Přehled ověřených výroků

Dle záznamu o hlasování na stránkách Poslanecké sněmovny hlasovali pro konečné schválení návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2014 19. prosince 2013 všichni poslanci koalice (ČSSD, ANO, KDU-ČSL) kromě dvou omluvených poslanců z ČSSD – Michala Haška a Zuzany Kailové.

Schválený zákon (.pdf) č. 475/2013 Sb. o státním rozpočtu na rok 2014 můžeme nalézt na stránkách Ministerstva vnitra pod částkou č. 184. Zmiňovaný schodek je skutečně ve výši 112 miliard (paragraf 1 odst. 1 Zákona).

Dle informací na serveru tiscali.cz se Andrej Babiš v době, kdy probíhalo první čtení zákona o státním rozpočtu (konkrétně 6. prosince 2013), vyjádřil v tom smyslu, že v případě účasti hnutí ANO v koaliční vládě, předloží hned na prvním jednání vlády návrh na vytvoření rezervy státního rozpočtu, která by mohla činit 7–12 miliard korun. 9. prosince publikovalo hnutí ANO na svém webu článek, v němž navrhuje vytvoření rozpočtové rezervy ve výši 7 miliard korun (tedy ještě více, než 5 miliard). Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Miloslav Ransdorf počet nezaměstnaných zhruba trojnásobně nadsadil. Nezaměstnaných mezi ekonomicky aktivními je pouze 6,8 %, což představuje zhruba 630 000 lidí.

Na úvod je potřeba předeslat, že výrok operuje se třemi způsoby měření nezaměstnanosti, přičemž třetí je nesmyslný.

Prvním ukazatelem – který používá Ministerstvo práce a sociálních věcí – je podíl nezaměstnaných osob. Ten „vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku,“ přičemž jsou jeho podklady zjišťovány z evidence úřadů práce. Lednová nezaměstnanost byla podle Ministerstva práce a sociálních věcí skutečně 8,6 %.

Druhým způsobem měření je obecná míra nezaměstnanosti, která vystihuje „podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle“ (neboli ekonomicky aktivní populaci). Je získávána pomocí výběrového šetření a využívá ji Český statistický úřad a Eurostat. Eurostat má nejnovější dostupná data z prosince minulého roku, ta ukazovala opravdu 6,8% míru nezaměstnanosti.

Třetí výpočet, jenž se Miloslav Ransdorf snaží využívat, jsou „nezaměstnaní z ekonomicky aktivní populace“. Neboť je však „ekonomicky aktivní obyvatelstvo“ pouze jiným názvem (.pdf, str. 1) pro „pracovní sílu“, jde stále o obecnou míru nezaměstnanosti, s níž počítá ČSÚ a Eurostat a která činí 6,8 %, nikoli Miloslavem Ransdorfem zmiňovaných 11,5 %.

Výrok pochází z rozhovoru Andreje Babiše pro deník Právo, který je dostupný na webových stránkách politického hnutí ANO.

Protože Andrej Babiš nesprávně uvádí, že měl stát na účtu ČNB částku 300 miliard, hodnotíme výrok jako nepravdivý. Druhou část nehodnotíme, protože nesplňuje kritéria faktického výroku.

Dle dokumentu Čtvrtletní informace o řízení dluhového portfolia vydaného Ministerstvem financí, činila výše státního dluhu k 31. 12. 2013 1 683,3 miliard Kč (.pdf, s. 19) a odhad Andreje Babiše je tedy přibližně správný a tato část výroku je tedy v pořádku.

Co se týče částky 300 miliard, která se měla „poflakovat“ na účtu ČNB, tak z materiálu Strategie financování a řízení státního dluhu vyplývá, že k 30. 6. 2013 činil průměrný denní zůstatek (.pdf, s. 51) účtů spadajících pod státní pokladnu 298,1 mld Kč, k poslednímu dni roku 2013 to však bylo již jen 278,7 mld Kč. Navíc se nejedná o jeden účet, který by byl vlastněn státem či Ministersvem financí, ale o více účtů různých organizací.

V roce 2013 došlo k rozšíření počtu účtů o některé organizace. Je zde zahrnuta (.pdf, s. 2) např. Správa železniční dopravní cesty, územní samosprávné celky, veřejné vysoké školy a další. Skutečná peněžní rezerva Ministerstva financí (.pdf, s. 51) pak v průběhu roku 2013 nepřesáhla výši 200 miliard Kč a ke konci roku pak kolísala kolem 50 miliard Kč.

Podobný výrok Andreje Babiše, kde hovoří dokonce o 350 miliardách, ČNB odmítla.

Pravdivost toho výroku potvrzuje článek 68Ústavy ČR: "(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů".

Kandidát na ministra dopravy Antonín Prachař (ANO) napsal otevřený dopis adresovaný premiéru v demisi Jiřímu Rusnokovi a ministru dopravy Zdeňku Žákovi. Vadí mu, že současný ministr Zdeněk Žák provádí dva týdny před svým odchodem významné změny ve svém resortu.

V rozhovoru pro Parlamentnilisty.cz Zdeněk Žák uvedl: „(…) proto jsem svého nástupce třikrát vyzval, že ho seznámím s tou minovou cestou agend na Ministerstvu dopravy. Bohužel zatím moji nabídku nevyužil (…)“.

Nepodařilo se nám bohužel z veřejně dostupných informací zjistit, zda k nabídce došlo, ale zároveň nemůžeme vyloučit, že k tomu mohlo dojít neoficiální cestou. Proto tento výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V roce 2004 se konaly na Ukrajině v pořadí čtvrté (.pdf, str. 3) prezidentské volby od vyhlášení ukrajinské nezávislosti. Jejich vítěz měl vystřídat prezidenta Leonida Kučmu, který byl v úřadu dvě funkční období, což je ústavní limit na Ukrajině (článek 103 Ústavy Ukrajiny).

Přestože do voleb kandidovalo 26 osobností (.pdf, str. 7), byl už od počátku zřejmý souboj dvou oponentů. Tím prvním byl premiér Viktor Janukovyč, kterého se snažil Leonid Kučma protlačit do úřadu. Jeho protivníkem byl Viktor Juščenko, bývalý premiér a předseda strany „Naše Ukrajina“.

Od počátku voleb byla patrná manipulace a diskriminace. Prvním kolem, které se konalo 31. října, prošli již zmínění kandidáti s těsnými výsledky. Ačkoliv průzkumy veřejného mínění naznačovaly vítězství Viktora Juščenka ve druhém kole (21. listopadu), zvítězil s tříprocentním rozdílem Viktor Janukovyč. Přívrženci Viktora Juščenka po vyhlášení výsledků druhého kola vyrazili do ulic a započaly demonstrace a protesty proti výsledkům voleb (tzv. Oranžová revoluce), které měly mezinárodní podporu.

Nakonec Nejvyšší soud nařídil 3. prosince opakování druhého kola prezidentských voleb, které proběhlo za účasti mezinárodní volební pozorovatelské komise 26. prosince. Dne 28. prosince ústřední volební komise oznámila výsledky opakovaného druhého kola voleb, jehož vítězem se o necelých 8 % hlasů stal Viktor Juščenko.

Ukrajinská ústava z roku 1996 (v té době platná) se o prezidentských volbách zmiňuje v článku č. 103:

„Prezident Ukrajiny je volen tajným hlasováním občany na období pěti let na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.“

„Regulérní volby prezidenta Ukrajiny se budou konat poslední neděli v březnu pátého volebního období úřadu prezidenta Ukrajiny. V případě předčasných voleb prezidenta Ukrajiny se budou konat do devadesáti dnů ode dne ukončení pravomoci.“

„Postup pro konání voleb na prezidenta Ukrajiny musí být stanoven zákonem.“

Volby byly provedeny (.pdf, str. 4) na základě Prezidentského volebního zákona, jenž vstoupil v platnost v dubnu 2004, a na základě zákona o ústřední volební komisi, který byl přijat v červnu 2004.

Článek 26, odst. 13 Prezidentského volebního zákona stanoví: „Územní volební komise, pokud jde o organizování příprav a průběhu volby prezidenta Ukrajiny, musí zajistit konání opakovaného hlasování podle rozhodnutí ústřední volební komise, dohlížet nad opakovaným hlasováním v prezidentských volbách, stejně jako nad konáním opakovaných voleb dle tohoto zákona“.

Výrok hodnotíme na základě uvedených informací jako zavádějící. Bylo sice uskutečněno "třetí kolo" volby prezidenta, nicméně šlo o opakování druhého kola voleb, což nebylo v rozporu s ústavou z roku 1996 ani s volebním zákonem z dubna 2004. Volební zákon umožňuje opakování hlasování v prezidentských volbách dle rozhodnutí ústřední volební komise, což se v tomto případě stalo.

Na začátku musíme upozornit na to, že vzhledem ke komplexnosti jednání v rámci EU a širokých možnostech neformálního jednání nelze ověřit, jestli navrhovaný rámec je nebo není kompromisním návrhem. V tomto výroku se tedy zaměřujeme na oficiální jednání, o kterých Evžen Tošenovský mluví v druhé části.

Ve středu 22. ledna 2014 vydala Evropská komise Sdělení nastiňující budoucí politický rámec EU v oblasti klimatické a energetické politiky – ZELENÁ KNIHA – Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030 (pdf.).

Sdělení nejsou závaznými právními akty, ale některá z nich mají závažné faktické účinky v oblasti aplikace práva. Sdělení může mít různou povahu. Obsahově obecnější může mít formu tzv. zelené či bílé knihy, v níž se shrnují stanoviska členských států k určitému problému, která pak mohou být základem budoucího návrhu legislativního opatření.

Po uveřejnění sdělení Komise je postup následující: veřejná konzultace (do diskusí formou připomínek může vstoupit prakticky kdokoliv) → uveřejnění legislativního návrhu → legislativní proces. V samotné EU o legislativním návrhu zpravidla jedná Rada, Evropský parlament, Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, přičemž klíčová je role dvou prvně zmiňovaných institucí.

(Podrobnější informace o legislativním procesu v jednotlivých institucích naleznete zde).

V tiskové zprávě Evropské Komise se uvádí, že se dále předpokládá posouzení tohoto rámce Evropskou radou na jarním zasedání ve dnech 20. – 21. března tohoto roku.

Na začátku února europoslanci na planetárním zasedání ve Štrasburku odhlasovali tři závazné cíle ve stanovisku, na jehož vypracování se podílely výbory pro energetiku a životní prostředí.

Redukce emisí skleníkových plynů o 40 %, navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 30 % a zvýšení energetické účinnosti na 40 % do roku 2030 by mělo být podle Parlamentu závazné.

Evropští poslanci tak dali jasně najevo, že nepodpoří návrh Komise stanovující pouze jeden závazný cíl pro snížení emisí oxidu uhličitého o 40 % a nezávazný cíl pro obnovitelné zdroje.

Oficiální jednání mezi institucemi tedy skutečně neprobíhala, Evropská rada bude o rámci formálně jednat na teprve chystaném setkání.

Výrok musíme hodnotit jako neověřitelný, jelikož se nám nepodařilo k tomuto tvrzení dohledat žádné potvrzující informace.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, vláda Jiřího Rusnoka skutečně od svého nástupu provedla citelné personální změny ve vícero resortech. O případu Moniky Šimůnkové, která byla odvolána z postu ředitelky vládní sekce pro lidská práva informovala např. Česká televize :"Šéf Úřadu vlády Radek Augustin (SPOZ) odvolal Moniku Šimůnkovou v úterý z funkce šéfky vládní sekce pro lidská práva. Ta následně ve čtvrtek rezignovala na post zmocněnkyně pro lidská práva. Šimůnková se s vládou dle svých slov neshodne v názoru na pojetí lidských práv. "V poslední době cítím tlak na svou osobu. Cítím snahy ministra vnitra o to, aby se celá lidskoprávní agenda dostala do gesce ministerstva vnitra. Nepovažuji to za dobré řešení. Agenda nemůže být takto zaštítěna, byla by to neúcta k občanské společnosti," řekla Šimůnková." Pro představu níže uvádíme ještě několik dalších příkladů personálních změn, tento výběr je však pouze ilustrativní. Server týden potom v souvislosti s personálním změnami nve vládních resortech uvádí následující: " Jen za první měsíc například ministr zemědělství Miroslav Toman vyměnil ve svém úřadě devět lidí a šéfy několika institucí, například Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, Povodí Labe nebo Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem. Teď se chystá vybrat nového ředitele státního podniku Lesy České republikyPersonální změny však nastaly i na jiných ministerstvech. Například na ministerstvu práce skončilo po nástupu Františka Koníčka pět manažerů. Ministr vnitra Martin Pecina zase odvolal exministra dopravy Radka Šmerdu z dozorčí rady České pošty. Ministr financí Jan Fischer se zbavil na svém úřadě například Radka Šnábla, bývalého spolupracovníka Miroslava Kalouska.(...)Nejvýraznější tažení však zahájil ministr dopravy Zdeněk Žák. Na svém ministerstvu vyměnil šéfa kabinetu a obměnil dozorčí radu Českých drah. Ta nová záhy odvolala generálního šéfa ČD Petra Žaludu. Na počátku října Žák odvolal šéfy Ředitelství silnic a dálnic Davida Čermáka, Ředitelství vodních cest Jana Skalického a Drážního úřadu Pavla Kodyma." Dalším známým případem personální změny (byť ne v politickém úřadu) bylo odvolání Jana Buriana z pozice ředitele Národního Divadla, Česká televize v souvislosti s tím uvádí následující:"Odvolání ředitele Národního divadla (ND) v Praze Jana Buriana vzbudilo reakce politiků napříč spektrem(...) Burian končí v čele ND, aniž začal. Dnes se měl totiž ujmout funkce. Důvodem k jeho odvolání je podle Balvína to, že Burianovo jmenování nevzešlo z výběrového řízení."

Takovéto vyjádření bylo skutečně vydáno a jeho autorem je podle mediálních zdrojů ředitel tiskového odboru Sněmovny Žamboch.

Tiskový odbor Sněmovny skutečně vydal k inkriminovaným slovům Jiřího Rusnoka na adresu zesnulého Nelsona Mandely tiskovou zprávu. V té se pak mimo jiné uvádí:

"V tomto případě došlo k naprostému zneužití veřejnoprávnosti od pracovníků České televize, kteří zachytili slabý zvukový signál, získaný z mikrofonů umístěných na řečnickém pultu a vlastními prostředky ho zesílili natolik, že byl srozumitelný. Sami se pak - zřejmě i po určitém váhání - postarali o jeho medializaci."

Například podle serveru Novinky.cz byl autorem této zprávy skutečně mluvčí dolní komory Roman Žamboch. Česká televize pak manipulaci se záznamem odmítla. To ovšem nic nemění na situaci, že oficiální vyjádření, o kterém hovoří Rusnok, existuje.