Přehled ověřených výroků

V období prosinec 2012 – září 2013 byl zaznamenán pokles nezaměstnanosti, a to například v České republice, Německu nebo Dánsku.

Pokud bychom chtěli tento výrok ověřit v dlouhodobějším horizontu, tak využijeme speciální analýzu o nezaměstnanosti ve státech EU z dílny České spořitelny, která srovnává nezaměstnanost v letech 2000, 2007 a 2012.

Data z této studie ukazují, že v delší časové perspektivě nezaměstnanost klesá bez ohledu na krizi v Německu a na Maltě, na konstantní úrovni se pak drží v Rumunsku. Nejde tedy tvrdit, že ve všech zemích EU nezaměstnanost stoupá.

Na základě těchto informací musíme hodnotit výrok jako nepravdivý, jelikož jsou státy, kde nezaměstnanost zaznamenala pokles.

Nepodařilo se nám dohledat, jak v současnosti vypadají vazební cely ve věznici Litoměřice a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. Kontaktovali jsme však v této věci litoměřickou věznici a podle jejich reakce hodnocení výroku případně změníme.

Uvedený faktický výrok se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů ověřit.

Obrátili jsme se proto na doc. Filipa Křepelku z katedry Mezinárodního a

evropského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, který nám

prostřednictvím emailu poskytl následující stanovisko:

"Dobrý den,
právo Evropské unie ani Rady Evropy jako druhé relevantní organizace:
- neřeší vztahy mezi státy a jeho církvemi (privilegování, dotace, apod.), nejde-li to za hranu náboženské svobody.- neukládá restituce ani individuální, ani institucionální.
Tj. restituce jsou možné, ale nikoli mezinárodně - a evropskoprávně povinné.

Jiná věc je, "co se sluší", ale též zde bych řekl, že jde o náladu akorát v určitých kruzích a že téma mezinárodních vztahů to není.Filip Křepelka" Na základě výše uvedeného odborného stanoviska výrok označujeme jako

nepravdivý.

Během ověřování výroku jsme oslovili také Martina Komárka s dotazem, z jakých zdrojů čerpal v rámci tohoto konkrétního výroku. Odpověď nově zvoleného poslance hnutí ANO přinášíme v plné šíři:

"Milý pane Garguláku, vycházel jsem z těchto premis:
1) EU požaduje odluku církví od státu, tedy to platí i pro Česko a bez majetkového vyrovnání to nejde.
2) Republika se k restitucím zavázala. Část bývalého církevního majetku je dokonce vyjmuto z hospodaření obcí a leží ladem. Kdyby republika požadavek nesplnila, mohla by se ho církev domáhat u našich i mezinárodních soudů.
Další prověření těchto tezí si dovoluji nechat na Vás.
Server demagog považuji za skvělou korekci občasných politických tlachů a pevně doufám, že si udrží nezávislost, korektnost a tedy důvěryhodnost.
S úctou,
M.K."

Martina Komárka jsme dále konfrontovali se stanoviskem doc. Křepelky. Poslanec hnutí ANO zaslal následující vyjádření:

"Milý pane Garguláku,

asi jsem se vyjádřil ne zcela srozumitelně.

Vycházím z listiny práv a svobod, která ukládá, aby církve vykonávaly svou činnost nezávisle na státu. Což v Česku není. A není to možné, aniž církve získají zpět nějaký majetek.

Dále z toho, že církve obdržely od státu (dokonce už od bývalého ČSFR) závazný příslib, že budou za křivdy odškodněny. Takže se domnívám, že se mohou dodržení příslibu domáhat u mezinárodních soudů (nevím s jakým výsledkem, ale to jsem neříkal). Nejsem vševěd, ale právníci, s nimiž jsem se radil, tvrdí, že tento nárok podporují například nálezy ústavního soudu z 24. června 2009, 1. července 2010 či 22. února 2011.

S úctou,

M.K."

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Z programu Strany svobodných občanů a on-line rozhovoru předsedy strany Petra Macha skutečně plyne, že Svobodní jsou pro rušení dotací v objemu zhruba 100 miliard. Výhradu však máme k poslední části výroku, Petr Mach se totiž mýlí, když tvrdí, že se jedná o jednu patnáctinu rozpočtu.

Napříč programem Svobodných lze vysledovat snahu státní dotace omezovat či úplně rušit. V programu (.pdf) se např. píše: „Stát pokřivuje ceny selektivními daněmi, nařízenými výkupními cenami a dotacemi." (.pdf, s. 14) „Svobodní jsou pro uvolnění podnikání – tedy pro zrušení dotací, regulovaných cen a produkčních kvót." (.pdf, s. 14) „Stát není od toho, aby dotacemi podporoval vývoz zboží či příliv investic." (.pdf, s. 15)

„Příjmy, které stát nezíská na DPFO (daň z příjmu fyzických osob - pozn. Demagog.cz) , navrhujeme kompenzovat rušením státních výdajů, zejména dotací." (.pdf, s. 18)

Petr Mach se 3. 10. 2013 v on-line rozhovoru na iDNES.cz vyjadřuje takto: „Chceme zmenšit státní přerozdělování - které je prostorem pro korupci a ekonomickou stagnaci - o přibližně 100 miliard korun." V programu strany a v mediálních vystoupeních jejich zástupců je pak patrná rétorika snažící se omezit roli státu a zdanění. Na svém webu pak přímo tvrdí: „Svobodní jsou pro nízké daně a rušení nespravedlivých dotací, které se rozmohly v naší zemi jako mor. Svobodní prosazují zrušení daně silniční, daně z elektřiny a uhlí, daně dědické, daně z převodu nemovitostí. Svobodní prosazují zrušení daně z příjmu fyzických osob. Zrušení těchto daní doprovodíme zrušením dotací ve stejné výši.", což koresponduje s vyjádřením předsedy Macha „...chceme občanům tyto peníze nechat"
Výhradu máme k ztotžnění částky 100 miliard s jednou patnáctinou rozpočtu. Státní rozpočet nedosahuje výše zhruba 1500 miliard Kč, jak něpřímo říká Petr Mach. V r. 2010 např. výdaje státního rozpočtu činily přibližně 1156,8 miliardy Kč, v r. 2011 1155,5 miliardy kč, v r. 2012 1152,3 miliardy Kč a v r. 2013 by pak dle zákona o státním rozpočtu měly výdaje činit 1180,7 miliard Kč.*

* Částky jsou zaokrouhleny.

Již při prvním oznámení, že bude strana Úsvit za přímou demokracii kandidovat ve sněmovních volbách, předseda Tomio Okamura uvedl: "Neusilujeme o vstup do vlády, klidně budeme opoziční stranou, na které bude záviset vláda". V rozhovoru pro Českou tiskovou kancelář 27. srpna předseda Okamura jasně prohlásil, že budoucí vládu hnutí podpoří pouze při splnění klíčové podmínky, že prosadí zákon o obecném referendu bez omezení otázek pro hlasování, ve kterém by pak hnutí chtělo prosadit přímou volbu poslanců a senátorů a odvolatelnost politiků.

Na základě informací dostupných z médií hodnotíme výrok ministra v demisi Zdeňka Žáka jako pravdivý.

Ministerstvo dopravy odložilo lhůtu pro podávání nabídek na tendr o 60 dní, přičemž dosavadní smlouva na provoz centrálního registru vozidel vyprší firmám Telefónica a ICZ už letos v březnu. Pravděpodobně se tedy nový provozovatel nestihne vybrat včas. Zpoždění podle ministerstva způsobil především nebývalý zájem o toto výběrové řízení ze strany uchazečů spojený s množstvím právních námitek a dotazů.

Sám ministr dopravy v demisi Zdeněk Žák v debatě upozorňuje, že v případě tzv. obstrukčního chování ze strany některých uchazečů (tj. pokud chce někdo tendr záměrně zdržet či pozastavit), se může výběrové řízení významně protáhnout. Zdržení tendru tak může způsobit nejen dotazování a právní námitky uchazečů a s tím spojené objasňování informací zájemcům, ale také případné účelové zahájení odvolacího řízení u ÚOHS.

Jako příklad jednání tohoto typu z poslední doby je možné uvést obstrukce operátorů GTS Czech a T-Systems Czech Republic, a to v souvislosti s tendrem na komunikační infrastrukturu veřejné správy. Veřejnou zakázku na dodavatele komunikačních služeb pro české úřady se nedaří vypsat více než tři roky kvůli stížnostem obou firem k ÚOHS. Nicméně je v tomto ohledu složité hovořit o nějaké zavedené praxi v obstrukčním chování uchazečů v České republice, jelikož se v mnoha případech může jednat pouze o nařčení či o subjektivní pohled na problém, přesto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Od roku 2000 je kariéra Jiřího Borovce spojována se společností ABB ČR. Nejprve zde působil jako personální ředitel a posléze jako generální ředitel ABB Service. Od prosince 2000 nastoupil Borovec coby generální ředitel plzeňského výrobce zařízení pro jaderné elektrárny Škody JS. V roce 2004 odešel do vedení ČEZ, kde se později stal místopředsedou představenstva. Borovec byl zodpovědný za výrobu elektřiny a renovaci elektráren. Když na konci roku 2007 odcházel z ČEZ, byl jedním z manažerů, kteří mohli štědře využít motivační opční program. Prodej akcií elektrárenské společnosti mu přinesl desítky miliónů korun.

Na konci roku 2008 byl Jiří Borovec jmenován novým šéfem firmy Čepro – akciové společnosti, která zajišťuje především přepravu, skladování a prodej ropných produktů. Ke konci roku 2012 oficiálně potvrdil, že se rozhodl odejít z funkce předsedy představenstva i z postu generálního ředitele. Šéf státní firmy se stamilionovými zisky prý neměl podporu státu. Čepro dosáhlo za Borovce rekordních zisků a tržeb, ten po pěti letech v čele firmy končí.

Co se týče zefektivnění chodu a zprůhlednění zakázek, lze poukázat na činnost Borovce v Čepru. Konkrétně pak: "V letech 2005 a 2006 prošla společnost ČEPRO změnami, které spočívaly v nastavení standardních procedur, detailního kontrolingu, centralizaci velkoobchodu a řízení čerpacích stanic, nákladové redukci. Společnost se také zbavila nevýhodných smluv ve výši na 300 milionů korun".

Dle výše uvedených informací označujeme výrok za pravdivý.

Bývalý policejní prezident Lessy čelil obvinění z pomluvy a zneužití pravomoci. Dne 16. května 2013 byl u Obvodního soudu pro Prahu 7 zproštěn obžaloby pro nedostatek důkazů, načež se státní zástupce proti tomuto výsledku odvolal.

26. října 2013 pražský městský soud zastavil stíhání bývalého policejního prezidenta s odůvodněním, že předchozí stíhání „bylo nezákonné a nebylo přípustné“.

V lednu 2012 bylo totiž na Lessy zahájeno kárné řízení, které pak tehdejší ministr vnitra Kubice zastavil pro nedostatek důkazů. Městský soud pak zastavil stíhání, neboť:
„Dle názoru odvolacího soudu zcela určitě oběvýše zmíněná rozhodnutí ministra vnitra a zejména rozhodnutí o věcech kázeňského řízení, mají všechny požadované znaky pro rozhodnutí, kterým bylo skončeno předchozí přestupkové, kázeňské či disciplinární řízení ohledně téhož skutku a které brání dvojímu stíhání či potrestání téže osoby.“

Na základě výše zmíněných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok označujeme jako nepravdivý na základě Nálezu Ústavního soudu (TZ 33/13) (.pdf) z 3. června 2013, kterým ÚS posoudil návrh na zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). ÚS především upozorňuje na "zcestnost chápání Svatého stolce" (nikoliv Vatikánský městský stát) jako "cizí mocnosti".

Předmětem navrhovatelů stížnosti na zrušení zákona bylo i tvrzení ("o nabytí majetku Vatikánem"), které zmiňuje Kateřina Konečná. Ústavní soud toto posuzuje následovně (s. 66):

"193. Pokud se jedná o tvrzení navrhovatelů, že se v případě realizace naturální restituce bude jednat o „majetek Vatikánu“ (odst. 45), odhlédne-li Ústavní soud zároveň od zjevné záměny Vatikánu se Svatým stolcem, jakožto subjektem mezinárodního práva reprezentujícím katolickou církev celosvětově, odkazuje Ústavní soud na charakter církví a náboženských společností inkorporovaných podle českého práva, které jedině má ustanovení § 3 písm. a) na mysli. K charakteru a důsledkům registrace podle zákona č. 3/2002 Sb. viz např. Kříž, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 384 s. Totéž platí i v případě, pokud snad námitka směřovala k údajným obavám o jurisdikci České republiky nad majetkem ve vlastnictví církevních právnických osob katolické církve. Účelovost těchto úvah je zjevná již jen z faktu, že se objevují pouze v souvislosti s nyní napadeným zákonem č. 428/2012 Sb., ačkoliv v podmínkách současného demokratického právního státu zmíněné subjekty běžně vstupují do právních vztahů, včetně práv vlastnických, což se týká jak majetku ponechaného ve vlastnictví i po 25. 2. 1948, tak majetku který byl nabyt později (zákon č. 298/1990 Sb., běžné majetkové převody apod.), a to aniž by kdy bylo vlastnictví „Vatikánu“ vážně tvrzeno. Hodnocení katolické církve jako „cizí moci“ (navrhovatelé, část 5.7) postrádá jakoukoliv věcnou argumentaci."

V úplnost musíme dodat, že jsme v této otázce také kontaktovali poslankyni KSČM Kateřinu Konečnou, která nám poskytla následující stanovisko a komentář:

"Citovaný nález Ústavního soudu se, při vší úctě, omezil pouze na konstatování, že z hlediska mezinárodního práva jsou Vatikánský městský stát a Svatý stolec dvě odlišné právnické osoby. To je z hlediska právní teorie nepochybně pravda. Pravdou ale také je, že Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchistický, kterému vládne Římský biskup, neboli papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Je to výsostné území Svatého stolce a místo trvalého pobytu papeže, sídlícího v papežském paláci. Svatý stolec je úřad Římského biskupa (papeže). Svatý stolec tak provádí svou mezinárodní politiku mimo jiné také prostřednictvím diplomatických aktivit Vatikánského městského státu. Prakticky nelze fungování Vatikánského městského státu oddělit od fungování Svatého stolce. A Vatikánský městský stát je zcela nepochybně mocností celosvětového významu a prostřednictvím této mocnosti prosazuje své mocenské zájmy právě
Svatý stolec.


De facto je tedy nezpochybnitelnou pravdou, že předání části území ČR Svaté mu stolci v praxi znamená předání tohoto území cizí státní mocnosti!"

Útvar, o kterém Jiří Rusnok hovoří, se jmenuje Útvar pro ochranu ústavních činitelů. Tento útvar má poskytovat osobní ochranu a bezpečnostní dopravu trvale chráněných ústavních činitelů. Působnost útvaru je v souladu s nařízením vlády č. 468/2008 Sb., o zajišťování bezpečnosti ústavních činitelů České republiky. Podle tohoto nařízení patří mezi ústavní činitele, kterým má být zajištěna bezpečnost, prezident, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu a předseda vlády.

Na základě reformy Policie ČR (.pdf) v roce 2008 mělo dojít i k modernizaci vozového parku. V roce 2008 bylo zakoupeno 1400 nových vozidel a obměna zastaralých vozů měla dále pokračovat. Z veřejně dostupných zdrojů nebylo možno dohledat, zda se tato modernizace týkala také Útvaru pro ochranu ústavních činitelů. O dané informace jsme požádali Odbor veřejných zakázek Policejního prezídia, který má tyto věci v kompetenci. V případě odpovědi informace doplníme.