Přehled ověřených výroků

Jednotný vnitřní trh Evropské unie znamená odstranění vnitřních tarifních omezení mezi členskými státy a stejně tak i postupné odstranění netarifních omezení.

Nejčastěji uplatňovanou formou netarifního opatření je preferování "domácích" firem před těmi zahraničními a to například prostřednictvím státních podpor (dotace, státní zakázky, daňové zvýhodnění, atd.). Přesto, že se Evropská unie snaží postupně omezovat i tyto netarifní bariéry, existuje možnost výjimek, kdy jsou pro daný členský stát netarifní omezení volného obchodu buď dočasně (podpora v důsledku přírodních katastrof), či trvale (ochrana kulturního bohatství) dovolena.

Výše popsané tedy znamená, že netarifní omezení nejsou namířena proti jednotlivým členským státům (například proti českým podnikatelům), ale jsou všeobecná. Není zcela přesné, že díky netarifním omezením nemohou čeští podnikatelé prodávat své zboží do Evropy, protože mohou, a stejně tak se tato problematická oblast netýká pouze českých podnikatelů, ale naopak všech podnikatelů v Evropské unii a problémem českých podnikatelů tak tedy může být spíše nedostatečná konkurenceschopnost, než bariéry v rámci vnitřního trhu EU.

Je tedy pravdou, že některá omezení stále přetrvávají a pro české podnikatele mohou být omezující. Existují však další překážky, např. nedostatečná konkurenceschopnost, nicméně výrok ministra financí je možno považovat za korektní.

Senátní návrh zákona, o němž Dienstbier mluví, vznikl v roce 2011. Řeší jednak zastropování, o němž je řeč, upravuje také limity na kampaň, popř. specifikuje omezení, od koho může politická strana dar získat.

Zmíněný senátní návrh upravuje zastropování darů tak, že „(2) Celková hodnota darů od jednoho dárce nesmí za kalendářní rok převýšit částku 1 000 000 Kč“.

Nutno podotknout, že tento návrh nebyl přijat. Celý legislativní proces naleznete zde.

Jak uvádí Jiří Dienstbier, podobné limity skutečně existují i v jiných zemích, například v USA hodnota daru od jednotlivce pro kandidáta nesmí přesáhnout 2600 dolarů v jedněch volbách pro každého z kandidátů (americký systém ovšem zahrnuje další limity, například pro jednu stranu ročně je to 32 000 amerických dolarů). V Kanadě je tento limit 1200 kanadských dolarů ročně bez ohledu na to, kdo je příjemcem daru.

Studie (.pdf) Mezinárodního institutu pro demokracii a volby IDEA pak ukazuje, že limit existuje také například ve Španělsku, Francii, Polsku nebo Rusku (str. 19).

Neonacistickou stranou měl Martin Schulz na mysli Zlatý úsvit, který je v současnosti opravdu jednou z řeckých parlamentních stran (ang.). Strana získala ve volbách v roce 2012 6,9 % hlasů a obsadila tak 18 křesel v řeckém parlamentu.

Zlatý úsvit bývá označován za neonacistickou stranu jak médii (ang.), tak vědci (.pdf, ang.). Strana používá nacistickou symboliku (ang.) a její členové se ostře vymezují proti imigrantům (ang.) - oblíbeným sloganem strany je "Zbavme se té špíny". Členové Zlatého úsvitu byli také zapleteni do násilností proti imigrantům a někteří z nich kvůli tomu stanuli i před soudem.

Pokud srovnáme manifest Evropských socialistů nazvaný Směrem k Nové Evropě s manifestem ČSSD, s označením Chceme spravedlivou a sociální Evropu, k volbám do Evropského parlamentu, zjistíme, že se v mnoha bodech shodují. Důraz je dle ČSSD a PES (Strana evropských socialistů, The Party of European Socialists) kladen zvláště na vytváření nových pracovních míst, snahu o důstojný život Evropanů, konec "podbízení" investorům a sladění daňových a jiných podmínek členských států, snahu pomoci mladým lidem s nalezením adekvátní práce, důslednou kontrolu pracovních podmínek zaměstnanců, rovnost příležitostí a větší míru regulace bankovního systému.

Bankovní unie by měla vytvářet společný dohled nad bankami v EU, který by zajistil lepší ochranu vkladatelů, obnovil důvěru v euro a finanční sektor a ochránil by jej před dalšími šoky. Zajištění finanční stability by tak mělo být jedním z klíčů, jak předcházet finanční krizi. Bankovní unie má být jednou z částí dlouhodobé koncepce hospodářské a fiskální integrace. Podle Evropské komise jsou hlavními prvky bankovní unie bankovní pravidla platná v celé EU, jednotný bankovní dohled, společná pravidla, která zabrání krachům bank, a jednotný systém pojištění vkladů.

V současnosti o ní jednají vrcholní představitelé států Unie, kteří se dohodli na zřízení společného fondu pro záchranu evropských bank. Supervizorem bankovní unie by měla být Evropská centrální banka. Vytvoření mechanismu je plánováno na podzim 2014. Evropská centrální banka uvádí následující:

„Cílem bankovní unie je vybudování integrovaného finančního rámce pro zajištění finanční stability a minimalizaci nákladů vznikajících selháním bank. Bude sestávat z jednotného mechanismu stability a nových integrovaných rámců pro pojištění vkladů a řešení problémů úvěrových institucí.

Bankovní unie bude založena na komplexním a podrobném jednotném souboru pravidel pro finanční služby. Další rozpracování tohoto jednotného souboru pravidel a monitorování toho, jak je prováděn, spadá do působnosti Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA).“

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože stabilizace finančního sektoru, která je jedním z cílů bankovní unie, je prvkem pro zabránění vzniku dalších finančních krizí.

Petr Mach hovoří o hlasování sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Ze 176 přítomných hlasovalo pro návrh 169 poslanců a poslankyň, mezi nimi i Ondřej Liška. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Podle serveru cleareurope.eu a textu Garetha Hardinga z dubna tohoto roku bylo v roce 2012 v Evropském parlamentu 113 akreditovaných žurnalistů pracujících pro německá média. Novější data se nám nepodařilo dohledat. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok předsedy KSČM je hodnocen jako nepravdivý, neboť schvalování Lisabonské smlouvy probíhalo v Poslanecké sněmovně zcela obvykle a jednotliví poslanci nebyli omezeni na svém právu diskutovat o této otázce. To dokládá také řada vystoupení jednotlivých poslanců KSČM včetně opakovaných vystoupení samotného Filipa.

Lisabonská smlouva byla do Poslanecké sněmovny předložena v únoru 2008 a následně prošla standardním legislativním procesem pro mezinárodní smlouvy, který trval od 1. čtení do schválení ve 2. čtení téměř rok.

Vojtěch Filip mluví o nemožnosti diskutovat o Lisabonské smlouvě ve sněmovně. První čtení k tomuto bodu proběhlo celkově ve 3 dnech - 19. a 20. března 2008 a pak 1. dubna stejného roku. Diskuze probíhala obvyklým způsobem. Během 1. čtení vystoupili za KSČM uvedení poslanci (odkaz obsahuje stenozáznam jejich vysoupení): Václav Exner, Pavel Kováčik, Kateřina Konečná a Vojtěch Filip sám.

Ve 2. čtení se opět v jednotlivých jednacích dnech o Lisabonské smlouvě klasicky diskutovalo. Šlo o dny 9. prosince 2008 a následně 3., 7. a 18. února 2009. Přikládáme také všechna vystoupení poslanců KSČM při tomto druhém čtení.

Stenoprotokoly jsou vloženy postupně podle pořadí vystoupení poslanců KSČM: Vojtěch Filip, Jiří Dolejš, Václav Exner, Vojtěch Filip, Pavel Kováčik, Vojtěch Filip, Václav Exner, Stanislav Grospič, Miroslav Grebeníček.

Dokládáme také záznam finálního hlasování v Poslanecké sněmovně.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý v obou jeho částech: Miroslav Kalousek nezmrazil důchody ani platy státních zaměstnanců.

Nečasova vláda omezovala valorizaci penzí a pro rok 2014 důchody vzrostly o průměrných 45 korun. Vyhlášku o změně jejich výše ze září 2013 sice podepsal už ministr nového Rusnokova kabinetu František Koníček, ten však zároveň takové zvýšení důchodů považoval za nemravné a skoro by řekl, že stát by se za něj měl omluvit. Podle svých slovs tím ale nemohl nic dělat. Není pravdou, že by Kalousek zmrazil důchody: v letech, kdy byl ve funkci, penze narůstaly každoročně.

V roce 2010 vláda omezila objem mzdových prostředků ve státní a veřejné správě o 10 % (nezredukovala tedy plošně platy všem státním zaměstnancům); snížila například platové tarify u příslušníků bezpečnostních služeb. Všechny mzdy však nebyly zmražené, neboť i Andrej Babiš uvádí, že „učitelé dostali v roce 2011 o dvě miliardy korun navíc a v roce 2012 o čtyři miliardy korun.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z médií a povaze schválených sankcí.

Martin Bursík vyzval s několika dalšími exministry Bohuslava Sobotku k zavedení sankcí vůči Rusku již 15. března. Karel Schwarzenberg k sankcím vyzývá opakovaně v různých rozhovorech, např. zde (z 8. dubna) a zde (z 19. března).

Evropská unie schválila 17. března sankce vůči představitelům Ruska a některým proruským představitelům Ukrajiny. V dubnu byly sankce ještě rozšířeny. Tyto sankce jsou však stále zaměřeny proti jednotlivcům, ne proti Rusku jako takovému, ani proti ruským firmám.