Přehled ověřených výroků

Vít Bárta je v současné době členem Věcí veřejných a předsedou této strany.

Na základě níže uvedených zdrojů je výrok Jana Kellera hodnocen pravdivě.

Publikace z roku 2012, která se nazývá Sociologie středních vrstev, se přímo zabývá tématikou uvedenou ve výroku. Ve své nejnovější publikaci z roku 2013 se profesor Jan Keller zaměřil na bezdomovectví, kde se mimo jiné zabývá zmiňovanými nevábnými perspektivami středních vrstev.

Spojení Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky, tedy tzv. znovusjednocení Německa, byl proces, který byl dokončen 3. října 1990. V této době ještě existoval Sovětský svaz a protože Rusko bylo jednou ze svazových republik, nemělo samostatnou zahraniční politiku – budeme se proto zabývat pozicí Sovětského svazu.

Výrok Vladimíra Putina je hodnocen jako nepravdivý. Myšlenku znovusjednocení Německa podporovaly jen Spojené státy americké. Další země byly v této otázce rezervované nebo přímo proti a řadil se k nim také Sovětský svaz. Michail Gorbačov se uvolil k podepsání mírové dohody s Německem, která měla umožnit znovusjednocení Německa, až po dlouhém přesvědčování a nabídce finanční pomoci.

Dva týdny po pádu Berlínské zdi představil (ang.) tehdejší západoněmecký kancléř Helmut Kohl svůj 10bodový plán na znovusjednocení Německa. Prvním krokem měla být bližší spolupráce mezi Západním a Východním Německem. Dále mělo následovat vytvoření konfederace, která měla podle Kohlova plánu vyústit v utvoření federace a tedy sjednocení.

Nicméně Německo se nemohlo sjednotit bez souhlasu spojenců – tedy Spojených států, Velké Británie, Francie a Sovětského svazu. Po 2. světové válce totiž nebyla s Němci podepsána mírová dohoda a jak Západní, tak Východní Německo bylo stále pod částečnou vojenskou okupací a nemělo tak úplnou státní suverenitu.

Německá snaha o znovusjednocení se u evropských spojenců nesetkala s nadšením. Margaret Thatcher, tehdejší britská premiérka, byla proti (ang.) případnému sjednocení již před pádem Berlínské zdi a svůj názor nezměnila ani při pozdějším vyjednávání (avšak po čase se rozhodla jednání nehatit). Stejnou pozici zastával také francouzský prezident Francois Mitterand. Obě země se případného sjednocení obávaly kvůli německé minulosti a nebyly v tomto jediné – německého znovusjednocení se hrozilo také například Polsko (ang., str. 13) nebo Izrael. Tehdejší izraelský premiér Jicchak Šamir dokonce vyjádřil obavu (ang.), že sjednocené a silné Německo by se znovu pokusilo vyhladit Židy. Členové Evropského společenství jako Itálie nebo Nizozemí byli k otázce německého sjednocení rezervovaní (ang.).

Naopak podepsání mírové dohody a umožnění Německu se sjednotit prosazovaly Spojené státy (ang.), které také jednání týkající se Německa vedly. Američané (ang.) se na rozdíl od svých evropských protějšků neobávali německého expanzionismu, jejich jedinou starostí bylo, aby Německo zůstalo členem NATO.

Tehdejší vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov se znovusjednocení Německa usilovně bránil (ang.). Měl k tomu ostatně řadu důvodů: Sověti by ve Východním Německu naprosto ztratili vliv a museli by se vojensky stáhnout z tohoto prostoru. Při vyjednávání o mírové smlouvě se navíc počítalo s tím, že by se sjednocené Německo přidalo k NATO. Podle tehdejších vyjednavačů Sověti údajně uvažovali také o vojenské intervenci (ang.) do NDR. Díky obratné diplomacii (ang.) a nabídce štědré finanční pomoci se nakonec americkým a německým vyjednavačům v čele s Helmutem Kohlem podařilo vymínit si Gorbačovův souhlas (ang.).

Dle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ředitele Bezpečnostní informační služby jmenuje a odvolává vláda po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny PČR příslušném ve věcech bezpečnosti. Ředitel BIS je ze své funkce odpovědný vládě, která jej rovněž odvolává. Zákon neurčuje žádné lhůty; z logiky služebního poměru je ovšem zřejmé, že do funkcí jsou jmenování a z nich zase odvoláváni funkcionáři s okamžitou platností a bez udání důvodu.

Dle údajů statistického úřadu amerického ministerstva práce byla nezaměstnanost v prosinci 2013 6,7 % a v lednu 2014 6,6 %. Pro srovnání stavu nezaměstnanosti mezi jednotlivými zeměmi používáme data Eurostat pro prosinec 2013.

USA

6.7

Řecko

-

Nizozemsko

7

Německo

5.1Španělsko

25.9

Polsko

10

Rakousko

4.9

Francie

10.8

Portugalsko

15.3

Lucembursko

6.2

Chorvatsko

18.7

Rumunsko

7.3

Belgie

8.5

Itálie

12.7

Slovinsko

10.1

Bulharsko

13

Cyprus

17.2

Slovensko

13.8

Česká republika

6.8

Litva

11.5

Velká Británie

-

Dánsko

7.2

Lotyšsko

10.9

Finsko

8.3

Estonsko

-

Maďarsko8.8

Švédsko

8

Irsko

12

Malta

6.7

Všechny Miloslavem Ransdorfem uvedené země mají nižší míru nezaměstnanosti než Spojené státy a žádné další členské země nemají nižší nezaměstnanost, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Tato tvrzení uvedl Vít Bárta ve svém prohlášení ze dne 4. 10. 2013, jímž reagoval na obdržení anticeny od projektu Rekonstrukce státu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož všechna tvrzení v něm obsažená byla na základě veřejně dostupných informací ověřena jako pravdivá.

Věci veřejné, konkrétně jejich tehdejší předseda a ministr vnitra Radek John, skutečně vyměnily policejního prezidenta. Tím se stal Petr Lessy. Prezentace činnosti Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality za roky 2010 (.ppt), 2011 (.ppt) a 2012 (.ppt) dokládají, že počet obvinění za trestné činy, které jsou v gesci tohoto útvaru vyšetřujícího nejzávažnější formy korupce a hospodářské a finanční kriminality, skutečně vzrostl.

Počet osob stíhaných za korupční trestné činy:

2008

58

20096220109420111592012122

Návrh Věcí veřejných předložený Poslanecké sněmovně navrhoval uzákonění povinnosti uvést zpětně vývoj majetku od roku 1990 v tom případě, že si osoba pořizuje nemovitost dražší než 20 milionů anebo jinou věc za více než 5 milionů.

Poslankyně Věcí veřejných Kristýna Kočí a Karolína Peake opravdu předložily noveluzákona o veřejných zakázkách.

Poslankyně za Věci veřejné Kateřina Klasnová byla jednou z předkladatelů návrhu na změnu Ústavy České republiky, kterým se zrušila doživotní imunita členů Parlamentu. Klasnová také jménem předkladatelů vystupovala ve Sněmovně. Návrh však předkládali i zástupci dalších poslaneckých klubů. Návrh prošel Sněmovnou a poté i Senátem a 1. 6. 2013 nabyl účinnosti. Ve Sněmovně pro něj hlasovalo 10 poslanců Věcí Veřejných, jeden byl omluven. Výrok, že Věci Veřejné zrušily doživotní imunitu, lze považovat za poněkud chvástavý, protože pro návrh hlasovalo dalších 138 poslanců jiných stran, v jádru však není nepravdivý.

Skupina poslanců Věcí veřejných předložila v únoru 2013 návrh novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

Zastupitelský úřad v Lucemburku by se měl skutečně nově opět otevřít nyní v únoru 2014. Velvyslanectví České republiky v Lucemburku fungovalo již dříve do 31. prosince 2012 a jako velvyslanec zde působil Ing. Vít Korselt. V období neexistence českého velvyslanectví v Lucemburku byl akreditován pro výkon záležitostí spojených s Lucemburskem český velvyslanec v Bruselu.

Andrej Babiš takto odpověděl v online chatu iDnes.cz z 8. 10. 2013.

Bohužel se nám nepodařilo z nezávislých zdrojů ověřit, zda měl Andrej Babiš pravdu, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Na otázku pěstování řepky olejky reagoval sám Agrofert po zveřejnění článkuBabiš odírá lidi: Může za vysoké ceny potravin, sám dostává miliardy od státu! na serveru Blesk. Blesk zde označil Agrofert za největšího pěstitele řepky olejky v České republice. Agrofert se toto později snažil vyvrátit s tím, že podniky AGF Holding produkují pouze 4 % z celkové produkce v rámci ČR. Nám se však toto číslo nepodařilo ověřit z nestranných zdrojů.

Jediná maďarská jaderná elektrárna v Paksi, nacházející se jižně od Budapešti, chystá rozšíření o dva bloky. Na jejím rozšíření se bude podílet ruská státní jaderná agentura Rosatom. Dohoda padla mezi ruským prezidentem Vladimírem Putinem a maďarským předsedou vlády Viktorem Orbánem. Celý projekt by měl údajně stát zhruba 367 miliard korun.

Ruská federace se zavázala na tuto stavbu Maďarské republice půjčit. Tato investice by se měla pohybovat zhruba ve výši 60 % celkové částky.

Výrok hodnotíme na základě veřejných vyjádření zmíněných policejních představitelů. V námi dohledaných vyjádřeních Langrova slova nepotvrzují.

Plk. Komárek, vedoucí Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) poskytl po vzniku policejního schizmatu rozhovor pro IHNED. Ministr Pecina podle něj usiloval o to, aby Komárek spolupracoval s jistým policistou (Komárek jméno neuvedl), či jej dokonce ustanovil svým náměstkem. Podle vyjádření ministra šlo o pplk. Jindřicha Láta, kterého Pecina předtím prosadil do nové pracovní skupiny Progres. Náměstek policejního prezidenta Kučera pak tento tlak na personální změny potvrdil v rozhovoru pro Lidovky (Demagog.cz má k dispozici plné znění rozhovoru).

Pecina měl poté po policejním prezidentu Červíčkovi požadovat (dle Lidovek) odvolání samotného plk. Komárka a dalších vedoucích policistů. Červíček pak po jmenování druhého policejního prezidenta dle svých slov "nabyl dojmu, že vůbec v tuto chvíli nejde o to, aby byl naplněn zákon" a zmínil ministrovy požadavky na personální výměny.

Langerem uvedení policisté tedy uvedli, že Pecina vyvíjel tlak na personální změny v policii. Langerův výrok je však nepravdivý, neboť nikdo z oněch tří nemluví o "jednoduchém vydírání", při kterém by jim Pecina hrozil odvoláním.

Nejblíže takovému výroku byl gen. Červíček, i ten však pouze naznačil, že nesplněné požadavky ministra stály za jmenováním nového policejního prezidenta. Plk. Komárek pak ještě 7. prosince na přímý dotaz Aktuálně.cz řekl, že nemá žádný podklad pro tvrzení, že za tlakem na jeho odvolání stály nesplněné požadavky ministra. Náměstek Kučera pak pouze zmínil (v rozhovoru citovaném výše), že na Komárka neslyšel "jedinou konstruktivní výtku".