Přehled ověřených výroků

Pravomoci Ministerstva financí vymezuje zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky (byl převzat do právního řádu České republiky). § 4 tohoto zákona zní:

“(1) Ministerstvo financí je ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet republiky, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu České republiky, finanční trh, regulaci vydávání elektronických peněz a ochranu zájmů spotřebitelů na finančním trhu s výjimkou výkonu dohledu nad finančním trhem v rozsahu působnosti České národní banky, pro zavedení jednotné měny euro na území České republiky, pro platební styk, daně, pojistné na důchodové spoření, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, pro tomboly, loterie a jiné podobné hry, hospodaření s majetkem státu, privatizaci majetku státu, příspěvek ke stavebnímu spoření a státní příspěvek na penzijní připojištění, ceny a pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a vnitrostátní koordinaci při uplatňování mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu, posuzuje dovoz subvencovaných výrobků a přijímá opatření na ochranu proti dovozu těchto výrobků.

(2) Ministerstvo financí spolu s Českou národní bankou připravuje a předkládá vládě návrhy zákonných úprav v oblasti měny a peněžního oběhu a návrhy zákonných úprav, kterými se upravují postavení, působnost, organizace a činnost České národní banky, s výjimkou dohledu nad finančním trhem, platebním stykem a vydáváním elektronických peněz. (...)”.

Výpůjční potřeba se pak mezi lety poměrně různí, v roce 2012 byla podle ministerstva financí čistá výpůjční potřeba 172,8 miliard korun, hrubá (po započtení dluhopisů splatných v daném roce a dalších položek) pak 309,4 miliard. Pro rok 2014 hovoří materiály MF (.pdf, strana 30) o čisté výpůjční potřebě 113,6 miliardy.

Uvedené částky výpůjční potřeby se značně liší od Kalouskem uváděných 220 miliard a výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Sice existoval příklad politika, který bral plat, i když nastoupil vězeňský trest, jednalo se však pouze o jediného politika, navíc novelou zákona možnost pobírání platu v takové situaci již byla zrušena.

Konkrétně se jedná o případ bývalého poslance ODS Romana Pekárka, jenž byl pravomocně odsouzen na 5 let za korupci. Ve vězení pak Pekárek ještě pobíral 56 tisíc Kč měsíčně jako základní plat plus poslanecké náhrady, které mohou činit až 40 tisíc měsíčně.

Dalším příkladem mohl předseda Okamura myslet také kauzu Davida Ratha. Ten byl držen rok a půl ve vazbě, kde pobíral také mimo jiné poslanecký plat. Rozdíl oproti případu Romana Pekárka je, že ve vazbě se stále dodržuje princip presumpce neviny. Pokud tedy není politik pravomocně odsouzen, plat pobírat může.

KSČM se ve svém aktuálním volebním programu věnuje daňové politice státu a jednotlivým pásmům. V rozhovoru pro server Podnikatel.cz uvedl místopředseda strany Jiří Dolejš, že strana podporuje v případě dané z příjmu fyzický osob znovuzavedení progrese – aktuálně zavést po zrušení superhrubé mzdy tři pásma (19 %, 25 % a 32 %) a časem pak návrat k pěti pásmům.

Předseda strany KSČM Vojtěch Filip v Interview Daniely Drtinové uvedl, že chápe, že vzhledem k české politické situaci nevyhraje nikdy jedna politická strana, takže ta částka 10 milionu korun je vyjednávací pozice KSČM, a tedy její výše může být předmětem vyjednávání.

Vzhledem k výše uvedeným informacím, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na základě údajů ze statistické ročenky Vězeňské služby České republiky pro rok 2012 hodnotíme výrok jako nepravdivý, protože ani jeden z údajů neuvedl Jiří Pospíšil správně.

Podle této ročenky tvořily výdaje Vězeňské služby v minulém roce 7,8 miliard (strana 20), výdaje na jednoho vězně ale nečiní denně tisíc korun, ale mnohem méně. V ročence se píše: "V roce 2012 byl průměrný denní náklad na 1 vězně za OJ 710 Kč (tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje a FKSP). Průměrný denní náklad za celou Vězeňskou službu na 1 vězně činil 916 Kč (tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje, FKSP, kapitálové výdaje a sociální dávky)." (strana 22). Částka 916 korun se sice blíží zmíněné tisícikoruně, ale jedná se o přepočet celkových výdajů vězeňské služby na počet vězňů, rozpočítávají se tedy i režijní náklady (na údržbu budov, platy dozorců a podobně), které nejsou přímo úměrné počtu vězňů.

Dle čl. 63 odst. 1 Ústavy ČR prezident republiky: "a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí (v kontextu Ústavy můžeme dále ve vtahu k zahraniční politice doplnit i písm. d) přijímá vedoucí zastupitelských misí."

Při určení hlavních aktérů zahraniční politiky České republiky je nutné "zabrousit" do relevantní literatury věnující se mezinárodním vztahům a námi sledovanému tématu.

Např. sborník autorů – Belko, M., Kořan, M. & Hrabálek, M. 2007. Česká zahraniční politika: aktéři, struktura, proces. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav – říká dle analýzy legislativního rámce, že klíčovými aktéry české zahr. politiky jsou prezident (má specifické pravomoci) a vláda (tedy premiér a ministr zahraniční, vláda je vrcholným orgánem výkonné moci).

Vláda je za zahraniční politiku odpovědná jako celek. Ideálním uspořádáním je pak vytvoření jednotné koncepce zahraniční politiky mezi prezidentem a vládou, přičemž při jejím vytváření by měl převážit postoj vlády. Z Ústavy to ale přímo nevyplývá (kap. 2 sledované publikace).

I přes výše nastíněnou "dualitu" však můžeme s ohledem na praxi (např. účasti na jednání Evropské rady, či Rady EU atd.) souhlasit s tím, že českou zahraniční politiku zásadně definují tři zmínění aktéři – prezident, premiér a ministr zahraničí (poslední dva jako představitelé vlády, která rozhoduje jako kolektivní orgán).

Celkově je výrok s ohledem na výše uvedené označen jako pravdivý.

Ministerstvo dopravy v současnosti nakupuje značky s minimálním zabezpečením za téměř dvojnásobnou cenu, než je tomu v "evropském prostoru". Navíc MD dojednalo "slevu" oproti původním značkám s vyšším zabezpečením ve výši pouhé jedné koruny.

Podle serveru Česká pozice či Týden nakupuje v současnosti (informace k září 2013, ministr Žák ve studiu uváděl cenu 100 Kč za kus, tento údaj se nám ale nepodařilo potvrdit) nové "SPZ" skutečně za cenu v průměru 116 (tedy nikoliv 115, jak uvádí Žák) korun za kus. Tyto značky mají oproti původním minimum ochranných prvků. Ministerstvo tuto změnu obhajovalo nižší cenou.

Podle zmiňovaných kritiků, například podle Zbyňka Pařízka z firmy BAMAZ, je ale tato cena skutečně předražená. Podle něj lze nakoupit srovnatelné SPZ již od 1,89 EUR za kus, což při nynějším kurzu odpovídá necelým 52 korunám. Navzdory tomu, že se nám přímé srovnání s Německem dohledat nepodařilo, v "evropském prostoru" tedy česká cena (ať již se jedná o 116 či 100 korun) rozhodně srovnatelná není.

Úřad argumentuje, že dražší cena je způsobena vyšší kvalitou, není ovšem jasné, čím má být tato kvalita, s přihlédnutím k nižším zabezpečovacím prvkům, zaručena. Ministerstvo chce novým tendrem na dodavatele cenu snížit, nicméně podle zmiňovaného časopisu Týden by nová cena vzešlá ze soutěže mohla být paradoxně vyšší – až 158 Kč za kus.

Navíc co se týče uváděné současné ceny 116 Kč, Česká televize v září informovala, že u těchto značek bez ochrany (navíc vybrané v uzavřené soutěži) tvoří sleva oproti původním SPZ s vyšší mírou zabezpečení pouhou jednu korunu.

Existují minimálně dvě veřejná vyjádření ze strany STAN a přímo Miroslava Kalouska, které se otázkou lídrovské pozice TOP 09 na pravici věnovaly.

Starostové a nezávislí jako hnutí podporující TOP 09 zveřejnili po volbách v roce 2010 článek stavějící TOP 09 do pozice lídra.

Bývalý ministr Kalousek navíc v rozhovoru s Lenkou Pastorčákovou pro nedělní Partii říká: „Na pravici je jediným nezpochybnitelným lídrem Karel Schwarzenberg."

V kontextu diskuse nemůže být výrok hodnocen jako pravdivý, jelikož Nečasova vláda rozhodně nebyla "první", která by přišla s protikorupčními opatřeními, jak tvrdí senátor Vystrčil.

Vláda P. Nečase přijala zákon regulující anonymní akcie 5. května 2013. Protikorupční vládní strategie na období 2013 -2014 byla schválena 16. ledna 2013, návrh připravila a předložila K. Peake.

Nedá se ale říci, že se jedná o první protikorupční zákon v České republice. Mnoho protikorupčních zákonů a opatření ČR přijala v souvislosti se vstupem do EU. Několik příkladů (pdf. 185): "Zákon o finanční kontrole ve veřejné správě (zákon č.320/2001 Sb.), Novela zákona č.61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (zákon č. 159/2000 Sb.) či zákon o zvláštní ochraně svědků a dalších osob v souvislosti s trestním řízením (zákon č.137/2001 Sb.). "

Nová vláda Bohuslava Sobotky má čítat celkem 17 osob včetně předsedy vlády. Sobotka uvádí 2 pohledy na budoucí členy svého kabinetu – jednak volby a pak i veřejná činnost.

Z těchto 17 budoucích členů vlády prošlo volbami hned 16 lidí, tedy všichni mimo budoucího ministra dopravy Prachaře.

Předčasné volby 2013 (zvolení poslanci): ČSSD – Sobotka, Chovanec, Mládek, Zaorálek; ANO – Babiš, Jourová, Stropnický, Brabec, Válková; KDU-ČSL – Bělobrádek, Jurečka, Herman.

Z řad budoucích ministrů ČSSD prošli senátními volbami Chládek a Dienstbier, Němeček úspěšně kandidoval v krajských volbách 2012 a Marksová-Tominová získala mandát v komunálních volbách (v předčasných volbách zvolena nebyla).

Z tohoto výčtu je tedy zřejmé, že jediným z budoucích ministrů, který neprošel volbami, je kandidát na ministra dopravy za ANO, Antonín Prachař. Sobotka pravděpodobně volbami míní pouze předčasné, z přehledu je tedy patrné, že hned dvě třetiny nominantů prošly těmito volbami úspěšně.

Co se týče veřejné činnosti jednotlivých nominantů, namátkou lze jmenovat (výčet není vyčerpávající, svým způsobem má většina z kandidátů nějakou veřejnou historii), že Daniel Herman byl ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, Helena Válková byla dlouhá léta vysokoškolskou profesorkou a z řad ČSSD lze jmenovat bývalé ministerské angažmá jak předsedy vlády, tak i Jana Mládka.

To, že poslanec Fiala je ideově spojen s ODS již od první poloviny 90. let se nepodařilo ověřit, nicméně jeho postoje odráží konzervativní a pravicové smýšlení, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Poslanec Fiala v minulosti o sobě řekl: „Měl jsem i v minulosti mnoho různých nabídek vstoupit do politiky, ale vždy jsem říkal, že pokud to jednou udělám, tak to bude s ODS, s níž jsem dlouhodobě spolupracoval od 90. let - a i v tomto smyslu jsem konzervativní člověk.“
Ideovou spjatost s ODS lze pozorovat i z jeho tvorby: „Ve svých knihách opakovaně formuloval pravicová stanoviska, čímž by mohl ODS pomoci překonat současnou ideovou vyprázdněnost.“
Poslanec Fiala také uvádí 17 principů moderní pravice.