Přehled ověřených výroků

Výrok Petra Hanniga obsahuje velké množství nejednoznačných pojmů a není z něj jasné, o jakém období a jaké oblasti hovoří. Hodnotíme jej proto jako neověřitelný.

Za posledních 6 let narostla v EU nezaměstnanost. Od roku 2004 v EU rovněž mírně vzrostla příjmová nerovnost (měřená podílem příjmů 20 % nejbohatších a příjmů 20 % nejchudších) a tisková zpráva Evropské komise upozorňuje, že „nůžky sociální nerovnosti se stále rozevírají a hrozí, že současné křehké oživení nijak nepřispěje ke zlepšení situace mnoha nízkopříjmových skupin.“

Podíly nezaměstnanosti v Evropské Unii, Eurozóně, Japonsku a USA v letech 2000–2014:

(zdroj: Eurostat)

Střední třída ani oligarchie nemá jednoznačnou definici, a není proto možné ověřit jejich pohyby ani procentuální vyjádření.

Velký sociologický slovník (Linhart, J., et. al, 1996, str. 1340) například uvádí, že střední třída „patří spolu s dělnickou třídou k nejdiskutovanějším pojmům, zejm. pokud jde o vymezení jejích hranic, místa a funkce v třídní struktuře. […] Často se diskutuje o tom, zda ‚demarkační čára‘ mezi střední třídou a dělnickou třídou vede mezi představiteli manuálních a nemanuálních profesí, či zda je toto dělení v dnešní době již irelevantní.“

Dle námi dohledaných informací o účastnících vysokého fóra čínsko-evropských politických stran hodnotíme Filipův výrok jako pravdivý.

Toto fórum se koná každoročně od roku 2010. Zasedá na něm kolem 80 představitelů 43 politických stran z 26 zemí Evropy a přibližně 100 evropských i čínských expertů. Podrobný seznam účastníků třetího fóra, které se konalo v roce 2012, můžete nalézt zde (.pdf).

Druhého fóra, které se konalo v Bruselu v roce 2011, se zúčastnil současný předseda Evropského parlamentu Martin Schulz i nynější předseda (nikoliv předsedkyně, jak uvedl Filip) frakce strany lidové Joseph Daul.

Zároveň se Filip tohoto fóra opravdu již několikrát zúčastnil.

V kontextu daného výroku je zřejmé, že Schulz používá Německo jako ilustrativní případ pro členský stát EU. Tento princip je ale ve většině zemí EU stejný.

Zejména u velkých korporací často dochází k vyvádění zisků, ať už do tzv. daňových rájů, nebo do zemí, kde jsou pro danění lepší podmínky. Známý je případ řetězce Starbucks, který daň z většiny příjmů ze svých západoevropských poboček platil v Nizozemsku. Mezi další mediálně propírané "hříšníky" patřil Amazon či Google.

Například z českého Zákona o dani z příjmů vyplývá, že právnické osoby platí daň ve státě, ve kterém mají sídlo. Je však samozřejmě možné fyzicky či virtuálně přesunout sídlo firmy do zahraničí a na trhu nejen u nás dnes působí množství firem, které pomáhají toto offshorové sídlo zařídit. V takovém případě firma platí daň z příjmů dle sídla firmy, ačkoliv těžiště jejího podnikání leží například v České republice či Německu.

U velkých korporací, jako například výše zmíněný Starbucks, dochází k interním převodům zisků pomocí například různých licenčních poplatků či přefakturovávání nákladů, které mají odvést zisk do země s výhodným zdaněním. Tomu se snaží státy zamezit kontrolou tzv. transfer pricingu, tedy kontroly, zda vnitropodnikové marže a poplatky nejsou příliš vysoké.

Programy pro boj s různými formami daňových úniků, hlavně omezení tzv. daňových rájů, má i Evropská unie.

V Poslanecké sněmovně funguje Výbor pro evropské záležitosti. Sám o sobě uvádí: " Výbor pro evropské záležitosti (VEZ) hraje klíčovou úlohu při výkonu parlamentní kontroly evropské agendy v Poslanecké sněmovně. Patří mezi povinně zřizované výbory.
Projednává evropskou legislativu a sleduje její transpozici do českého právního řádu (například i prostřednictvím tzv. předběžných konzultací), zabývá se aktuálními evropskými tématy. V rámci své kompetence se vyjadřuje k vládním návrhům kandidátů na evropského komisaře, na soudce Evropského soudního dvora a k nominacím do orgánů EÚD, EIB a EBRD za ČR. Kontroluje také vládu před jednáním v Radě." Lze jej tedy považovat za nejvýznamější z hlediska EU.

Nejsme schopni posoudit, co konkrétně míní vicepremiér tvrzením o otloukánkovi. Tato část výroku tedy není součástí hodnocení.

Co se týká dalších bodů, tak je skutečností, že výbor se od ustavení Poslanecké sněmovny sešel již desetkrát, což dokládají pozvánky na jednotlivá jednání. V tomto ohledu se řadí mezi výbory s nejvíce schůzemi od začátku volebního období.

Nakolik byl o členství v tomto výboru zájem či nikoli, nejsme schopni z veřejných zdrojů doložit. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Tato věta zazněla na tiskové konferenci k představení kandidátů Svobodných do Evropského parlamentu 20. února 2014 a pronesl ji Jiří Payne, dvojka na této kandidátce. Jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože kilo banánů u nás v době před vstupem do EU nestálo 9 Kč. Rovněž se nedá řící, že ve zbytku světa by cena banánů činila 9 Kč.

Pro ověření vývoje cen banánů jsme museli sáhnout do statistických ročenek ČSÚ z roku 2004 (.xls) a do té aktuální (.xls) pro srovnání. Z následující tabulky jasně vyplývá, že ačkoliv se cena mírně zvýšila, ani před vstupem do Unie nestálo kilo banánů devět korun.

rok

19952000200120022003 cena banánů (kg)

20,8425,9827,9227,5122,93rok

20052009201020112012 cena banánů (kg)

34,2026,7326,2726,1231,82

(ceny jsou v korunách za kilogram banánů první jakosti)

Z šetření spotřebitelských cen Eurostatu za rok 2012, které zahrnuje i nečlenské země jako Island či Turecko, pak vyplývá, že ceny banánů u nás jsou jedny z nejnižších ze srovnávaných zemí. Spotřebitelské ceny ve Spojených státech se podle šetření FAO (strana 7) pohybovaly v roce 2012 okolo 1,30 dolaru za kilogram (přibližně 25 korun), v Japonsku okolo 200 jenů (zhruba 49 korun) a v Číně 5 juanů (asi 16 korun). Nedá se tedy ani říci, že „zbytek světa" by měl banány za 9 korun.

Jan Zahradil se skutečně v tomto duchu vyjádřil např. v roce 2000 v rozhovoru pro Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, kdy mj. řekl: " Myšlenka jednotného trhu, pokud bychom ji očistili od snahy ochránit evropský trh před jinými trhy a nikoli ho naopak s těmi trhy propojit, je dobrá. I komunitární legislativa České republice určitě prospěje, protože je náš právní rámec nedostatečný. Zákony týkající se úpravy pravidel hospodářské soutěže, úpravy státní pomoci a desítky dalších zákonů jsou jednoznačně ve prospěch legislativního a institucionálního rámce v ČR. Pro ODS je vnitřní trh jádrem integrace, pochybnosti máme spíš o politických aspektech integračního procesu, především o tvorbě Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, o způsobu rozhodovacího procesu v EU a o tom, zda se má EU ubírat cestou nadnárodní unifikované entity, nebo má být svazkem dobrovolně spolupracujících národních států." Tomuto tématu také věnoval svůj projev na ideové konferenci ODS 7. února 2005.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo tvrzení Mariana Jurečky potvrdit ani vyvrátit, kontaktovali jsme proto Ministerstvo zemědělství a dle jeho vyjádření případně hodnocení výroku upravíme.

Evropská bezpečností strategie (.pdf) z roku 2009 na str. 12 uvádí: "Terorismus zůstává v rámci Evropy i celosvětově významnou hrozbou pro naši existenci."

Ve Stockholmském programu (.pdf), který stanovuje priority v oblasti bezpečnosti pro roky 2010 - 2014, na str. 5 stojí: "Evropa jako ochránce: měla by být vypracována strategie vnitřní bezpečnosti s cílem dále zvyšovat bezpečnost v Unii, a chránit tak život a bezpečnost občanů Unie a řešit problémy související s organizovanou trestnou činností, terorismem a dalšími hrozbami."

Dokumenty Evropské unie skutečně zmiňují terorismus jako "celosvětově významnou hrozbu". Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Miroslava Kalouska hodnotíme jako pravdivý, protože kontrolní akce NKÚ, která probíhala od března do října 2012, konstatuje tři pochybení týkající se rozpočtových pravidel, a to poskytnutí dvou záloh na období delší než jedno čtvrtletí, jejich nevyúčtování ke konci roku 2011 a neuvedení záloh dodavateli v závěrečném účtu za rok 2011.

Mimo porušení těchto rozpočtových pravidel bylo jako chybné shledáno také neprovedení zadávacího řízení podle zákona o veřejných zakázkách a neúplné účetnictví dle zákona o účetnictví. Ve zprávě však není uvedeno, že by byl projekt státní pokladny nehospodárný.

Není jasné, jak to Andrej Babiš myslel, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. Pokračování těžby na dole Paskov tedy nepochybně přinese státu nějaký příjem, není ale možné na základě veřejně dostupných informací vyčíslit tento efekt. Ministerstvo financí má však patrně k dispozici podklady od společnosti OKD, ze kterých vychází.

Státní pokladna má samozřejmě příjmy z daní právnických osob v případě, že tyto dosahují zisku. Tato daň tvoří 19 % ze základu daně (zisku po očištění o odečitatelné položky). Společnost OKD, která vlastní důl Paskov, dosáhla v roce 2012 zisku, výsledky za rok 2013 jsou zatím k dispozici jen konsolidovaně za celou skupinu NWR, ta ale hlásí propad do ztráty. Za ztrátovou označují těžbu na dole Paskov i média a i samotná NWR.

Dalším příjmem pro stát je pak odvod DPH.

Podle zpráv pracuje v dole Paskov 2500 zaměstnanců OKD, odvody z jejich mezd pak opět činí příjmy státu (jedná se o odvody na sociální pojištění – dohromady 31,5 % z hrubé mzdy – a daň z příjmu ze závislé činnosti – 15 % ze superhrubé mzdy). Zároveň stát ušetří na podporách v nezaměstnanosti pro případné propuštěné zaměstnance, kterým by se nepodařilo najít nové zaměstnání. Zároveň multiplikační efekty těchto příjmů mají pozitivní dopad na lokální ekonomiku, což vede k dalším vyšším příjmům státu.