungování v čele vlády. Mezi tuto sumu patří např. slibované daňové úspory, zvyšování důchodů, jízdné zdarma i konkrétní projekty jako rekonstrukce skokanských můstků v Harrachově.

Autoři textu upozorňují, že částka může být i vyšší, neboť některé sliby Babiš nijak nekvantifikoval, popř. jde o nekonkértní vyjádření a nelze je tedy připočíst.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) podobný žebříček zemí podle délky stavebního řízení nevydává. Jiří Pospíšil má pravděpodobně na mysli žebříček ve zprávě Doing Business, kterou každoročně vydává Světová banka.

Údaj o 121. příčce není zcela přesný. Pokud jde o stavební řízení celkově, skončila Česká republika na 127. místě ze 185 porovnávaných zemí.

Přestože údaj není přesný, výrok hodnotíme jako pravdivý vzhledem ke kontextu, ve kterém byl vyřčen. Jiří Pospíšil zde poukazoval na příliš velkou délku stavebního řízení, což údaj ze žebříčku Světové banky potvrzuje; žebříčkové umístění se pak liší pouze mírně.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Babiš sice Murína nezprostil funkce – Murín odstoupil sám. Nicméně v posledních měsících na něj Babiš tlačil veřejně, a to jak v médiích, tak i např. podáním kárného řízení.

Spor, který vyvrcholil rezignací ředitele GIBS Murína, započal koncem února tohoto roku, kdy GIBS veřejně oznámila snahu premiéra v demisi Babiše navrhnout odchod ředitele Murína z vedení GIBS, v reakci na kontrolu hospodaření GIBS ze strany ministerstva financí.

Později Babiš přiznal, že tuto kontrolu inicioval on sám a že je pravdou, že k řediteli Murínovi ztratil jako k vedoucímu GIBS důvěru. Této věci se více věnoval také server iROZHLAS. Následně byla věc probíránav březnu i před bezpečnostním výborem Poslanecké sněmovn. Konečně 19. března premiér v demisi inicioval zahájení kázeňského řízení vůči řediteli Murínovi.

Výsledkem pak bylo podání rezignace ze strany ředitele GIBS Murína dne 17. dubna, ve které přiznává, že události posledních týdnů byly jedním z důvodů jeho rezignace:

„Ačkoli jsem se nedopustil ničeho nezákonného ani neetického, obávám se, že mé setrvání v čele GIBS by mohlo zavdat příčinu k nedůvodnému zpochybňování výsledků její práce, především ze strany obou vrchních státních zástupců a nejvyššího státního zástupce. Situace, která se kolem GIBS a mé osoby vyvinula v posledních měsících, mi proto nedovoluje pokračovat v řízení tohoto útvaru a nechci zavdávat příčinu k jakýmkoliv útokům na GIBS.S ohledem na tyto skutečnosti jsem se rozhodl k 30. dubnu 2018 rezignovat na funkci ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů a současně tak ukončit služební poměr.“

Doplňme, že své pochybnosti ohledně Murína skutečně vyslovili i státní zástupci, jak jsme již dříve ověřovali.

V jednacím řádu vlády není explicitně vymezeno, jaké stanovisko může vláda k předloženému návrhu zákona zaujmout.

Situaci, kdy vláda nepřijme žádné stanovisko, však jednací řád výslovně předvídá v čl. X odst. 3, kde stojí: „(...) pokud vláda dospěje k závěru, že k předloženému materiálu nepřijme usnesení, uvede se tato skutečnost spolu se závěry do písemného záznamu.“

V minulosti k takové situaci, kdy vláda žádné stanovisko nepřijala, docházelo. Příkladem je nezaujmutí žádného stanoviska vládou k zákonu o vyvlastňování v roce 2009 kvůli neshodě.

Dalším příklady nalezneme např. na jednání vlády dne 16. listopadu 2016 (.docx), kde vláda nepřijala žádné stanovisko k poslanecké novele církevního zákona či snaze poslanců o včlenění „Mezinárodního dne studentstva“ do oficiálního názvu státního svátku 17. listopadu. Obdobně viz návrh na uzákonění adopcí registrovanými partnery projednávaný vládou dne 8. října 2014 (.docx).

V případě, o němž hovoří Miroslav Kalousek, se však vláda většinově shodla na „neutrálním“ stanovisku. Toto neutrální stanovisko schválilo 14 z 15 přítomných poslanců a proti nehlasoval nikdo.