Ochotu parlamentních stran vyjednávat s hnutím ANO o účasti na vládě či její podpoře server Demagog.cz již několikrát ověřoval, včetně hnutí STAN a Pirátů. Oba zmíněné subjekty účast na vládě s hnutím ANO a priori nevyloučily, pouze stanovily nutné podmínky, které by vzniklá vláda musela splňovat. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Celostátní výbor STAN v únoru 2018 odsouhlasil možnost jednání s hnutím ANO o podpoře vlády. Podle vyjádření Petra Gazdíka pro server iDNES.cz jsou tři podmínky následující: „Ve vládě nebude sedět žádná obviněná či trestně stíhaná osoba, vláda bude mít jasnou euroatlantickou orientaci a budeme mít garanci, že se ve Sněmovně nebude opírat o extremistické strany.“ Míra podpory vlády se měla dle serveru iROZHLAS.cz odvíjet od množství splněných podmínek. V případě splnění všech tří by se hnutí STAN přímo účastnilo vládní koalice, v případě splnění jedné nebo dvou podmínek by se jednalo pouze o podporu.

Piráti se v rámci vládního vyjednávání drželi své povolební strategie, ve které uvádí: „Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožujících základy liberální demokracie nebo s historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi, tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO.“Podmínky Pirátů pro podporu nebo účast ve vládě tedy spočívaly v zajištění menšinového zastoupení hnutí ANO, nepřítomnosti nekompetentních osob, nebo osob s korupční historií a nezávislost vlády na stranách SPD a KSČM.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť ODS skutečně dvakrát zákon nepustila přes 2. čtení, Stropnický opomíjí řadu faktorů, které vedly k potopení projednávání. Např. absenci vládních poslanců, kteří se jednání vůbec nezúčastnili.

Novela zákona, o které Martin Stropnický mluví, byla skutečně projednávána v Poslanecké sněmovně a to konkrétně v minulém volebním období. Změna zákona o Vojenském zpravodajství měla přinést změny v oblasti kyberbezpečnosti. Nebyla však doprojednána, skončila ve 2. čtení.

Pokud se podíváme na průběh projednávání, je vidět, že ve 2. čtení byl návrh projednáván dvakrát a nepodařilo se toto čtení ukončit. Nejprve 25. května 2017 (čtvrtek) začala tato věc být projednávána těsně po 12 hodině. Ve čtvrtek je stanoveno v Poslanecké sněmovně, že dopolední jednání končí zpravidla ve 13 hodin. V rámci této doby vystupovali poslanci a Zbyněk Stanjura (ODS) měl na závěr dlouhý projev, který přesáhl 13. hodinu a nebylo tak možné bod uzavřít.

Nicméně kromě něj vystupovali na plénu rovněž poslanci ANO (Sedlář, Chalupa) nebo TOP 09 (Skalický). Nebylo to pouze věcí ODS a KSČM.

Druhé projednávání pak proběhlo zhruba o měsíc později, když v červnu 2017 bylo projednávání zablokováno tím, že si ODS ústy svého předsedy poslaneckého klubu vzala přestávku v takové délce, jenž svým rozsahem přesáhla jednací den sněmovny. Tedy do 19:01 (jedná se do 19:00).

Ovšem ve 2. případě nelze pominout to, že sněmovna nebyla zcela evidentně usnášeníschopná. To lze doložit na tom, že nebylo možno hlasovat o procedurálním návrhu. Byť je možné, že toto bylo využito ve prospěch potopení tohoto zákona, je nepochybné, že vládní koalice disponovala většinou a pokud by měla evidentní zájem o prosazení tohoto zákona, tak by jej prostě prosadila. Mohla prosadit projednávání v jiný den, mohla jednat do noci, nic z toho neučinila.

Už v červnu minulého roku Petr Gazdík uvedl, že spolupráci vylučuje s extremisty, za které považuje KSČM a SPD, a zároveň doplnil, že jako problematickou by viděl i hypotetickou spolupráci s hnutím ANO. Jan Farský několik dnů před volbami uvedl, že vylučuje spolupráci s nedemokratickými stranami, mezi které řadí právě i hnutí ANO. Původně pár dnů po volbách spolupráci vyloučil i sám Andrej Babiš, když označil chování TOP 09 a STAN za „nepřátelské“ .

Nicméně v únoru letošního roku hnutí STAN přišlo s podmínkami, za kterých by se účastnilo vlády. Podmínkami bylo: prozápadní směřování země, neúčast trestně stíhané osoby ve vládě a programová shoda. Po společném jednání obě strany uvedly, že se zčásti shodly na programu. Hnutí ANO však neodstoupilo od podmínky Andreje Babiše na postu předsedy vlády, a jednání tak nikam nevedla.

Podle údajů ministerstva financí vzrostl příjem veřejných fondů z DPH za leden a únor meziročně o 17,4 %. Jak však ministerstvo samo v tiskové zprávě uznává, meziroční srovnání může být ovlivněno kalendářními vlivy (splatnost DPH v únoru 2017 byla 27. února, a je tak možné, že ne všechna DPH splatná v tomto termínu byla skutečně zahrnuta do výsledku za únor 2017). V plnění za březen už bude tento vliv neutralizován a meziroční srovnání tak bude přesnější.

Podíváme-li se pouze na výběr na úrovni státního rozpočtu, došlo meziročně k poklesu výběru o 1,4 miliardy Kč (2,9 %).

Je pravdou, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) v roce 2012 vyšetřoval možnou úplatkářskou aféru a že téhož roku odešel ze své pozice komisař John Dalli, v jehož jurisdikci se vše mělo odehrávat. Malá část medií pak vzala za svou konspirační linku ohledně možné objednávky vyšetřování ze strany předsedy Komise Barrosa. Následujícího roku unikla část zprávy OLAF, která nezmiňovala přímou účast komisaře Dalliho v dané aféře (Dalligate).

V roce 2012 OLAF začal vyšetřovat podezřelý lobbing tabákového průmyslu v kruzích kolem komisaře pro zdraví a bezpečnost Johna Dalliho. Komisař Dalli ve stejném roce nečekaně opustil své místo. Následujícího roku 2013 do tisku uniklačástečná zpráva o průběhu vyšetřování OLAF, ve které bylo zmíněno, že i přes velké množství nepřímých důkazů se nepodařilo prokázat zapojení Dalliho do vyšetřované kauzy tabákového lobbingu. Vzhledem k tomu, že celá zpráva oficiálně zveřejněna nebyla, oficiální místa nebyla schopna vysvětlit důvod odchodu komisaře i slabá místa ve vyšetřování OLAF a sám Dalli naznačoval, že byl ze svého místa donucen odejít pod nátlakem, byla zavdána příčina k podezřením směrem k nezávislosti OLAFu a předsedy Komise.

Samotný OLAF, ale především jeho šéf Giovanni Kessler, se v následujících letech stali terčem kritiky s přihlédnutím k průběhu vyšetřování tzv. Dalligate. Vzhledem k probíhajícímu vyšetřování ze strany belgické justice ohledně odchodu komisaře Dalliho došlo dokonce k tomu, že Evropská komise vzala řediteli OLAFu imunitu, aby mohl vypovídat před belgickými vyšetřovateli.

Částečné rozuzlení případu přineslo až rozhodnutí Evropského soudního dvora z dubna roku 2016. Ten řešil legitimitu a způsob odchodu komisaře Dalliho. V průběhu šetření soud mohl nahlédnout do plné zprávy OLAFu, ze které vyplynulo, že se komisař účastnil schůzek s tabákovou lobby, což ho mohlo dle OLAFu postavit do nebezpečné pozice a ohrozit reputaci Komise. Zároveň soud potvrdil, že předseda komise Barroso nezneužil svoji pozici a netlačil komisaře k odchodu.

Rozhodnutí soudu nahrává spíše tomu, že Babišův výrok není fakticky přesný, nicméně vzhledem k absenci primárního zdroje (tedy zprávy OLAFu) je toto prohlášení hodnoceno jako neověřitelné. Dodejme ovšem, že část, kdy obviňuje Barrosa z objednávky této věci, Evropský soudní dvůr vyvrátil.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ČSSD si skutečně do koaliční smlouvy neprosadila podmínku odvolání politiků SPD z vyšších sněmovních funkcí. Zároveň ale v současné době neskončilo vyšetřování bývalého tajemníka poslaneckého klubu SPD Staníka, a nelze tak z veřejných zdrojů tvrdit, že se zmiňovaný incident skutečně stal.

Kvůli výrokům Tomia Okamury, které zlehčovaly realitu romského koncentračního tábora v Letech, chtěli opoziční poslanci (v té době včetně sociální demokracie) odvolat předsedu SPD z vedení dolní komory. Na mimořádné schůzi, svolané právě za účelem pokusu o odvolání Okamury, však hlasy opozice nestačily ani na to, aby byl schválen program, a na hlasování tak ani nedošlo. Nicméně z přihlášených poslanců ČSSD všichni hlasovali pro schválení programu.

Při jednání o koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO si původně sociální demokraté jako jednu z podmínek pro vstup do vlády kladli i odvolání jak Tomia Okamury z křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny, tak odvolání dalších politiků SPD z předsednických pozic sněmovních výborů. Tato podmínka však byla z konečné koaliční smlouvy kvůli nelibosti hnutí ANO vynechána.

Jan Bartošek se také zmiňuje o bývalém tajemníkovi poslaneckého klubu SPD Jaroslavu Staníkovi, který podle bývalé ministryně za ČSSD Marksové-Tominové v jedné ze sněmovnách restaurací prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Podle bývalého poslance Marka Černocha, zvoleného za Okamurovu exstranu Úsvit, šel Staník s vyjádřeními ještě dál. Podle Černocha Staník vyzýval, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“. Staník tato tvrzení odmítá a i přes mnohá svědectví přítomných poslanců nelze potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, jelikož nebylo prohlášeno veřejně, ale ve sněmovní restauraci.

Jaroslav Staník je v současnosti už bývalým tajemníkem poslaneckého klubu SPD, jeho nástupcem se začátkem května stal exposlanec ODS Zdeněk Mach. Staník je v současné době vyšetřován pražskou policií kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože TOP 09 po říjnových volbách skutečně spíše stagnuje, v rámci statistické chyby se pohybuje na stejné úrovni.

Ve volbách do Sněmovny v říjnu 2017 získala TOP 09 5,31 % hlasů. Od té doby vyšlo několik volebních modelů – konkrétně vycházíme z modelů CVVM, STEM a Kantar TNS.

Agentura CVVM v posledním měření dává ve volebním modelu Pospíšilově straně 4,5 %. Připomeňme, že jde o výzkum, jak by volby dopadly v den dotazování, kdyby k volbám přišli všichni, kdo jsou již rozhodnuti. Nezahrnuje tak nerozhodnuté voliče. Volební model STEM pak TOP 09 přiznává 4,6 % hlasů a Kantar TNS pro Českou televizi pracuje s údajem 4,5 %.

Z těchto dostupných dat vyplývá, že odhad volebního zisku TOP 09 je o nyní o něco nižší, než jaký byl skutečný zisk ve volbách, nicméně rozdíl je v rámci statistické chyby. Preference nevykazují žádný klesající ani rostoucí trend, jde fakticky o stagnaci.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Nejde sice ověřit Pospíšilovo tvrzení, že Oldřich Navrátil podporuje TOP 09 od samého počátku, nicméně Navrátil tuto stranu a její kandidáty podporuje dlouhodobě nejméně od roku 2013.

Oldřich Navrátil podpořil TOP 09 například před loňskými volbami do Poslanecké sněmovny. V klipu natočeném před těmito volbami prohlásil: „Tak já prostě podporuju TOP 09, protože má takový úžasný lidi v čele.“ Navrátil TOP 09 také podpořil při volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, jejího předsedu Karla Schwarzenberga v prezidentských volbách v roce 2013 a je uveden mezi podporovateli TOP 09 na jejím webu.

Z veřejně dostupných zdrojů se nepodařilo dohledat, zda Miroslav Kalousek skutečně nějakou žalobu v minulosti podal, respektive kolik jich bylo a jak dopadly. Žalobami v průběhu své kariéry hrozil veřejně ve více případech.

Již v roce 2001 hrozil Kalousek žalobou na ochranu osobnosti tehdejšímu spolustraníkovi Cyrilu Svobodovi. Ten jej měl nařknout z Kalouskovi nemilých věcí, které se pojily s účinkováním na ministerstvu obrany.

V roce 2012 Kalousek prohlásil, že žalobu podá na policejního prezidenta Lessyho. Lessy tehdy prohlásil, že na něj Kalousek tlačil kvůli vyšetřování Kalouskovy stranické kolegyně Parkanové za nákup vojenských letadel CASA. Kalousek zareagoval slovy: „Petr Lessy zákeřně osočil Miroslava Kalouska. Věřím v nezávislost českých soudů. Podám prostou občanskoprávní žalobu. Nechci nic jiného než omluvu.“

Ve stejném roce se Kalousek dostal do konfliktu i s podnikatelem Radimem Jančurou, který o něm prohlásil: „Nechali jsme nejbohatšího člověka v této zemi - díky miliardovým tendrům na obraně, díky smlouvě na výběr mýta s firmou Kapsch, což je také jeho práce, i díky softwaru ministra Drábka, v němž má dle mých informací také prsty - dělat ministra financí. Jak může politik, který toto organizoval a s velkou pravděpodobností si nakradl hezké miliardy, být šéfem státní pokladny?“

Tyto případy mají společné to, že nelze konkrétně dohledat, jak nakonec dopadly. Reálně tak lze usuzovat, že Kalousek v těchto věcech žádné žaloby nepodal a šlo spíše o veřejné apely.

V neposlední řadě Kalousek hrozil žalobou Andreji Babišovi. Ten s ním měl, dle Kalouskova názoru, uzavřít a prohrát sázku o 10 milionů korun. Kalousek po zhruba dvou měsících od tohoto nápadu upustil a žalobu nakonec nepodal.

Dle čl. 68 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. Ústava České republikyjmenuje předsedu vlády prezident republiky a na jeho návrh schvaluje navržené ministry. V případě, že takto jmenovaná vláda nezíská důvěru, proces se opakuje. Pokud jmenovaná vláda nezíská důvěru ani na druhý pokus, prezident jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Od voleb do Poslanecké sněmovny ve dnech 20.–21. října 2017 byl premiér zatím jmenován pouze jednou.

Pokus o sestavení vlády de iure začíná ve chvíli, kdy prezident jmenuje předsedu vlády. V praxi je tento krok obcházen tzv. pověřením o vládním vyjednávání. Prezident danou osobu přímo nejmenuje premiérem, ale svěří jí do rukou odpovědnost za hledání vládní podpory ve Sněmovně a hledání vhodných ministrů. V případě, že tato osoba nebude schopna ve Sněmovně vládní podporu získat, může prezident pověřit jednáním dalšího člověka, aniž by vyplýtval jeden ze tří ústavou daných pokusů.

V současnosti jsme v situaci, kdy vláda pokračuje v demisi a premiér Andrej Babiš byl prezidentem pouze pověřen vládním vyjednáváním. Prozatím nebyl podruhé jmenován premiérem. Druhý formální pokus o sestavení vlády tedy nebyl dle Ústavy České republiky zahájen.