Přehled ověřených výroků

Andrej Babiš vypovídal na 11. schůzi Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro zhodnocení role vlády, privátních firem a dalších subjektů v procesu restrukturalizace a privatizace chemického průmyslu, která se konala ve čtvrtek 19. ledna 2006. Právě ta se zabývala privatizací Unipetrolu. To zda mělo nějaké médium zájem věc zveřejnit, neověřujeme.

Podle informací z webu Hlavu vzhůru! hodnotíme výrok jako pravdivý.

Olga Charvátová-Křížová, první československá držitelka olympijské medaile v alpském lyžování, kandiduje z 2. místa kandidátky v Královéhradeckém kraji.

V Ústeckém kraji je Robert Kysela, člen týmu mistrů světa v ledním hokeji z 1996 ve Vídni, dokonce lídrem kandidátky.

Jednou ze spolčených politik Evropské unie je i Politika týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví. Jak uvádí Smlouva o fungování EU (.pdf) v Článku 79: "1. Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem. "

V souvislosti s přívalem uprchlíků především ze středomoří několik zemí skutečně navrhovalo pravomoc EU stanovit nezávazné kvóty pro přijímání uprchlíků členským zemím EU. Současná účinná legislativa v této oblasti však nic takového nestanovuje.

Rámci (právně nezávazného) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 17. června 2008 se např. konstatuje: " V zájmu solidarity je nutné najít společné řešení problémů vyplývajících ze značného počtu žadatelů o azyl, které některé země EU dostávají z důvodu své zeměpisné polohy či jiných příčin. Dříve uvedená opatření navržená v plánu politiky by měla již harmonizovat pravidla žádostí tak, aby byly omezeny sekundární pohyby žadatelů o azyl. V důsledku toho budou žádosti rozloženy spravedlivěji mezi země EU. "

Návrhy společné politiky v této oblasti mluví především o vyšší finanční spoluúčasti zemí, které nejsou cílem migračních vln (opět z dokumentu): " V zájmu sdílené odpovědnosti, jelikož třetí země a země prvního azylu dostávají daleko vyšší počet uprchlíků, bude EU těmto zemím poskytovat vyšší finanční podporu s cílem posílit jejich schopnost poskytovat ochranu. Bude pokračovat i integrace budování kapacit pro azyl do rozvojové spolupráce."

Na základě výše uvedeného označujeme výrok Tomáše Vandase jako nepravdivý, protože zmíněná opatření pro ČR znamenala pouze administrativní úpravu, resp. finanční spolupráci s jinými členským státy a ne přísun imigrantů podle kvót.

Jana Nagyová byla zatčena a obviněna ze sledování osob, zneužití pravomocí veřejného činitele a z podplácení.

Prostředky, ve kterých se vodí ti nejhorší vrazi, Jana Bobošíková zřejmě myslí pouta s poutacím opaskem, což je jeden z donucovacích prostředků uvedených v § 17 Donucovací prostředky v Zákoně o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky č. 555/1992 Sb. V odstavci 4 tohoto paragrafu se uvádí:

"(4) Při předvádění osoby ve výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody mimo objekt ústavu lze použít donucovací prostředky uvedené v předchozím odstavci pod písmeny b) , c) a e) (tedy i pouta s poutacím opaskem) i bez splnění podmínek uvedených v odstavci 1 (tzn. i proti osobám, které neohrožují život nebo zdraví, nepoškozují majetek nebo se násilím nesnaží mařit účel výkonu zabezpečovací detence , výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody) . Příslušník je oprávněn je použít, pokud to je ke splnění účelu úkonu nezbytné."

Dle fotografií, na kterých je Jana Nagyová zachycena při převozu z policejního oddělení k Okresnímu soudu, je zřejmé, že policisté skutečně použili pouta s poutacím opaskem. Dcera Jany Nagyové Nikola Nagyová si následně na postup policie při zatýkání a na okolnosti vazby své matky stěžovala v dopise Jiřímu Čunkovi, který je předsedou senátního podvýboru pro lidská práva. V bodě 9 tohoto dopisu zmiňuje, že její matka byla při převozu k vazebnímu soudu spoutána tzv. medvědem, tedy pouty s poutacím opaskem. Jiří Čunek poté slíbil prošetření tohoto případu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť proti Janě Nagyové pouta s poutacím opaskem skutečně byla využita.

Z důvodu nedostatku relevantních veřejně dostupných informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Dle Ministerstva zdravotnictví ČR cenové regulaci podléhají jen ty léčivé přípravky, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Léky, které ze zdravotního pojištění hrazeny nejsou, cenové regulaci nepodléhají. Ty tedy mohou výrobci léčiv uvádět na trh za libovolnou cenu a distributoři a lékárny mohou uplatnit libovolnou obchodní přirážku – vše reguluje „neviditelná ruka trhu“. Více o registraci léků na českém trhu zde.

Konečnou cenu léku tedy tvoří = cena výrobce obchodní přirážka DPH.

Cenová regulace:

V důsledku státem regulovaných cen léků na předpis se paradoxně snižuje jejich dostupnost pro české nemocné. Podle stanoviska AIFP (Asociace inovativního farmaceutického průmyslu) je cena léků v ČR v naprosté většině případů stanovována průměrem tři nejnižších cen z referenčního koše léčiv (všechny státy EU, vyňaty jsou Estonsko, Bulharsko, Rumunsko, Malta, Kypr, Lucembursko, Rakousko, Německo a Česká republika – stav po 1. 4. 2012), proto jsou u nás ceny na téměř nejnižší úrovni v Evropské unii. To je výzvou pro obchodníky s léčivy. „Nízkých cen se snaží využít překupníci, kteří levné léky určené výhradně pro české pacienty vyvážejí do zahraničí. Na jedné krabičce mohou snadno vydělat i několik stokorun. Jejich podnikání je v souladu s evropskou i českou legislativou, byť může ohrožovat zdraví českých pacientů,“ vysvětluje Jakub Dvořáček, výkonný ředitel AIFP.

Miroslav Tancoš se 25. února zúčastnil Hejtmanského dne o Mostě - o prioritách kraje a zaměstnanosti, který pořádal hejtman Oldřich Bubeníček. V rámci setkání vystoupil také radní Ústeckého kraje pro oblast bezpečnosti a sociálních služeb Martin Klika.

Setkání pana Tancoše v Českých Budějovicích nám potvrdila kancelář primátora Juraje Thomy. Proběhlo 3. července a Miroslav Tancoš předal prohlášení v deseti bodech.

Nepodařilo se nám zjistit, jestli se pan Tancoš sešel s Martinem Klikou minulý měsíc. Martin Klika nám odmítl na cokoliv odpovídat. Výrok však hodnotíme jako pravdivý, jelikož se Miroslav Tancoš a Martin Klika setkali v únoru.

Po červnovém zatýkání v nejvyšších patrech politiky skutečně vystoupilo širší vedení ODS s prohlášením, že nadále stojí za svým tehdejším předsedou Petrem Nečasem. Místopředsedkyně Miroslava Němcová uvedla: “Znamenalo by to popření dosavadního fungování demokratického systému, který je na politických dohodách založen.”

Naopak místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek v rozhovorech popíral, že by se vůbec jednalo o trafiky, tvrdil, že takzvaní rebelové měli pro funkce dostatečnou kvalifikaci.

Miroslav Kalousek původně patřil k jednomu ze zastánců nadzvukových letadel. Při projednávání úvěru na letouny Gripen v roce 2002 v Poslanecké sněmovně prohlásil: „Již na začátku 90. let bylo zřejmé, že po roce 2004, nebudou-li pořízeny nové nadzvukové letouny, nebudeme schopni krýt vlastními prostředky svůj vzdušný prostor, což podle celé řady z nás neznamená nic méně než rezignaci na část své státní suverenity.“ Zároveň hlasoval pro návrh na úvěry na letouny.

K případnému prodloužení pronájmu se však Kalousek stavěl zdrženlivěji. V roce 2010 upozorňoval, že je potřeba rozhodnout, „zda česká armáda opravdu potřebuje nadzvukové letectvo.“ V Událostech 19. března 2013 (video, čas 4:18) dále řekl: „Česká republika nemusí mít nutně nadzvukové letectvo, ale jsem s tímto názorem ve vládě téměř osamocen.“

Zápisy z jednání vlády ani Bezpečnostní rady státu nicméně neobsahují záznamy o hlasování po jménech, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Například 1. února 2012 (.doc, str. 3) vláda jednala o zajištění ochrany vzdušného prostoru České republiky. 14 z 15 přítomných členů vlády tehdy hlasovalo pro přijetí materiálu předloženého ministrem obrany, proti nehlasoval nikdo.

Radek John byl ministrem vnitra od července 2010 do dubna 2011. V té době se snažil obecně o snižování počtu policistů, které ovšem nespojoval s žádnou kritickou hranicí 40 tisíc, pod kterou se nemůže zajít. O snižování počtu policistů mluvil např. v České televizi nebo na interpelacích ve Sněmovně. Z interpelací ve Sněmovně jasně vyplývá, že v policejním sboru byl zaveden stop stav a spoléhalo se na přirozenou fluktuaci, která postupně sníží počet policistů, přičemž sám Radek John uvádí, že není možné přesně určit na jaké až číslo. Jako optimální stav označuje zhruba 40 000 policistů, nespojuje to však s krajní hranicí.

Až na podzim 2011 začal tehdejší policejní prezident Lessy hovořit o minimálním stavu policistů na čísle 40 389. V té době už ale Radek John nebyl ministrem vnitra.

Nepodařilo se nám dohledat, kolik přesně policistů bylo v době odchodu Radka Johna z vlády (duben 2011), na začátku roku 2011 evidovalo policejní prezidium 41 224 policistů, k 1. listopadu to bylo už jen 39 968. V současné době počítá organizační struktura ministerstva vnitra ČR celkem s 38 996 služebními místy.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, vzhledem k tomu, že Radek John sám neoznačoval hranici 40 000 policistů jako mezní, pod kterou nejde zajít. Nejde sice určit, kolik přesně policistů bylo v době jeho odchodu, nicméně jeho záměrem bylo dosáhnout počtu kolem 40 000 (kolem tohoto čísla se stav také pravděpodobně pohyboval), a od této hranice klesl počet policistů o zhruba 1 000 příslušníků, nikoli 2 000.

počet policistů 2010 43 100 leden 2011 41 224 listopad 2011 39 968 2013 38 996

Při hodnocení výroku vycházíme ze situace po parlamentních volbách v červnu 2006.

Volby tehdy skončily patem a sestavování vlády se tedy protáhlo. Plán sestavittrojkoaliční vládu s lidovci a stranou zelených oznámil předseda vítězné ODS Mirek Topolánek hned po vyhlášení výsledků voleb. Přestože pak lídři ODS, KDU-ČSL a SZ podepsali na konci června koaliční smlouvu, nedařilo se sestavit vládu ani programové prohlášení, trojkoalici se navíc opakovaně nedařilo ani prosadit vlastního předsedu Poslanecké sněmovny. Kvůli sporům Zelení navrhli odstoupení od koaliční smlouvy a strany hovořily o předčasných volbách.

Mirek Topolánek však požádal prezidenta Klause, aby ho pověřil sestavením vlády. V plánu měl sestavit menšinovou vládu ODS tolerovanou ostatními stranami.

Pověření Václava Klause získal až 16. srpna, stále však nebylo jasné, jestli tento menšinový kabinet získá podporu. Vláda byla jmenována 4. září 2006 a nový premiér oznámil, že o důvěru požádá pravděpodobně 4. října, tedy že hodlá využít celou třicetidenní lhůtu, kterou mu dává Ústava.

Vůli vládu podpořit poté vyjádřili lidovci i zelení, to by společně s hlasy ODS znamenalo podporu 100 poslanců.

Před samotným hlasováním pak grémium Strany zelených potvrdilo tuto podporu, zatímco lidovci se dohodli na volném hlasování.

Jak předem oznámili poslanci Kalousek, Šustr a Ambrozek, nechtějí vládu aktivně podpořit a odejdou proto při hlasování ze sálu.

Ze sálu odešel také sám předseda vlády Mirek Topolánek, který tímto gentlemanským gestem vypároval nemocnou poslankyni ČSSD. Vláda tedy důvěru nezískala, při kvóru 98 hlasů ji podpořilo jen 96 poslanců.

I přes tento neúspěch byl však Mirek Topolánek znovu pověřen sestavením vlády, kterou se rozhodl sestavit na půdorysu původní trojkoalice.

Strany ODS, KDU-ČSL a SZ tedy podepsaly 28. prosince 2006 novou koaliční smlouvu, obsahující přesně vymezené závazky a termíny. Podle výsledků voleb tyto strany disponovaly stovkou poslaneckých hlasů.

Ty nakonec stačily pro získání důvěry, protože sál před hlasováním opustili (a tím snížili kvórum) poslanci Miloš Melčák a Michal Pohanka (oba ČSSD, později nezařazení).