Přehled ověřených výroků

Oldřich Vlasák byl skutečně podle jeho profilu na stránkách Evropského parlamentu zpravodajem tří zpráv (stínový zpravodaj 16 dalších) a předložil 11 stanovisek.

Zmiňovaná hlavní témata, evropské fondy a doprava, jsou patrná z přehledu jeho vystoupení na plénu.

O jeho zapojení ve vyjednávání mezi Radou a Komisí o podmínkách čerpání evropských fondů se píše na webu jeho domovské ODS, podle tohoto článku byl skutečně jediným Čechem, který se vyjednávání zúčastnil.

Zrušení daně z příjmu fyzických osob je možné najít v Politickém programu Strany svobodných občanů (.pdf), konkrétně v části VI. Daňová a rozpočtová politika, bod 2 (str. 17).

Dle Návrhu státního závěrečného účtu za rok 2012 (.pdf, str. 4) je skutečný výnos daně z příjmů fyzických osob roven 92,59 mld. Kč, v roce 2011 byl skutečný výnos 90,61 mld. Kč. Skutečné výdaje rozpočtu pro rok 2012 se rovnaly 1 152,39 mld. Kč, skutečný výnos daně z příjmů fyzických osob tedy odpovídá 8 % celkových skutečných výdajů (v případě schválených celkových výdajů a schváleného výnosu daně z příjmů fyzických osob by se výsledek rovnal 7,7 %), navrhovaná jedna patnáctina (tedy 6,667 %) je číslem mírně nižším. V případě skutečných celkových výdajů pro rok 2011 (1 155,53 mld. Kč) by výsledkem bylo 7,8 %, což je opět mírně nižší než navrhovaná jedna patnáctina.

V porovnání s hrubým domácím produktem (v konstantních cenách roku 2005, měřeným výdajovou metodou), který pro rok 2012 byl roven 3 584,924 mld. Kč, by skutečný výnos odpovídal 2,58 %, pro rok 2011 byl hrubý domácí produkt roven 3 621,908 mld. Kč a skutečný výnos daně z příjmů fyzických osob odpovídal 2,5 % hrubého domácího produktu daného roku. Petr Mach ve svém výroku mluví o zhruba 3 procentech, jeho vyjádření tak lze považovat za korektní.

Na základě výše uvedených skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý.

Seznam poradců ministerstva financí byl zveřejněn 24. července 2013 krátce po nástupu ministra Jana Fishera. Podle tohoto přehledu (.xls) byl jedním z poradců od roku 2007 také Jan Klak, někdejší ministr financí ve Stráského vládě a pozdější náměstek na ministerstvu.

Podle Nadačního fondu proti korupci se měl podílet na obchodech s lehkými topnými oleji (LTO). Při těchto machinacích měla státu na daňových únicích vzniknout škoda až 100 miliard. K té měl Klak přispět tím, že spolu s ministrem Ivanem Kočárníkem coby správci daně “vyvíjeli zpočátku systematickou nečinnost a posléze vytvářeli bezzubou legislativu, neschopnou těmto rozsáhlým daňovým podvodům zabránit“.

Ke stejnému závěru došla i bývalá investigativní novinářka Jana Lorencová, která zároveň tvrdí, že zákony a tzv. "vysvětlivky k zákonům", které vydával právě Jan Klak, způsobily, že celá věc byla právně nepostižitelná a policie mohla stíhat pouze nastrčené bílé koně.

Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako zavádějící, Vít Bárta vzápětí opravil kvantifikaci škod na “stamiliardové”, nicméně zodpovědnost Jana Klaka na těchto škodách nikdy nehodnotily orgány činné v trestním řízení.

Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), nabyl platnosti již roku 2002, účinnosti měl nabýt k 1. 1. 2004. Jeho účinnost však byla opakovaně odkládána. Zákon je tak stále neúčinný, tj. bez právní síly. Účinnosti by měl nabýt k 1. 1. 2015, pokud tedy nebude znovu odsunuta.

S existenci tohoto zákona počítá již Ústava České republiky ve svém čl. 79 odst. 2. Toto ustanovení stanovuje, že: Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.

Takový účinný zákon však český právní řád v současnosti postrádá. Pracovní poměr státních zaměstnanců se tak nyní řídí především zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce.

Jelikož ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, počítající se zákonem o státní službě, nabyl účinnosti se vznikem nového státu, tedy 1. 1. 1993, hodnotíme výrok poslance Komárka jako pravdivý.

V dubnu roku 2010 byla zahájena výstavba plynovodu Nord Stream, který přivádí zemní plyn z Ruska pod hladinou Baltského moře do západní Evropy a obchází tak Ukrajinu. Dne 1. ledna 2013 byl zahájen zkušební provoz plynovodu Gazela, jenž zajišťuje napojení České republiky na plynovod Opal vedoucí přes Německo, který je dále napojen na plynovod Nord Stream. K oficiálnímu otevření tohoto plynovodu došlo dne 14. ledna 2013.

Dle nejnovějších zpráv je ČR na přerušení dodávek zemního plynu přes Ukrajinu dobře připravena, na rozdíl od plynové krize z roku 2009, kdy v důsledku ukrajinsko-ruských sporů došlo k přerušení dodávek plynu a východoevropské země, včetně ČR, trpěly jeho nedostatkem. Dle Ministerstva průmyslu a obchodu by plynovody mířící do Německa dokázaly nahradit přepravu plynu z východu téměř třikrát. V případě zastavení dodávek plynu přes Ukrajinu zásobování plně pokryje obrácený tok plynu z Německa a ropovod IKL.

Vycházíme ovšem z předpokladu, že Ruská federace nezavře kohoutky do Evropské unie kompletně.

Ukrajinská vláda návrh asociační dohody v září 2013 opravdu schválila a už v listopadu přípravu podpisu zastavila. Výrok Štefana Füleho hodnotíme tedy jako pravdivý.

Návrh asociační dohody byl ukrajinskou vládou schválen 18. září 2013. V listopadu pak vláda odmítla propustit expremiérku Julii Tymošenkovou, což je jedna z podmínek kladená Evropskou unií pro podpis dohody. Zároveň byla dohoda ze strany Ukrajiny odložena.

Vláda během dvou měsíců zcela obrátila od plánovaného podpisu asociační dohody k jejímu odmítnutí, s odvoláním na potřebu lepší ekonomické přípravy.

Výrok Kláry Samkové hodnotíme jako neověřitelný. Podle posledních dostupných údajů Českého statistického úřadu žije v České republice přes 124 tisíc Ukrajinců. Jedná se o ty, kteří zde přebývají legálně. Většina informací o ilegálních přistěhovalcích z Ukrajiny je zastaralá a ani neuvádí všechny údaje, jež zmiňuje Klára Samková (viz článek, .pdf) Evy Janské z PřF UK z roku 2007). Novější studie či statistiky mapující problematiku ilegálních ukrajinských imigrantů není dostupná. Dostupné jsou alespoň celkové statistiky o nelegální migraci do ČR.

Pro dokreslení obrazu o situaci nelegálních přistěhovalců v ČR můžeme uvést příklad zotročování dělníků z Rumunska a Bulharska, kteří pracovali až šestnáct hodin denně a nedostávali skoro žádnou mzdu. Trojice otrokářů z Ukrajiny byla nakonec pravomocně odsouzena.

Výrok hodnotíme v daném kontextu jako pravdivý.

Ústava České republiky v druhém odstavci článku 2 explicitně uvádí, že: "Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo". Vyjdeme-li z tohoto článku, lze tvrdit, že institut referenda je v naší ústavě jistým způsobem zakotven.

Nedokážeme identifikovat, kdo jsou podle Miroslava Kalouska „solární baroni", také roční částka finanční kompenzace církvím není konstantní a proto musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Vycházíme-li z údajů z webu Ministerstva kultury z r. 2012, tak předpokládaná výše finančních náhrad církvím činí zhruba 59 miliard Kč. Tato částka by měla být vyplacena v třiceti po sobě jdoucích ročních splátkách. Na každý rok tedy vychází zhruba částka 1,97 miliardy Kč (zaokrouhleno). Tato částka však každý rok nebude stejná, protože se její roční výše bude stanovovat vždy jako podíl nesplacené částky finančních náhrad a počtu zatím neuhrazených ročních splátek.

Podle Energetického regulačního úřadu (.pdf, str.9) se výkupní cena odvíjí od data uvedení elektrárny do provozu, instalovaného výkonu a tomu, zda si provozovatel elektrárny vybere garantovanou cenu či tzv. zelený bonus.

K odůvodnění přikládáme vyjádření Energetického regulačního úřadu:

„Celkové náklady na podporu elektřiny z fotovoltaických elektráren se skládají z nákladů na provozní podporu fotovoltaických elektráren, nákladů na odchylku povinného výkupu elektřiny z fotovoltaických elektráren a z administrativních a finančních nákladů povinně vykupujících (do roku 2012 provozovatelů distribučních soustav) spojených s podporou elektřiny z fotovoltaických elektráren formou výkupních cen. Náklady na provozní podporu fotovoltaických elektráren za Vámi požadované období jsou následující:

Náklady na provozní podporu fotovoltaických elektráren [tis. Kč]

2008

2009

2010

2011

2012

2013*)

139 170,84

1 061 447,47

6 708 548,62

23 583 546,09

24 734 572,96

24 876 307,93

*) hodnota nákladů v roce 2013 je predikce z konce roku 2012

Ostatní výše uvedené náklady související s podporou elektřiny z fotovoltaických elektráren jsou vyčísleny pro všechny kategorie obnovitelných zdrojů souhrnně a jejich přiřazení k jednotlivým kategoriím nelze jednoznačně provést, proto uvádíme tyto náklady pouze souhrnně pro všechny kategorie obnovitelných zdrojů:

2011

2012

2013*)

Náklady na odchylku povinného výkupu [tis. Kč]

400 153,72

331 708,37

652 445,17

Administrativní a finanční náklady [tis. Kč]

28 000,00

32 647,00

44 300,00

*) hodnota nákladů v roce 2013 je predikce z konce roku 2012"

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Zeman na tiskové konferenci připomněl aféru s rychlostudenty na plzeňských právech a uvedl ji jako výtku ke vzdělání jednoho z kandidátů na ministry, který titul získal během devíti měsíců. Pravdivá je také část výroku o Heleně Válkové, která byla mezi prvními, kdo poměry na plzeňské Právnické fakultě kritizovali.

Miloš Zeman na své tiskové konferenci 10. ledna uvedl několik výtek k navrženým kandidátům na ministry ve formující se vládě. Vzdělání jednotlivých uchazečů se týkala druhá výtka. Zeman zapochyboval, zda kvalifikační předpoklady adepta, který svůj titul získal během devíti měsíců na plzeňské Právnické fakultě, jsou na post jakéhokoliv ministra dostatečné a zda nevzbuzují přinejmenším oprávněné pochybnosti.

K Heleně Válkové, kandidátce na ministryni spravedlnosti, se Zeman dostal při dotazech od novinářů. Jeden z dotazů zněl, zda by Zeman doporučil, aby na některých ministerstvech byli ponecháni ministři Rusnokovy vlády, například na postech náměstků. Na to Zeman odpověděl, že ministři Rusnokovi vlády skutečně kompetentní byli a že ti, kteří se ve vládě osvědčili, by v rolích náměstků jistě byli užiteční. Přitom však také pochválil některé z kandidátů budoucí Sobotkovy vlády, konkrétně adepta na post ministra dopravy, Antonína Prachaře a také Helenu Válkovou, neboť byla mezi prvními, kdo upozornili na poměry na plzeňských právech.

Helena Válková, v té době vedoucí katedry trestního práva, skutečně patřila k těm, kdo začali kritizovat vedení fakulty a celkově podivné poměry na plzeňských právech. Reakcí na to bylo její odvolání z funkce. Toto opatření bylo nakonec jen přechodné, Válková však fakultu definitivně opustila v roce 2011.