Ivan Langer
...ministr vnitra nerespektoval stanovisko k tomu povolaného orgánu podle zákona, podle služebního zákona, tedy své poradní komise, která mu nedoporučovala takovýto krok dělat.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z online médií.
Podle serveru Lidovky.cz ministr vnitra v demisi Pecina se skutečně "rozhodl neakceptovat stanovisko své poradní komise, která mu radila, aby řízení zastavil a počkal na rozhodnutí správního soudu."
Pecina k tomu na vysvětlenou dodal dodal: "To je pro mě věc, která je pro mě naprosto nepřijatelná - čekali bychom další dva nebo tři měsíce," zdůraznil. Podle něj by takové čekání dále destabilizovalo policii."
Případu se věnovala také další média, např. iHNed.cz, nebo Aktuálně.cz
Výběrová komise je pak skutečně ošetřena zákonem o službě státních zaměstnanců, konkrétně v paragrafu 19.
Vít Bárta
Všechny ty klíčový věci, o kterých se tady dneska bavíme, počínaje zrušením losovaček a konče právě odšpuntováním tý policie, mimochodem zrušení povinnosti, Langerovy povinnosti (...) hlásit všechny protikorupční, respektive korupční podání závislýmu vedení korupční, protikorupční policie, to jsou věci, který se za těch prvních osm měsíců (Nečasovy vlády, pozn. Demagog.CZ) povedly.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou,Bártou zmiňované věci skutečně Nečasovou vládou přijaty byly, nicméně nikoliv za dobu osmi měsíců.
Novela zákona o veřejných zakázkách č. 179/2010 Sb. skutečně zrušila "losovačky," přepracovala totiž zcela § 61 zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb.. Navrhla ji vláda Petra Nečase a podepsána prezidentem byla 13. 2. 2012. Změny v zákoně můžete vidět zde.
Zmíněné opatření o ohlašovací povinnosti zavedl policejní prezident Oldřich Martinů jmenovaný Ivanem Langrem, proto "Langerova povinnost." Odhalení fungování tohoto opatření monitoroval článek Hospodářských novin. Zrušil ho skutečně Petr Lessy v lednu 2011, tedy za doby Nečasovy vlády.Na základě tohoto tedy hodnotíme Bártův výrok jako pravdivý.
Miroslav Kalousek
V programovém prohlášení vlády se vláda zavazuje k tomu, že dodrží maastrichtská kritéria. Pan prezident se zmínil, že jsou tři, ono jich je pět, dvě jsou fiskální, tři jsou monetární.
Miroslav Kalousek upřesňuje výrok Miloše Zemana, jenž se dříve v rozpravě zmínil, že kritéria jsou tři plus dvouleté přechodné období v systému ERM II.
Podle informačního webu k zavedení eura, provozovaného Ministerstvem financí, je těchto kritérií skutečně celkem pět.
Fiskální kritéria jsou:
Vládní deficit nesmí přesáhnout hodnotu 3 % HDP. Veřejný dluh nesmí přesáhnout úroveň 60 % HDP (obě kritéria se někdy uvádějí společně jako kritérium dlouhodobě udržitelného stavu veřejných financí).
Monetární kritéria jsou: Inflační kritérium (Roční průměrná inflace nejvýše 1,5 procentního bodu nad referenční hodnotou, která je průměrem inflací v třech zemích EU s nejlepší cenovou stabilitou).
Stabilita dlouhodobých úrokových sazeb (Výnos desetiletých vládních dluhopisů nejvýše 2 procentní body nad průměrem výnosů ve třech zemích EU s nejlepší cenovou stabilitou).
Stabilita směnného kurzu (Minimálně dvouletý pobyt v ERM II bez vnitřního pnutí).
Martin Komárek
Třeba zákon o státní službě, jak víme, už od roku 93 má být.
Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), nabyl platnosti již roku 2002, účinnosti měl nabýt k 1. 1. 2004. Jeho účinnost však byla opakovaně odkládána. Zákon je tak stále neúčinný, tj. bez právní síly. Účinnosti by měl nabýt k 1. 1. 2015, pokud tedy nebude znovu odsunuta.
S existenci tohoto zákona počítá již Ústava České republiky ve svém čl. 79 odst. 2. Toto ustanovení stanovuje, že: Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.
Takový účinný zákon však český právní řád v současnosti postrádá. Pracovní poměr státních zaměstnanců se tak nyní řídí především zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce.
Jelikož ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, počítající se zákonem o státní službě, nabyl účinnosti se vznikem nového státu, tedy 1. 1. 1993, hodnotíme výrok poslance Komárka jako pravdivý.
Miloš Zeman
Baťa byl starosta Zlína, tedy politik, a samozřejmě, kdo by o tom pochyboval, i velmi úspěšný podnikatel, byť na začátku své životní dráhy třikrát zkrachoval.
Je pravda, že Tomáš Baťa byl starostou Zlína, a to v letech 1923–1932. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, protože nedokážeme s určitostí konstatovat, jestli a kolikrát Tomáš Baťa zkrachoval.
Baťa se za svou profesionální kariéru s finančními problémy potýkal. Když bylo Baťovi 15 let, odešel do Vídně, aby se pokusil prorazit jako švec. Ve Vídni se mu však nedařilo a neměl ani pracovní povolení. Nakonec ho jeho otec vzal zpátky do Zlína. Rok poté, co Tomáš Baťa se svými sourozenci založili firmu Baťa, se podnik dostal do velkých finančních problémů a hrozil mu bankrot. Baťovi trvalo rok, než bankrot odvrátil. Tomáš Baťa se také potýkal s finanční krizí, která zasáhla Československo v roce 1922. Tehdy nechal zlevnit všechnu obuv o 50 %. Tento riskantní krok Baťovi vyšel – firmu zachránil a navíc mu to umožnilo další expanzi. Jestli tyto problémy zahrnovaly i případný bankrot se nám nepodařilo ověřit.
Za mě žádní policisté do funkcí náměstků, dokonce, dokonce poradců nebo bývalí policisté do funkcí ministrů nejmenovali.
Langer korektně uvádí část výroku o funkci náměstků ministra, nicméně jsme nebyli schopni dohledat profesní minulost poradců ministra. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný.
Na základě dokumentu Parlamentního institutu, který vypracoval přehled (.pdf) náměstků na ministerstvech až do roku 2009, mediálních informací a tiskových zpráv Ministerstva vnitra ČR jsme zjistili, že za ministra Langera působili na ministerstvu následující náměstci:
Jaroslav Salivar - dříve působil jako krajský ředitel Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje
Zdeněk Zajíček - bývalý poslanec za ODS
Vladimír Zeman - dříve náměstek ministra vnitra pro sociální oblast a bývalý senátor
Blanka Vysoužilová - dříve ředitelka Finančního úřadu v Prostějově
Jiří Jirka - kvestor Univerzity Palackého v Olomouci
Lenka Ptáčková-Melicharová - dříve náměstkyně na Ministerstvu informatiky ČR
Podle veřejně dostupných informací ani jeden z nich dříve nepůsobil na žádné pozici v Policii ČR.
Langerem zmíněné pozice poradců v souvislosti s profesní příslušností (či minulostí) se nepodařilo dohledat.
Martin Stropnický
Já i s jednou takovou konkrétní (smlouvou – pozn. Demagog.cz) budu mít co do činění velmi brzo, a to je ostraha skladů například, která je uzavřená dlouhodobě a dlouhodobě nevýhodně.
Vzhledem k rozporům ve vyjádřeních a výsledcích auditů nemůžeme pravdivost výroku dostatečně ověřit.
Úvodem je třeba říct, že zakázka na střežení vojenských muničních skladů obsahuje množství dílčích smluv obdobného typu. Smlouvy byly uzavřeny mezi lety 2003 a 2013, kdy společnost Trade Fides a.s. prakticky drží monopol na tyto zabezpečovací služby. Kontroverzními zakázkami se zabývala mj. i Česká televize. Smlouvám z roku 2003 nyní končí platnost a budoucí ministr obrany tedy skutečně bude muset tuto situaci řešit.
V souvislosti s miliardovou zakázkou z r. 2009 byl r. 2010 zpracován nezávislý audit společností KPGM (částečně k nahlédnutí zde), který kritizuje nejen neveřejnost jednání, ale i cenovou přemrštěnost zakázek Trade Fides a.s. Přesto Ministerstvo obrany na konci roku 2012, v návaznosti na kritický článek Pavla Otty (str. 1 a 2,) deklarovalo tuto zakázku jako vyhovující a výhodnou.
Argumentuje několika vlastními nezávislými audity, které jejich stanoviska obhajují, ty ale nebyly blíže určeny ani zveřejněny. Navíc bylo údajně dosaženo snížení ceny, doporučené auditem KPGM, a prodloužení kontraktu za těchto podmínek je tak nejvýhodnější možností.
Pro korektní posouzení nastavení smluvních vztahů ve věci ostrahy skladů jsme kontaktovali Ministerstvo obrany, které samo tvrdí, že disponuje jistými nezávislými audity. O poskytnutí těchto auditů jsme ministerstvo požádali. Výrok bude doplněn po zisku dalších relevantních informací.
Tomio Okamura
Proto je tam také ta potřeba sto tisíců podpisů na sesbírání (k vyvolání referenda podle návrhu Úsvitu – pozn. Demagog.cz), což já tady mám i tabulky zahraničních zemí, to je standardní, jedna až dvě procenta oprávněných voličů, když sesbírá petici na nějakou otázku, tak je to ta hranice palčivosti.
Výrok, na základě dohledatelných informací, hodnotíme jako pravdivý.
Potřeba nasbírat minimálně 100 000 podpisů je skutečně uvedena v Návrhu ústavního zákona o celostátním referendu, a to ve čtvrtém odstavci článku 3:
"Petiční výbor shromáždí podpisy nejméně 100 000 oprávněných občanů nejpozději do 2 let od zahájení sběru podpisů".
Co se týče druhé části výroku, zde je situace poněkud složitější. Nezanedbatelná část evropských zemí například neumožňuje lidovou iniciativu k vyvolání referenda na národní úrovni. Mezi tyto země patří Velká Británie, Dánsko, Finsko, Belgie, Francie, Irsko a Švédsko.
Na druhé straně země jako Itálie (.pdf, str. 17) či Španělsko (.pdf, str. 13) vyžadují pro lidovou iniciativu 500 000 podpisů oprávněných voličů, Švýcarsko (.pdf, str. 24) 100 000, což by danou podmínku 1–2 % splňovalo.
On to vlastně není až tak státní dluh (Kalousek je tázán na dluh Ukrajiny vůči České republice – pozn. Demagog.cz). Je to pohledávka, kterou vede zbytkový státní podnik ČPP Transgas, a jedná se zhruba o 75 milionů dolarů, což je samozřejmě významný dluh.
Na základě informací získaných z médií a webu Ministerstva financí hodnotíme výrok Miroslava Kalouska jako pravdivý.
Miroslav Kalousek hovoří o pohledávce, která vyplývá ze závazků tzv. Jamburgských dohod z roku 1985 mezi ČSSR a SSSR, podle nichž se Československo podílelo na vybudování plynárenské infrastruktury v zemích bývalého Sovětského svazu. Dané závazky se dlouhodobě snaží vymáhat Česká republika na Ukrajině a v Kazachstánu, zatím však bez úspěchu. Podle údajů Ministerstva financí ČR se jedná o společný dluh obou zemí vůči ČPP Transgas ve výši přibližně 4,566 mld. korun. Co se týče výše dluhu, který by měla splatit přímo Ukrajina, podařilo se nám nalézt pouze údaj z roku 2001, jenž uvádí částku 79,8 mil. USD, což by zhruba potvrzovalo slova Miroslava Kalouska.
Jiří Rusnok
Vznikl centrální úřad práce, čili celostátní organizace, který dneska sedí, jednak pokud jde o tu centrálu na několika místech, ale i, pokud jde o jeho podřízené organizace jako je informační centrum, call centrum, a tak dále.
Výrok premiéra Rusnoka hodnotíme na základě dohledaných informací o Generálním ředitelství ÚP jako pravdivý.
Vznik centrálního úřadu práce schválila vláda Petra Nečase v prosinci 2010 a úřad samotný zahájil provoz v březnu roku 2011. Při reorganizaci nahradilo dosavadních 77 úřadů práce 14 krajských poboček se sítí kontaktních míst a jedním centrálním úřadem. Centrum, tj. Generální ředitelství ÚP bylo dosud roztroušeno (str. 1, pdf.) na více místech, na Karlově náměstí, v Kartouzské ulici a Emauzích v Praze, navíc společně s pracovišti pro Prahu-západ, Prahu-východ a callcentrem.
