Kateřina Konečná
Když jsme měli první zasedání poslaneckého klubu, teď v neděli vlastně po volbách, tak tam mám několik kolegů, kteří se generačně mně určitě rovnají. Jsou zhruba v mém věku a rozhodně těch mladších kolegů přišlo víc než těch starších kolegů.
Výrok poslankyně Konečné hodnotíme vzhledem ke zjištěným informacím o věku poslaneckých nováčků KSČM jako zavádějící.
V rámci zjišťování informací k tomuto výroku jsem vyšli z personálního obsazení poslaneckého klubu KSČM po volbách v roce 2010 a po předčasných volbách 2013. Nováčků v klubu je oproti minulému volebnímu období 12. U nich jsme porovnávali ročník narození vzhledem k roku 1981, kdy se narodila poslankyně Konečná.
V parlamentních volbách 2010 získala KSČM celkem 26 mandátů, v letošních volbách pak posílila na 33 křesel.
Porovnáme-li personální složení poslaneckého klubu strany vzešlého z voleb, zjistíme, že se zde oproti roku 2010 nyní objevují noví poslanci, u nichž je v tomto výroku důležitý především jejich věk.
Je tedy patrné, že Kateřina Konečná má pravdu, když tvrdí, že z nováčků v klubu KSČM je několik takových, kteří jsou zhruba stejně staří, jako poslankyně sama. Jde konkrétně o 3 osoby - Hanu Aulickou-Jírovcovou, René Čípa a Marii Pěničkovou. Není však už pravda, že mladších kolegů poslankyně Konečně přišlo více, než nových poslanců, kteří jsou dříve narození.
Vojtěch Filip
V tomto ohledu alespoň distanc od toho, že Česká republika hlasuje například jenom se Saúdskou Arábií, Katarem, případně nějakými ostrovními státy, a ocitne se na chvostu zahraniční politiky v celém Valném shromáždění OSN. A nemyslím tím jenom otázku hlasování o Palestině, která byla skutečnou ostudou.
Hlasování o postavení Palestiny v Organizaci spojených národů a jejího uznání jako nečlenského pozorovatelského státu rezolucí A/RES/67/19 (.pdf) proběhlo na plenárním zasedání Valného shromáždění OSN dne 29. listopadu 2012. Pro povýšení Palestiny do pozice nečlenského státu hlasovalo (.pdf, str. 12) 138 států, zdrželo se 41 a proti bylo devět. V tomto hlasování se Česká republika zařadila mezi 9 států hlasujících proti společně s USA, Kanadou, Izraelem, Panamou, Marshallovými ostrovy, Mikronésií, Nauru a Palau. Přestože jde o některé z nejmenších států, nelze říci, že by zde ČR hlasovala pouze s nimi (viz USA či Kanada), natož se Saúdskou Arábií nebo Katarem, kteří se vyslovili (.pdf) pro přijetí rezoluce.
Zda to bylo "skutečnou ostudou" je již na subjektivním hodnocení, nicméně pro úplnost lze uvést, že například členské státy Evropské unie nezaujaly jednotnou pozici (přestože pozice České republiky byla jednoznačně nejodlišnější). Ministerstvo zahraničních věcí informovalo ohledně pozice ČR před samotným hlasováním: " Česká republika v rámci jednání na mezinárodních fórech opakovaně zdůrazňuje, že jedinou cestou řešení blízkovýchodního konfliktu jsou přímá jednání palestinské a izraelské strany. Česká republika nepodporuje jakékoli jednostranné kroky, které nejsou nápomocny k vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu a dosažení trvalého míru na Blízkém východě ".
Miroslav Kalousek
V mediálním světě bylo velmi populární řešit otázku, kdo bude takzvaným větším lídrem na pravici, jestli ODS nebo TOP 09. Já zdůrazňuji, že z našich úst tohle nikdy nezaznělo.
Existují minimálně dvě veřejná vyjádření ze strany STAN a přímo Miroslava Kalouska, které se otázkou lídrovské pozice TOP 09 na pravici věnovaly.
Starostové a nezávislí jako hnutí podporující TOP 09 zveřejnili po volbách v roce 2010 článek stavějící TOP 09 do pozice lídra.
Bývalý ministr Kalousek navíc v rozhovoru s Lenkou Pastorčákovou pro nedělní Partii říká: „Na pravici je jediným nezpochybnitelným lídrem Karel Schwarzenberg."
Miloš Vystrčil
Přijaly se první zákony (za Nečasovy vlády, pozn. Demagog.CZ), anonymní akcie. (...) Je tady protikorupční strategie.
V kontextu diskuse nemůže být výrok hodnocen jako pravdivý, jelikož Nečasova vláda rozhodně nebyla "první", která by přišla s protikorupčními opatřeními, jak tvrdí senátor Vystrčil.
Vláda P. Nečase přijala zákon regulující anonymní akcie 5. května 2013. Protikorupční vládní strategie na období 2013 -2014 byla schválena 16. ledna 2013, návrh připravila a předložila K. Peake.
Nedá se ale říci, že se jedná o první protikorupční zákon v České republice. Mnoho protikorupčních zákonů a opatření ČR přijala v souvislosti se vstupem do EU. Několik příkladů (pdf. 185): "Zákon o finanční kontrole ve veřejné správě (zákon č.320/2001 Sb.), Novela zákona č.61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (zákon č. 159/2000 Sb.) či zákon o zvláštní ochraně svědků a dalších osob v souvislosti s trestním řízením (zákon č.137/2001 Sb.). "
Bohuslav Sobotka
Vláda stojí o sociální dialog. Já to říkám proto, že to není samozřejmost. V minulých letech sociální dialog nefungoval, bylo to často i tak, že po tripartitě se dělaly tiskové konference, byly přestřelky mezi vládou na jedné straně a odbory a zaměstnavateli na straně druhé.
Současná vláda se k sociálnímu dialogu výslovně hlásí v Programovém prohlášení vlády ČR: “ Vláda povede aktivní sociální dialog se sociálními partnery jako metodu udržení sociálního smíru a nastaví účinný systém výměny zkušeností mezi vládou a sociálními partnery ”.
Problémy jednání tripartity ilustrují různé zprávy, např. článek z 23. 3. 2013 (iHNed.cz) nebo z 14. 6. 2011 (iDNES.cz). Z tiskových zpráv můžeme pro ilustraci uvést následující:
Prohlášení ČMKOS a ASO – ODS, TOP 09, LIDEM si berou občany jako rukojmí (Českomoravská konfederace odborových svazů, 26. 6. 2013);
Otevřený dopis ČMKOS vládě ČR a ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi (ČMKOS, 6. 11. 2012);
Premiér: Předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil musí vzít svá slova zpět (Vláda.cz, 21. 9. 2012);
Premiér: Respektuji právo občanů vyjádřit svůj názor, odmítám však politizaci akce odporů ze strany ČSSD a KSČM (Vláda.cz, 21. 4. 2012);
Tisková konference po jednání tripartity (Vláda.cz, 9. dubna 2013).
V průběhu posledních několika let se objevila řada vyjádření tripartitních aktérů, ve kterých se aktéři vzájemně osočovali nebo se do sebe jinak strefovali. V tomto ohledu je výrok předsedy vlády pravdivý.
Oldřich Vlasák
Do mého osobního portfolia patří mimo jiné vztahy s místními a regionálními samosprávami, kde se snažím, aby zkušenosti a názory zastupitelů, starostů a hejtmanů byly v Bruselu co nejvíce slyšet.
Na základě informací ze stránek Evropského parlamentu hodnotíme výrok jako pravdivý.
Oldřich Vlasák je členem Výboru pro regionální rozvoj do jehož gesce patří záležitosti e) vztahů s Výborem regionů, organizacemi pro meziregionální spolupráci a s orgány místní a regionální samosprávy.
To, do jaké míry (např. v komparaci s jinými kolegy) europoslanec prosazuje zkušenosti a názory zastupitelů, starostů a hejtmanův v Bruselu, zhodnotit neumíme. Můžeme však konstatovat, že na půdě parlamentu vyvíjí činnost, která se věnuje regionální problematice. Jako příklady uvádíme například jeho vystoupení v rozpravě z 20. listopadu 2013 nebo 19. listopadu 2013 a zprávu o regionální politice jako součásti širších systémů státní podpory.
David Rath
Paní redaktorko, to je taky nefér. Kdybyste ten návrh citovala celý, tak tam se zvyšuje počet těch sprch pro každého. Ale denně by si ji mohl, čili zvyšuje se to na čtyřikrát týdně zadarmo ze stávající jedné až dvou a kdo by chtěl víc než čtyřikrát, a zase pro mě by bylo nejlepší, kdyby to bylo každý den, protože to beru jako normální, že se člověk umyje.
Podle návrhu novely Davida Ratha by mělo dojít k navýšení počtu bezplatných sprch pro každého na čtyři týdně, výrok je tedy pravdivý.
David Rath ve svém návrhu novelizace zákonů č. 293/1993 Sb a č. 141/1961 Sb. (.pdf, str. 4) uvádí k péči o zdraví a hygieně ve výkonu vazby: "K udržení zdraví a hygieny věznice zajistí sprchování teplou vodou minimálně čtyřikrát týdně, jedenkrát vždy ve dnech pracovního volna nebo klidu. Na žádost obviněného probíhá sprchování teplou vodou denně, přičemž si obviněný každé další sprchování nad počet čtyřikrát týdně hradí."
Týdenní počet bezplatných sprch ve výkonu trestu odnětí svobody by měl být pět. Nad tento počet by si obdobně obviněný platil sprchy sám, viz § 16 (.pdf) bod 6 zmíněné novely zákona č. 141/1961 Sb.
Zuzana Brzobohatá
Iniciativa bývalého prezidenta Klause byla od začátku velmi politováníhodná a postrádající všeobecnou podporu. Jeho návrh navíc nebyl podpořen většinou v Parlamentu ČR.
Před jednáním Evropské rady v říjnu 2011 Senát ČR odhlasoval na návrh senátorů ČSSD usnesení, kde vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice. Žádné další hlasování o této výjimce v Parlamentu ČR zatím neproběhlo, s ohledem na výše zmíněné usnesení však výrok hodnotíme jako pravdivý.
Zdeněk Žák
ZŽ: Kolik stál soudní spor o D47? Skoro tři sta milionů korun. (…) VM: Tam zase argumentuje Miroslava Pošvářová, (…) že to je lež. Že to je dvacet milionů, ale že těch tři sta milionů jsou právní služby a věci související i s jinými reklamacemi, nejen s D47. Že tady Pavel Kočica říká jinou částku, souhrnnější částku, které se netýká jen D47. ZŽ: Obávám se, že tam ty faktury hovoří naprosto jasně… VM: Takže všech tři sta milionů jde za D47. ZŽ: Přesně tak.
Původní audit u Majetkové komise D47, kterou vedla odvolaná ředitelka Miloslava Pošvářová a jejž nařídil šéf Ředitelství silnic a dálnic Pavel Kočica, vyčíslil zadání zakázek na právní služby a expertízy k vrtům na zhruba 300 miliónů korun.
Tomu se však Pošvářová brání. V rozhovoru pro server Ihned.cz tvrdí, že: "Je to jen snaha poškodit moji pověst. Já mám svědomí čisté, postupovala jsem přesně podle zákona. Všechny služby, které jsem objednala, jsou v pořádku. Šlo o mimořádné prohlídky mostů, vrty a zkoušky vrtů, znalecké posudky. Navíc ty právní služby, to je kapitola sama pro sebe. Objednával je totiž generální ředitel a pak mě nutil podepsat faktury za zhruba 120 milionů korun. Odmítla jsem to. A jestli mě do toho chce namáčet takhle zpětně, tak se pohybuje na tenkém ledě. Zadat zakázku jsem mohla jen do 250 tisíc korun. A to byly jen koordinace činností a podobné věci, které se do limitu vešly".
Server novinky.cz v souvislosti s kauzou uvádí: "Podle Pošvářové jde ale jen malá část nákladů z komise D47 na vrub jí objednaných služeb. Jde především o zakázky na expertízy k vrtům, ty vyšly na zhruba 20 miliónů korun. Podstatně větší část z uvedených nákladů šla na právní služby a soudní poplatky. Ty ale podle odvolané ředitelky podepisoval přímo generální ředitel Kočica".
Naopak "na svém" trvá šéf ŘSD Kočica. Server idnes.cz konstatuje: "ŘSD ve středu navíc přišlo s kritikou jejího působení, především ve výdajích za celou kauzu D47. Podle Kočici stál spor už kolem tři sta milionů korun, upozornil například na zakázky úseku kontroly kvality pro advokátní kancelář Hany Marvanové, s kterou Pošvářová spolupracuje."
S ohledem na výše uvedené a taktéž nedostatek dalších zdrojů (dokumentace sledovaných veřejných zakázek či např. závěrečná zpráva zmiňovaného auditu nejsou veřejně dostupné) označujeme výrok jako neověřitelný.
Zdeněk Ondráček
Podněty, které (BIS, pozn. Demagog.CZ) má nebo informace, které má, policii předávala, tak je předává soukromým bezpečnostním službám
Zdeněk Ondráček patrně naráží na kauzu úniku odposlechů Romana Janouška a Pavla Béma, a s tím související zadržení Víta Bárty a protikorupčního policisty Jana Petržílka.
Je pravda, že již od zveřejnění odposlechů v MF Dnes kolují spekulace, že BIS předala odposlechy Bártově ABL, což naznačuje i vývoj kauzy aktuálně vrcholící zadržením zmíněných mužů. Nicméně únik citlivých informací je stále v šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů a policie, nelze tedy porušovat presumpci neviny a tvrdit, že k takovému jednání skutečně docházelo. Navíc tvrzení, které poslanec Ondráček učinil na základě jednoho případu, je značně generalizující a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
Přidáváme pro kontext ještě část znění zákona, kterým se předávání informací od zpravodajských služeb ošetřuje:
Dle § 8 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, mohou zpravodajské služby - tedy i BIS - podávat informace pouze prezidentu republiky, předsedovi vlády, členům vlády nebo státním a policejním orgánům. Jak bylo zmíněno, BIS také dle § 18 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, podléhá kontrole Poslanecké sněmovny.
